Invazní škůdci ovocných plodin v ČR

29. 10. 2020 Ing. Jana Ouředníčková, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 5806x

V ovocných sadech se vyskytuje mnoho druhů živočišným škůdců, které jistě každý pěstitel dobře zná a umí si s nimi poradit. Jsou to většinou naše původní druhy a i přestože dokáží napáchat velké hospodářské škody, ochrana proti nim je již dobře popsána a praktikována. Na druhou stranu se neustále objevují noví a noví škůdci, které je potřeba monitorovat, zjistit jejich bionomii, šíření, jejich přirozené nepřátele a vyvinout účinná ochranná opatření použitelná v podmínkách České republiky.

Invazní škůdci

K invazi nových druhů dochází především globálním transportem ovoce a rostlinného materiálu z celého světa a kvůli klimatickým změnám. Proto jim také říkáme invazní škůdci. Některé druhy se zde zdárně usídlují, některé zatím nemají podmínky k trvalé adaptaci, některé už jsou schopni napáchat významné škody, jiné se zde zatím vyskytují bez prokazatelných případů poškozování ovoce a snižování výnosů. Mezi nejvýznamnější druhy invazní druhů škůdců ovocných plodin patří v současné době octomilka japonská, tmavka švestková, kněžice mramorovaná a několik druhů vrtulí, např. vrtule višňová, vrtule ořechová, vrtule rakytníková a vrtule velkohlavá.

Octomilka japonská

Octomilka japonská (Drosophila suzukii; Matsumura, 1931) je invazní druh škůdce mnoha druhů ovocných plodin pocházející z jihovýchodní Asie, odkud byla zavlečena jak do Severní Ameriky, tak i do Evropy. První nálezy z Evropy pocházejí z roku 2008 (Itálie, Španělko). Od té doby se šíří velmi rychle po celé Evropě. Po zjištění prvních výskytů tohoto škůdce v Evropě byla octomilka v roce 2010 zařazena do varovného seznamu škodlivých organismů, vydávaného Evropskou a středozemní organizací pro ochranu rostlin (EPPO). V ČR a také na Slovensku byla octomilka japonská zjištěna v roce 2014.

Octomilka japonská patří mezi široce polyfágní škůdce napadající dozrávající plody s měkkou pokožkou, jako jsou třešně, sladkovišně, broskve, meruňky, jahody, maliny, ostružiny, borůvky, zimolezy, rybíz, vinná réva, kiwi, fíky, černý bez atd.

Dospělci jsou 2–3 mm velcí s jasně červenýma očima. Tělo je světle hnědé až žlutavé s černými příčnými pruhy na zadečku. Tykadla jsou krátká, zakončená ochmýřenou štětinkou. Hlava i hruď jsou hustě ochlupené. V rozpětí křídel měří 5–6,5 mm. U tohoto druhu je velmi výrazný pohlavní dimorfismus. Samci (obr. 1) mají na přední části vnějšího okraje křídel tmavou skvrnu. Tyto skvrny jsou patrné především u vývojově vyvinutějších samců. U nově vylíhlých samců tyto skvrny mnohdy chybí. Dalším determinačním znakem jsou výrazné hřebenovité štětinky na prvním a druhém chodidlovém článku předních končetin. Samičky jsou rozměrově větší. Lze je identifikovat podle velkého, výrazně ostrého, pilovitě ozubeného kladélka (obr. 2). Nelze je určit podle tmavých skvrn na křídlech. Vajíčka jsou průsvitná, mléčně bílá, lesklá. Larvy jsou bělavé až krémové, válcovité, v přední části těla zúžené, dorůstají 3,5 mm. Kukla je ukryta v červenohnědém soudečkovitém pupáriu, dlouhém 2–3 mm.

Škodlivost tohoto škůdce spočívá ve schopnosti samiček napichovat slupku dozrávajícího i zralého ovoce, pod kterou kladou vajíčka. Na povrchu plodu je patrný párový pentlicový výběžek. V místě vpichu dojde k oslabení pokožky, která následně změkne a na plodu jsou viditelné vpadlé oblasti nebo skvrny. Tato místa jsou zároveň vstupní bránou pro další patogeny, které způsobují hnilobu napadených plodů a tím snižují i celkový výnos tržního ovoce.

Přezimují dospělci na místech chráněných proti mrazu (lidská stavení, sklady, spadané listí, zasněžené báze stromů, komposty). Zimoviště pravděpodobně opouštějí až během května. Populační hustota škůdce narůstá v průběhu července. Při páření lákají samci samice ovíváním jejich křídel a poklepáváním na nohy. Po spáření kladou samice 1–3 vajíčka do jednoho plodu a zároveň plod infikují kvasinkami a bakteriemi. Tato drobná muška naklade 7–13 vajíček denně, během svého života je tedy schopná naklást 200–400 vajíček. Vývoj vajíčka trvá pouze 1–3 dny. Vylíhlé larvy, živící se kvasící a hnijící dužninou, procházejí třemi instary. Ke kuklení plod většinou opouštějí a kuklí se na jeho povrchu nebo v blízkém okolí plodů. Stadium kukly trvá 4–16 dní. Dospělci žijí 3–9 týdnů. Délka vývoje jednotlivých stadií a generací je silně ovlivněna teplotami. Nevyvíjí se při vysokých teplotách (nad 32 °C) a při nízké teplotě vzduchu. Samci jsou při vývoji larev nad 30 °C sterilní. Obecně lze říci, že octomilka japonská nemá ráda vysoké teploty, přímé sluneční záření a nízkou vlhkost (cca po 60 %). Při migraci na jiné hostitelské rostliny je octomilka japonská schopná se přemísťovat až do vzdálenosti několika desítek km (až 45 km). V závislosti na klimatických podmínkách může octomilka japonská vytvářet ročně větší počet generací.

V rámci námi prováděného monitoringu od roku 2014 jsme zjistili, že octomilka se vyskytuje téměř po celé republice, viz mapa 1. Doposud neregistrujeme významné škody na ovoci, ale je potřeba být ve střehu a ovoce pravidelně kontrolovat. Hlavním důvodem bude patrně to, že nejvyšší populační hustoty dosahuje v ČR až v září a říjnu, kdy je většina ovocných plodin již sklizena. Je ale zřejmě otázkou času, kdy se výskyt populace octomilky japonské posune do letních měsíců a bude ohrožovat třešně, višně, drobné ovoce atd., stejně jako je tomu v jiných státech Evropy a světa.

Základní monitorovací pomůckou je lapák s atraktantem. Lze koupit komerčně vyráběné lapáky, existuje několik druhů, nebo ho lze podomácku vyrobit např. z plastového kelímku (obr. 3). Jako atraktant se používá směs jablečného octa a červeného vína v poměru 50:50.

K nejdůležitějším metodám ochrany patří prevence. V době sklizně je potřeba ovoce průběžně sklízet, nenechávat zralé, přezrálé či nějak poškozené plody na stromech či keřích, ani pod nimi. Veškeré opadané ovoce je třeba zlikvidovat. A kompost v tomto případě nestačí. Ovoce je nutné dát např. do nádob s mýdlovou vodou bez přístupu vzduchu, např. do sudu s víkem, nebo zakopat. V opačném případě by se takové místo stalo zdrojem dalších generací škůdce. Sklizené ovoce je potřeba co nejrychleji převézt do chladu, aby se zpomalil případný vývoj škůdce a nedocházelo také k hnilobám.

Další metodou ochrany je používání sítí. V zemích, kde je octomilka japonská již velmi významným škůdcem, je tato praxe běžnou a nutnou součástí ochrany. Používají se sítě s co nejmenšími oky, aby se škůdce nemohl dostat dovnitř. Zakrývají se buď celé výsadby, jednotlivé řady nebo dokonce i jednotlivé keře, záleží na ovocném druhu a managementu hospodaření. Důležité je instalovat sítě včas, ještě před náletem škůdce.

Co se týče přímé ochrany, v ČR je proti octomilce japonské do většiny ovocných plodin registrovaný přípravek SpinTor (účinná láka spinosad). Konkrétní dávkování se liší dle plodiny a je třeba se řídit aktuálnímu údaji v Registru přípravků na ochranu rostlin.

V zahraničí je často praktikována také biologická ochrana využívající predátorů a parazitoidů, např. Leptopilina japonica, Asobara japonica. Běžné je i vypouštění sterilních samců, kteří konkurují těm plodným a nedochází k vývoji životaschopných vajíček. Účinná je také pusch and pull strategie, kdy se v okolí ovocných výsadeb vysázejí pro octomilku atraktivní stromy a ty se následně ošetřují účinnými insekticidy.

Obr. 1: Octomilka japonská - dospělý samec

Obr. 2: Octomilka japonská - pilovité kladélko u samic

Obr. 3: Lapák z plastového kelímku

Mapa 1: Výskyt octomilky japonské v roce 2019

Tmavka švestková

Tmavka švestková (Eurytoma schreineri; Schreiner, 1908) byla poprvé zjištěna na Slovensku v roce 2011 a v ČR o rok později. Tmavka švestková náleží taxonomicky mezi blanokřídlé chalcidky (Chalcidoidea), čeleď tmavkovití (Eurytomidae). Dospělí jedinci připomínají malé vosičky (obr. 4). Tělo mají černě zbarvené, křídla jsou průhledná, přední křídla mírně zakouřená. Hlava a hruď jsou matné, výrazně důlkovité, oči jsou poměrně velké, červeně zbarvené. Nohy mají hnědavá chodidla, konce stehen a holení. Mezi pohlavími je patrný pohlavní dimorfismus. Samci jsou štíhlejší, 4–6 mm dlouzí. Samice jsou zavalitější a větší, 7–7,5 mm. Tykadla samců mají odstálé ochmýření a jsou zakončená paličkou. Oproti tomu samičky mají tykadla krátká, dopředu směřující ochmýření a tykadla jsou zakončená nevýraznou dvoučlánkovou paličkou. Larvy jsou zavalité, beznohé, bělavé s nažloutlou hlavou a hnědými kusadly.

Hostitelskými rostlinami tohoto invazního škůdce jsou zejména slivoně a myrobalán, méně pak meruňka. Samotné poškození započínají již samičky tmavky švestkové, které po spáře propichují kladélkem vyvíjející se plody a kladou vajíčka do ještě neztvrdlých pecek. Celý vývoj larvy probíhá uvnitř pecky, kterou larva vyžírá. V důsledku takového poškození plody ukončují růst, předčasně se vybarvují, dochází k mumifikaci a ve většině případů plody opadávají. Opad plodů lze pozorovat již na počátku července. Při silném napadení může opadat většina plodů. Mumifikované, napadené plody si lze splést s plody napadenými moniliovou hnilobou.

Tmavka má jednu generaci za rok. Přezimuje plně vyvinutá larva v napadené pecce (obr. 5). V pecce může larva přečkat i dva roky. Larvy se kuklí na jaře, když průměrné denní teploty překročí 10 °C. Kuklení trvá cca 4 týdny, přičemž dospělci se líhnou 13–27 dní po zakuklení v závislosti na klimatických podmínkách. Vylíhlí dospělci opouštějí pecku vyžraným kruhovým otvorem o průměru cca 1–1,5 mm (obr. 6, 7). Dospělce můžeme spatřit při teplotách na 16 °C od konce kvetení slivoní do druhého opadu plodů. V roce 2019 a 2020 to bylo vždy od začátku měsíce května do začátku června. Život dospělců je velmi krátký, průměru žijí 6–8 dní, někteří jedinci až 15 dní. V rámci kladení je jedna samička schopna naklást 30–40 vajíček. V jedné pecce se ale vyvíjí vždy pouze jedna larva.

Jako u většiny živočišných škůdců ovoce by také u tohoto druhu měly být aktivity zaměřeny nejdříve na důkladný monitoring. V současné době se monitoring výskytu tmavky švestkové provádí především kontrolou opadaných plodů. Sběr pecek lze provádět v podstatě kdykoliv během roku a poskytne informaci o případné přítomnosti škůdce ve výsadbách. V námi prováděných pokusech se velmi osvědčily optické lapače žluté barvy. Lze použít jak komerčně vyráběné ploché desky, křížové lapáky typu Rebell nebo žluté lahve od hořčice natřené lepem na hmyz. Díky lapákům nejlépe a nesnadněji určíte začátek a konec letové aktivity dospělců, jejich početnost a potřebu ošetření.

Nechemickou metodou ochrany je odstraňování a likvidace opadaných mumifikovaných plodů. Plody je nutné spálit nebo zakopat do hloubky minimálně 10 cm a více. V opačném případě by se taková hromada pecek opět stala líhništěm dospělců v dalším roce. Tato metoda ochrany je prakticky využitelná pouze u solitérních stromů či menších výsadeb. Jako další ochranné opatření lze využít zapravení opadaných plodů do půdy.

Z insekticidních přípravků je v současné době proti tmavce registrovaný do slivoní pouze přípravek Calypso 480 SC (thiacloprid). Tento insekticid však dle aktuálního legislativního rozhodnutí bude množné použít maximálně do 30. 4. 2021. V rámci pokusů prováděných ve VŠÚO Holovousy bylo testováno několik dalších insekticidů. Srovnatelné účinnosti dosáhl přípravek Mospilan (acetamiprid), který je do slivoní registrovaný a lze využít jeho vedlejší účinnosti proti tmavce švestkové. Ostatní přípravky, které dosáhly vynikajících výsledků (účinné látky spisosad, spinetoram, sulfoxalfor aj.), bohužel není možné do slivoní použít.

Obr. 4: Tmavka švestková - dospělec

Obr. 5: Larvy tmavky švestkové v napadených plodech myrobalánu

Obr. 6: Tmavka švestková - výletový otvor z napadeného plodu

Obr. 7: Dospělec tmavky švestkové si prokousává výletový otvor skrz pecku

Kněžice mramorovaná

Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys; Stål, 1855) je původem z Číny, Japonska, Koreje a Tchaj-wanu. Následně byla zavlečena do USA, kde byl první exemplář zaznamenán v září 1996 v Pennsylvanii. V letech 2010–2011 se v USA stala běžným, téměř všudypřítomným sezonním škůdcem. Její status jako „škůdce“ se výrazně zvýšil kvůli jejímu přezimování v lidských obydlích. V Kanadě byla poprvé zaznamenána v roce 2010. V současné době je rozšířená už i po Evropě a Jižní Americe. Mezi lety 2008–2013 byl tento druh uveden také v Eppo Alert List. Mimo Asii byla v roce 2004 nalezena v Egyptě. Výskyt byl potvrzen i v Oceánii, na ostrově Guam, nejjižnějším ostrovu souostroví Mariany v severozápadní části Tichého oceánu. Živé exempláře byly zjištěny i v dovážených automobilech na Novém Zélandu. V Evropě byla tato ploštice poprvé zjištěna v roce 2007 v Curychu ve Švýcarsku (kde je dnes rozšířena přinejmenším v deseti kantonech) a o dva roky později (2009) byla determinována také ve starších sběrech ze světelného lapače v Lichtenštejnsku (z roku 2004). Další nálezy pocházejí z Velké Británie (London, letiště, 2010), Německa (Baden-Württemberg, 2011), Řecka (Athény, 2011), Itálie (provincie Modena, 2012), Francie (Strasbourg, 2013) a Maďarska (Budapest a Péterimajor, 2014). V roce 2018 byla poprvé zaznamenána v České republice.

Kněžice mramorovaná je velmi významný polyfágní škůdce napadající více než 300 druhů rostlin. Nymfy i dospělci poškozují zeleninu, ovocné plodiny, okrasné rostliny a některé jehličnaté stromy. Dospělci obvykle napadají ovoce, zatímco nymfy škodí na listech. Poškození listů je charakterizováno malými lézemi o průměru cca 3 mm, které nekrotizují a spojují se. Aby získaly rostlinnou šťávu, nabodávají tyto ploštice pomocí stiletů pokožku plodů, na ovoci vznikají malé prohlubně, které hnědnou a nekrotizují. Často vzniká sekundární poškození, pokud jsou léze napadeny dalšími mikroorganizmy či škůdci. Ovoce se tak stává neprodejné.

Dospělci jsou 14–17 mm dlouzí a 8 mm širocí (obr. 8). Zbarvení je hnědé s tmavšími pruhy na předohrudi. Hlava, štítek, štít i polokrovky jsou hustě pokryté tmavšími skvrnami na světlém podkladu. Pokud jsou přední křídla roztažená, mají načervenalý odstín. Na okrajích zadečku se střídají světlé a tmavé pruhy. Při určitém osvětlení mohou mít až nazelenalý nádech. Spodní část těla je světlejší s tmavšími skvrnami umístěnými převážně na okraji těla. Na každém zadečkovém článku jsou tyto drobné skvrny také převážně na okrajích. Na holeních jsou neostře ohraničené světlé oblasti. Barevný vzor na posledních dvou tykadlových článcích je pro Halyomorphu halys typický. Předposlední tykadlový článek je celý bílý, bazální část posledního článku je také bílá, takže se jeví jako jeden článek dohromady. Bílá až světle zelená vajíčka soudečkovitého tvaru se obvykle nacházejí ve shlucích po 20–30 kusech na spodní straně listu a líhnou se cca za týden (obr. 9). Nymfy jsou malé, oválné, žlutavě hnědé až bílé. Nymfy procházejí pěti vývojovými instary. Vývoj jednoho instaru trvá jeden týden. Oči mají červené.

Ploštice mramorovaná má v podmínkách ČR jednu generaci za rok. Klimatické podmínky teplých amerických států jako Florida, Kalifornie, Texas, umožnují vývoji až 6 generací za rok. Přezimují dospělci, kteří po páření kladou vajíčka. Ke kladení dochází v průběhu celého léta, od poloviny června do konce září. Nymfy procházejí pěti instary. V ideálních podmínkách trvá celý vývoj od vajíčka po dospělce 35–45 dní. Samice je schopná během života naklást až 400 vajíček.

Stejně jako jiné druhy ploštic, je kněžice mramorovaná schopná produkovat nepříjemný štiplavý zápach, podobný pachu koriandru. Tato schopnost slouží jako obranný mechanismus, aby nebyla požrána ještěrkami, ptáky atp. K uvolnění zápachu může dojít ale i při pouhé manipulaci s plošticí. Při vyhledávání partnerky k páření produkují samci feromony a vytváří vibrační signály a samice je opětují. Vibrace slouží k rozpoznání se navzájem a k lokalizaci.

Dospělci jsou vysoce mobilní, velmi dobří letci. Snadno se dostávají do domácností při hledání zimovišť. Pro člověka a domácí zvířata jsou ale neškodní. Obtížným hmyzem se stávají, pokud ve velkém počtu nalétávají na stěny budov a pronikají dovnitř. Tomu lze předejít pouze utěsněním všech trhlin a otvorů. Při použití žlutých venkovních žárovek nebo sodíkových výbojek se pro kněžici mramorovanou atraktivita budov sníží.

Ochrana zemědělských plodin je stále ve vývoji. Je známo několik efektivních účinných látek proti kněžici mramorované, ale je potřeba dále provádět testy účinnosti. Vzhledem k vysoké mobilitě ale nejsou insekticidy zcela účinné, dochází k plynulému náletu dalších jedinců v průběhu vegetace. U některých plodin se osvědčila pravidelná aplikace insekticidů po obvodu pozemku. Zatím nejúspěšnější metodou ochrany jabloní se jeví aplikace kaolínu. Efektivní je také zakrytí výsadeb sítěmi. Prozatím bylo nalezeno pouze malé množství efektivních antagonistů. Jako potenciální se ukazují blanokřídlí parazitoidé z rodu Trissolcus sp. a Anastatus sp. V Americe byl vyvinutí syntetický feromon, který je používám do pastí či lapačů.

Obr. 8: Kněžice mramorovaná - dospělec

Obr. 9: Kněžice mramorovaná - vajíčka

Obr. 10: Monitoring kněžice mramorované pomocí feromonových lapáků

V České republice zatím nebylo prokázáno poškození ovoce tímto škůdcem a ochrana v našich podmínkách není prozatím řešena.

Tato práce byla realizována za finanční podpory MŠMT v rámci programu NPU I - LO1608 „Výzkumné ovocnářské centrum“ a projektu NAZV QK1710200.

Přehled invazní druhů vrtulí bude zpracován v dalším vydání časopisu.

Ing. Jana Ouředníčková, Ph.D., Ing. Michal Skalský; Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy, s. r. o.
foto©1–7 M. Skalský, 8–10 entomologytoday.org