Nové druhy škůdců polní zeleniny

08. 04. 2025 Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 374x

V posledních letech byly na polní zelenině zjištěny nové druhy škůdců a výskyt dalších se očekává. V tomto příspěvku uvádíme 4 druhy škůdců, lesknáčka amerického, voskovku zavlečenou, kněžici mramorovanou a kněžici zeleninovou kteří se u nás již vyskytují a začínají škodit, nebo mohou škodit na polní zelenině. Jedná se o druhy invazní, které byly do Evropy zavlečeny již dříve nebo se v posledních letech na naše území šíří v důsledku oteplování.

Lesknáček americký se na našem území postupně šíří od poloviny 50. let minulého století. Přestože je rozšířen po celém území, dosud nepůsobil hospodářky významné škody. Voskovka zavlečená se u nás plošně šíří od roku 2016 a dosud nepůsobí hospodářsky významné škody, ale na zelenině může být přenašečem původců chorob zeleniny a je proto potřebné ji věnovat pozornost. Kněžice mramorovaná se od roku 2019 rychle šíří na celé území a místy je již hojná, k významným škodám na ovoci a zelenině však dosud nedocházelo, ale lze je přepokládat. Kněžice zeleninová byla v ČR poprvé zjištěna na jižní Moravě v roce 2019. Od té doby se pomalu šíří. K namnožení na jižní Moravě došlo poprvé v roce 2020 a v roce 2024 již byly pozorovány významné škody.

Z uvedených příkladů je zřejmé, že rozšíření nových škůdců nemusí vést vždy k projevům hospodářské škodlivosti, anebo nástup škodlivosti může být v různě dlouhém období po zavlečení a rozšíření škůdce na naše území. Do Evropy byla v posledních letech zavlečena celá řada dalších škůdců, kteří mohou škodit na zelenině. Jedná se o škůdce skleníkových kultur zeleniny, kterými se v tomto příspěvku nezabýváme.

Ze škůdců polní zeleniny lze očekávat na našem území výskyt mšice cibulové (Neotoxoptera formosana) s dovozy cibulové zeleniny jako je pažitka, nebo okrasných rostlin rodu Allium, Ze škůdců v EU regulovaných podle nařízení to může být květopas Anthonomus eugenii nebo makadlovka Keiferia lycopersicela, které budou eradikovány orgány státního dozoru.

Lesknáček americký
- Glischrochilus quadrisignatus

Lesknáček americký je brouk z čeledi lesknáčkovitých. Dospělec je nápadný 4 černými skvrnami na oranžovém podkladu krovek (obr. 1). V ČR je několik původních podobných druhů se 4 skvrnami. Druh je původní na území severní části USA a jižní části Kanady, ale rozšířil se i do jižních států USA. V Evropě byl zjištěn poprvé v roce 1948 v Německu, na území ČR v roce 1954. Do roku 2024 se rozšířil po celé Evropě. Na území ČR je od počátku století hojný a je rozšířený po celém území, zejména v teplejších oblastech.

Lesknáček americký škodí jako dospělec, larvy neškodí. Obvykle přednostně napadá poškozené nebo přezrálé plody. Brouci vyžírají v plodech drobné otvory, ze kterých přijímají fermentované šťávy. Rozšiřují tak primárně malá poškození a znečišťují je trusem. Způsobují snížení kvality produktů a urychlují jejich rozklad. Brouk má 1 generaci/rok. Malá část jedinců může založit 2. generaci. Přezimují brouci, kteří časně na jaře kladou vajíčka na rozkládající se zbytky rostlin. Larvy se živí na jakémkoliv rostlinném materiálu na fermentujících šťávách. Dospělci primárně požírají poškozenou nebo kazící se zeleninu, ovoce, houby a kukuřici. Ze zeleniny napadají zejména rajčata, sladkou kukuřici, melouny cukrové a sadbu cibule. V ČR se leskňáček vyskytuje zejména na kukuřici, brukvovité zelenině, zvláště na květáku a v ovocných sadech. Na sladké kukuřici brouci poškozují zrna v mléčné zralosti nejen na palicích jinak poškozených jinými škůdci jako je zavíječ kukuřičný, ale mohou při vysokém výskytu poškozovat zrna primárně. Brouci přenášejí houbové patogeny, na kukuřici druhy Gibberella zeae, Gibberella fujikuroi a druhy rodu Fusarium. Poškození palic sladké kukuřice může vést k hospodářsky významným škodám. V Americe způsobuje závažné ztráty kontaminací sklízených rajčat. Poškozená zelenina a ovoce jsou neprodejné.

Pro monitoring výskytu se využívají lapáky umístěné na zemi s atraktanty, jako jsou banány, sladká kukuřice a pšeničné těsto nebo u nás návnady používané na octomilku japonskou. Přímá chemická ochrana proti broukům je obtížná. Brouci obvykle naletují do plodin jako je kukuřice nebo rajčata krátce před sklizní. Na těchto plodinách se používají k ochraně nízkoreziduální pesticidy. U zelenin se doporučuje včas odstraňovat poškozené rostliny biotickými nebo abiotickými faktory. K omezení výskytu brouků přispívá sanitace, včasné odstraňování zbytků zeleniny po sklizni, zejména brukvovité zeleniny a cibulovin.

Obr. 1: Lesknáček americký

Voskovka zavlečená
- Metcalfa pruinosa

Voskovka zavlečená je původní v Severní Americe, kde nezpůsobuje významné škody. V Evropě byla poprvé zjištěna v roce 1979 v Itálii. K roku 2021 je rozšířena po celé jižní Evropě, kde je hojná. V ČR byla poprvé zjištěna v roce 2001 na okrasných stromcích dovezených z Itálie. Aklimatizace na Moravě byla prokázána v roce 2016, v Čechách od 2018. Voskovka se vyvíjí na různých stromech a bylinách. Je schopna napadat okolo 300 druhů rostlin, z ovoce především meruňky, broskvoně, maliník a ostružiník. Ze zelenin napadá rostliny z čeledi bobovitých a lilkovitých, atraktivní je také celer.

Na rostlinách se nacházejí kolonie nymf, nápadné bílými voskovými výpotky na jedincích nebo jen zbytky voskových výpotků (obr. 2). Listy v okolí jsou silně pokryté medovicí a po čase i černěmi. Na napadených rostlinách způsobuje voskovka především estetické škody, ale byly zjištěny i významné škody na výnosech sóji a poškozování pupenů na ovocných dřevinách.

Na zelenině má největší význam jako potenciální vektor původců nebezpečných chorob. Přenáší Candidatus Phytoplasma asteris, původce žloutenek aster (Aster yellows), napadající i zeleninu (mrkev, rajčata, lilky, cibuli) a řadu okrasných rostlin, ovocných dřevin, révu vinnou i plevele. Je také hostitelem Candidatus Phytoplasma solani (ibid.), vyvolávající stolbur (Bois Noir) na širokém spektru rostlin, včetně zeleniny. Nejvýznamnějšími rezervoáry této fytoplazmy mohou být kopřiva a svlačec. Má 1 generaci/rok. Přezimuje ve stadiu vajíček, kladených výhradně na dřeviny. Nymfy se líhnou v květnu i později, část zůstává na dřevině, část padá na byliny v podrostu. Dospělci se líhnou od července do srpna, kde sají na dřevinách i bylinách. Během října–začátku listopadu kladou dospělci do kůry vajíčka a hynou.

Voskovka se zjišťuje vizuální prohlídkou rostlin nebo sklepáváním. Prevence k šíření je dovoz zdravých okrasných rostlin dovážených z jižní Evropy. Na nymfy účinkují pyretroidy nebo neonikotinoidy. V jižní Evropě byla od roku 1978 opakovaně vysazována lapka voskovková (Neodryinus typhlocybae), blanokřídlý hmyz z čeledi Dryinidae, která je přirozeným nepřítelem voskovky pocházející z Ameriky. V Evropě se tento parazitoid přirozeně šíří a v jižní Evropě dosahuje parazitace 50–80 % , čímž dokáže významně snížit populace voskovky.

Obr. 2: Voskovka zavlečená

Kněžice mramorovaná
- Halyomorpha halys

Kněžice mramorovaná z čeledi kněžicovitých patří mezi ploštice. Její původ je ve východní Asii. Do USA byla zavlečena v roce 1996 a do roku 2010 se rozšířila a stala běžným škůdcem. V Evropě byla tato ploštice poprvé zjištěna v roce 2004 a další nálezy jsou z let 2010–15. Na Moravě byla poprvé zachycena v roce 2018 v Lukové u Přerova a v Čechách v roce 2018 v Praze. Šíření tohoto druhu u nás bylo velmi rychlé. Do roku 2024 kněžice mramorovaná osídlila celou jižní Moravu a Ostravsko i celé střední Čechy s vysokou frekvencí záchytu v Praze. Výskyty v dalších částech Čech byly v roce 2024 spíše ojedinělé v Českých Budějovicích, Rokycanech a v Ústí nad Labem (aktuální mapy rozšíření jsou dostupné na www.invahub.cz). Přes plošné rozšíření na celé území nebyly u nás dosud zaznamenány hospodářsky významné škody.

Kněžice mramorovaná je velmi významný polyfágní škůdce, napadající více než 300 druhů rostlin. Nymfy i dospělci poškozují zeleninu, ovocné plodiny, okrasné rostliny a některé jehličnaté stromy. Dospělci obvykle poškozují plody sáním, zatímco nymfy škodí na listech. Poškození listů je charakterizováno malými lézemi o průměru cca 3 mm, které nekrotizují a spojují se. Aby kněžice získaly rostlinnou šťávu, nabodávají pomocí stiletů pokožku plodů, na ovoci vznikají malé prohlubně, které hnědnou a nekrotizují. Často vzniká sekundární poškození, pokud jsou léze napadeny mikroorganizmy či dalšími škůdci. Plody ovoce a zeleniny se tak stávají neprodejné. Vlivem nepříjemně páchnoucích obranných látek, které ploštice vylučují, mohou způsobovat znehodnocení šťáv nebo moštů (zejména při lisování vinné révy, kde zůstanou ukryté uvnitř hroznu mezi bobulemi).

Dospělci jsou 14–17 mm dlouzí a 8 mm širocí. (obr. 3). Zbarvení je hnědé s tmavšími pruhy na předohrudi. Hlava, štítek, štít i polokrovky jsou hustě pokryté tmavšími skvrnami na světlém podkladu. Okraje zadečkových článků mají žlutavou skvrnu uprostřed, zatímco přední a zadní části článků jsou temně kovově zelené. Na každém zadečkovém článku jsou tyto drobné skvrny také převážně na okrajích. Tykadla jsou převážně černá, jednotlivé články jsou vždy na bázi, a poslední 2 články i na konci, žluté. Ploštice mramorovaná má u nás 1 generaci/rok. V teplých amerických státech může mít až 6 generací/rok. Přezimují dospělci. Samice po spáření kladou vajíčka. Vajíčka jsou bílá–světle zelená, soudečkovitého tvaru. Obvykle se nacházejí ve shlucích po 20–30 kusech na spodní straně listu. Nymfy jsou malé, oválné, žlutavě hnědé–bílé. Oči mají červené. Stejně jako jiné druhy ploštic, je kněžice mramorovaná schopná produkovat nepříjemný štiplavý zápach, podobný pachu koriandru. Tato schopnost slouží jako obranný mechanizmus proti predátorům. K uvolnění zápachu může dojít ale i při pouhé manipulaci s plošticí. Dospělci jsou velmi dobří letci, vysoce mobilní. Snadno se dostávají do domácností při hledání zimovišť. Pro člověka a domácí zvířata jsou ale neškodní. Obtížným hmyzem se stávají, pokud ve velkém počtu nalétávají na stěny budov a pronikají dovnitř.

Nejzávažnější škody způsobuje kněžice mramorovaná na plodech ovoce a révy vinné. Ze zeleniny napadá papriky, rajčata, brukvovité a tykvovité rostliny, z polních plodin fazole, sóju, kukuřici a obilniny. Druh je v ČR teprve na počátku šíření, škody nebyly dosud zaznamenány. Očekává se, že se škody objeví nejprve na ovocných plodinách, později na zelenině a révě vinné a že budu postupně narůstat. Výskyt kněžice mramorované se zjišťuje vizuální prohlídkou rostlin, sklepáváním nebo smýkáním. V Americe byl vyvinutý syntetický feromon, který je používán do pastí či lapáků. V ochraně proti kněžici mramorované se používají neonikotinoidy a pyretroidy. Vzhledem k vysoké mobilitě škůdce ale nejsou insekticidy tolik účinné, protože dochází k plynulým náletům dalších jedinců v průběhu vegetace. Z přirozených nepřátel se v Asii uplatňuje vejcomar Trissolcus sp. (Scelionidae), který parazituje vajíčka. V Kanadě byly jako predátoři vajíček zjištěny 3 skupiny přirozených nepřátel, zlatoočkovití, slunéčkovití a kněžicovití.

Obr. 3: Kněžice mramorovaná - dospělec

Kněžice zeleninová
- Nezara viridula

Kněžice zeleninová z čeledi kněžicovitých patří mezi ploštice. Pochází pravděpodobně z východní Afriky a z oblasti Středomoří. V Americe byla poprvé zjištěna v roce 1789. Postupně se rozšířila do tropických a subtropických oblastí Ameriky, Austrálie i Eurasie. V Evropě se začala šířit v polovině minulého století, k čemuž výrazně přispělo oteplování v posledních desetiletích. V současné době se kněžice zeleninová rozšířila již do Anglie, od západní Evropy po Polsko a Finsko. V Maďarsku se stala během posledních 10 let jedním z nejzávažnějších škůdců při pěstování zeleniny. V ČR byl první výskyt zaznamenán v roce 2019 na jižní Moravě. Další výskyty byly pozorovány v roce 2020 na střední Moravě a v Praze. Kněžice zeleninová byla v roce 2024 rozšířena na jižní Moravě od Znojma a Břeclavi po Brno, Olomouc a Zlín. Dosud ojedinělé výskyty byly zaznamenány v okolí Litomyšle a v Praze (aktuální mapy rozšíření jsou dostupné na www.invahub.cz). První hospodářky významné přemnožení bylo pozorována na sóji na jižní Moravě.

Kněžice zeleninová je polyfág, preferující rostliny bobovité a brukvovité. Ve světě je z ploštic nejvýznamnějším škůdcem luštěnin, hlavně sóji a zeleniny. Divoké brukvovité rostliny jsou pro kněžici zeleninovou atraktivnější než sója. Vyskytuje se také na rostlinách z čeledí lipnicovitých, slézovitých a lilkovitých, včetně plevelů a volně rostoucích rostlin z těchto čeledí. Častými hostitelskými rostlinami jsou řepka, cukrovka, hořčice, okurky, rajčata, slunečnice, vojtěška, kukuřice, pšenice nebo čirok, z ovocných dřevin preferuje peckoviny.

Kněžice zeleninová může napadat všechny části rostliny, ale živí se především na plodech a listech. Vpichy do rostlinných pletiv a jejich sání jsou viditelné jako žluté, hnědé nebo černé tečky. Napadené plody předčasně opadávají. Vpichy na plodech jsou také bránou pro vstup bakteriálních a houbových patogenů. I v případě, že poškození na plodech nejsou příliš závažná, stávají se plody neprodejnými z estetických důvodů, a také proto, že získávají charakteristický nepříjemný ploštičný zápach.

Dospělci kněžice zeleninové mají světle zeleně zbarvené tělo a dorůstají velikosti cca 15 mm (obr. 4). Dospělci jsou podobní několika našim zeleně zbarveným druhům, od kterých se liší podle 3 světlých teček na předním okraji štítku a nazelenalého konce zadečku, prosvítajícího skrz průhlednou část křídel. Kněžice zeleninová občas vytváří odlišně barevné formy, můžeme se tedy setkat s jedinci, kteří mají hlavu a přední část štítu krémově nebo žlutě zbarvenou. Přezimující dospělci se přebarvují do hnědavé barvy. Mladší nymfy kněžice zeleninové jsou černé s bílými a oranžovými skvrnami (obr. 5), zatímco nymfy našich zelených kněžic jsou zelené. Jednotlivé instary je barevně liší. Nymfy 1. instaru jsou červeno-hnědé až černé, nymfy 2. a 3. instaru jsou černé a nymfy 4. a 5. instaru jsou černé nebo zelené.

Kněžice zeleninová patří mezi ekonomicky nejvýznamnější druhy ploštic v celosvětovém měřítku. Nejzávažnější škody způsobuje na sóji a dalších druzích luskovin. Hospodářky závažné škody způsobuje na brukvovité a plodové zelenině a v ovocných sadech. V polních kulturách zeleniny nebo v ovocných sadech může ochrana proti kněžici pomocí razantních syntetických pesticidů narušit zaběhlý systém integrované ochrany. Pokud se kněžice zeleninová dostane do skleníků, pak může způsobovat závažné škody na skleníkové zelenině a rozvrátit systém biologické ochrany proti škůdcům ve sklenících. Výskyt kněžice zeleninové je možné sledovat běžnými monitorovacími metodami, jako je vizuální prohlídka rostlin, sklepávání, či smýkání. V zahraničí i v ČR jsou také používány světelné lapače.

Chemická ochrana proti kněžici zeleninové je zpravidla založena na aplikaci širokospektrálních insekticidů, neonikotinoidů a pyretroidů. Nejprve je třeba prověřit jejich účinnost, protože v některých oblastech světa byly popsány rezistentní populace k insekticidům. Kromě klasické chemické ochrany se ve světě proti kněžici zeleninové uplatňuje biologická ochrana pomocí masového vypouštění parazitoidů, např. vejcomarů Trissolcus basalis v Brazílii nebo T. giacomellii v Austrálii. Parazitace se pohybuje okolo 50 %. Kromě specializovaných predátorů v ochraně proti kněžici zeleninové se uplatňují také pavouci, dravé ploštice apod.

Obr. 4: Kněžice zeleninová - dospělec

Obr. 5: Kněžice zeleninová - nymfa

Článek vznikl za podpory projektu MZe QL24020453.

Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně
Foto: 1, 2 - O. Pultar, 3 - P. Kment, 4, 5 - K. Holý