Květopas Anthonomus eugenii - riziko pro pěstování paprik

12. 11. 2025 Dr. Ing. Zdeněk Chromý; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Brn Škůdci Zobrazeno 772x

Květopas Anthonomus eugenii (syn. Anthonomus aeneotinctus, Anthonomochaeta eugenii, řád brouci - Coleoptera, čeled nosatcovití - Curculionidae), je významným škůdcem paprik, který pochází pravděpodobně z Mexika, odkud se postupně rozšířil do řady zemí Střední Ameriky a jižních států USA. Výskyty tohoto škůdce byly v nedávné době zjištěny i na evropském kontinentu, v Nizozemsku (2012) a Itálii (2013). Přestože byla ohniska výskytu škůdce eradikována, květopas A. eugenii zůstává nadále rizikem nejen pro evropské pěstitele paprik.

Hostitelské rostliny

Mezi hostitelské rostliny, které využívá Anthonomus eugenii pro svůj vývoj, náleží zástupci rodů Capsicum (paprika) a Solanum (lilek), patřícíc do čeledi Solanaceae (lilkovité). A. eugenii preferuje rod Capsicum, a to všech 5 druhů pěstovaných jako plodiny - Capsicum annuum (paprika roční), C. frutescens („kayenský pepř“, paprika křovitá), C. chinense (paprika čínská), C. pubescens (paprika pýřitá) a C. baccatum (paprika křídlatá/paprika peruánská), které jsou vhodné pro kladení vajíček a vývoj škůdce. Nicméně, populace květopasa se mohou vyvíjet i na dalších zástupcích čeledi Solanaceae. Například, jeho vývoj na Solanum melongena (lilek baklažán) je možný, ale tato plodina není k napadení škůdcem příliš vnímavá, jelikož lilky rostoucí v blízkosti napadených paprik byly napadány jen příležitostně.

Další zástupci čeledi Solanaceae, na kterých může škůdce zdárně dokončit svůj vývoj, jsou Solanum americanum (lilek americký), S. axilifolium, S. carolinense (lilek karolínský), S. dimidiatum, S. elaeagnifolium (lilek hlošinolistý), S. madrense, S. nodiflorum, S. nigrum (lilek černý), S. pseudocapsicum (lilek višňový), S. pseudogracile, S. ptycanthum, S. rantonettii (lilkovník hořcokvětý), S. rostratum, S. triquetrum a S. trydynamum. V blízkosti pěstebních ploch paprik může být A. eugenii nalezen i na druzích S. umbelliferum, S. villosum (lilek žlutý) a S. xanti. Kromě toho, dospělci škůdce se mohou živit i na dalších zástupcích čeledi Solanaceae, jako jsou Datura stramonium (durman obecný), Nicotiana alata (tabák křídlatý), Petunia parviflora, Physalis pubescens (mochyně pýřitá), S. tuberosum (lilek brambor) a S. esculentum (lilek rajče), ale nerozmnožují se na nich.

Výletový otvor květopasa Anthonomus eugenii na plodu papriky (Nizozemsko)

Plod papriky poškozený květopasem Anthonomus eugenii (dovoz z Mexika do Francie)

Rozšíření

Květopas A. eugenii pochází pravděpodobně z Mexika, odkud se rozšířil do Střední Ameriky a na jih USA již v 1. polovině 20. století. Na severoamerickém kontinentu byl dosud zaznamenán v řadě federálních států USA (Arizona, Florida, Georgie, Havaj, Jižní Karolína, Kalifornie, Louisiana, Nové Mexiko, New Jersey, Severní Karolína, Texas, Virginie), v Kanadě (provincie Britská Kolumbie, Ontario) a v Mexiku. Výskyt škůdce byl rovněž potvrzen ve Střední Americe (Belize, Dominikánská republika, Guatemala, Honduras, Jamajka, Kostarika, Nikaragua, Panama, Portoriko, Salvador) a v Oceánii (Francouzská Polynésie).

Na evropském kontinentu byl výskyt květopasa poprvé detekován v červenci 2012 v Nizozemsku, a to ve 4 produkčních sklenících papriky ve Westlandu, v západní části provincie Jižní Holandsko. Následně, v lednu 2013, byl výskyt škůdce zjištěn v dalších 2 sklenících. V listopadu 2013 byl výskyt škůdce zaznamenán v Itálii, v obcích Fondi a Monte San Biagio (v provincii Latina náležející do regionu Lazio), na paprikách pěstovaných ve skleníku (0,3 ha) a na poli (0,5 ha). Všechna uvedená ohniska výskytu A. eugenii byla úspěšně eradikována.

Biologie a morfologie

Dospělci květopasa A. eugenii jsou černě zbarvení, 3 mm dlouzí a 1,5–1,8 mm širocí. Těla brouků jsou pokryta žlutavými a šedými šupinkovitými chloupky, které jejich vzhledu dodávají mosazný lesk. Samci a samičky jsou lákáni těkavými látkami, které vylučují kvetoucí a plodící rostliny, a rostliny již poškozené působením květopasa. Kromě toho jsou samičky lákány přítomností feromonů vylučovaných samečky. Úživný žír dospělců probíhá na pupenech, květech, plodech a listech.

Prvotními příznaky napadení jsou malé díry v květech a nezralých plodech a malé kulaté či oválné díry (2,0–5,0 mm v průměru) v listech, které mohou být zaměněny se škodami způsobenými slimáky nebo housenkami. Samičky preferují mladé plody při kladení vajíček i při úživném žíru, ale mohou též klást vajíčka do květních pupenů, otevřených květů a zralých plodů. Samičky kladou vajíčka v pravidelném vzoru na mladé květy a pupeny, přičemž většina vajíček je nakladena okolo kalichu plodu. Samičky se zároveň vyhýbají tomu, aby kladly vajíčka do těch pupenů, kam již byla kladena dříve. Larvy jsou beznohé a dorůstají do 6 mm. Zpočátku jsou bílé, později šedobílé se světle hnědou hlavou a tmavším ústním ústrojím. Živí se semeny a rostlinnými pletivy uvnitř vyvíjejících plodů, kde se rovněž kuklí. Kukly měří 3,0–4,0 mm, zpočátku jsou bílé, později tmavnou a na hlavě, předohrudi a zadečku mají krátké štětinky. Dospělci zůstávají v plodech, kde se živí chráněni po několik dní, než si prokoušou otvory, kterými plody opouští. Přítomnost A. eugenii může zapříčinit diskoloraci a deformaci plodů, a zejména předčasné dozrávání a opad mladých plodů.

Květopas potřebuje pro svůj vývoj minimální teplotu kolem 10 °C a optimální teplotu kolem 30 °C. Škůdce potřebuje pro svůj životní cyklus 2 týdny v teplejších podmínkách (27 °C), 3 týdny při okolní teplotě 21 °C a 6 týdnů v chladných podmínkách (15 °C). V subtropických oblastech se může na pěstovaných paprikách za rok vyvinout 5–8 generací škůdce. Více generací se může rovněž vyvinout ve skleníkových hospodářstvích. U dospělce květopasa v oblasti jeho původu nedochází k diapauze. Přezimující jedinci mohou žít až 10 měsíců a v zimních měsících se vyskytují na plevelných rostlinách lilků nebo na starých rostlinách paprik.

Larva květopasa Anthonomus eugenii v plodu papriky (Itálie)

Dospělec květopasa Anthonomus eugenii uvnitř plodu papriky (Itálie)

Škodlivost

Předčasný opad plodů související se žírem a vývojem škůdce uvnitř pupenů a plodů má za následek významné snížení produkce. Ztráty u paprik v polních podmínkách přesahují 50 %. Při silném napadení je sklizeň plodů nerentabilní a napadené porosty jsou zaorány. Květopas A. eugenii bývá též dáván do souvislosti s přenosem hub rodu Alternaria v produkčních porostech paprik.

Způsoby šíření škůdce

Květopas A. eugenii se přirozeně může šířit pouze na krátkou vzdálenost, na delší vzdálenosti šíření škůdce napomáhá mezinárodní obchod s paprikami a lilkem. To je zřejmě též pravděpodobná příčina šíření tohoto škůdce ve Střední Americe. Dospělci květopasa mohou být přepravováni v nedospělém stadiu v čerstvých plodech, přičemž jsou schopni přežít více než 3 týdny při teplotách 2–3 °C v chladicích boxech.

Možnosti ochrany a prevence

Kontrolní opatření proti škůdci A. eugenii sestávají z celé řady dílčích opatření. Pro monitoring škůdce na produkčních plochách je možné použít žluté lepové desky nebo feromonové lapače. Tyto lapače mohou přilákat brouky na vzdálenost několika set metrů v případě nepřítomnosti hostitelských rostlin, ale pokud jsou na pozemku (ve skleníku) kvetoucí a plodící rostliny paprik, mohou být přilákáni ze vzdálenosti už pouhých 6–9 m. Rostliny totiž produkují látky, které lákají květopasa, a tudíž tak nepřímo „soutěží“ s feromonovými lapači.

Vajíčka, larvy, kukly a mladé čerstvě vylíhlé dospělce přítomné v plodech nelze kontrolovat insekticidy. Účinná jsou pouze insekticidní ošetření používaná proti dospělcům nacházejícím se mimo plody paprik. Aplikace insekticidů musí být provedeny v souladu s existujícími systémy integrované ochrany rostlin, opylováním čmeláky a frekvencí sklizně, kvůli dodržení časového intervalu (ochranné lhůty) mezi aplikací přípravku a sklizní plodiny.

Jedním z nejúčinnějších opatření je odstranění napadených (opadaných) plodů během vegetačního období. Mezi jednotlivými výsadbami by měla být dodržována striktní hygienická opatření s cílem zredukovat či zcela eliminovat výskyt škůdce ve skleníkových hospodářstvích. Mezi tato opatření patří odstranění a likvidace rostlinných zbytků a zamezení šíření škůdce lidskou činností (očistou pracovního oblečení a obuvi, mechanizace, nástrojů a obalového materiálu).

Dospělec květopasa Anthonomus eugenii

Detail kukly květopasa Anthonomus eugenii (zachycena ve Francii v zásilce paprik z Dominikánské republiky)

Legislativa a fytosanitární opatření

Květopas A. eugenii se podle prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/2072, přílohy II, řadí mezi karanténní škodlivé organizmy pro EU, jejichž výskyt není na území EU znám. Plody papriky, dovážené do EU ze zemí, v nichž se květopas vyskytuje (Belize, Dominikánská Republika, Francouzská Polynésie, Guatemala, Honduras, Jamajka, Kostarika, Mexiko, Nikaragua, Panama, Portoriko, Salvador a USA), musí pocházet z oblasti, kterou státní organizace ochrany rostlin uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prostou A. eugenii, a která je uvedena v rostlinolékařském osvědčení v kolonce „Dodatkové prohlášení“, nebo z místa produkce, které státní organizace ochrany rostlin vyvážející země uznala podle příslušných mezinárodních standardů pro fytosanitární opatření za prosté A. eugenii, a které je uvedeno v rostlinolékařském osvědčení v kolonce „Dodatkové prohlášení“, a které bylo prohlášeno za prosté organizmu A. eugenii na základě úředních prohlídek, prováděných na místě produkce a v jeho bezprostředním okolí nejméně jednou měsíčně v průběhu 2 měsíců před vývozem.

Dále je květopas A. eugenii nařízením Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/1702 zařazen mezi prioritní škodlivé organizmy, což jsou karanténní škodlivé organizmy, které mohou mít pro území EU mimořádně závažný enviromentální a hospodářský dopad.

foto: www.eppo.org