Houbožravost v praxi - Brouk Sericoderus lateralis jako efektivní konzument patogenní houby Cladosporium fulvum ve skleníku

11. 08. 2025 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek Škůdci Zobrazeno 1394x

Biologická ochrana rostlin je v současnosti poměrně rozšířená metoda. Základní princip je jednoduchý. Jde o přirozený antagonistický vztah mezi nepřítelem (bioagens) a jeho kořistí (škůdce). Nejčastěji se setkáme s predací, tedy predátor kořist usmrtí a zkonzumuje její tělo. V tomto smyslu lze uvést z praxe příklady v podobně dravé ploštice Macrolophus pygmaeus, požírající škodlivé molice nebo dravého roztoče Typhlodromus pyri, který se živý na sviluškách. Dalším velmi častým příkladem jsou parazitoidi, kteří kladou do těla hostitele svá vajíčka. Velmi dobře jsou známí parazitoidi z rodu Aphidius, kteří vyhledávají různé druhy škodlivých mšic. Z venkovních provozů na poli je známá drobněnka rodu Trichogramma, která vyhledává vajíčka zavíječe kukuřičného a klade do nich svoje vajíčka.

Obr. 1: Letecký pohled na skleník firmy Farma Bezdínek

Houbožravost v ochraně rostlin

Zajímavým potravním antagonistickým vztahem známým v přírodě je houbožravost neboli mykofágie. V tomto případě jde o konzumaci hub. Z pohledu komerčně úspěšné biologické ochrany rostlin se prozatím nenašel žádný organizmus, který by požíral původce houbových chorob efektivně a zároveň by byl snadno masově chovatelný. Přesto známe několik druhů mykofágních brouků rodu slunéčko, kteří se živí na různých druzích padlí. Aktuálně probíhá jejich výzkum, na univerzitě v holandském městě Wageningen, se zaměřením na jejich praktické využití při pěstování jahod, především proti padlí. V brzké době se tedy ukáže, zda mají tito drobní brouci schopnost efektivně nahradit fungicidy při ošetřování porostů jahod.

Objev brouka houbožrouta

Dílem náhody a dílem znalostí došlo k objevu dalšího mykofágního brouka, který disponuje apetitem v takovém rozsahu, že si zaslouží pozornost minimálně pro další sledování a experimenty. Došlo k tomu v provozu moderního hydroponického skleníku pařící firmě Farma Bezdínek (obr. 1), která se zabývá pěstováním zeleniny, především rajčat. Bylo to během srpna a září roku 2022, kdy byl porost napaden chorobou čerň rajčatová (obr. 2), jejíž původcem je houba Cladosporium fulvum.

Farma Bezdínek pěstuje v certifikovaném režimu bez zbytků pesticidů a uplatňována je integrovaná ochrana rostlin, která se primárně opírá o biologické metody. Z tohoto důvodu je každý týden realizován rozsáhlý monitoring zaměřený na výskyt chorob a škůdců, který je podkladem pro stanovování přesných dávek aplikovaných bioagens. Během něho došlo k pravidelným pozorováním výskytu dospělců drobného brouka na lézích černě rajčatové (obr. 3). Podrobnou vizuální kontrolou těchto lézí byl pod binokulární lupou objeven také drobný černý trus. Jednoduchý observativní test pod Petriho miskou prokázal intenzivní žír dospělců na myceliích houby Cladosporium fulvum. Během tohoto testu došlo i ke kladení vajíček přímo do lézi černě rajčatové a následně se objevily také larvy, které se rovněž živily žírem mycelií.

Přesné určení druhu nebylo v rámci kapacit rostlinolékařského týmu Farmy Bezdínek možné. Proto bylo několik dospělců i larev předáno na oddělení zoologie Mendelovy univerzity v Brně a to konkrétně Doc. Janu Bezděkovi. Tomu se podařilo tyto jedince determinovat jako druh Sericoderus lateralis (obr. 4), náležící do čeledi Corylophidae. Mykofágie je u druhů této čeledi známá a běžná (obr. 5). Jak dospělci, tak larvy se živí hyfami a sporami hub (obr. 6). Díky tomu je jejich obvyklým habitatem rozkládající se rostlinná biomasa v podobě opadaného listí, vlhké seno, hromady posekané trávy, odumřelé větve apod. Často se vyskytují v lesním prostředí. Ve skleníku se proto jako jejich základní habitat ukázaly být kupky tlejících listů, nacházejících se pod pěstebními žlaby (obr. 7).

Obr. 2: Léze černě rajčatové na spodní straně listu

Obr. 3: Pozorování dospělců (Sericoderuls laterlais) na lézích houby (Cladosporium fulvum)

Obr. 4: Dospělec druhu Sericoderuls lateralis

Obr. 5: Jednoduchý pozorovací pokus pomocí Petriho misky, zaměřený na mykofágní aktivitu dospělců Sericoderuls lateralis

Obr. 6: Larva, vajíčka a tmavě černý trus brouka Sericoderuls lateralis v lézích černě rajčatové

Obr. 7: Kupky tlejících listů a stonků pod pěstebním žlabem jsou primárním habitatem výskytu brouka Sericoderus lateralis ve skleníku

Žír na lézích černě rajčatové způsobuje její významnou redukci

V následujících sezonách 2023–24 se potvrdil početný výskyt dospělců S. lateralis pohybujících se v kupkách tlející rostlinné biomasy při zemi. V této biomase se vyskytuje řada druhů saprofytických hub, které se podílejí rozkladných procesech. Přesto je z nějakého důvodu houba Cladosporium fulvum pro druh S. lateralis výrazně atraktivní. Při výskytu typicky tmavých lézí černě rajčatové na spodní straně listů rostlin rajčete jedlého migrují sem tito brouci z jejich tradičního habitatu. Tento fenomén byl pozorován opakovaně. Zároveň v sezoně 2024 došlo k pozorování brouka S. lateralis také na rostlinách okurky a melounu (obr. 8) ve skleníku, které byly toho času zasažené padlím.

V roce 2024 došlo opět v částech porostu rajčat k intenzivnějšímu výskytu černě rajčatové. Přispěl k tomu přechodný výskyt vhodných infekčních podmínek ve 2. polovině srpna a 1. léze byly pozorovány 20. srpna (obr. 9). Po přibližně 5 dnech od vzniku infekce byly na lézích pozorováni dospělci brouka S. lateralis. Dne 9. září bylo provedeno hodnocení schopnosti populace ve skleníku se vyskytujících jedinců S. lateralis plošné redukce lézí černě rajčatové (obr. 10). Na celkem 70 lézích napříč skleníkem byla kvalifikovaným odhadem stanovena plocha, kterou tito brouci dokázali zkonzumovat. V průměru byla pozorována redukce v rozsahu 44,3 % plochy léze černě rajčatové. Přičemž v případě 28,6 % došlo ke kompletní redukci léze, naopak u 40 % lézí nebyla pozorována žádná redukce (graf 1). Po tomto hodnocení šíření Cladosporium fulvum ve skleníku pozvolna ustalo. Zásadním dílem k tomu přispělo vhodné počasí a úprava vnitřního klimatu, což vedlo ke značnému omezení infekčních podmínek. Do jaké míry k omezení šíření černě rajčatové přispěla populace brouka S. lateralis nelze na základě provedeného pokusu stanovit. Nicméně je možné se domnívat, že i mykofágie tohoto druhu k tomu přispěla nemalým dílem.

Graf 1: Hodnocení redukce lézí černě rajčatové žírem brouka Sericoderus lateralis (9.9.2024, n = 70)

Obr. 8: Pozorování dospělců Sericoderus lateralis na listech melounu a okurky

Obr. 9: Fáze porostu, kdy došlo k prvním výskytům lézí černě rajčatové a následnému pozorování brouka Sericoderus lateralis v roce 2024

Obr. 10: Redukce léze černě rajčatové díky žíru Sericoderus lateralis (červeně označená část - žírem nezasažena, v zeleně ohraničené části - aktivní žír, je zde i trus; fotografie byla pořízena pomocí binokulární lupy)

Další výzkum

V současnosti probíhají ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně experimenty zaměřené na zjištění potravních preferencí druhu Sericoderus lateralis. Mimo jiné se k tomuto účelu používají pokročilé molekulárně genetické metody. Kromě toho proběhl také pokus, kterým se ověřovalo, zda dospělí brouci pocházející z porostů napadených houbou Cladosporium fulvum, slouží jako její vektoři na další zdravé rostliny. Výsledek byl z pohledu praxe pozitivní, neboť se nepotvrdil infekční přenos této houby prostřednictvím umístění brouků ze skleníku na sterilní laboratorně pěstované rostliny rajčat. Přesto na základě jednoho pokusu nelze s jistotou vyloučit, že druh S. lateralis může za určitých podmínek přispět k rozšiřování černě rajčatové. Ovšem s ohledem na habitus a velikost jeho těla nelze předpokládat, že by byl tento brouk ve skleníku zásadním způsobem mobilní s čímž přímo souvisí i právě hypotetická možnost šíření C. fulvum. Je tak potenciálně velká šance, že by mohl být tento druh zajímavým bioagens, který by mohl v porostech skleníkově pěstované zeleniny přispět k omezení šíření některých patogenů, s největší pravděpodobností houby C. fulvum, ale nelze vyloučit i některé další hospodářsky významné patogenní druhy hub.

V současnosti je známo více než 350 druhů bioagens z řad členovců a hlístic komerčně využívaných v biologické ochraně rostlin. Půjde-li to, jejich počty by mohl rozšířit také houbožravý S. lateralis. To však bude závist na tom, do jaké míry bude tento druh podroben následujícímu zkoumání, které tuto možnost případně potvrdí.

Je také možné, že tento druh rozšíří řádově početnější množinu živočichů, které jsou pro ochranu rostlin nějakým způsobem prospěšné, ale jejich komerční aplikace není z řady důvodů možná. V tomto případě se využívá takzvané konzervační biologická ochrana. Tento management nespočívá v aplikaci bioagens, ale cílí na zvýšení početnosti a přítomnosti těchto užitečných druhů ve zvoleném agroekosystému. Příkladem mohou být dnes populární hmyzí hotely nebo úkryty pro škvory v ovocných sadech, případně může jít o hnízdní budky pro hmyzožravé ptáky. Podobných příkladů bychom mohli najít celou řadu. Vychází se především ze znalostí bionomických požadavků konkrétního druhu.

V případě brouka S. lateralis je známo, že vyhledává rozkládající se biomasu rostlinného původu, kde se živí houbami. Z tohoto pohledu je základem jeho výskytu ve skleníku přítomnost tlejících hromádek listů a stonků. Avšak prakticky nic není známo o tom, jaký je vliv teploty a vlhkosti na bionomii tohoto druhu. Nevíme, jak rychle se vyvíjí jednotlivá stadia a stejně tak nejsou známy ani počty vajíček, které může samička naklást. K jeho hojným počtům ve skleníku firmy Farma Bezdínek může přispívat i omezení aplikací syntetických insekticidů s ohledem na uplatňovanou bezreziduální produkci. Nabízí se tak řada témat pro entomologický a rostlinolékařský výzkumu v souvislosti s druhem S. lateralis. Věřím, že si pozornost odborníků tento malý houbožravý brouček zaslouží!

foto: 1 - archiv Farma Bezdínek, 3 - J. Bezděk