Hraboš polní - malý hlodavec, velký problém pro Evropu

17. 02. 2025 Prof. MVDr. Emil Tkadlec, CSc.; Univerzita Palackého v Olomouci Škůdci Zobrazeno 357x

V Evropě žije kolem 115 druhů hlodavců. Hlodavci žijící na otevřených stanovištích jsou primárně býložraví savci a mají proto přirozený potenciál stát se škůdci v zemědělství. Mnoho z nich škodí jen minimálně, protože jejich populační početnosti jsou pod hranicí škodlivosti. To se týká například křečka polního nebo sysla obecného, kteří se dnes vyskytují jen lokálně a jsou chránění zákonem. Sysel dnes žije jen na travnatých plochách a na orné půdě se vyskytuje jen zcela výjimečně. Jeden druh ale trápí Evropany už po staletí.

Je to hraboš polní (Microtus arvalis). Je rozšířen od severního Španělska přes střední Evropu a střední Rusko až po Kazachstán (mapa). Není jediným hrabošem, který zemědělce v Evropě zlobí. Na východ od nás, pravděpodobně Slovenskem a Maďarskem počínaje, zlobí zemědělce podvojný druh hraboš východoevropský (M. mystacinus, syn. epiroticus, levis, rossiaemeridionalis, subarvalis), který byl dříve pokládán za hraboše polního. Ten zasahuje na severu až do Finska a přes Ukrajinu a Rusko je rozšířen až na jih na Balkán do Řecka a Albánie. V jižnějších oblastech Evropy lze najít ještě asi 10 dalších druhů hrabošů s lokálním rozšířením, kteří příležitostně působí škody na polních kulturách.

Mapa: Současné rozšíření hraboše polního podle IUCN Red List of Threatened Species (2016)

Hraboši škodili odjakživa

Hraboši jsou postrachem zemědělců na našem území už od pradávna. Přemnožování jejich populací, která v současnosti pozorujeme, nejsou produktem moderního zemědělství, ale vyplývají z jejich biologické podstaty, především jejich obrovského reprodukčního potenciálu. O hraboších, co se objevují ve velkých počtech a mohou sklidit veškerou úrodu během jediné noci, psal už Aristoteles ve své Historia animalium ve 4. století před naším letopočtem. Měl na mysli patrně hraboše hartingova, který žije na Balkánu.

První podrobnější zmínka o katastrofálním přemnožení hraboše polního ze střední Evropy pochází z roku 1625, kdy protestantský kněz Georg Katschker zvaný Gregorius Aelurius sepsal kroniku Kladska - území, které se dnes nachází na polské straně hranice nedaleko našeho Náchoda. Ve staroněmecky psané kronice Glaciographia oder oder Glätzische Chronica se na čtyřech stranách rozepsal o velkém přemnožení polních myší v roce 1623: „V tom roce byly myši v děsivém počtu na všech polích a loukách. Svá hnízda měly pod zemí, jedno hlouběji než druhé, a nahoře běhaly po polích a loukách, vždy dělaly jednu díru vedle druhé, a skrze tyto své chodby si musely shánět a přenášet potravu.“ Dále pokračoval vysvětlením příčiny, jak jinak než teologickým způsobem: „Spíše souhlasím s bohabojnými křesťany, že společnost myší byla Božím vojskem a trestem, které Bůh seslal do země a na lid kvůli hříchům lidí, aby je přiměl k pokání nebo jim tak ukázal něco většího. Jakoby tím, bez jakýchkoliv pochyb, chtěl skrze mor myší předznamenat hrozný hlad, který k nim přišel brzy ve stejném roce, a také později, kdy mnoho lidí v kraji zemřelo hlady.“ Další zmínky psané v českém jazyce se od 19. století vyskytují už pravidelně v naších časopisech a novinách.

Proč se hraboš přemnožuje

Hraboš polní je unikátním živočichem, a to nejen mezi savci. Je to dáno jeho rychlým pohlavním dospíváním. Na jaře v letech s nízkou početností jsou samičky z prvních jarních vrhů schopny páření již ve 2 týdnech věku a porodit svůj první vrh za 20 dní. Je to ojedinělý znak, neboť mláďata otevírají oči zhruba v 9 dnech. Dvoutýdenní samičky váží kolem 12 g a musejí investovat nejen do růstu embryí, ale také do vlastního somatického růstu. Vrhy, které tyto mladé matky porodí, nejsou navíc vůbec malé. V laboratorních podmínkách je to v průměru 6 mláďat. To je mnohem více, než u matek starších a větších, které začínají s vrhy 3 mláďat.

Evoluce raného vstupu do rozmnožování je možná pouze tehdy, pokud přináší jedincům velkou výhodu. V sezonním prostředí, v němž je délka sezony omezená, je pro býložravce výhodné začínat s reprodukcí co nejdříve a rozmnožovat se až do konce vegetačního období. Každý jedinec se musí proto rozhodnout, zda se bude rozmnožovat v roce zrození nebo zda odloží reprodukci na další rok. U krátkověkých živočichů to vede ke vzniku dvou zcela odlišných životních historií. Jarní kohorta vstupuje do reprodukce v raném věku, aby co nejefektivněji využila času, který jí zbývá do příchodu zimy. Pravděpodobnost, že budou naživu ještě v další sezoně, je velmi malá. Naopak jedinci narození v druhé polovině léta již nedospívají a odkládají svou reprodukci až na další rok na konec svého života. Výsledkem je, že jedinci prožívají zcela odlišné životy v závislosti na období, ve kterém se narodí.

Co umožňuje vysoké populační hustoty

Druhým unikátním rysem hraboše polního je jeho sociální chování, tj. schopnost žít v rozsáhlých koloniích zpravidla příbuzných jedinců, kteří se vzájemně znají a mohou proto dobře kooperovat při péči o mláďata a obraně teritoria. To vysvětluje schopnost hraboše polního dosahovat populační hustoty nad 2 tis. jedinců/ha. Vůbec nejvyšší populační hustoty 4 175 jedinců/ha byly publikovány ve Francii. V ČR jsme na jižní Moravě v roce 1997 odhadli maximální hustotu na 2 233 jedinců/ha. Populační index, který se používá k monitoringu v zemědělských plodinách, se obvykle při těchto hustotách pohybuje někde mezi hodnotami 10 až 25 tis. aktivních východů z nor/ha. Lokálně ale může dosáhnout počtu až 10 východů/m².

Takto vysoké populační hustoty ale nejsou běžné v celém areálu rozšíření hraboše polního. Například populační početnosti na severu Polska nebo v Ile de France nepřekračují hodnotu 350 jedinců/ha. V obůrkových experimentech byly pozorovány populační hustoty ještě několinásobně vyšší s maximem až 75 tis. jedinců/ha. To je obrovský rozdíl proti ostatním druhům hrabošů, kteří mají maximální populační hustoty zpravidla o řád nižší a nepřekračují stovky jedinců/ha.

Cyklická populační dynamika

Hraboš polní se řadí ke druhům s cyklickou populační dynamikou, stejně jako např. hraboš mokřadní anebo norník rudý či severský lumík norský. Jeho populační dynamika je proto charakteristická cyklickým kolísáním početnosti neboli populačními cykly s délkou 2–5 let (obr. 2). Zatímco v roce nízké početnosti se mohou populační hustoty dostat pod práh citlivosti a blížit se 0, v letech populačního píku dojde k prudkému nárůstu početnosti na hodnoty až stokrát nebo tisíckrát větší.

Populační cykly hraboše polního jsou zpravidla synchronizované na geograficky rozsáhlém území, a to nejen v rámci druhu, ale také s dynamikou ostatních druhů, jako jsou myšice, křečci nebo dokonce zajíci. Mnozí si patrně pamatují přemnožení v roce 2019, které bylo pozorováno nejen na území ČR, ale také ve Španělsku, Francii, Holandsku a Německu. Ale i zde se objevovaly lokální rozdíly v načasování dynamik. Zatímco na Moravě a ve Slezsku nastalo přemnožení na podzim 2019, v Čechách to bylo až v roce 2020. Z mechanizmů odpovědných za synchronizaci dynamik mají patrně největší význam klimatické vlivy.

Populační cykly se nevyskytují na celém území rozšíření hraboše polního. Například na severu Polska při pobřeží Baltského moře se hraboši nepřemnožují a mají poměrně stabilní dynamiku charakteru sezonních oscilací. I v rámci ČR lze najít rozdíly v dynamice. Populační cykly jsou mnohem výraznější na Moravě než v Čechách. Někdy mohou populační cykly na určitou dobu vymizet a poté se zase vrátit. Tyto periody bez přemnožování mohou trvat různě dlouhou dobu. Například v Nizozemsku se v roce 2004 objevily populační cykly po téměř 50 letech necyklické dynamiky. V ČR jsme takové období necyklické dynamiky zažili krátce po roku 2010 (graf), kdy se dynamika víceletých cyklů změnila na dynamiku sezonní s nízkými početnostmi. Takové přechodné dynamiky se vyskytují i u hrabošů ve Skandinávii, ale o příčinách se toho ví málo.

Graf: Populační dynamika hraboše polního v pícninách na českém území (Rostlinolékařská zpráva, ÚKZÚZ)

Management hraboše polního

Ačkoliv za poslední dekády došlo k hlubšímu porozumění populačních cyklů, vhodná a efektivní řešení pro ochranu zemědělských plodin se spíše vzdalují, než přibližují, a to v celé Evropě. Je to způsobeno nárůstem nejrůznějších celoevropských restrikcí „shora“, které nejenže kradou zemědělcům podnikatelskou svobodu, ale často jdou i proti sobě. Ať se nám to líbí nebo ne, bez chemické kontroly hraboše polního se zatím ochrana rostlin neobejde.

Akutní rodenticidy na bázi fosforovodíku, mezi které patří také český přípravek Stutox, dnes tvoří základ managementu hraboše polního v celé EU. Antikoagulanty se dnes už nepoužívají s výjimkou několika málo států. Na polích o rozloze větší než 5–10 ha je ale ruční aplikace přímo do východů z nor nerealistická.

Zbývají potom již jen méně efektivní alternativy, jako jsou orba, pasti, repelenty, odklonové krmení, různé ploty, biokontrola pomocí predátorů, případně kontrola fertility apod. To jsou ale metody, které jsou jen doplňkové a které nebyly systematicky studovány a většinou chybějí doklady o jejich efektivnosti. Systémy umělých podzemních nor známé jako hraboší pluhy (Terrier nebo Wumaki) se sice u nás už používají, ale testy na jejich účinnost stále nebyly provedeny. Zemědělci se proto často uchylují k zoufalým metodám, jako je vyplavování hrabošů umělými povodněmi v Nizozemsku nebo řízené vypalování ve Španělsku.

V poslední době začíná mezi odborníky převládat názor, že nad hrabošem polním nelze vyhrát v tom smyslu, že přemnožení zcela eliminujeme. Jeho reprodukční potenciál a explozivní populační dynamika jsou tak extrémní, že jeho populační růst nelze jednoduše zastavit. Lze ho ale zpomalit tak, aby populační hustota kulminovala až na podzim, když mají zemědělci sklizeno. Přemnožení se tím sice nezastaví, ale zemědělcům to umožní sklidit úrodu v době, kdy škody ještě nejsou příliš velké.

V českém prostředí ale přesto existují další příležitosti, jak škody na úrodě zmírnit. Základem každé úspěšné ochrany rostlin je systém včasného varování s ročním předstihem před hraboší kalamitou. K tomu jsou v ČR ideální podmínky, neboť se každoročně provádí extenzivní monitoring celého území a data se koncentrují v elektronické databázi na rostlinolékařském portálu.

Druhou příležitostí jsou současné standardy DZES, v rámci kterých se velikost polní parcely snižuje pod 30 ha. Jak ukazují naše data, kromě pozitivního účinku na biodiverzitu v zemědělské krajině to může vést i ke snížení průměrné populační hustoty hraboše polního, a tím také ke snížení škod. Do přerušovacích pásů je vhodné volit plodiny, které nejsou pro hraboše atraktivní. Mezi takové plodiny patří druhy s vyšším obsahem vlákniny a nízkou nutriční hodnotou, plodiny aromatické nebo obsahující obranné látky (tanin), které hrabošům nechutnají.

Přejme si společně, aby se situace v zemědělství změnila k lepšímu a byla větší vůle ke hledání rovnováhy mezi potřebami managementu, společnosti a prostředí.