Les a mšice

14. 09. 2026 Ing. David Fryč, Ing. Marie Zahradníková, Ph.D. Škůdci Zobrazeno 2390x

Zatímco primární škůdci mění krajinu takřka před očima, o slovo se stále častěji hlásí i ti sekundární. Často se jedná o křehký hmyz, který stačí odfouknout, ale jde v podstatě o biologické stroje na klonování schopné vyvolat nečekané kalamity. V kombinaci se suchem a oslabenými dřevinami pak tito nenápadní hráči spouští lavinu, kterou je potřeba začít brát vážně.

V lesních ekosystémech se v poslední době stále častěji setkáváme se stresovými faktory, které mění celou krajinu. Jsou to dopady klimatické změny (sucho a extrémní výkyvy počasí), kůrovcová kalamita a následná obnova lesů, nevhodná struktura stávajících porostů atd. Všechny tyto aspekty se přímo či nepřímo dotýkají výskytu také dalších škůdců. Je to způsobeno tím, že řada dřevin je v nynějších podmínkách oslabena a začínají se projevovat v čím dál tím větší míře tzv. sekundární škůdci. Jedná se často o savý hmyz, který lze definovat jako zástupce dvou řádů. Jsou to dvoukřídlí (Diptera): bejlomorkovití (Cecidomyiidae) a polokřídlí (Hemiptera): puklicovití (Coccidae), štítenkovití (Diaspididae), síťnatkovití (Tingidae) a aphidomorfní hmyz, tj. mšicovití (Aphididae), korovnicovití (Adelgidae) a mšičkovití (Phylloxeridae). Stabilně jsou uváděny problémy především s aphidomorfním hmyzem. Zástupci ostatních skupin měli své období gradace a následně již nebyli registrováni.

U aphidomorfního hmyzu byla situace spíše opačná. Jejich schopností je, že mohou velmi rychle nabývat na významu, protože se množí takřka geometrickou řadou, dosahují mnohdy až kalamitního počtu. V ČR je celkově známo asi 800 druhů mšic, mšiček a korovnic. Bohužel vývoj většiny druhů (hlavně hospodářsky méně významných) je znám jen minimálně. Může za to především jejich skrytý styl života a často velmi složité vývojové cykly. Ne všechny druhy lze totiž nalézt na jehlicích a listech. Řada zástupců obývá vyhraněná místa, jako jsou větvičky, větve, kmeny či kořeny.

Rozdělení podle hostitelských dřevin

Stávající druhová skladba lesů v ČR, kde nadpoloviční většinu zaujímají jehličnany, zásadně vytváří také spektrum a významnost aphidomorfního hmyzu. Vysoký podíl smrku ztepilého (45,1 % dle LHPO/40,3 % dle NIL) ovlivňuje rozsáhlou potravní základnu pro specifické skupiny škůdců, jejichž dopad je v posledních letech urychlován také klimatickým stresem. Aphidomorfní hmyz na jehličnanech v našich podmínkách zpracoval Pašek (1954), recentně pak na lesních dřevinách Fryč (2016). Vzhledem k samotné početnosti budou prezentovány pouze druhy, u kterých bylo recentně zjištěno významné poškození či lokální přemnožení.

Obr. 1: Přezimující vajíčka mšic na borovici

Obr. 2: Poškození smrku pichlavého (Picea abies) druhovým komplexem korovnic Sacchiphantes abietis - S. viridis

Jehličnaté dřeviny

Smrk ztepilý (Picea abies): Vzhledem k dominantnímu zastoupení smrku jsou nejvíce registrovanými škůdci korovnice druhové komplexy Sacchiphantes a Adelges. V posledním období je sledován zejména nadměrný výskyt ve smrkových mlazinách, školkách a plantážích. Tato skupina reaguje velmi citlivě na oslabení hostitele suchem a na změny mikroklimatu na rozsáhlých holinách vzniklých po kůrovcové kalamitě.

Jedle bělokorá (Abies alba): Přestože její zastoupení je nízké (cca 1 %), z hlediska ochrany lesa jde o jednu z nejvíce problematických dřevin. Korovnice kavkazská (Dreyfusia nordmannianae) je v jedlových porostech registrována takřka každoročně v extrémních intenzitách napadení, což z ní činí limitující faktor stability řady porostů. Taktéž bylo zaznamenáno přemnožení mšicovky jedlové (Mindarus abietinus), která působí silná poškození mladých výhonků, případně defoliaci jehlic.

Borovice lesní (Pinus sylvestris): Zastoupení je relativně vysoké (15,9 % LHPO/9,7 % NIL), ale zpravidla nebývá registrováno mnoho škod. V minulosti bylo zaznamenáno přemnožení medovnice jehlicové (Schizolachnus pineti), která poškozuje stromy na plantážích. Je zde také celá řada specifických druhů mšic z rodu Cinara (medovnice), které mají význam především jako producenti medovice, ale při přemnožení na mladých jedincích mohou způsobovat prosychání větví.

Modřín evropský (Larix decidua): Díky zastoupení (4 % LHPO/3,1 % NIL) není počet registrovaných škod každoročně vysoký. Nejvýznamnějším druhem je korovnice pupenová (Adelges laricis), která způsobuje předčasný opad jehličí především u mladších dřevin a zároveň je vstupní branou pro dřevokazné houby.

Exotické jehličnany: Výskyty medovnice křivonohé (Cinara curvipes) na jedli ojíněné (Abies concolor) či mšice smrkové (Elatobium abietinum) na smrcích pichlavých (Picea pungens) způsobily vysoké ztráty, především v intravilánech a extravilánech měst.

Obr. 3: Sání korovnice vejmutovkové (Pineus strobi) na jehlicích modřínu evropského (Larix decidua)

Obr. 4: Kmen jedle bělokoré (Abies alba) pokrytý silným výskytem druhového komplexu korovnic Dreyfusia nordmannianae - D. piceae

Listnaté dřeviny

Buk lesní (Fagus sylvatica): Má nejvyšší zastoupení mezi listnáči (10 % LHPO/11,1 % NIL) netrpí však žádnou velkou řadou škůdců z řad aphidomorfního hmyzu. Nejčastějším zástupcem je mšice buková (Phyllaphis fagi), která v oslabených porostech na nevhodných stanovištích, školkách či intravilánech měst, může způsobovat masivní deformace listů a redukci asimilační plochy. Napadené listy jsou citlivější vůči pozdním mrazům.

Břízy (Betula spp.): Přes své zastoupení (3–4,4 %) jsou každoročně uváděny lokální přemnožení stromovnice Euceraphis betulae na bříze v Krušných horách.

Javor (Acer spp.): Při zastoupení 4,1 % se objevuje velmi častá přítomnost či lokální přemnožení stromovnic rodu Drepanosiphum a brvnatky javorové (Periphyllus aceris) patrné především v intravilánech měst.

Jasan (Fraxinus spp.): Zastoupení 2,1 %, přesto disponuje častými lokálními přemnoženími dutilky jasanové (Prociphilus bumeliae) v intravilánech a extravilánech měst.

Jilm (Ulmus spp.): V minulosti byly významnou součástí českých lužních a suťových lesů, avšak v průběhu 20. století zastoupení drasticky pokleslo v důsledku grafiózy jilmu. V současné době se jilmy vyskytují v české krajině spíše roztroušeně, a i přesto jsou zde v posledních letech zaznamenána masivní lokální přemnožení vlnatky hladké (Tetraneura ulmi).

Obr. 5: Mšice vojtěšková (=akátová) (Aphis craccivora) na vrcholových partiích trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia)

Obr. 6: Kolonie stromovnice bukové (Phyllaphis fagi) chráněné voskovými výpotky a medovicí na listu buku lesního (Fagus sylvatica)

Obr. 7: Listové hnízdo (pseudohálka) dutilky jasanové (Prociphilus bumeliae) na jasanu ztepilém (Fraxinus excelsior)

Časový rámec a dynamika

Výskyt aphidomorfního hmyzu v našich podmínkách je závislý především na průběhu povětrnostních podmínek, které ovlivňují jeho přezimování, rozmnožování a následnou pohyblivost.

Teplota: U holocyklického vývoje, kde přezimování vajíček na zimních hostitelích bývá zpravidla úspěšné (vajíčka snášejí teploty až -40 °C), jsou limitující faktory teploty nad nulou po několik dní (stoupá riziko napadení houbovými patogeny). Pro anholocyklický vývoj bývá letální pokles teplot zpravidla pod -5 °C, trvá-li nepřetržitě několik dní. Vyšší teploty obvykle zvyšují aktivitu hmyzu, protože podporují jeho metabolizmus a zároveň urychlují vývojové cykly (jaro, podzim). Pokud teplota i nadále roste (léto) nebo klesá (jaro, podzim), pak dochází již k opačnému efektu a hmyz aktivitu snižuje (jak rychle se děje, záleží na konkrétním druhu).

Vlhkost: Ovlivňuje životní cyklus řady druhů. Některé druhy jsou aktivnější při vyšší vlhkosti, zejména po deštích. Naopak sušší podmínky často vedou k poklesu aktivity (léto) řady druhů a tím ovlivňují jejich počet odchytů v pastech. Dlouhodobé sucho může mít značně redukční účinek na kolonie.

Srážky: Mají přímý vliv na pohyblivost a letovou aktivitu. Např. při dešti se hmyz obvykle schovává a jeho letová aktivita se snižuje na úplné minimum. Naopak po dešti, kdy se teplota a vlhkost zvyšují, dochází zpravidla k výraznému nárůstu aktivity.

Vítr: Je důležitým faktorem, který ovlivňuje distribuci během roku. Silný vítr unáší hmyz na dlouhé vzdálenosti, což může vést k náhlému zvýšení počtu jedinců v oblastech, kde by jinak nebyli běžně přítomni. Naopak slabý vítr omezuje migraci a snižuje počet odchytů, protože hmyz vyčkává na zlepšení podmínek. To hraje důležitou roli v období migrace (jaro, podzim), pro přelety na území ČR je významné převažující západní proudění a v létě pak příliv teplého vzduchu od jihovýchodu.

Pokud se jedná o vhodné podmínky, počty rychle narůstají (jaro a podzim), což je způsobeno partenogenezí (klonováním samic). Samotná výživa, hustota a věk porostu často zapříčiní vznik anholocyklických kmenů. Druh hostitele udává mnohdy početnost a rychlost, s jakou se druhy mohou na dané dřevině množit. Pokud nebude k dispozici např. zimní (primární) hostitel, může dojít ke zkrácení vývojového cyklu na daném území a druh bude pokračovat výhradně anholocyklicky, i když se předtím uplatňoval holocyklický vývoj.

Monitoring a prognóza

Základní metodou signalizace v lesních porostech je vizuální prohlídka rostlin s přítomností sajícího hmyzu (popř. jejich exuvií, tj. svleček) nebo hálek, ale nejsou stanoveny žádné prahy škodlivosti, tak jako v zemědělství. Nově lze použít metodu signalizace pomocí Moerickeho misek (Knížek et al. 2023), která nachází uplatnění zejména v oblastech s vyšším výskytem škůdců. Doposud byly využívány při signalizaci mšic v zemědělských porostech, ale lze je úspěšně aplikovat také v lesnictví. Misky nacházejí uplatnění v mladých porostech (např. jedle) - čerstvé výsadby, zajištěné kultury, někdy i tyčkoviny, zcela výjimečně i tyčoviny.

Metodou prognózy je využití odchytů aeroplanktonu sacími pastmi Johnson-Taylor. Plošné monitorování provádí v ČR pouze Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ). Síť sacích pastí dokáže zachytit škůdce ve fázi jeho letu, kdy se šíří do nových oblastí, tím poskytuje neocenitelné informace o dynamice populací a o tom, kdy a kde je třeba provést zásah. Aeroplankton se odchytává ve výšce 12,2 m, což umožňuje odborníkům na ochranu jednat proaktivně, namísto reaktivně. V současné době se monitorují Adelgidae, Cinara spp., E. abietinum, Pachypappa spp., Pemphigus spp., Phyllaphis fagi, Phylloxeridae a denní data jsou veřejně dostupná na Rostlinolékařském portálu.

Obr. 8: Hálka dutilky listové (Pemphigus populinigrae) na topolu černém (Populus nigra)

Obr. 9: Hálka vlnatky jilmové (Tetraneura nigriabdominalis) na listu jilmu drsného (Ulmus glabra)

Hálky a pseudohálky

Jedná se novotvary vznikající bujením rostlinných pletiv v reakci na sání a působení enzymů ve slinách hmyzu. Obecně parazitovi poskytují zdroj živin, ale také ochranu před nepříznivými vlivy prostředí či predátory. V praxi rozlišujeme mezi pravými hálkami, které jsou zcela uzavřené (typické např. pro dutilky rodu Pemphigus nebo korovnice), a pseudohálkami, což jsou otevřené útvary vznikající kroucením, zpuchýřováním nebo nahloučením listů a výhonů (listová hnízda), např. u vlnatek a dutilek rodu Prociphilus. Tvorba hálek má pro hostitelské rostliny řadu negativních důsledků od lokálního poškození pletiv a přerušení vodivých toků až po celkové oslabení růstu a vitality. Zejména u mladých jedinců nebo za ztížených podmínek (sucho), mohou být problémy závažné.

Další ekologické role

Mšice v lesních ekosystémech hrají klíčovou roli především produkcí medovice, což není klasický výkal, ale spíše přefiltrovaná rostlinná šťáva. Její sušinu tvoří z 95 % směs cukrů doplněná o vitamíny B, minerály a aromatické látky. Intenzita a rychlost její tvorby může být fascinující: například mšice rodu Tuberolachnus vyloučí za hodinu objem převyšující jejich vlastní hmotnost. Tato látka tvoří také základ trofobiontních vztahů, kdy mravenci mšice chrání výměnou za potravu, přičemž rod Lasius si kořenové mšice dokonce chová přímo v mraveništích. Pro včelaře představuje medovice zásadní letní snůšku v období nedostatku kvetoucích rostlin, ačkoliv její složení může včelám komplikovat přezimování a taktéž způsobovat úplavici nebo smrt hladem.

Na druhou stranu může medovice rostlinám škodit - omezuje dýchání i fotosyntézu a bývá napadána černěmi (saprofytické houby převážně z rodů Capnodium, Cladosporium a Alternaria), které usnadňují průnik dalších infekcí. V teplém a slunném období dochází k přehřátí jehlic či listů a jejich rychlejšímu stárnutí, resp. trvalému poškození. Významně se může projevit u mladých rostlin. Mšice jsou však nepostradatelným článkem potravního řetězce. Díky schopnosti vyvinout mnoho generací ročně (až 15). Tento nárůst v přírodě efektivně regulují přirození nepřátelé: sýkory, slunéčka, zlatoočka, dlouhošíjky, pestřenky, bejlomorky, mšicomaři, chalcidky a mnoho dalších, pro které mšice představují primární zdroj obživy.

Obrana a ochrana

Z mechanických obranných opatření jsou v porostech využitelné prořezávky nebo probírky s odstraněním a asanací nejvíce napadených jedinců. Pokud se ve školkách či plantážích smrků pěstovaných k okrasným účelům vyskytnou hálky korovnic, lze je odlomit a spálit. Chemické postřiky se v lesních porostech příliš nevyužívají, v úvahu by připadaly po opakujícím se napadení a oslabení porostů, cenných jedinců nebo v semenných sadech. V lesních školkách je aplikace postřiků jednodušší. Velikost ošetřovaných sazenic je daleko menší než dřevin v porostech a v přípravcích na ochranu rostlin je k tomuto účelu mnohem větší výběr. Dle druhu mšic a jejich životního cyklu se volí čas zásahu a případně jeho opakování. Přípravek vždy musí být použit ze Seznamu přípravků a dalších prostředků na ochranu lesa nebo přímo z úředního Registru vedeného ÚKZÚZ.

Závěr

Výskyt a gradace aphidomorfního hmyzu jsou úzce spjaty s povětrnostními podmínkami, dostupností hostitelských rostlin a úspěšností přezimování. Teplota, srážky i proudění vzduchu zásadně ovlivňují rychlost jejich exponenciálního množením. Recentní škodlivé výskyty na smrcích či jedlích naznačují, že se tito sekundární škůdci stávají vlivem klimatického stresu a sucha čím dál významnějším faktorem stability lesních i parkových porostů.

Predikce jejich výskytu je kvůli složitým a víceletým cyklům náročná, proto se moderní ochrana lesa odklání od plošné chemie k preciznímu monitoringu pomocí sacích pastí a integrovanému managementu. Strategie zahrnuje škálu přístupů od tolerance mírného výskytu (např. kvůli produkci medovice) až po radikální asanaci silně napadených jedinců v extrémních případech. Cílem však není tento hmyz jako přirozenou součást přírody vyhubit, ale udržovat jejich populaci pod hranicí hospodářské škodlivosti. Pouze šetrné hospodaření a využívání vědeckých poznatků v praxi umožní zachovat stabilitu lesních ekosystémů a důležité mezidruhové vazby v krajině.

Příspěvek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství ČR v rámci smlouvy na zajištění Lesní ochranné služby.

Ing. David Fryč^1,2, Ing. Marie Zahradníková, Ph.D.^3
1Mendelova univerzita v Brně, ²ÚKZÚZ Opava, ³LOS VÚLHM, v. v. i.