Biologická ochrana (18): Nechemická ochrana proti měkkýšům - šance pro lepší budoucnost?

03. 04. 2026 Ing. Jiří Nermuť, Ph.D.; Biologické centrum AV ČR, v.v.i. Škůdci Zobrazeno 523x

Slimáčci síťkovaní a plzáci španělští jsou snad každoročním evergreenem ochrany rostlin. Významné škody způsobují nejen v řepce a brukvovité zelenině, ale škodit mohou i na vzcházejícím obilí a samozřejmě, zvláště plzáci, nepohrdnou mnohými zahradními rostlinami.

Možnosti regulace

Způsobů ochrany proti škodám těchto škůdců vskutku není mnoho. Většinou je ochrana založena na aplikaci požerových granulí s obsahem metaldehydu nebo fosforečnanu železitého. Metaldehyd je látka, která je již v některých zemích zakázaná, v jiných se o tom uvažuje. Fosforečnan železitý se naproti tomu zdá být poměrně šetrnou a účinnou alternativou. A skutečně látka sama o sobě nejspíš příliš nebezpečná není. Objevují se však studie, které ukazují, že problémem, například pro žížaly, může být účinek některých dalších látek, které jsou v granulích obsaženy. V dnešním článku se tedy podíváme na to, jaké máme možnosti nechemické regulace škodlivých plžů.

Přirození nepřátelé

Nazí plži mají samozřejmě řadu přirozených nepřátel, kteří mohou jejich populace velmi účinně regulovat. Najdeme je mezi dravými brouky, jako jsou drobní střevlíčci rodu Pterostychus, kteří se pochopitelně specializují na menší jedince, ale i většími druhy, jako jsou zástupci rodu střevlec nebo úzkoštník. Poměrně blízko praxi se dostaly mouchy vláhomilky, ale ty zatím ztroskotávají na absenci metod masového chovu a technikách aplikace. O tom jsme si již povídali podrobněji v jednom z minulých článků (Agromanuál 9–10/2024, str. 28). Jedinou účinnou metodou biologické regulace na bázi přirozených nepřátel tak zůstávají hlístice rodu Pelliodits (dříve Phasmarhabditis, obr. 1). Konkrétně jsou P. hermaphrodita a P. californica. Jejich aplikace má ovšem řadu specifik, o kterých by uživatel měl vědět dříve, než se do aplikace pustí.

Obr. 1: Mrtvolka mladého plzáka v pokročilém stadiu rozkladu po infekci hlísticemi Phasmarhabditis

Využití hlístic

Předně je třeba si uvědomit trojí účinek hlístice na hostitele. První nás napadne usmrcení škůdce. K tomu dochází, pokud hlístice napadne v dostatečném počtu citlivého hostitele. Tím je obvykle slimáček (obr. 2) v jakémkoliv vývojovém stádiu, nebo mladší vývojové stádium plzáka. Když se řekne mladší vývojové stádium, obvykle tím máme na mysli jedince o hmotnosti menší než 1 g. Větší kusy už jsou vůči infekci dosti odolné a aplikace hlístic s cílem jejich usmrcení nemusí být zcela úspěšná, nebo by bylo nutné výrazně navýšit dávku. To však zase naráží na ekonomické limity. I když je aplikace proti větším a dospělým jedincům většinou neúspěšná z pohledu mortality, nemusíme hned házet flintu do žita. Měřítkem úspěchu by totiž u aplikace hlístic neměl být počet zahubených jedinců, ale stupeň poškození rostlin. Plzáci, ale i slimáčci a další plži nakažení subletální dávkou, totiž zastavují příjem potravy. Po určitou dobu prodělávají bezpříznakovou infekci, se kterou se musí vypořádat, a to jim bere chuť. Takový plzák je prakticky neškodný. Problém je, že po čase se může rozmnožovat a situace se nevylepší. Tady nám ale pomůže třetí účinek. Pobyt v prostředí, kde se ve zvýšené míře vyskytují parazitické hlístice je pro nahé plže velmi nepříjemný a tomuto prostoru se aktivně vyhýbají.

Obr. 2: Slimáček síťkovaný je častým škůdcem na polích i v zahradách

Zároveň se plži více vyskytují spíše na okrajích pozemků nebo v okolí remízků a vodotečí, kde nacházejí dostatek úkrytů. Ve vnitřních částech pozemků jejich množství klesá. A stejně tak jako můžete snížit množství aplikovaného moluskocidu tím, že ošetříte jen okraj pozemku, lze využít i okrajové aplikace hlístic. Ty na okrajích budou škodlivé plže hubit a nově příchozí zároveň spolehlivě odpudí od vstupu na pozemek. Tímto způsobem je možné snížit celkovou aplikovanou dávku až na 1/3 ve srovnání s celoplošnou aplikací. Pokud bychom chtěli jen měkkýše odpuzovat, a ne i hubit, stačila by nám dávka ještě nižší. Uvádí se dokonce, že pro dosažení repelentního účinku stačí pouhých 50 tis. hlístic/m², což je 1/6 doporučené dávky. Trvání účinku by pak ale bylo kratší a aplikaci by bylo nutné podle délky vegetační doby plodiny opakovat nejméně 2× nebo 3×. Alternativním způsobem snižování dávek a zvyšování ekonomické efektivity ošetření jsou pochopitelně i pásové aplikace v těsné blízkosti rostliny anebo analogicky jen ošetření blízkého okolí samotné rostliny. To už je ale postup, který v polních podmínkách zemědělské velkovýroby najde uplatnění jen stěží.

V souvislosti s odolností dospělých plzáků vůči hlísticím (obr. 3) je nutné zmínit vhodné načasování aplikace. Ta musí stejně jako v případě kterýchkoliv jiných škůdců vycházet ze signalizace. Pokud chceme zjistit, jak jsme na tom s výskytem nahých plžů na pozemku, stačí po jeho ploše rozmístit několik neošetřených a neopracovaných starších prken. Slimáci, slimáčci a plzáci začnou nový úkryt velmi rychle využívat a my si můžeme udělat obrázek o síle výskytu a případně i účinku aplikace. Podstatné však je, že tímto způsobem si uděláme přehled o tom, jaká velikostní kohorta převažuje, a tedy i odhadneme, má-li smysl ještě používat biologickou metodu regulace, nebo bude vhodné přikročit k té chemické. Obecně platí, že aplikaci hlístic proti plzákům je vhodné provádět na podzim, kdy se plzáci a další nazí plži líhnou z vajíček, nebo brzo na jaře, kdy jsou stále velmi malí. V tuto dobu je obvykle vůbec na povrchu nevidíme a také nezpůsobují významné škody. Chceme-li tak například v jarním období využít pozemek k výsevu a pěstování zeleniny, určitě bychom měli na budoucího škůdce a jeho regulaci myslet již na podzim.

Obr. 3: Plzák španělský je biologicky obtížně hubitelný druh

Samotná aplikace je pak už poměrně jednoduchá. Hlístice se rozmíchají ve vodě a aplikují se na malých plochách zálivkou nebo na větších postřikem na povrch vlhké půdy. Ideální čas pro aplikaci je za podmračeného počasí nebo v podvečer. Hlístice jsou citlivé na UV záření a vyschnutí, pomůže jim proto aplikace ve větším množství vody nebo dodatečná zálivka po aplikaci. Pokud budeme aplikovat postřikovačem, neměli bychom překročit tlak 5 barů a žádné síto v celém systému nesmí mít otvory menší než 1 mm, hlístice bychom tím zahubili.

Hlístice jsou momentálně jedinou dostupnou metodou biologické ochrany proti škodlivým plžům, avšak další nové metody se nabízí. Pomineme-li různé sofistikované robotické systémy, které se dovedou autonomně pohybovat po pozemku a sbírat či hubit nahé plže, pak se z novinek zatím ve fázi výzkumu nabízí využití některých bakteriálních metabolitů (obr. 4). Ty se totiž ukazují jako poměrně účinný prostředek nikoliv pro hubení, ale pro odpuzení plžů. Zvláště plzáci jsou častými mrchožrouty, kteří nepohrdnou kdejakou mrtvolkou hmyzu. Entomopatogenní hlístice, které by se jinak mohly stát obětí plže dříve, než dokončí vývoj v mrtvém hmyzím hostiteli si tak ve spolupráci se svojí symbiotickou bakterií vyvinuly účinnou metodu ochrany. Bakterie produkuje látky souhrnně označované jako tzv. deterrent factor. Ty způsobí, že plž, který by jinak mrtvolu ochotně zkonzumoval, se jí raději vyhne. Hlístice tak má čas dokončit svůj vývoj. Tyto látky je však možné získat kultivací bakterií a následně jednoduše aplikovat postřikem na povrch půdy. Plzáci se takto ošetřené ploše prokazatelně vyhýbají a rostliny jsou celkem spolehlivě chráněné proti poškození. To je však zatím hudba, doufejme brzké, budoucnosti.

Obr. 4: První laboratorní pokusy s repelencí bakteriálních metabolitů vůči plzákům

Zpracování půdy

Poslední nechemickou metodou, která tak při regulaci škodlivých plžů zbývá, je mechanické zpracování půdy. Jakékoliv aktivní zpracování plže hubí a zároveň ničí jejich úkryty. Při zpracování půdy také obvykle dochází k zapravení posklizňových zbytků, což vede k redukci množství potravy a úkrytů. Jako ty mohou ale posloužit i velké hroudy a kameny. Pokud tedy chceme řešit problém s výskytem slimáčků nebo plzáků, neměli bychom zapomínat i na tato podpůrná opatření. K nim mimo jiné patří i vytváření prostorů vhodných pro přežití přirozených nepřátel, například střevlíků a vláhomilek, kteří sice nahé plže nevyhubí, ale mohou jejich početnost snížit.

Tento článek byl vytvořen s finanční podporou programu Interreg Bavorsko - Česko v rámci projektu BYCZ01-039 AIIC