Kompatibilita parazitoidů a predátorů s entomopatogenními houbami

03. 06. 2026 Ing. Jiří Nermuť, Ph.D.; Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Škůdci Zobrazeno 376x

Mšice patří mezi nejvýznamnější a nejrozšířenější škůdce zemědělských a zahradnických plodin. Způsobují škody přímým sáním rostlinných šťáv, produkcí medovice, která podporuje růst černí, a především přenosem rostlinných virů. V důsledku intenzivního používání chemických insekticidů se u mšic často vyvíjejí rezistence, což snižuje účinnost ochrany a zvyšuje ekonomické i ekologické náklady. Nechemické metody ochrany proto představují stále důležitější součást moderního a udržitelného zemědělství.

Biologická ochrana rostlin je založena na využívání přirozených nepřátel škůdců, jako jsou parazitoidi, predátoři a patogeny. Tyto metody jsou šetrné k životnímu prostředí, cílené a při správném použití dlouhodobě stabilní. Zvláště účinná bývá kombinace více biologických prostředků, ať už v systémech čistě biologické nebo v rámci integrované ochrany rostlin (IPM), kdy se jednotlivé složky vzájemně doplňují.

Parazitoidi mšic a jejich význam v biologické ochraně

Blanokřídlí parazitoidi (Hymenoptera) představují jednu z nejvýznamnějších skupin užitečného hmyzu využívaného v biologické ochraně. Na rozdíl od predátorů, kteří během života dokáží usmrtit větší množství kořisti, parazitoidi napadají jednotlivé hostitele, v nichž se vyvíjejí jejich larvy. Tento způsob života je vysoce specializovaný a velmi účinný.

Celosvětově bylo popsáno více než 65 tis. druhů parazitoidních blanokřídlých, přičemž významná část z nich se specializuje právě na mšice. Největší význam mají zástupci čeledí Braconidae (lumčíkovití) a Aphelinidae (mšicovníkovití). Čeleď Braconidae je jednou z nejpočetnějších čeledí hmyzu vůbec a zahrnuje mnoho druhů využitelných v biologické ochraně.

Aphidius colemani je klíčový parazitoid mšic

Jedním z vůbec nejpoužívanějších druhů v ochraně proti mšicím je Aphidius colemani, drobná parazitoidní „vosička“ původem z tropických a subtropických oblastí (obr. 1). Tento druh se stal standardním biologickým prostředkem zejména při skleníkovém pěstování zeleniny a okrasných rostlin. Od počátku 90. let je masově chován a komerčně distribuován po celém světě.

Samice Aphidius colemani klade vajíčka přímo do těla mšice. Larva se vyvíjí uvnitř hostitele, kterého postupně usmrtí, a z jeho těla následně vzniká tzv. mumie (obr. 2). Jedna samice je schopna parazitovat více než 200 mšic týdně, což výrazně omezuje růst mšičích populací.

Praktické zkušenosti ukazují, že při pravidelném monitoringu porostu a včasném vypuštění parazitoidů lze mšice udržet pod prahem hospodářské škodlivosti. Doporučuje se aplikace přibližně jedné vosičky na 200–220 mšic v týdenních intervalech. S úspěchem je možné využít také tzv. banker plant systémy, které umožňují udržení populace parazitoidů v porostu po delší dobu, neboť tzv. banker plant hostí druhy mšic, které nejsou nebezpečné pro pěstované rostliny, ale jsou vhodným hostitelem pro aktuálně využívaného parazitoida. Určitou nevýhodou parazitoidů může být skutečnost, že napadené mšice mohou ještě krátkou dobu produkovat potomstvo. Z tohoto důvodu je klíčové včasné zahájení ochrany a pravidelné sledování výskytu škůdců.

Obr. 1: Mšicomar Aphidius colemani

Obr. 2: Mumie mšice po napadení mšicomarem

Entomopatogenní houby jako biologické insekticidy

Další významnou složkou biologické ochrany jsou entomopatogenní houby, které napadají a usmrcují hmyz. Mezi nejčastěji používané patří druhy Beauveria bassiana a Cordyceps fumosorosea (dříve Isaria fumosorosea). Tyto houby působí kontaktně - jejich spory se přichytí na povrch těla hmyzu, prorůstají kutikulou a následně kolonizují vnitřní orgány hostitele. Při tom produkují toxické látky a hostitele usmrtí.

Výhodou entomopatogenních hub je jejich relativně široké spektrum účinku a možnost aplikace i v prostředí, kde je použití chemických přípravků problematické. Účinnost hub však silně závisí na podmínkách prostředí, zejména na vlhkosti a teplotě.

Šíření spor v prostředí

Zajímavým a prakticky velmi významným jevem je schopnost různých organizmů aktivně nebo pasivně přenášet spory hub. Bylo prokázáno, že roztoči, hmyz i opylovači, jako jsou včely a čmeláci, mohou fungovat jako přirození „distributoři“ spor. Například včely dokážou při opylování plodin rozšiřovat spory hub po porostu, čímž zvyšují pravděpodobnost kontaktu se škůdci. Podobně mohou spory přenášet i draví roztoči nebo jiný užitečný hmyz, a dokonce i hlístice v půdě, což otevírá řadu nových možností pro kombinované aplikace biologických agens.

Moderní biologická a integrovaná ochrana rostlin klade důraz na kombinaci většího množství biologických a dalších prostředků, které se vzájemně doplňují a zvyšují tak účinnost proti cílovému škůdci. Řada studií ukazuje, že při správném načasování a dávkování nedochází ani k výrazným negativním interakcím mezi jednotlivými bioagens.

V jedné z našich prací jsme se zaměřili na kombinaci parazitoida Aphidius colemani, predátora Aphidoletes aphidimyza (obr. 3) a entomopatogenních hub Beauveria bassiana a Cordyceps fumosorosea. Aphidoletes je dravá bejlomorka (Cecidomyiidae), jejíž larvy jsou velmi efektivními predátory mšic a dokáží během vývoje zkonzumovat desítky jedinců. Mšicomara Aphidius colemani jsme si již představili výše.

Cílem prováděných pokusů bylo: ověřit vliv hub na líhnutí a přežívání užitečného hmyzu, porovnat citlivost parazitoida i predátora k oběma houbám a vyhodnotit jejich schopnost šířit spory hub v prostředí.

K tomu nám posloužily výsevní plastové skleníčky 30×50 cm, ve kterých byly umístěny Petriho misky se selektivními agary. Na každém takovém agaru byl připravený list kedlubnu s 10 mšicemi broskvoňovými. Zároveň jsme do prostředí přidali vždy deset kukel nebo mumií predátora či parazitoida, zamíchaných v 1 ml jemného vermikulitu se známým obsahem spor hub. Pak už stačilo pouze sledovat, jak se Aphidoletes a Aphidius líhnou, jak dlouho přežívají a kolik kolonií hub se objeví na jednotlivých miskách.

Obr. 3: Dravá bejlomorka Aphidoletes aphidimyza

Shrnutí hlavních výsledků

Výsledky experimentů celkem jasně prokázaly, že přítomnost entomopatogenních hub neměla negativní vliv na líhnutí dospělců ani u parazitoida, ani u predátora. Kukly obou druhů vykazovaly vysokou odolnost vůči infekci, což je zásadní poznatek pro praktické použití - houby lze aplikovat společně s dodávkou užitečného hmyzu.

Nicméně u dospělců byl zaznamenán nárůst úmrtnosti po kontaktu s houbami, přičemž Beauveria bassiana (obr. 4) měla mírně silnější účinek než Cordyceps fumosorosea. Rozdíl mezi houbami však nebyl statisticky významný. Výrazný rozdíl se naopak projevil mezi testovanými druhy hmyzu. Bejlomorka Aphidoletes aphidimyza byla podstatně odolnější než mšicomar Aphidius colemani. Pravděpodobnou příčinou by mohla být rozdílná stavba těla. Bejlomorka je hustě pokrytá chloupky, které omezují přímý kontakt spor s povrchem těla. Naproti tomu hladká kutikula parazitoida umožňuje snadnější přichycení spor na kutikulu a následnou infekci. Chloupky na těle bejlomorky však zároveň hrají velmi důležitou roli v šíření spor hub. Výsledky pozorování nade vší pochybnost ukázaly, že přítomnost hmyzu v systému výrazně zvyšuje množství spor v prostředí, přičemž bejlomorka A. aphidimyza šíří spory několikanásobně účinněji než mšicomar, a to pravděpodobně právě díky ochlupení těla.

Obr. 4: Houba Beauveria bassiana na mandelince bramborové

Význam pro zemědělskou praxi

Získané výsledky potvrzují, že kombinace predátorů, parazitoidů a entomopatogenních hub představuje velmi perspektivní strategii biologické ochrany. Predátoři, jako je Aphidoletes aphidimyza, mohou plnit dvojí funkci: přímo snižovat počet mšic a současně fungovat jako přenašeči entomopatogenních hub.

Pro zemědělce to znamená možnost:

• § snížit závislost na chemických insekticidech,
• § omezit riziko vzniku rezistence škůdců,
• § podpořit dlouhodobou stabilitu ochrany porostů,
• § přispět k ochraně životního prostředí.

Tyto postupy jsou zvláště vhodné pro skleníkové pěstování zeleniny, okrasných rostlin a intenzivní zahradnictví, ale mohou být inspirací i pro další systémy hospodaření. Biologická ochrana založená na synergii více přirozených mechanizmů představuje důležitý krok směrem k udržitelnému a ekologicky odpovědnému zemědělství.

Praktická doporučení pro aplikaci v porostu

Zásady úspěšné biologické ochrany mšic

• § provádět pravidelný monitoring porostu a zahájit biologickou ochranu při prvním výskytu mšic,
• § upřednostňovat preventivní a časně kurativní aplikace před zásahy při vysoké hustotě škůdce,
• § kombinovat více biologických a jiných nechemických prostředků v rámci integrované ochrany,
• § vždy si ověřit vzájemnou kompatibilitu různých biologických prostředků.

Doporučení pro použití parazitoidů

• § aplikovat Aphidius colemani v raných fázích napadení mšic,
• § dodržovat doporučené dávkování (cca 1 parazitoid na 200–220 mšic),
• § zajistit vhodné mikroklimatické podmínky (teplota, vlhkost, průvan),
• § zvážit využití banker plant systémů pro stabilizaci populace parazitoidů,
• § vyhnout se společné aplikaci s entomopatogenními houbami.

Doporučení pro použití predátora Aphidoletes aphidimyza

• § aplikovat bejlomorku při vyšší hustotě mšic nebo v kombinaci s parazitoidy,
• § zajistit vhodné podmínky pro vývoj larev (vlhčí substrát pro kuklení),
• § využívat predátora jako nosiče a šiřitele spor entomopatogenních hub.

Doporučení pro aplikaci entomopatogenních hub

• § aplikovat houby při vyšší relativní vlhkosti vzduchu,
• § vyhnout se aplikaci za intenzivního slunečního záření,
• § kombinovat aplikaci hub s vypouštěním užitečného hmyzu pro lepší šíření spor,
• § vyhnout se společné aplikaci se mšicomarem A. colemani.