Dravý roztoč Typhlodromus pyri - klíčový pomocník v integrované ochraně ovocných sadů a vinic

22. 05. 2026 Ing. Rostislav Zemek, CSc.; Biologické centrum AV ČR, v.v.i. Škůdci Zobrazeno 609x

Dravý roztoč Typhlodromus pyri představuje hlavního spojence pěstitelů při biologické ochraně proti sviluškám a hálčivcům v sadech i vinicích. Český výzkum prokázal jeho schopnost adaptace na pesticidy, přezimování v textilních úkrytech i využívání alternativní potravy, což umožňuje dlouhodobé udržení populací v porostech. Zavedení T. pyri do integrované ochrany rostlin se stalo jedním z nejúspěšnějších příkladů propojení vědy a praxe v našem zemědělství. Tento druh dnes tvoří základ ekologicky stabilních a ekonomicky efektivních systémů pěstování jabloní a révy v České republice.

Začátky výzkumu

Když se v polovině osmdesátých let začali pěstitelé z jihu Čech zajímat o možnost využití dravých roztočů při ochraně jabloní, byl tento přístup v tehdejším Československu prakticky neznámý. Zatímco v západní Evropě a USA už byly predátoři čeledi Phytoseiidae běžnou součástí integrované ochrany rostlin, u nás se s nimi teprve začínalo experimentovat. Právě v té době vznikl dlouholetý výzkum vedený Dr. Miloslavem Zachardou, který položil základy biologické ochrany svilušek v našich sadech a vinicích. Ústřední roli v něm sehrál druh Typhlodromus pyri Scheuten (Acari: Phytoseiidae), nenápadný, ale mimořádně přizpůsobivý dravec, jenž dodnes představuje jeden z pilířů ekologicky šetrného pěstování ovoce a révy.

Původním cílem výzkumu bylo zmapovat druhové složení dravých roztočů (Phytoseiidae) v různých typech sadů a vinic. K tomu byla vyvinuta jednoduchá, ale efektivní metoda, tzv. shake-and-wash technika. Vzorky listů a letorostů se protřepaly v etanolu, čímž se z nich uvolnili všichni přítomní roztoči. Ti se poté oddělili pomocí separační nálevky a byli připraveni k identifikaci. Metoda byla nejen rychlá, ale i mimořádně účinná, umožnila totiž zachytit i drobné druhy, které by při přímém pozorování listů pod lupou snadno unikly pozornosti.

Během prvních let bylo v jihočeských a moravských jabloňových a švestkových sadech a vinicích zjištěno celkem 25 druhů roztočů čeledi Phytoseiidae. Jejich složení se však zásadně lišilo podle intenzity chemické ochrany. V opuštěných nebo ekologicky obhospodařovaných sadech dominoval Euseius finlandicus (Oudemans), často doprovázený druhy Phytoseius echinus (Wainstein et Arut.), Neoseiulella tiliarum (Oudemans) nebo Kampimodromus aberrans (Oudemans). Naopak v komerčních, pravidelně ošetřovaných sadech a vinicích byly tyto druhy téměř vymizelé. Překvapivé bylo, že v některých intenzivně chemicky ošetřovaných porostech přetrvával hojně T. pyri. Tento fakt naznačoval, že v těchto lokalitách se mohly vytvořit populace rezistentní vůči používaným pesticidům. Cílem následných polních studií, provedených v komerčních jabloňových sadech zemědělského družstva Chelčice, bylo shromáždit údaje o populační dynamice, počtu generací, reprodukčním chování a změnách distribuce T. pyri v korunách jabloní během sezony.

Samice dravého roztoče Typhlodromus pyri ve skenovacím elektronovém mikroskopu

Objev rezistence a její mechanizmus

Následné laboratorní testy potvrdily, že se jednotlivé populace T. pyri výrazně liší v citlivosti k organofosfátovým insekticidům, zejména k azinphos-ethylu (Gusathion A). Zatímco populace pocházející z ošetřovaných sadů přežívaly i vysoké koncentrace, jedinci z neošetřovaných lokalit hynuli již při nízkých dávkách. Biochemické analýzy ukázaly, že rezistentní populace mají zvýšenou aktivitu detoxikačních enzymů, zejména esteráz a glutathion-S-transferáz, které umožňují rychlejší rozklad toxických látek. Tento objev byl jedním z prvních důkazů o schopnosti přirozených predátorů adaptovat se na pesticidy v našich podmínkách.

Výsledky těchto studií měly okamžitý praktický dopad. Ukázalo se, že výběr použitých přípravků a načasování jejich aplikace může zásadně ovlivnit přežívání a účinnost dravých roztočů. Byly vyhodnoceny desítky pesticidů z hlediska jejich vlivu na T. pyri a vytvořen seznam látek „kompatibilních“ s integrovanou ochranou. Zatímco syntetické pyretroidy, omethoát či chlorpyrifos se ukázaly jako vysoce škodlivé, přípravky na bázi síry, penkonazolu či endosulfanu byly hodnoceny jako relativně bezpečné. Tyto poznatky se staly základem pro moderní systémy integrované ochrany, které se od 90. let rozšířily i do běžné zemědělské praxe.

Biologie a ekologie dravce

Podrobné studie z laboratoře i terénu ukázaly, že T. pyri je mimořádně plastický druh. V přírodě přezimují pouze oplodněné samice a to díky tzv. reprodukční diapauze, která je indukována již na podzim zkracováním dne a poklesem teplot. Na jaře pak tyto samice začínají klást vajíčka, z nichž se líhnou nejprve samci. Ačkoli má T. pyri ve srovnání se specializovanými predátory jako je Phytoseiulus persimilis A.-H. výrazně nižší rychlost populačního růstu, byla při teplotě kolem 18 °C a denním světelném cyklu 18L:6D schopen úspěšně přežívat a rozmnožovat se jak na svilušce chmelové, Tetranychus urticae Koch, tak na hálčivci rybízovém, Cecidophyopsis ribis (Westwood). Samice nakladly v průměru 29 vajíček při potravě tvořené sviluškami a 14 vajíček při potravě tvořené hálčivci. Rozdíly v délce života nebo ve vývojové době potomstva byly poměrně malé, což svědčí o značné ekologické pružnosti tohoto druhu.

Z hlediska adaptace je velmi důležitá schopnost T. pyri přežívat i bez přítomnosti živočišné kořisti, např. na pylu mnoha dřevin a bylin. V laboratorních pokusech se dále ukázalo, že dravec se kromě různých druhů pylu dokáže živit také sporami některých hub, například plísně révy vinné (peronospory), Plasmopara viticola (Berk. a Curtis ex de Bary, Berlese a De Toni), padlí révového, Uncinula necator (Schw.) Burr., padlí jahodníkového, Oidium fragariae Harz. či padlí jabloňového, Podosphaera leucotricha (Ellis a Everh.) E.S. Salmon. Zejména pyl a konidiospory padlí tak v přírodě představují alternativní zdroje potravy, které umožňují přežití roztočů v obdobích, kdy je svilušek málo.

Od výzkumu k praxi: přenos populací a jejich stabilizace

Aby bylo možné T. pyri cíleně využívat v sadech a vinicích, bylo třeba vyvinout efektivní způsob jeho introdukce. V letních měsících se dravci přenášeli na jednoletých výhonech jabloní či révy, které se upevňovaly do cílových porostů. Ještě praktičtější se však ukázala metoda zimního přenosu pomocí textilních pásků. Pásky z bavlněno-syntetické směsi, běžně používané jako izolační materiál, poskytovaly ideální úkryt pro přezimující samice. V září se upevňovaly na větve stromů, kam se samice během podzimu stahovaly. Na jaře bylo možné pásky přenést do nových lokalit, a tím vytvořit nebo posílit místní populaci.

Tento způsob se rychle rozšířil i do praxe, zejména díky spolupráci s firmou Biocont Laboratory v Brně, která začala T. pyri produkovat a distribuovat ve větším měřítku. Na základě těchto zkušeností vznikl na jižní Moravě v 90. letech projekt ekologického vinohradnictví na Pálavě, v jehož rámci byly rezistentní populace T. pyri vysazeny na ploše přes 600 ha vinic. Tyto populace se úspěšně udržely a vytvořily základ ekologicky stabilního systému, který dodnes slouží jako model pro další oblasti.

Další možnosti využití

Kromě jabloní a révy byl T. pyri testován i v jiných plodinách. Ve sklenících s jahodníkem dosahoval dobrých výsledků i při nízké vlhkosti a pomohl výrazně omezit výskyt svilušky chmelové. Naopak ve venkovních jahodových plantážích a chmelnicích byly výsledky méně úspěšné. Ukázalo se, že klíčovým faktorem je možnost přezimování - tam, kde jsou porosty po sklizni úplně odstraněny, nemá dravec šanci se udržet.

Typhlodromus pyri v kontextu dneška

V současnosti nabývá význam tohoto dravého roztoče nový rozměr. Tlak EU i domácí legislativy na snižování používání chemických přípravků a na rozšiřování biologických metod ochrany vytváří prostor pro větší uplatnění přirozených nepřátel škůdců. V rámci tzv. Farm to Fork strategie a nových národních plánů ochrany rostlin se předpokládá, že integrovaná ochrana (IPM) se stane standardem i v běžných konvenčních provozech.

Na trhu dnes působí několik společností v rámci Biocont Group, které T. pyri nabízejí, např. Biocont Magyarország nebo Biocont Polska a to v partnerství se švýcarskou firmou Andermatt nebo německou firmou Trifolio-M. Kromě Biocontu se biologickou ochranou zabývají, a různé druhy dravých roztočů nabízejí, například společnosti Koppert (Holandsko), Biobest (Belgie) nebo BioBee (Izrael), kteří poskytují i doplňkové služby - monitoring, poradenství a navrhování postřikových plánů šetrných k užitečným organizmům. Pro pěstitele to znamená, že zavedení dravců už není otázkou laboratorního pokusu, ale běžné komerční služby.

Závěr

Příběh roztoče T. pyri je příkladem toho, jak se z původně akademického výzkumu může stát praktický nástroj moderního zemědělství. Od prvních pokusů v Chelčicích až po ekologické vinice na Pálavě uběhlo několik desetiletí, ale princip zůstává stejný: vytvořit v agroekosystému rovnováhu, která umožní přirozeným nepřátelům dlouhodobě regulovat škůdce bez nutnosti opakovaných chemických zásahů.

Dnes už se na T. pyri nepohlíží jen jako na "dalšího dravce", ale jako na bioindikátor zdraví celého ekosystému. Jeho přítomnost v sadech a vinicích svědčí o tom, že ochrana rostlin je v rovnováze, že člověk a příroda dokáží spolupracovat. A právě tato spolupráce, založená na vědeckém poznání a praktické zkušenosti, představuje cestu k trvale udržitelnému zemědělství budoucnosti.