Hodnocení výskytu viru zakrslosti pšenice u kříska polního

27. 12. 2025 Doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 507x

Virové choroby představují pro obilniny, jako je pšenice a ječmen, vážnou hrozbu. Jakmile se na rostlinách objeví příznaky infekce, není je už možné uzdravit - žádná léčba v pravém slova smyslu neexistuje. O to důležitější je prevence. Klíčem k ochraně porostů je především regulace výskytu hmyzích přenašečů, což je v případě WDV křísek polní.

RECENZOVANÝ ČLÁNEK

Klíčová slova: virové choroby obilnin, Wheat Dwarf Virus (WDV), křísek polní (Psammotettix alienus), prevence virových infekcí

Key words: cereal virus diseases, Wheat Dwarf Virus (WDV), leafhopper (Psammotettix alienus), preventive measures against virus infections.

Summary

Virus diseases represent a serious threat to cereals such as wheat and barley. If symptoms of infection appear on plants, it is no longer possible to cure them - there is no treatment in the true sense of the word. This makes prevention even more important. The key to crop protection is primarily the control of insects that transmit viruses, such as the leafhopper in the case of WDV. An additional effective measure is the elimination of cereal volunteers, which are a significant reservoir of infection, especially in high-risk areas. In recent years, virus diseases of cereals have not only occurred in drier areas at lower altitudes but have also spread to higher altitudes. This shift has been linked to weather conditions that are favourable to virus vectors. The so-called epidemiological window, when wheat and barley are most vulnerable to damage, opens in the autumn in our climate, when the activity of vectors coincides with the emergence of winter cereals. Warm and sunny weather is a particularly important factor.

Souhrn

Virové choroby představují pro obilniny, jako je pšenice a ječmen, vážnou hrozbu. Jakmile se na rostlinách objeví příznaky infekce, není je už možné uzdravit - žádná léčba v pravém slova smyslu neexistuje. O to důležitější je prevence. Klíčem k ochraně porostů je především regulace výskytu hmyzích přenašečů, což je v případě WDV křísek polní. Dalším účinným opatřením je likvidace výdrolu obilnin, který bývá zejména v rizikových oblastech významným rezervoárem infekce. V posledních letech se virové choroby obilnin vyskytují nejen v sušších oblastech s nižší nadmořskou výškou, ale šíří se i do vyšších poloh. Tento posun souvisí s průběhem počasí, které vyhovuje přenašečům virů. Takzvané epidemiologické okno, v jehož důsledku dochází u pšenice a ječmene k největšímu přenosu infekce a následnému poškození, se v našich klimatických podmínkách otevírá na podzim, kdy nastává souběh aktivity přenašečů a vzcházení ozimých obilnin. Významným faktorem je zejména teplé a slunečné počasí.

Úvod

Významné virové choroby obilnin v ČR

Mezi nejvýznamnější virové choroby obilnin v České republice patří především virová zakrslost pšenice způsobená virem WDV (Wheat Dwarf Virus) a virová žlutá zakrslost ječmene způsobená virem BYDV (Barley Yellow Dwarf Virus). Tyto viry mají zásadní dopad na růst a vývoj rostlin ozimé pšenice a ječmene, přičemž účinná strategie ochrany spočívá v prevenci, která zahrnuje agrotechnická opatření zaměřená na likvidaci zdrojů infekce v podobě výdrolu obilnin a trávovitých plevelů, posunutí termínu setí a aplikace insekticidů na vzcházející porosty s cílem omezit přenašeče.

U ozimého ječmene mohou pěstitelé snížit riziko poškození porostů BYDV preferencí odrůd s odolností navozenou genem Yd2, který je deklarovaný v doporučených odrůdách víceřadého typu Fascination, LG Zoro a RGT Alessia a v předběžně doporučené dvouřadé odrůdě Organa (Horáková et.al., 2025). Odrůdy pšenice a ječmene odolné vůči WDV doposud k dispozici nejsou, je však pravděpodobné, že s pomocí moderních šlechtitelských postupů bude možné úroveň rezistence významně zvýšit a poskytnout tak pěstitelům efektivní nástroj pro snížení rizika ekonomicky významných škod v letech s vysokým infekčním tlakem.

Infekce virem zakrslosti pšenice (WDV) se u rostlin projevuje výrazným zakrněním, které je patrné již na počátku sloupkování. Napadené rostliny zůstávají nápadně nižší a při silné infekci často nevymetají. K výraznému poškození je nutná vysoká virová nálož a důležitá je také vývojová fáze v době infekce. Bylo popsáno, že největší citlivost rostliny vykazují na podzim v době vzcházení do fáze 3. listu, pozdější, zejména jarní infekce již vyvinutých rostlin mají mírný průběh bez viditelných symptomů. Obecně se inkubační doba od nákazy virem po projev příznaků udává v rozmezí 3–6 týdnů v závislosti na průběhu počasí, v podmínkách Česka jsou však symptomy podzimní infekce viditelné až v jarním období. Taxonomicky se rozlišují 3 kmeny viru WDV: pšeničný, ječný a ovesný, a dále šest genetických variant označovaných písmeny A–F, které se liší jak specifitou k hostitelským rostlinám, tak i agresivitou (Gutierrez, 1999; Wu et al., 2015). V České republice se vyskytují kmeny pšeničný a ječný, přičemž pšeničný kmen vykazuje vyšší virulenci (Jarošová a Kumar, 2018). Bylo prokázáno, že křísek polní může přenášet současně jak pšeničný (WDV-W), tak ječný (WDV-B) kmen viru zakrslosti pšenice, avšak pouze WDV-W je schopen infikovat pšenici i ječmen, zatímco WDV-B infikuje jen ječmen (Lindsten a Vacke, 1991).

Dospělec kříska polního

Bez přenašečů k nákaze nedojde

Škodlivost a výskyt virové zakrslosti pšenice (WDV) se mezi jednotlivými roky výrazně liší především v závislosti na průběhu počasí, které ovlivňuje populační hustotu a aktivitu přenašeče kříska polního (Psammotettix alienus).

Křísek polní je drobný hmyz o velikosti 3,5–4,5 mm s člunkovitým tělem a trojúhelníkovitou hlavou s krátkými tykadly. Dospělci jsou slámově žlutí–žlutošedí s bělavou žilnatinou na předních křídlech, která jsou tmavě lemovaná, a s průsvitnými zadními křídly. Nymfy jsou vzhledově a zbarvením podobné dospělcům, ale nemají vyvinutá křídla ani pohlavní orgány, ty se objevují až v posledním vývojovém stadiu (instaru). V našich podmínkách vytváří křísek polní 2–3 generace, přičemž délka jeho života se obvykle pohybuje mezi 6–10 týdny. Třetí generace bývá zpravidla jen částečná. Přezimují vajíčka, která samičky kladou na listy obilnin nebo trav, a z nichž se na jaře líhnou nymfy - v teplých letech již koncem dubna, běžněji však až v průběhu května. Dospělci se začínají objevovat v červnu. Populace 1. generace bývá často početně slabší, a to zejména v důsledku chladného počasí v době líhnutí, které negativně ovlivňuje přežívání nymf. Dospělé samičky začínají klást vajíčka přibližně 7 dní po přeměně z nymfy, přičemž 1 samička je schopna naklást 25–175 vajíček. Vývoj nymf 2. generace následně probíhá při teplotách v rozmezí 18–26 °C a trvá přibližně 26–34 dní. Většina nymf se líhne ještě před obdobím sklizně.

Během dozrávání obilnin jedinci migrují na okolní vegetaci a po sklizni pak přecházejí na vzešlé obilné výdroly, na kterých populace kříska dosahuje své nejvyšší početnosti. Odtud se křísci šíří na vzcházející rostliny ozimých obilnin. Jak dospělci, tak nymfy se vyskytují v porostech ozimů až do příchodu 1. mrazů a přezimují ve formě vajíček (Manurung et al., 2005). Potravou kříska polního jsou rostliny z čeledi lipnicovitých, z kulturních především pšenice a ječmen. Whitmore a kol. (1981) uvádí jako živné rostliny sveřepy (Bromus spp.), chrastici rákosovitou (Phalaris arundinacea), kozí stvol rákosovitý (Alopecurus arundinaceus), pýr prostřední (Thinopyrum intermedium), písečnici jednoklasou (Psathyrostachys juncea), srha laločnatou (Dactylis glomerata) a kostřavu rákosovitou (Festuca arundinacea). Jako živnou rostlinu kříska polního a zároveň rezervoár WDV uvádí Ripl a Kundu (2015) poháňku hřebenitou (Cynosurus cristatus). Křísek je dle Tholta a kol. (2015) schopen sát i na ostřici plstnaté (Carex tomentosa) a ambrózii pelyňkolisté (Ambrosia artemisiifolia).

Pro přenos viru WDV je nezbytné, aby křísek nasál virus z infikované rostliny. Toto sání musí trvat minimálně 5 min. a k přenosu na jinou rostlinu dochází po sání delším než 15 minut. Virus se v těle kříska dále nemnoží, ale dokáže v něm přežívat - křísek tak zůstává infekční po zbytek svého života. Virus se nepřenáší z rodičů na potomstvo, proto musí každá nová generace kříska virus znovu získat sáním na infikovaných rostlinách. Hostitelskými rostlinami viru jsou nejen obilniny (pšenice, ječmen, oves, žito), ale také plevelné druhy z čeledi lipnicovitých, jako je oves hluchý nebo chundelka metlice, které zároveň slouží jako živné rostliny pro kříska (Jarošová a Kumar, 2018).

Dlouhou dobu byl za jediného přenašeče WDV považován pouze křísek polní, avšak v Sýrii byl jako další vektor potvrzen i druh Psammotettix provincialis (Ribaut, 1925, Ekzayez et al., 2011). Ten je v ČR považovaný za ohrožený druh s výskytem omezeným na teplé oblasti jižní Moravy (Malenovský a Lauterer, 2017).

Silné infekce WDV se na našem území vyskytují především v teplejších oblastech jako je jižní a střední Morava, kde v některých letech způsobují významné ekonomické ztráty. S probíhajícím oteplováním klimatu se zvyšuje populační hustota kříska polního a zároveň se prodlužuje jeho aktivita v podzimním období, což významně zvyšuje riziko přenosu viru a šíření infekce v porostech ozimů. Z tohoto důvodu je smysluplné se zabývat monitoringem výskytu křísků a zjišťováním jejich infekčnosti.

Materiál a metodika

Vhodnou lokalitou pro sledování výskytu kříska polního je Polní pokusná stanice Žabčice (49.023N, 16.618E), která je součástí Školního zemědělského podniku Mendelovy univerzity v Brně. Stanice klimaticky spadá do kukuřičné výrobní oblasti s dlouhodobou průměrnou roční teplotou 10,3 °C a průměrným ročním srážkovým úhrnem 491 mm (údaje za období 1991–2020). Pro zjištění infekčnosti kříska zde byly v roce 2024 a 2025 provedeny odchyty hmyzu pomocí smyků na vzešlém výdrolu obilnin (srpen) a na vzcházejících porostech ozimé pšenice (říjen). Odchycený hmyz byl druhově určený a dospělci kříska polního byli v počtu 20–30 ks z každého odběru použiti pro zjištění přítomnosti WDV. Z jedinců byla samostatně izolovaná DNA pomocí kitu E.Z.N.A. Mollusc a Insect DNA Kit (Omega, Norcross, USA). WDV byl detekován pomocí specifické polymerázové řetězové reakce (PCR) a u vzorků s potvrzenou silnou infekcí byla dále provedena identifikace virového kmene podle metodiky Jaňourová et al. (2009), která umožňuje odlišení pšeničného (WDV-W) a ječného (WDV-B) kmene viru. Pro zvýšení spolehlivosti výsledků byla PCR analýza provedena ve dvou opakováních s odlišným počtem amplifikačních cyklů. Základní reakce byla provedena při 35 cyklech, což odpovídá standardnímu protokolu pro detekci rostlinných virů. Následně byla reakce opakována se 40 cykly za účelem zvýšení citlivosti detekce, neboť množství specifického PCR produktu (DNA sekvence WDV) roste s počtem cyklů amplifikace. Jako pozitivní kontrola byla použita DNA izolovaná z rostliny vykazující typické symptomy infekce WDV a ověřená nezávislým testováním na přítomnost viru.

Křísek polní na řepce

Výsledky

Výskyt infekce WDV u křísků z jednotlivých odchytů je sumarizovaný v tabulce 1. V srpnovém odběru 2024 byl virus jednoznačně prokázán (35 cyklů PCR) pouze u 1 jedince z 20 testovaných. Při zvýšení citlivosti reakce (40 cyklů) byla infekce zjištěna u 12 jedinců, přičemž 3 byli silně pozitivní, 2 pozitivní, 7 slabě pozitivních a 5 slabě pozitivních na hranici detekovatelnosti. Pouze u 3 jedinců nebyl virus prokázán. Identifikace kmenu byla úspěšná pouze u 2 vzorků s nejvyšší koncentrací viru, v jednom byl identifikovaný ječný typ a ve druhém oba.

U křísků odchycených na stejné lokalitě o 7 týdnů později bylo při 35 cyklech nalezeno 8 infekčních jedinců ze 30 hodnocených, přičemž 1 byl silně pozitivní, 4 pozitivní a 3 slabě pozitivní. Při vyšší citlivosti reakce bylo zjištěno 9 neinfekčních jedinců a 21 s různou úrovní infekce. Detekce kmene byla provedena u 7 jedinců a byly identifikovány oba kmeny. Úroveň infekce u křísků odchycených v roce 2025 byla výrazně nižší, v 1. odchytu provedeném začátkem srpna (6. 8.) bylo všech 24 jedinců vyhodnoceno jako negativní při obou počtech cyklů PCR. Četnost infekčních jedinců z odchytu v říjnu (12. 10.) byla vyšší, silná infekce byla potvrzena u 3 jedinců a slabší u dalších 5. Následná identifikace kmene prokázala přítomnost WDV-W u pěti jedinců, WDV-B u jednoho a jeden křísek byl nakažený oběma kmeny.

Tab. 1: Výsledky testování přítomnosti viru WDV v jedincích kříska polního v odběrech na lokalitě Žabčice

*WDV-B ječný typ; WDV-W pšeničný typ; WDV-B/W směsná infekce

Pro názorné posouzení rozdílů v infekčnosti křísků odchycených na stejném místě v roce 2024 a 2025 byly vytvořeny koláčové grafy sumarizující četnosti v jednotlivých kategoriích (graf 1). Silnější výskyt infekčních křísků byl zaznamenaný v roce 2024, přičemž podíl pozitivních jedinců v říjnovém termínu klesl z 85 na 70 %, zvýšil se však podíl křísků s vysokou infekční náloží z 15 na 23 %. V roce 2025 byli křísci v 1. odchytu negativní a v 2. infekčnost vzrostla na 33 %.

Graf 1: Zastoupení úrovně infekce WDV v jedincích kříska polního odchycených na lokalitě Žabčice v roce 2024 a 2025

Vzhledem k tomu, že aktivitu křísků ovlivňují povětrností podmínky, porovnali jsme údaje o průměrných teplotách a úhrnech srážek na lokalitě Žabčice za období květen–říjen (tab. 2). Údaje byly zaznamenány na plně automatické meteorologické stanici, provozované přímo na pokusném poli. Z tabulky je patrné, že rok 2025 byl v porovnání s rokem 2024 po celé sledované období chladnější, rozdíly v průměrných teplotách za jednotlivé měsíce dosáhly od 0,2 °C (červen) po 3,4 °C (srpen). Z důvodu chladného a deštivého počasí v červenci 2025 došlo na lokalitě k oddálení sklizně obilnin přibližně o 2 týdny, kdy sklizeň ozimého ječmene započala 15. 7. a poslední porost ozimé pšenice byl sklizen 31. 7. V předchozím roce sklizeň ječmene a pšenice proběhla mezi 5. 7. a 15. 7. 2024. Tato situace významně ovlivnila migraci kříska polního z trav na vzcházející rostliny výdrolu.

Tab. 2: Dekádní a měsíční průměrné teploty a sumy srážek za období květen–říjen 2024 a 2025 (Polní pokusná stanice Žabčice)

Diskuse

Preference kříska polního k jednotlivým druhům obilnin a trav je pravděpodobně výsledkem kombinace morfologických a biochemických vlastností hostitelských rostlin. Významnou roli může hrát morfologie povrchu listu - např. hustota a typ trichomů ovlivňují schopnost hmyzu přichytit se a pohybovat po povrchu, přičemž hladší povrch bez hustých chloupků je pro kříska obvykle příznivější (Voigt et al., 2007; Saitta et al., 2022). Chemické složení kutikulárních vosků a lipidů dále může sloužit jako smyslové signály, které hmyz může vnímat pomocí chemoreceptorů na končetinách a ústním ústrojí, což může rozhodnout o tom, jestli rostlinu využije jako zdroj potravy (Fernández et al., 2019). Kromě toho se preference mění podle nutriční hodnoty asimilátů protékajících floémem - rostliny s vyšším obsahem volných aminokyselin a nižším poměrem C/N bývají atraktivnější, například mladé, intenzivně rostoucí ozimé obilniny (Brodbeck et al., 1990). Tyto faktory společně určují, které rostliny křísci preferují při sání a kladení vajíček, a tím mohou významně ovlivňovat epidemiologii virových chorob, jako je Wheat Dwarf Virus (WDV), ve střední Evropě.

Ochrana před virovou infekcí obilnin

Virové choroby obilnin, respektive jejich původci, jsou samy o sobě těžko ovlivnitelné přímými metodami ochrany. Ačkoli jsou v rostlinolékařství známé metody ozdravování rostlin od virů, např. kombinace in vitro kultivace a termoterapie, nejsou tyto metody použitelné při ochraně obilnin před WDV. Zde je nutno postupovat preventivně s cílem omezit výskyt a infekčnost přenašečů. Snížení výskytu přenašečů lze docílit likvidací výdrolu, případně trávovitých plevelů. K doporučovaným opatřením v teplejších oblastech patří pozdější výsev obilnin. V případě teplého podzimu, kdy křísci zůstávají aktivní, tento postup ztrácí na významu, navíc se zvyšuje pravděpodobnost, že nastanou nevhodné podmínky pro setí. Kromě toho pozdě vzešlé rostliny vykazují nižší zimovzdornost. Insekticidní moření osiva bylo velmi účinné v době, kdy bylo možné použít přípravky na bázi neonikotinoidů, které však jsou v současné době v Evropě zakázány. Jedinou možností zůstává foliární aplikace insekticidů proti savému hmyzu s účinnými látky ze skupiny pyretroidů, neonikotinoidů a pyridinů.

Míra infekce a rozsah výnosových ztrát způsobených virovými chorobami, zejména WDV u pšenice a ječmene, závisí na řadě biologických i environmentálních faktorů. Zásadní je čas infekce, která u mladých rostlin na podzim vede k mnohem výraznějším škodám než pozdější jarní infekce, protože virus má delší dobu k množení a systémovému šíření v rostlině a omezuje růst (Bukvayová et al., 2006; Chrpová et al., 2020). Důležitým faktorem je rovněž intenzita výskytu přenašečů, tedy kříska polního, jehož aktivita bývá výrazně ovlivněna průběhem počasí - teplé a suché podzimy podporují jejich přežívání a migraci (Beoni et al., 2016; Jarošová et al., 2019). Z našich výsledků vyplývá, že významná je také míra infekce přenašečů. V roce 2024 bylo v srpnovém odběru infikováno 85 % křísků, ale úroveň infekce byla u většiny pozitivních jedinců velmi nízká. V podzimním odchytu byl detekovaný nižší podíl infikovaných jedinců a zároveň se zvýšila úroveň infekce. V roce 2025 v srpnovém odchytu nebyl zjištěn ani jeden infikovaný křísek a počátkem října téhož roku dosáhl podíl infikovaných jedinců 32 %. Je tedy zřejmé, že v podzimním období roste výskyt infekčních přenašečů a dochází tak k jejich souběhu se vzcházením porostů. V současné době však není přesně popsáno, jak vysoká hladina viru v přenašeči je nutná k přenosu infekce na rostlinu.

Dalším aspektem je dostupnost rezervoárů viru v krajině, například výdrolu nebo travních porostů, které umožňují přetrvání infekce mezi sezonami (Yazdkhasti et al., 2021). Z pohledu epidemiologického rizika je nutno brát v úvahu výskyt travních druhů, které jsou rezervoárem WDV, což mohou být trávovité plevele v porostech nebo zatravněné plochy v okolí. Sem se uchylují křísci v době, kdy již nemohou sát na obilninách. Jak uvádí Mehner et al. (2003), k těmto druhům se řadí sveřepy, např. sveřep rolní (Bromus arvensis), luční (B. commutatus), měkký (B. hordeaceous), japonský (B. japonicus) nebo jalový (B. sterilis), a další trávy jako je chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea).

Z hlediska hodnocení výskytu infekčních křísků je pokusná lokalita Žabčice velmi vhodná, je zde pěstována velká škála plodin zahrnující ozimé obilniny, a jsou zde i trvalé travní porosty, které mohou sloužit jako rezervoáry pro WDV. S tím pravděpodobně souvisí výskyt obou kmenů. Nízkou četnost a úroveň infekce u křísků odchycených v roce 2025 lze vysvětlit chladnějším počasím a posunem termínu sklizně obilnin o 2 týdny, což mělo dopad i na vzcházení výdrolů, zatímco v roce 2024 byl výdrol ozimého ječmene a následně pšenice vzejitý už počátkem srpna, v roce 2025 k tomu došlo až koncem srpna nebo počátkem září.

Přestože v současné době nejsou známy plně rezistentní odrůdy pšenice, některé genotypy vykazují částečnou toleranci - typicky se projevují mírnějšími symptomy a nižšími výnosovými ztrátami. Jako perspektivní genetické zdroje rezistence byly identifikovány plané druhy rodu Aegilops (Nygren et al., 2015). V rámci šlechtění na zvýšení tolerance by se také mohlo uplatnit využití morfologických a fyziologických znaků, které ovlivňují atraktivitu rostlin pro přenašeče viru. Cílem této takzvané „antixenózní“ (non-preferenční) rezistence je selekce rostlin, které jsou pro kříska polního neatraktivní - např. vzhledem k odlišné mikrostruktuře listů, kutikule, pevnosti epidermis či změnám ve složení floémové šťávy. Takové znaky mohou významně omezit kolonizaci rostlin a přenos viru i bez přímé virové rezistence.

Závažnost infekce WDV u pšenice a ječmene je výsledkem souběhu několika klíčových faktorů, jako je raná infekce, vysoká aktivita a infekčnost přenašečů, přítomnost virových rezervoárů v krajině a náchylnost pěstovaných odrůd. Účinná ochrana proto vyžaduje komplexní přístup založený na prevenci, sledování výskytu přenašečů a cíleném využití genetických zdrojů odolnosti.

Závěr

Výsledky monitoringu potvrzují, že křísek polní (Psammotettix alienus) je významným přenašečem viru zakrslosti pšenice (WDV) a sehrává klíčovou roli v jeho šíření v časných podzimních měsících. Během sledovaného období došlo ke zvýšení počtu infikovaných jedinců a zároveň jejich virové nálože. U jedinců odchycených na lokalitě Žabčice byla detekována přítomnost obou kmenů viru (WDV-W a WDV-B), přičemž identifikované kmeny odpovídají specifitě vůči hostitelským rostlinám - pouze pšeničný kmen WDV-W je infekční pro pšenici. Zaznamenaná smíšená infekce potvrzuje, že křísek může přenášet oba kmeny současně. Zároveň byl potvrzen význam podzimního období jako rizikové fáze („epidemiologického okna“) pro šíření viru, kdy dochází k souběhu aktivity infekčních přenašečů, výskytu virových rezervoárů a citlivé fáze mladých ozimých porostů. To vše přispívá k riziku závažné infekce a následných výnosových ztrát. Prevence zůstává jediným účinným nástrojem ochrany, a to zejména prostřednictvím regulace výdrolu a včasného ošetření vzcházejících ozimů insekticidy. S ohledem na absenci dostatečně rezistentních odrůd by mělo být prioritou šlechtění genotypů s vyšší tolerancí za možného využití genetických zdrojů z planých příbuzných druhů nebo non-preferenčních mechanizmů resistence.

Článek byl zpracován s použitím výsledků získaných během řešení projektu MZe NAZV QL24010142. Autoři děkují pracovníkům z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie AF MENDELU za poskytnutí meteorologických dat.

Autoři: Doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D., Ing. Jana Asszonyi, RNDr. Ludmila Holková, Ph.D., Ing. Jhonny Edison Alba Mejía, Ph.D., Doc. Dr. Ing. Pavlína Smutná; Mendelova univerzita v Brně

foto: K. Holý

Recenzent: Doc. Ing. Jan Kazda, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze

Seznam literatury:

Beoni, E., Chrpová, J., Jarošová, J. a Kundu, J. K. (2016). Survey of Barley Yellow Dwarf Virus incidence in winter cereal crops, and assessment of wheat and barley resistance to the virus. Crop and Pasture Science, 67(10), 1054–1063. DOI: 10.1071/CP16167.

Brodbeck, B. V., Mizell, R. F. a French, W. J. (1990). Amino acids as determinants of host preference for the xylem-feeding leafhopper Homalodisca coagulata (Homoptera: Cicadellidae). Oecologia, 83, 338–345. DOI: 10.1007/BF00317557.

Bukvayová, N., Henselová, M., Vajcíková, V. a Kormanová, T. (2006). Occurrence of dwarf virus of winter wheat and barley in several regions of Slovakia during the growing seasons 2001–2004. Plant, Soil and Environment, 52(9), 392–401. DOI: 10.17221/3457-PSE.

Ekzayez, A. M., Kumari, S. G. a Ismail, I. (2011). First report of Wheat dwarf virus and its vector (Psammotettix provincialis) affecting wheat and barley crops in Syria. Plant Disease, 95, 76.

Fernández, P. C., Braccini, C. L., Dávila, C. et al. (2019). The use of leaf surface contact cues during oviposition explains field preferences in the willow sawfly Nematus oligospilus. Scientific Reports, 9(1), 4946. DOI: 10.1038/s41598-019-41318-7.

Gutierrez, C. (1999). Geminivirus DNA replication. Cellular and Molecular Life Sciences (CMLS), 56(3–4), 313–329. DOI: 10.1007/s000180050433.

Horáková, V., Dvořáčková a Nečas, M. (2025). Seznam doporučených odrůd 2025 (obilniny). Brno: Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský. ISBN 978-80-7401-251-8.

Chrpová, J., Veškrna, O., Palicová, J. a Kundu, J. K. (2020). The evaluation of wheat cultivar resistance and yield loss thresholds in response to Barley Yellow Dwarf Virus-PAV infection. Agriculture, 10(1), 20. DOI: 10.3390/agriculture10010020.

Jaňourová, B., Ripl, J. a Kundu, J. K. (2009). Metodika detekce pšeničného a ječného kmene viru zakrslosti pšenice v jejich vektoru křísku polním pomocí PCR-RFLP: metodika pro Státní rostlinolékařskou správu. Praha: Výzkumný ústav rostlinné výroby. ISBN 978-80-7427-027-7.

Jarošová, J. a Kumar, J. (2018). Metodika detekce tří obilných virů (BYDV, WDV, WSMV) pomocí Multiplex TaqMan RT-qPCR. Praha–Ruzyně: Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. ISBN 978-80-7427-284-4.

Jarošová, J., Żelazny, W. R. a Kundu, J. K. (2019). Patterns and predictions of Barley Yellow Dwarf Virus vector migrations in Central Europe. Plant Disease, 103(8), 2057–2064. DOI: 10.1094/PDIS-11-18-1999-RE.

Lindsten, K. a Vacke, J. (1991). A possible barley-adapted strain of Wheat Dwarf Virus (WDV). Acta Phytopathologica et Entomologica Hungarica, 26(1–2), 175–180.

Malenovský, I. a Lauterer, P. (2017). Auchenorrhyncha (křísi). In: Hejda, R., Farkač, J. a Chobot, K. (eds.). Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Příroda 36, 148–160.

Manurung, B., Witsack, W., Mehner, S., Grüntzig, M. a Fuchs, E. (2005). Studies on biology and population dynamics of the leafhopper Psammotettix alienus Dahlb. (Homoptera: Auchenorrhyncha) as vector of Wheat Dwarf Virus (WDV) in Saxony-Anhalt, Germany. Journal of Plant Diseases and Protection, 112, 497–507.

Mehner, S., Manurung, B., Grüntzig, M., Habekuß, A. a Witsack, W. (2003). Investigations into the ecology of the Wheat Dwarf Virus (WDV) in Saxony-Anhalt, Germany. Journal of Plant Diseases and Protection, 110(4), 313–323.

Nygren, J., Shad, N., Kvarnheden, A. a Westerbergh, A. (2015). Variation in susceptibility to Wheat Dwarf Virus among wild and domesticated wheat. PLOS ONE, 10(4), e0121580. DOI: 10.1371/journal.pone.0121580.

Ripl, J., Kundu, J. K. (2015). Cynosurus cristatus, a new host of Wheat dwarf virus in the Czech Republic. Journal of Plant Pathology, 97.3.

Saitta, V., Rebora, M., Piersanti, S., Gorb, E., Gorb, S. a Salerno, G. (2022). Effect of leaf trichomes in different species of Cucurbitaceae on attachment ability of the melon ladybird beetle Chnootriba elaterii. Insects, 13(12), 1123. DOI: 10.3390/insects13121123.

Voigt, D., Gorb, E. a Gorb, S. (2007). Plant surface–bug interactions: Dicyphus errans stalking along trichomes. Arthropod–Plant Interactions, 1(4), 221–243. DOI: 10.1007/s11829-007-9021-4.

Whitmore, R. W.,ruess, K. P., Nichols, J. T. (1981). Leafhopper and planthopper populations on eight irrigated grasses grown for livestock forage. Environmental Entomology, 10.1: 114-118. doi.org/10.1093/ee/10.1.114

Wu, B., Shang, X., Schubert, J., Habekuß, A., Elena, S. F. a Wang, X. (2015). Global-scale computational analysis of genomic sequences reveals the recombination pattern and coevolution dynamics of cereal-infecting geminiviruses. Scientific Reports, 5(1), 8153. DOI: 10.1038/srep08153.

Tholt, G., Samu, F., Kiss, B. (2015). Feeding behaviour of a virus‐vector leafhopper on host and non‐host plants characterised by electrical penetration graphs. Entomologia Experimentalis et Applicata, 155.2: 123-136. https://doi.org/10.1111/eea.12290

Yazdkhasti, E., Hopkins, R. J. a Kvarnheden, A. (2021). Reservoirs of plant virus disease: Occurrence of Wheat Dwarf Virus and Barley/Cereal Yellow Dwarf Viruses in Sweden. Plant Pathology, 70(7), 1552–1561. DOI: 10.1111/ppa.13414.