Jak se mění citlivost řepkových škůdců k insekticidům

22. 04. 2020 Ing. Marek Seidenglanz a kol. Škůdci Zobrazeno 3352x

Monitoring zaměřený na zjišťování změn v citlivosti k insekticidům probíhá u hmyzích škůdců řepky na území České republiky i Slovenska již několik let. U blýskáčků se v ČR se systematickým monitoringem začalo již v roce 2007. Od počátku byl sledován vývoj rezistence u českých populací tohoto škůdce k esterickým pyretroidům (pyretroidy sk. II, tyto látky v testech reprezentuje lambda-cyhalothrin a cypermethrin), později, od roku 2012, byl monitoring rozšířen i o další dva pyretroidy, tau-fluvalinate (účinná látka Mavriku) a etofenprox (účinná látka Trebonu).

Tyto pyretroidy reprezentují pyretroidní skupinu I. Látky v této skupině mají poněkud odlišnou molekulární stavbu, což může právě v souvislosti s rezistencí hrát významnou roli. Testování etofenproxu jsme brzy ukončili, neboť laboratorní testy nedávaly spolehlivé výsledky. Od roku 2011 se začal testovat v ČR také neonikotinoid thiacloprid (účinná látka Biscayi, Bariardu) a organofosfát chlorpyrifos-ethyl (účinná látka Dursbanu Delta a Nurellu D). V posledních třech letech byl u některých populací testován také jiný významný organofosfát chlorpyrifos-methyl (účinná látka např. Reldanu). Od roku 2015 byly do testů zahrnuty též látky, které na blýskáčky byly registrovány teprve nedávno právě jako vhodné nástroje pro antirezistentní strategii, a to indoxacarb (účinná látka z Avauntu) a pymetrozine (Plenum). Testování pymetrozinu jsme podobně jako v případě etofenproxu brzy ukončili. Neexistuje vhodná laboratorní metoda. Se slovenskými kolegy jsme se v monitoringu spojili naplno v roce 2012, od té doby jde u blýskáčků vlastně o monitoring česko-slovenský. V roce 2019 jsme do monitoringu zahrnuly pro srovnání též populace polské, německé, maďarské a francouzské.

U dalších škůdců, dřepčíka olejkového, mšice broskvoňové, dřepčíků rodu Phyllotreta, obou druhů stonkových krytonosců a krytonosce šešulového probíhá systematický monitoring zahrnující celou Českou republiku kratší dobu od roku 2014.

Nedaří se nám testovat citlivost bejlomorky kapustové, i když testy na larvách provedené poprvé v roce 2019 již vypadají nadějně. Obtížnou skupinou pro testování je také krytonosec řepkový. V případě tohoto druhu se nám dosud podařilo otestovat mnohem méně populací než v případě jeho příbuzných, krytonosce čtyřzubého a krytonosce šešulového.

Cílem je v případě všech druhů (nebo skupin) škůdců testovat jejich citlivost k zástupcům všech dostupných insekticidních skupin: k pyretroidům skupiny I a II, neonikotinoidům, organofosfátům, indoxacarbu, v roce 2019 do testů zahrnut i dosud u nás neregistrovaný spinetoram. Tedy pokud to je možné, když jsou metody, které dávají spolehlivé a dobře interpretovatelné výsledky. Nejde totiž jen o pozitivní záznam rezistence. Jde především o zaznamenání nějakého výchozího stavu, na který lze srovnávat, když se situace třeba i jen málo začíná měnit. Když se citlivost začíná posouvat dolů. Třeba jen někde a u několika populací. Je to jako u nemocí. Když se zachytí včas první posuny v citlivosti, může se s tím něco dělat.

Podrobněji se v tomto příspěvku budeme zabývat škůdci řepky, kteří do řepky migrují a poškozují ji v čase po přezimování, v předjaří a během jara.

Stonkoví krytonosci

Jak už bylo zmíněno výše, z obou významných druhů stonky poškozujících krytonosců se nám podařilo otestovat více populací krytonosce čtyřzubého než krytonosce řepkového. Relativně dobrý přehled o citlivosti respektive necitlivosti k insekticidům máme v České republice tedy jen u krytonosce čtyřzubého. Ve všech simultánně provedených testech se ale dosud krytonosec řepkový nechoval od krytonocse čtyřzubého příliš odlišně. Jsou na tom zřejmě přibližně stejně. Slovenské populace jsme dosud netestovali.

Krytonosci čtyřzubí jsou u nás stále citliví k běžným esterickým pyretroidům, i když se již začínají objevovat první populace, na které nebyla v testech provedených v roce 2019 plně účinná registrovaná dávka (testován lambda-cyhalothrin; registrovaná dávka: 7,5 g/ha). Laboratorní účinnost registrované dávky lambda-cyhalothrinu u těchto populací byla o něco nižší než 100 %, byla však vyšší než 90 %. Takových populací (dle metodiky se již označují jako středně rezistentní) je však zatím velmi málo. Netvoří zřejmě více než 2–3 %. Proč je v předcházející větě použito znejišťující příslovce „zřejmě“? Důvodem je, že jsme dosud netestovali populace ze všech regionů. Z grafu 1 je patrné, že krytonosci v porovnání s blýskáčky nebo dřepčíky jsou skupinou škůdců, která ve vývoji rezistence vůči esterickým pyretroidům kráčí zatím nejpomaleji. Nejde ale asi o přešlapování na místě.

Z laboratorních testů vyplývá ale jedna znepokojující zpráva. Méně účinný než běžné esterické pyretroidy (lambda-cyhalothrin, gamma-cyhalothrin, cypermethrin, alpha-cypermethrin, zeta-cypermethrin atd.) je na stonkové krytonosce tau-fluvalinate. Zástupce pyretroidů skupiny I. Na základě laboratorních testů tak naprostá většina v roce 2019 otestovaných populací krytonosce čtyřzubého spadá v ČR do kategorie 3. To je středně rezistentní populace, tedy populace, na kterou již registrovaná dávka (u tau-fluvalinatu je 48 g/ha) není plně účinná (účinnost je v rozmezí 90–99.99 %). U těchto populací narůstá mortalita v závislosti na růstu dávky účinné látky způsobem, jaký zobrazuje graf 2. Není ale zdaleka jisté, jestli jde o získanou (tedy selekcí vytvořenou) rezistenci, nebo o obecně nižší citlivost krytonosců k tau-fluvalinatu než k běžným pyretroidům (tedy něco, co již bylo od počátku dané). Lze ale vyvodit, že běžné pyretroidy budou v polních podmínkách na stonkové krytonosce účinnější než tau-fluvalinate.

Na rozdíl od blýskáčků a zejména pak dřepčíků (jak těch menších rodu Phyllotreta tak většího druhu dřepčík olejkový) jsou krytonosci (a ne pouze krytonosec čtyřzubý a krytonosec řepkový ale i krytonosec šešulový) bezproblémovou skupinou, co se týče jejich citlivosti k neonikotinoidům. Konkrétně jde o výsledky hodnocení citlivosti k thiaclopridu. Tato látka je dle v Evropě používané metodiky (IRAC 021) testováno v podobě komerčního přípravku Biscaya 240 OD (graf 3).

Praktickým problémem je nízká citlivost krytonosců (obecně všech druhů) k indoxacarbu (a zřejmě i k pymetrozinu - zde to ale nejde laboratorně prokázat). Nejedná se zřejmě o získanou rezistenci, jde o výchozí nižší citlivost v porovnání třeba s blýskáčky (graf 4). Velmi nepříjemné je to zejména v kombinaci s jiným fenoménem než rezistence, s fenoménem, který se v posledních letech v souvislosti se změnami v zemědělství také často zmiňuje.

A to je změna klimatu a s tím spojené oteplování. V důsledku tohoto jevu se výrazně mění chování hmyzu, též škůdců. U krytonosců se to např. projevuje prodloužením doby migrace a doby kladení. Najednou se nedaří tohoto škůdce úspěšně v porostech kontrolovat pouze jedním zásahem prováděným někdy na začátku dubna. Důležitým se stává i druhý jarní postřik, který obvykle přichází v době (druhá polovina dubna), kdy jsou v porostu již i blýskáčci. Požadavek na druhý postřik se tak zvyšuje: musí být účinný nejen na blýskáčky ale i na krytonosce. A v tom je právě malér, neboť insekticidy, na něž se nám kvůli rezistenci blýskáčků omezil výběr a jsou tedy vhodné pro antirezistentní strategii proti blýskáčkům, mají (pokud jde o indoxacarb a pymetrozine) jen malý přínos pro posílení a prodloužení efektu prvního postřiku na v porostu stále přítomné (a též kladoucí) stonkové krytonosce (tab. 1). Jedná se hlavně o krytonosce čtyřzubého, jeho doba kladení se značně protahuje (konec března až počátek června). Z výsledků v tabulce 1 by mělo být mimo jiné zřejmé i to, že ztráta jednoho insekticidu kvůli získané rezistenci jednoho škůdce (pyretroidy a blýskáček) může mít vliv i tam, kde bychom to nečekali (komplikace ochrany proti krytonoscům). Nemožnost použít pyretroidy pro druhou jarní aplikaci je v tomto smyslu velká ztráta.

K organofosfátům (testován chlorpyrifos-ethyl) krytonosci (všechny druhy) stejně jako blýskáčci i dřepčíci vykazují vysokou citlivost.

Graf 1: Srovnání podílů populací vybraných řepkových škůdců vykazujících určité úrovně rezistence nebo citlivosti k pyretroidu lambda-cyhalothrin; tato účinná látka reprezentuje skupinu běžných pyretroidů esterických; u dřepčíků jde o druhy rodu Phyllotreta (převládající druh dřepčík černonohý), u krytonosců jde o krytonosce čtyřzubého (C. pallidactylus)

Graf 2:Typický průběh nárůstu mortality u krytonosce čtyřzubého (na ose Y v %) v závislosti na růstu dávky tau-fluvalinatu (na ose x v g tau-fluvalinatu/ha); k dosažení 100% účinnosti registrovaná dávka nestačí - zde demonstrováno vyšší hodnotou LD₉₅ než je hodnota registrované dávky

Graf 3: Srovnání podílů populací vybraných řepkových škůdců vykazujících různé úrovně rezistence nebo citlivosti ke kontaktnímu působení neonikotinoidu thiacloprid (Biscaya 240 OD); u dřepčíků jde o druhy rodu Phyllotreta (převládající druh dřepčík černonohý), u krytonosců jde zejména o krytonosce čtyřzubého (C. pallidactylus)

Graf 4: Rozdíl v reakcích blýskáčka řepkového a krytonosce čtyřzubého na kontaktní působení indoxacarbu; křivky ukazují nárůst mortality (osa Y) v závislosti na růstu dávky (osa X) u tří populací blýskáčka řepkového (tři křivky v levé části grafu) a tří populací krytonosce čtyřzubého (tři křivky v pravé části grafu) odebíraných prakticky ze stejné lokality v průběhu tří let (2016–2018)

Tab. 1: Průměrné úrovně poškození stonků způsobené larvami obou druhů krytonosců (hlavně krytonoscem čtyřzubým), účinnost porovnávaných insekticidních variant a přínos insekticidů aplikovaných ve druhém termínu ke snížení poškození stonků (2016–2018)

Tab. 2: Klasifikace citlivosti (nebo rezistence) českých a slovenských populací blýskáčků k insekticidu tau-fluvalinate na základě výsledků laboratorních testů (IRAC 011 v.3) získaných v letech 2015–2018

Tab. 3: Výsledky korelačních analýz mezi hodnotami LD50, 90 pro lambda-cyhalothrin a tau-fluvalinate zpracované pro soubory populací pocházejících z Čech, Moravy a Slovenska, jež byly otestované v letech 2015–2018

Blýskáčci

Blýskáčci jsou významní škůdci řepky. Dospělci mohou poškodit jakoukoliv květní část v období vymezeném objevením se zelených poupat (BBCH 50) až do fáze, kdy poupata nabývají žlutavé barvy (těsně před kvetením, BBCH 59). Těžce poškozená poupata opadávají před tím, než se stihnou přeměnit v květ, méně poškozená jsou základem pro malé různě deformované šešule.

Z toho, co bylo zmíněno výše v části o stonkových krytonoscích a z grafu 1 vyplývá, že v České republice i na Slovensku jsou blýskáčci téměř zcela rezistentní proti esterickým pyretroidům (lambda-cyhalothrin, deltamethrin, cypermethrin atd. - obecně skupiny II). Používat tyto insekticidy proti blýskáčkům je holý nesmysl.

Jak to ale vypadá z jejich citlivostí ke dvěma dalším pyretroidům z poněkud odlišnou molekulární stavbou: k tau-fluvalinatu a etofenproxu (skupina I)? Je o nich možné uvažovat jako o přijatelné alternativě za zcela neúčinné esterické pyretroidy pro zásah proti blýskáčkům? Tedy pro druhou jarní aplikaci. Proč je dobré si tuto otázku klást?

Protože těch alternativ obecně moc není. Doporučovány na blýskáčky jsou nyní indoxacarb (Avaunt), pymetrozine (Plenum) a organofosfáty. Blýskáčci jsou na tyto insekticidy vysoce citliví. To je fakt. Problém ale je, že jsou značně toxické pro včely - a to je dost limitující. Indoxacarb a pymetrozine jsou navíc, jak bylo rozebíráno výše, málo účinné na krytonosce, a to je v dnešní době velká nevýhoda. Často zmiňovanou možnou alternativou jsou i neonikotinoidy (thiacloprid, acetamiprid). Jejich výhodou je, že jsou (alespoň podle registru ÚKZÚZ) méně nebezpečné pro včely. Zasahovat proti blýskáčkům je často nutné, i když porost včely již navštěvují. Argumentem proti jejich použití proti blýskáčkům je ale jednak to, že jsou potřeba na následující zásah (proti bejlomorkám) a jejich aplikace proti tomuto škůdci by tak znamenala opakovanou aplikaci jedné skupiny insekticidů krátce po sobě. Vycházíme tady z předpokladu, že druhá aplikace jde na blýskáčky a třetí směřuje proti šešulovým škůdcům. Za druhé, a to je větší problém, blýskáčci vykazují již určité posuny v citlivosti i proti neonikotinoidům. Není to sice tak zlé jako třeba u dřepčíků, ale přehlížet to by bylo velkou chybou v době, kdy se z různých důvodů přichází o jednu účinnou látku za druhou (graf 3).

Možnost použít tau-fluvalinate (Mavrik), insekticid dobře tolerovaný včelami, by tedy nebylo na škodu. Je ale nutné vědět, jak to vypadá s citlivostí blýskáčků k této účinné látce a jestli zde náhodou neexistuje nějaká vazba se sníženou citlivostí k ostatním pyretroidům, která by naznačovala křížovou rezistenci mezi tau-fluvalinatem a ostatními běžnými pyretroidy (v testech reprezentovaných lambda-cyhalothrinem). Bohužel odpověď není dobrá, i když z tabulky 2 je vidět, že situace u tau-fluvalinatu je podstatně lepší než u lambda-cyhalothrinu (graf 1). Na území České republiky i na Slovensku se stále nachází asi kolem 50 % citlivých populací k této látce (stupeň 2), nezanedbatelný podíl populací však vykazuje také rezistenci (stupně 3–5). Na Slovensku je situace lepší než v České republice.

Výsledky korelačních analýz mezi hodnotami LD₅₀ a LD₉₀ stanovenými pro populace otestované simultánně jak na lambda-cyhalothrin tak na tau-fluvalinate nám poměrně jasně naznačují existenci středně silné křížové rezistence u blýskáčků vůči těmto dvěma pyretroidům. Korelační analýza nám v podstatě umožňuje kvantifikovat to, jestli s nárůstem rezistence vůči lambda cyhalothrinu (tedy s nárůstem hodnot LD) současně klesá citlivost k tau-fluvalinatu. Hodnota korelačního koeficientu (r, pohybuje se od 0 do 1) vyjadřuje sílu korelace: hodnota kolem 0,5 ukazuje např. na středně silnou korelaci. Důležité je ale také to, jestli je korelace o určité síle statisticky významná. Pokud je hodnota p (to je hladina významnosti) menší než 0,05, tak již můžeme vyloučit náhodu, jde o korelaci statisticky významnou. Z tabulky 3 vidíme, že v souborech tvořených populacemi z Čech a Moravy jsme významnou středně silnou korelaci mezi hodnotami LD₅₀ pro lambda-cyhalothrin a tau-fluvalinate zaznamenali s výjimkou roku 2017 ve všech letech. Korelace mezi hodnotami LD₉₀ nebyla tak častá, ale též se pravidelně objevovala, zejména u souboru populací z Moravy a v souboru celkovém (CZ + SK). U Slovenských populací není zřejmě korelace mezi citlivostí k oběma pyretroidům tak silná a jasně prokreslená jako v ČR. Výsledky z roku 2018 ale již naznačují, že se to zde bude pravděpodobně ubírat podobnou cestou jako v ČR. Celý průběh vývoje fenoménu rezistence v Evropě (a s tím zřejmě souvisí i vývoj korelací mezi citlivostí k různým pyretroidům) má jasný geografický gradient: postupuje od západu na východ.

Výsledky z tabulky 3 lze v podstatě interpretovat jako středně silnou křížovou rezistenci blýskáčků vůči esterickým pyretroidům (lambda-cyhalothrin, deltamethrin a spol.) a vůči pyretroidu tau-fluvalinate. Čím více poroste rezistence vůči běžným esterickým pyretroidům, tím více bude klesat účinnost tau-fluvalinatu, nebo jinak řečeno, tím více se bude zvyšovat podíl rezistentních populací vůči tomuto insekticidu v ČR i na Slovensku.

I když to nemůžeme podložit přesnými laboratorními daty, z polních pokusů vyplývá, že druhý dostupný pyretroid sk. I, etofenprox, se drží lépe. Bylo by ho možné s jistou opatrností považovat za vhodnou alternativu pro aplikaci proti blýskáčkům. Jeho dalším kladem (i v tomto převyšuje tau-fluvalinate) je vysoký přínos pro posílení ochrany proti stonkovým krytonoscům, je li použit pro druhý jarní postřik (tab. 1).

Dále jen shrnujeme a do určité míry opakujeme, blýskáčci v České republice a částečně i na Slovensku vykazují určité posuny v citlivosti k neonikotinoidům (graf 3), vysokou citlivost k indoxacarbu, pymetrozinu a organofosfátům (chlorpyrifos-ethyl i chlorpyrifos-methyl). Z posledních testů (rok 2019) vyplývá i citlivost ke spinetoramu (u nás není registrován).

Krytonosec šešulový a bejlomorka kapustová

Co se týče citlivosti či necitlivosti k insekticidům, platí pro krytonosce šešulového (C. obstrictus) v podstatě totéž, co bylo již napsáno v části o stonkových krytonoscích. Krytonosec šešulový není zdaleka tak závažný škůdce jako stonkoví krytonosci. Uspokojivé je v případě tohoto druhu zjištění, že si české i slovenské populace drží citlivost k neonikotinoidům. Ty se totiž obecně proti šešulovým škůdcům (hlavní cíl je ovšem bejlomorka kapustová jako významnější škůdce) používají.

U bejlomorky kapustové nemáme žádné laboratorní údaje o její citlivosti nebo rezistenci vůči insekticidům. Nelze vycházet ani z žádných vědeckých publikací. Nejsou. Přesto si dovolujeme odhadovat, že zde problém s rezistencí proti žádnému z insekticidů nevzniká. Možná selhání ochranných zásahů v polních podmínkách (zejména v případě pyretroidů) budou mít spíše příčinu jinou. Špatné načasování postřiku.

Závěry

Stonkoví krytonosci jsou citliví k běžným esterickým pyretroidům (lambda-cyhalothrin, deltamethrin, gamma-cyhalothrin, cypermethrin atd.). Výsledky ale současně naznačují, že k vývoji rezistence k těmto insekticidům u nich může dojít.

Stonkoví krytonosci vykazují nižší citlivost k pyretroidu tau-fluvalinate (Mavrik) než k běžným esterickým pyretroidům.

Stonkoví krytonosci jsou citliví k neonikotinoidům a organofosfátům.

Indoxacarb (Avaunt) a pymetrozine (Plenum) vykazují nízkou účinnost na stonkové krytonosce. To stěžuje výběr vhodného insekticidu pro druhou jarní aplikaci.

Běžné esterické pyretroidy jsou proti blýskáčkům z důvodu rezistence zcela neúčinné.

Tau-fluvalinate (Mavrik) není vhodnou alternativou za selhávající esterické pyretroidy pro ochranu porostů řepky proti blýskáčkům. Výsledky ukazují na středně silnou křížovou rezistenci mezi běžnými esterickými pyretroidy a tímto insekticidem.

Výsledky naznačují určité posuny v citlivosti blýskáčků k neonikotinoidům.

Vysokou účinnost na blýskáčky vykazují indoxacarb, pymetrozine a organofosfáty.

U bejlomorky kapustové se nedaří laboratorní testování citlivosti k insekticidům. K vývoji rezistence proti pyretroidům ani proti neonikotinoidům u českých ani slovenských populací zřejmě nedošlo.

Výsledky uvedené v tomto příspěvku byly získány při řešení projektů č. QK1820081 a QJ1610217 (projekty podporované MZe ČR). Pří přípravě rukopisu a též při zpracovávání výsledků byly využity prostředky z projektu MZE-RO1018.

Ing. Marek Seidenglanz¹, Bc. Romana Bajerová¹, Ing. Pavel Kolařík², Doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D.³, Ing. Jiří Havel, CSc.⁴, Ing. Ján Táncik, PhD.⁵, Ing. Miriama Ruseňáková¹, Ing. Peter Bokor, PhD.⁶, Prof. Ing. RNDr. František Kocourek, CSc.⁷, Ing. Jitka Stará, Ph.D.⁷, Ing. Leona Víchová^8
1Agritec Plant Research s.r.o., Šumperk; ² ZVT s.r.o., Troubsko; ³Mendelova univerzita Brno; ⁴OSEVA V a V s.r.o., Opava; ⁵ECOPHYTA, s.r.o., Nitra; ⁶Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitře; ⁷VÚRV, Praha; ⁸ÚKZÚZ, Olomouc