Hraboš polní - nové cesty regulace pomocí repelentních rostlin a rostlinných silic

10. 04. 2026 Ing. Veronika Venclová, Ph.D.; Agromanuál Škůdci Zobrazeno 679x

Workshop konaný v prostorách Národního centra zemědělského potravinářského výzkumu Praha-Ruzyně se soustředil na prakticky testované i koncepční přístupy k omezování populačních vln hraboše polního (Microtus arvalis).

Hraboš polní patří v české a evropské krajině k nejvýznamnějším škůdcům zemědělských kultur s významným ekologickým, ekonomickým i epidemiologickým dopadem. Jeho populační cykly kolísají ve víceletých vlnách, přičemž období přemnožení nebývá lokální. V letech 2019 a 2023 dosahovala populační hustota hraboše polního extrémních hodnot a v kombinaci se suchem způsobila kriticky vysoké škody na porostech, v některých případech dosahujících až 100 %.

Hraboš a zoonózy

Jak uvedl Prof. MVDr. Emil Tkadlec, CSc. z Univerzity Palackého v Olomouci, škody hraboše nejsou jen agronomickým problémem. Je zároveň rezervoárem řady zoonóz a stojí v centru vzájemně provázaného cyklu s klíšťaty a dalšími drobnými savci. Vývoj klíštěte ukazuje, jak úzce souvisí výskyt patogenů s populací hraboše. Z vajíček se líhnou larvy, které se pohybují pouze po zemi a vyhledávají drobné hlodavce jako hostitele. Po nasátí se proměňují v nymfy, které již lezou po vegetaci a napadají větší savce včetně člověka. Pokud larva do jednoho roku nenajde hostitele, hyne, což vytváří přímou vazbu mezi početností hrabošů a počtem klíšťat schopných přenášet patogeny.

Při přemnožení hraboše se přežití larev zvyšuje, následující rok roste počet nymf a lze očekávat vyšší incidenci klíšťové encefalitidy. Záznam dokládá jasnou časovou návaznost, kdy maximální počet nakažených lidí následuje s ročním zpožděním po populačním vrcholu hraboše. U lymské boreliózy vazba přímá není, rezervoárem jsou i městští ptáci jako kos a drozd a promořenost klíšťat může v parcích dosahovat až 50 %, přesto je přímý podíl hraboše na dynamice patogenu významný. Epidemiologicky hrají hraboši roli také u tularémie, brucelózy, anaplazmózy a leptospiróz, což z nich činí zásadní článek v řetězci přenosu infekcí.

Regulace

V zemědělské praxi je, dle Prof. Ing. Josefa Suchomela, Ph.D. z Mendelovy univerzity v Brně, základní regulace hraboše tradičně založena na chemických rodenticidech. Dnes se používají v podstatě již jenom 2 typy přípravků a jejich aplikace je nejrychlejším a finančně nejdostupnějším řešením, avšak je zatížena společenským tlakem, legislativními omezeními a rizikem pro necílové organizmy. Veřejnost je vůči plošnému použití toxických látek stále rezervovanější a ochrana životního prostředí tlačí na hledání alternativ. Kromě okamžitých zásahů při kalamitním přemnožení se zdůrazňuje význam dlouhodobého managementu: struktura krajiny, podpora predátorů (dravci, sovy), vhodná agrotechnika, omezení potravních zdrojů v porostu, a především vývoj biologicky šetrných metod.

Významný posun představuje výzkum repelentních rostlin a rostlinných extraktů, který může do budoucna doplnit nebo nahradit část chemických zásahů. Rostlin s potenciálním repelentním účinkem je teoreticky mnoho, avšak doposud se tato možnost vůči hraboši systematicky téměř nevyužívala.

Repelentní rostliny

V rámci projektu proběhla v roce 2023, který byl obdobím vysokého výskytu hraboše, na náhodných porostech na jižní Moravě jednorázová terénní šetření, dále pilotní pokus ve Velkých Hostěrádkách a následně dvouletý polní experiment plánovaný pro roky 2024–25 (Velké Hoštěrádky a Studenec). Současně byla analyzována data z dřívějších sledování, která měla objasnit, jak se jednotlivé pěstované plodiny liší v atraktivitě hraboše. Z výsledků je patrné, že některé plodiny představují pro hraboše extrémně nevhodné prostředí. Typickým příkladem je levandule. Porost levandule nenabízí ani primární potravu, ani plevelné spektrum pro sekundární výživu a hraboš se zde prakticky nevyskytuje.

Z klasických polních plodin mají repelentní potenciál cibule, kukuřice, mák a hořčice. Jako výrazně repelentní se ukazuje čirok, což jej činí vhodným kandidátem pro bariérové pásy v krajině. V diskuzi Ing. Jiří Hermuth z CARC uvedl, že odpudivý efekt je spojován nejen s nevyhovujícím habitantem pro hraboše a nedostatečnou atraktivitou k pojídání, ale i s exudáty uvolňovanými do půdy, jejichž spektrum a množství se mezi odrůdami významně liší. Bylo zmíněno, že odrůda Ruzrok (vyšlechtěná v CARC) vykazovala v terénních testech stabilní repelentní chování, a že signál repelence u čiroku zůstává i v posklizňových zbytcích, což podporuje možnost jeho využití nejen během vegetace, ale i jako reziduální bariéry v osevních sledech.

Repelentní granulát

Vývoj granulovaného repelentu proti hrabošům, který popsal Ing. Radek Aulický, Ph.D. z CARC, vyústil ve funkční vzorek nosiče na bázi makoviny s příměsí kaolinu. Druhá testovaná formulace byla opatřena voskovým obalem pro pomalejší uvolňování. Bylo uvedeno, že testované rostlinné silice nebo anýzový a pepřový olej, byly nejúčinnější v koncentraci 2,5 %. Granule o průměrné velikosti kolem 4 mm lze aplikovat standardní rozmetací technikou. Laboratorní i polní ověření potvrdila stabilitu formulací při skladování a prokázala odpudivý efekt v polních testech ve vojtěšce. Diskutována byla ekonomika: anýzová formulace vychází příznivěji, zatímco pepřový olej nabízí vyšší účinnost, ale za vyšší cenu. Praktické nasazení vyžaduje opakované aplikace ideálně každý týden.

Závěr

Z pohledu zemědělské praxe představuje spojení repelentních rostlin, krajinných opatření a predikčních modelů cestu k udržitelnému řízení populací hraboše. Vývoj alternativních metod není nahrazením chemie, ale jejím doplněním, zejména tam, kde legislativa, ochrana biodiverzity či veřejný tlak neumožňují tradiční postupy. Hraboš polní tak zůstává nejen škůdcem, ale i biologickým indikátorem stavu krajiny, jejíž řízení musí spojovat znalosti agronomie, ekologie i epidemiologie. Současný výzkum jednoznačně ukazuje, že technické řešení existuje. Problémem je ale čas, financování a ochota zavést ho v praxi.

O metodách tlumení četnosti hrabošů hovořil Prof. Josef Suchomel