BASF
BASF
BASF

AGRA

Noví hmyzí škůdci kulturních rostlin a rizika jejich šíření

11. 05. 2022 Doc. Ing. Hana Šefrová, Ph.D., Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc.; Mendelova univerzita v Brně Škůdci Zobrazeno 969x

Druhové složení škůdců i jejich význam se v průběhu času více nebo méně mění, starší z nás to znají ze zkušenosti, mladší se to snadno dozví ze starých publikací o škodlivých činitelích. Význam některých škůdců klesá až se mohou stát bezvýznamnými, škodlivost jiných roste, objevují se škůdci úplně noví.

Proseeds

Zamysleme se krátce nad tím, které faktory tyto změny způsobují a současně nás nutí být při pěstování rostlin neustále na pozoru a sledovat aktuální situaci. Jako základní informaci si můžeme uvést, že z našeho území je známo asi 29 tisíc druhů hmyzu, z nich asi 450, tj. 1,5 %, je vedeno alespoň jako potenciální škůdci kulturních rostlin (polních, zahradních, ovocných, okrasných a lesních kultur) a uskladněných materiálů. Zbývající druhy jsou buď užitečné (přirození nepřátelé škůdců, opylovači, půdní rozkladači), nebo je považujeme za indiferentní (mnohdy jen proto, že je dostatečně neznáme). Odkud se tedy berou noví škůdci? V zásadě se rekrutují ze tří „zdrojů“, z našich domácích druhů, z druhů, které se k nám nově přistěhovaly, a druhů, které jsme si sami zavlekli do Evropy z jiných částí světa.

Nárůst škodlivosti místních druhů

Růst škodlivosti některých našich domácích druhů může být způsoben např. změnami agrotechniky, zaváděním nových plodin, novými přístupy v rostlinolékařství, změnami vlastností druhů hmyzu i změnou klimatu. Úplně noví škůdci se z našich domácích druhů stávají jen výjimečně, častěji dochází k růstu významnosti druhů, které byly již dříve vedeny alespoň jako škůdci potenciální.

Kupříkladu ústup od hluboké orby při pěstování kukuřice a její rozsáhlé plochy výrazně podporují zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis) a narůstá tím jeho škodlivost. Zvětšení rozsahu pěstování kterékoli plodiny vede k růstu významu jejích škůdců.

Stejně tak přidání každé nové plodiny s sebou okamžitě přináší výskyt jejích škůdců. Např. po zavedení světlice barvířské (Carthamus tinctorius) mezi polní plodiny se aktuálně stala škůdcem dříve bezvýznamná babočka bodláková (Vanessa cardui) (obr. 1), její škodlivost se významně projevuje v letech s početnými přílety tohoto tažného druhu do střední Evropy, jak tomu bylo např. v roce 2009.

Přechod k šetrným a selektivním metodám regulace některých druhů obalečů v ovocných sadech, např. obaleče jablečného (Cydia pomonella), se projevil škodlivostí dříve bezvýznamných druhů, které byly při chemických metodách ochrany sadů potlačovány současně s obalečem jablečným.

V některých případech může růst škodlivosti spočívat v posunu potravních preferencí, stanovištních nebo jiných nároků příslušných hmyzích druhů. Ale může to být i naopak. Např. ještě v 50. letech byla uváděna jako škůdce cukrovky nápadná můra dřevobarvec bodlákový (Xylena exsoleta) (obr. 2), v současnosti velmi vzácný druh. V 60. letech byla mezi škůdce bobovitých pícnin řazena také černopáska polní (Heliothis adaucta) (tehdy uváděná pod vědeckým názvem Heliothis maritima), dnes bez většího významu. Naopak její blízká příbuzná černopáska bavlníková (Helicoverpa armigera) (obr. 3) byla u nás poprvé pozorovaná až v roce 1964 a škodlivé výskyty jsou registrovány v některých letech teprve po roce 1990.

Nejvíce je v tomto ohledu diskutovaná klimatická změna. Zde můžeme v orientačních prognózách vycházet z projevů škůdců za různých povětrnostních podmínek. Mohli bychom předpokládat, že teplomilní a suchomilní škůdci budou klimatickou změnou zvýhodněni a jejich význam může narůstat, např. obaleč mramorovaný (Lobesia botrana), krytonosec makovicový (Neoglocianus maculaalba), krytonosec kořenový (Stenocarus ruficornis), květilka obilná (Delia coarctata) a mnohé mšice. Ale může to dopadnout úplně obráceně, protože vyšší teplotou mohou být pozitivně ovlivněni v ještě větší míře přirození nepřátelé těchto škůdců a jejich početnost, a tím i význam mohou poklesnout.

Druhy škodící jen v nízkých teplých polohách by mohly škodit i ve vyšších nadmořských výškách a severněji, pokud jim to dovolí ostatní podmínky, zejména pěstování jejich hostitelské rostliny. To naznačují reakce některých škůdců ve víceletých teplých periodách. Tak např. přástevníček americký (Hyphantria cunea) působil v teplém poválečném období na konci 40. a v první polovině 50. let na jižní Moravě významné škody na sever zhruba po Vyškov a byl považován za jednoho z nejvýznamnějších škůdců. Později ustoupil na jih a několik desetiletí neškodil, dokonce řadu let u nás nebyl vůbec pozorován. Znovu se k nám rozšířil kolem roku 2000, v současnosti jsou škodlivé výskyty registrovány na sever přibližně po Židlochovice a Kyjov.

Vyšší teplota může v některých případech umožnit vývoj většího počtu generací v průběhu roku např. u štítenky zhoubné (Comstockaspis perniciosus), mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata), obalečíka jednopásého (Eupoecilia ambiguella), obaleče ovocného (Pandemis heparana), obaleče jabloňového (Hedya nubiferana), obaleče jablečného (Cydia pomonella), obaleče východního (Grapholita molesta), osenice polní (Agrotis segetum) nebo běláska zelného (Pieris brassicae). Vývoj další generace je ovšem u mnoha druhů limitován délkou fotoperiody, jejíž vliv může překonat jen obzvláště vysoká teplota a jen u některých druhů. Kromě toho nemusí být vývoj další generace pro daný druh vždy pozitivní (a pro nás negativní).

Většina druhů hmyzu přezimuje pouze v určitém vývojovém stadiu, a pokud se potomstvu „přespočetné“ generace nepodaří do začátku zimy tohoto stadia dosáhnout, většina jedinců hyne, což se pak projeví nižší početností tohoto škůdce v následujícím roce. Čili zdánlivé zvýhodnění pro škůdce se může ukázat naší výhodou. To platí např. pro osenici polní (Agrotis segetum)běláska zelného (Pieris brassicae) (obr. 4).

Teplejší zimy, často uváděné jako jedna z příčin početnějšího výskytu škůdců v následujícím roce, mají naopak na většinu škůdců a vůbec všeho hmyzu negativní vliv. Vyšší teplota nestačí pro zdárný průběh zimní diapauzy, dochází při ní k vysokým ztrátám energie a úhynu velkého počtu přezimujících jedinců a ve větší míře se šíří patogeny hmyzu. Pozitivní vliv vyšší teploty se může projevit u druhů, které přečkávají zimu bez diapauzy a za vyšší teploty může jejich vývoj pokračovat i v zimě. Trvalejší vzestup teploty by mohl také vést k přechodu nebo alespoň častějšímu pronikání skleníkových škůdců do vnějšího prostředí.

Z dosavadních poznatků vyplývá, že místní škůdci budou klimatickou změnou a dalšími faktory ovlivněni do budoucna více méně rovným dílem pozitivně i negativně, klíčoví škůdci zůstanou patrně nadále klíčovými a dojde přibližně k 10% obměně významu méně důležitých škůdců.

Obr. 1: Dříve bezvýznamá babočka bodláková (Vanessa cardui) škodí v posledních letech na polích se světlicí barvířskou
Obr. 1: Dříve bezvýznamá babočka bodláková (Vanessa cardui) škodí v posledních letech na polích se světlicí barvířskou

Obr. 2: Pozoruhodná můra dřevobarvec bodlákový (Xylena exsoleta) byla do 50. let uváděna jako příležitostný škůdce cukrovky, v současnosti je vzácným druhem bez negativních vlivů
Obr. 2: Pozoruhodná můra dřevobarvec bodlákový (Xylena exsoleta) byla do 50. let uváděna jako příležitostný škůdce cukrovky, v současnosti je vzácným druhem bez negativních vlivů

Obr. 3: Černopáska bavlníková (Helicoverpa armigera) působí příležitostné škody až po roce 1990, častěji v posledních 20 letech
Obr. 3: Černopáska bavlníková (Helicoverpa armigera) působí příležitostné škody až po roce 1990, častěji v posledních 20 letech

Obr. 4: Bělásek zelný (Pieris brassicae) je schopen přečkat zimu pouze ve stadiu kukly; v teplém roce může mít až 4 generace, housenky vylíhlé z vajíček 4. generace sice mohou způsobit škody na pozdní brukvovité zelenině, ale při nástupu chladného počasí v listopadu se již nestačí zakuklit a hynou
Obr. 4: Bělásek zelný (Pieris brassicae) je schopen přečkat zimu pouze ve stadiu kukly; v teplém roce může mít až 4 generace, housenky vylíhlé z vajíček 4. generace sice mohou způsobit škody na pozdní brukvovité zelenině, ale při nástupu chladného počasí v listopadu se již nestačí zakuklit a hynou

Samovolné šíření nových škůdců na naše území

I když právě samovolné šíření nových škůdců na naše území, nejčastěji v souvislosti s klimatickou změnou, je často uváděno jako významná příčina jejich nárůstu, fakticky k němu dochází jen ve velmi omezené míře. Areály hmyzích druhů sice nejsou statické a hranice rozšíření jsou v neustálém pohybu, ale většina důležitých škůdců je vázaná k určité plodině nebo skupině plodin a druhové spektrum škůdců příslušné plodiny je velmi podobné v různých částech Evropy. Nelze proto předpokládat, že by se na naše území mohl rozšířit nějaký nový škůdce, např. obilnin, okopanin nebo ovocných stromů, není totiž odkud.

V úvahu snad připadá šíření některých nespecializovaných škůdců a početnější výskyt některých škodlivých tažných druhů. Dokud zůstane více méně stejná skladba kulturních rostlin, šíření nových škůdců nelze ve větší míře očekávat.

Někteří minoritní škůdci se k nám mohli sice rozšířit samovolně z jižnějších částí Evropy, ale člověk musel předtím zavést pěstování jejich hostitelských rostlin. Jsou to např. klopuška tamaryšková (Tuponia hippophaes), klopuška Tuponia elegans a klopuška makedonská (T. macedonica), všechny tři vázané na tamaryšek a klopuška hledíková (Dicyphus escalerae) s vazbou na hledík. Zajímavým případem je rychlé šíření ploštice blánatky lipové (Oxycarenus lavaterae) pocházející ze západního Středomoří.

Můžeme tedy předpokládat, že nárůst nových škůdců v důsledku jejich samovolného šíření na naše území bude minimální a pravděpodobně nepřesáhne 1 % jejich celkového počtu v porovnání se současností.

Zavlékání nových škůdců - invazní druhy

Na rozdíl od obou předcházejících „zdrojů“ nových škůdců představují invazní druhy rozhodující skupinu a zahrnují největší podíl nových škůdců. Aby mohl být druh považován v příslušné oblasti za invazní, musí splnit následující tři kritéria:

1) do nové geografické oblasti se dostal zásluhou člověka (byl záměrně vysazen nebo nechtě zavlečen),

2) v novém území se již samovolně šíří a

3) vstupuje do interakcí s místními (autochtonními) druhy.

Pokud nesplňuje první kritérium, jde o druh expanzní, tj. se samovolným šířením z původního areálu. Pokud se v novém území není schopen sám šířit a nesplňuje tím druhé kritérium, např. nepřežije delší dobu ve vnějším prostředí, a je na další místa zase rozvlékán člověkem, není sice druhem invazním, ale může se negativně uplatňovat např. jako skladištní škůdce nebo škůdce pokojových a skleníkových rostlin. Ze skleníkových škůdců je to v posledních letech např. kovolesklec jižní (Chrysodeixis chalcites) (obr. 5), do značné míry také obaleč hvozdíkový (Cacoecimorpha pronubana) (obr. 6) a makadlovka rajčatová (Tuta absoluta), i když poslední dva jsou stále častěji nacházeny i ve vnějším prostředí.

Invazní druhy působí ekonomické ztráty na kulturních rostlinách, narušují různými způsoby místní biodiverzitu, mohou být hygienicky závadné nebo obtěžující. Škody na biodiverzitě způsobené invazními druhy hmyzu jsou ve srovnání se škodami na zemědělské produkci, v zahradnictví, sadovnictví, lesnictví a na okrasných rostlinách naprosto nicotné (i když jsou jejich vlivy často prezentovány opačně).

Za posledních zhruba 20 let bylo na našem území zaregistrováno asi 70 invazních druhů hmyzu a přes nejrůznější protiopatření tento počet v každém dalším desetiletí výrazně roste. Mnohé z těchto druhů jsou po prvních nálezech prezentovány v rostlinolékařských časopisech jako „noví“ škůdci, což vyvolává jejich intenzivnější studium. Většinou se (naštěstí) časem ukáže, že škody nepůsobí nebo je jejich škodlivost zanedbatelná, ale kvůli předběžné opatrnosti a neodhadnutelnosti jejich pozdějších vlivů je pozornost jim věnovaná pochopitelná. V důsledku toho jsou pak často lépe poznaní než jejich domácí příbuzní se stejným významem.

Z uvedeného počtu invazních druhů působí větší problémy (v závorkách uvádíme rok prvního zjištění u nás) jen štítenka morušová (Pseudaulacaspis pentagona) (2005) (obr. 7), štítenka brslenová (Unaspis euonymi) (2015), zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) (2011), octomilka japonská (Drosophila suzukii) (2014), vrtule ořechová (Rhagoletis completa) (2017), tmavka švestková (Eurytoma schreineri) (2012), snad i bázlivec kukuřičný (Diabrotica virgifera) (2002), lokálně voskovka zavlečená (Metcalfa pruinosa) (2001) a vrtule rakytníková (Rhagoletis batava) (2017). V prvních letech invaze poškozuje poměrně silně duby také síťnatka dubová (Corythucha arcuata) (2020) (obr. 8). Křísek révový (Scaphoideus titanus) (2016) nepoškozuje výrazněji révu vinnou svým sáním na listech, ale je přenašečem původce nebezpečné choroby zlatého žloutnutí révy. Vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis) (2006) (obr. 9) je sice v Severní Americe považovaná za škůdce semen jehličnanů, ale v Evropě se projevuje jen jako obtěžující druh. Aktuálně zjištěné druhy, kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) (2018) (obr. 10) a kněžice zeleninová (Nezara viridula) (2020) jsou uváděny v různých částech světa jako významní polyfágní škůdci. Je pravděpodobné, že u nás nebudou působit větší škody než naše domácí druhy kněžic. Stejně tak je nepravděpodobné, že by způsobily významnější škody nově zjištěné druhy bronzovníček ořešákový (Captodisca lucifluella) (2018) na ořešáku vlašském, bronzovníček šedý (C. juglandiella) (2018) na ořešáku černém a listovníček révový (Phyllocnistis vitegenella) (2021), všechny severoamerického původu.

Souhrn

Na základě provedené analýzy lze předpokládat, že zásadní riziko budou v nejbližších desetiletích možná dokonce v rostoucí míře představovat nově zavlékaní škůdci, mnohem menším problémem bude rostoucí škodlivost některých domácích druhů a nebezpečí vyplývající ze samovolného šíření nových škůdců na naše území bude minimální.

Obr. 5: Housenky kovolesklece jižního (Chrysodeixis chalcites) jsou do našich skleníků zavlékány se sadbou zeleniny, příp. okrasných rostlin a mohou být základem několika následných generací; ve vnějším prostředí se druh u nás prozatím nevyskytuje
Obr. 5: Housenky kovolesklece jižního (Chrysodeixis chalcites) jsou do našich skleníků zavlékány se sadbou zeleniny, příp. okrasných rostlin a mohou být základem několika následných generací; ve vnějším prostředí se druh u nás prozatím nevyskytuje

Obr. 6: Obaleč hvozdíkový (Cacoecimorpha pronubana) je k nám příležitostně zavlékán s okrasnými skleníkovými rostlinami, je možné, že ve velkých uzavřených zahradních centrech a sklenících může vytvářet různě dlouhodobé populace; v posledních letech přibývá záchytů tohoto druhu i ve vnějším prostředí
Obr. 6: Obaleč hvozdíkový (Cacoecimorpha pronubana) je k nám příležitostně zavlékán s okrasnými skleníkovými rostlinami, je možné, že ve velkých uzavřených zahradních centrech a sklenících může vytvářet různě dlouhodobé populace; v posledních letech přibývá záchytů tohoto druhu i ve vnějším prostředí

Obr. 7: Štítenka morušová (Pseudaulacaspis pentagona) početně napadá katalpy, moruše i další okrasné dřeviny, objevují se informace o škodlivosti i na ovocných stromech
Obr. 7: Štítenka morušová (Pseudaulacaspis pentagona) početně napadá katalpy, moruše i další okrasné dřeviny, objevují se informace o škodlivosti i na ovocných stromech

Obr. 8: Různá velikostní stadia síťnatky dubové (Corythucha arcuata) na spodní straně listu dubu; současně jsou přítomny ploché hálky žlabatky hráškové (Neuroterus quercusbaccarum)
Obr. 8: Různá velikostní stadia síťnatky dubové (Corythucha arcuata) na spodní straně listu dubu; současně jsou přítomny ploché hálky žlabatky hráškové (Neuroterus quercusbaccarum)

Obr. 9: Vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis) neškodí, ale je obtěžujícím druhem zvláště na podzim, kdy hledá úkryty k přezimování
Obr. 9: Vroubenka americká (Leptoglossus occidentalis) neškodí, ale je obtěžujícím druhem zvláště na podzim, kdy hledá úkryty k přezimování

Obr. 10: Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je známým polyfágním škůdcem, ale její rostlinolékařský význam na našem území ukážou teprve následující roky
Obr. 10: Kněžice mramorovaná (Halyomorpha halys) je známým polyfágním škůdcem, ale její rostlinolékařský význam na našem území ukážou teprve následující roky

Související články

Ochrana řepky ozimé proti podzimním škůdcům

19. 09. 2022 Ing. Pavel Kolařík a kol. Škůdci Zobrazeno 214x

Jak omezit sametky, které nás trápí na zahradách?

10. 09. 2022 Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 184x

Dlouhodobé výsledky sledování náletu bázlivce kukuřičného na vybraných lokalitách jižní Moravy

27. 08. 2022 Ing. Pavel Kolařík, Ing. Karla Kolaříková; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko Škůdci Zobrazeno 166x

Nejdůležitější hmyzí škůdci v porostech máku setého

23. 08. 2022 Ing. Pavel Kolařík, Ing. Karla Kolaříková; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko Škůdci Zobrazeno 295x

Bázlivec kukuřičný - první výsledky testování rezistence

21. 08. 2022 Doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 245x

Další články v kategorii Škůdci

detail