Ochrana proti škodlivým organizmům u ozimých plodin v podzimním období

28. 09. 2025 Doc. Ing. Jan Kazda, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Škůdci Zobrazeno 1233x

K tradiční ozimým plodinám, jakými jsou pšenice, ječmen a řepka, přibývá v posledních letech také ozimý mák. Z hlediska ochrany proti škodlivým organizmům je tradičně třeba v podzimním období věnovat největší pozornost ozimé řepce.

Řepka ozimá

Po zákazu neonikotinoidních mořidel způsobují u řepky ozimé velké problémy živočišní škůdci. Jejich význam se liší podle podmínek růstu řepky v podzimních měsících. Při suchém podzimním počasí je ochrana pomalu rostoucích a řídce vzejitých porostů obtížná a často kalamitní výskyt některých škůdců vede až k zaorání porostů. V posledních letech bylo ve většině oblastí pěstování řepky dostatek srážek. V bujných a někdy až přerostlých porostech tak většina podzimních škůdců velké škody nezpůsobuje.

V případě špatného vzcházení řepky vlivem sucha mohou být problémy i v 2. polovině září s dřepčíky rodu Phyllotreta (obr. 1). Dospělci vyžírají do listů mělké jamky nebo malé dírky 1–3 mm velké. Listy někdy mohou být hustě proděravělé, tzv. dírkování, rostliny zasychají a hynou.

V tomto období je jedinou možností ochrany opakovaná aplikace pyretroidů - účinné látky (úč. l.) cypermethrin, deltamethrin, gamma-cyhalotrin a lambda-cyhalothrin.

Výhodou pyretroidů je, že dřepčíci jsou na ně citliví, a i když se rezistence již objevuje, zatím nebrání použití. Velkou nevýhodou je, že pyretroidy jsou kontaktní insekticidy a zahubí brouka při přímém kontaktu (postřiku). Vzhledem ke krátké době účinnosti jsou často již po 24–48 h zcela neúčinné na nově přilétávající jedince.

Obr. 1: Dřepčík rodu Phyllotreta

Jak vybrat vhodný pyretroid?

Doporučujeme vždy používat pyretroidy, kdy se v registrované dávce aplikuje největší množství úč. l./ha. Podle tohoto výběrového kritéria jsou nejlepší přípravky Rafan Max, Cyperkill Max a Cythrin, kde je aplikováno 25 g cypermethrinu/ha. Tato dávka je 3–7× vyšší než u dalších registrovaných pyretroidů. Tato výhoda je ale vykoupena zařazením mezi přípravky zvláště nebezpečné pro včely, je to však spíše administrativní záležitost než skutečné ohrožení včel v podzimním období.

Jestliže se udrží vlhčí charakter počasí podobný letošnímu létu, bude řepka koncem září již dostatečně velká a drobné otvůrky žíru dřepčíků ji nebudou ohrožovat. Často se na listech řepky najdou požerky i několik centimetrů velké. Mohou je často způsobovat plži, housenky zápředníčka polního (Plutella xylostella, obr. 2) nebo první stadia housenek osenic (Agrotis sp.). Nejméně závažná poškození způsobují housenice pilatky řepkové (Athalia rosae).

Poškození od plžů se obvykle pozná podle zaschlého slizu. Vhodné je položit na pozemek desku polystyrenu a 2. den se snadno spočítají schovaní slimáci. V případě většího výskytu se aplikují granulované moluskocidy. Drobné housenky zápředníčka (obr. 3) je možno nalézt na spodní straně listů, často jsou nápadné i jejich kukly v zámotku. K ochraně je možno použít přípravky s úč. l. acetamiprid. Ochrana je někdy obtížná, motýlek je poměrně rezistentní k registrovaným insekticidům.

Housenky osenic (obr. 4) a housenice pilatek (obr. 5) jsou si podobné a obvykle bývají na listech díky své tmavé barvě nápadné. Housenky osenice mají maximálně 5 párů panožek na zadečku a housenice pilatek vždy více než 5 párů. Proti housenkám osenice je nutný postřik pyretroidy nebo acetamipridem. V této době jsou k přípravkům citlivé, později zalézají do země a způsobují velké škody žírem na podzemních částech. Ochrana proti housenicím pilatek obvykle není nutná v porostech řepky.

Nejpozději v polovině září je nutné do porostů řepek umístit žluté misky, které budou signalizovat nálety nejvýznamnějšího podzimního škůdce řepky posledních let - dřepčíka olejkového (Psylliodes chrysocephala, obr. 6).

Obr. 2: Dospělec zápředníčka

Obr. 3: Housenka zápředníčka

Obr. 4: Housenka osenice

Obr. 5: Housenice pilatky řepkové

Obr. 6: Dospělec dřepčíka olejkového

Od poloviny září nalétávají dospělci dřepčíka olejkového do porostů řepky a v případě většího množství brouků, mohou být rostliny silně poškozeny žírem na listech. Samičky kladou vajíčka od poloviny října do začátku prosince jednotlivě nebo ve snůškách po 2–8 na povrch půdy nebo do trhlinek v zemi vždy v těsné blízkosti rostlin řepky. Celkem samičky mohou naklást i 100–130 vajíček. Část larev se líhne ještě na podzim a ihned se zavrtává do řapíků nebo do srdéčkových listů (obr. 7, 8). Během teplých zimních měsíců pokračuje žír do kořenového krčku a báze lodyhy. Přezimují tedy všechna vývojová stadia - dospělci, larvy i vajíčka.

Proti dospělcům se používají pyretroidy popsané u dřepčíků rodu Phyllotreta. Čím vyšší dávka úč. l./ha, tím lépe. Ochrana se musí několikrát opakovat během celého podzimu až do zámrazu. Přestože jsou již známé rezistentní populace, bývá ochrana alespoň částečně účinná. Proti larvám v řapících je ochrana již mnohem obtížnější a musí se využít systémového účinku acetamipridu.

Obr. 7: Silně poškozená rostlina řepky žírem dřepčíků

Obr. 8: Řapíky a srdéčko řepky poškozené larvami dřepčíka olejkového

V říjnu a v listopadu se v porostech mohou vyskytnout poškozené rostliny od larev mouchy květilky zelné (Delia radicum). Larvy pronikají z půdy ke kořínkům rostlin, které zpočátku povrchově ožírají. Později způsobují zánik hlavního kořene. Protože rostliny mají silně poškozený kořenový systém, který nezajišťuje potřebné množství vody a živin, jsou listy modrofialové a rostliny zakrnělé. Dají se z půdy snadno vytáhnout. Poškozené rostliny postupně hynou. Naštěstí v posledních letech je výskyt relativně malý a významné plošné škody nezpůsobuje. Cílená ochrana v současné době není možná.

Koncem října nebo i začátkem listopadu se může v porostu vyskytnout mšice broskvoňová (Myzus persicae, obr. 9). V minulosti se vyskytovala ve velkém množství, v posledních letech je její výskyt průměrný. Ohrožuje sáním především slabé porosty (sucho, pozdě zaseté). V silných porostech nezpůsobuje významné škody sáním, a také přenos virových chorob není tak zásadní, jak se v minulosti předpokládalo. Mnoho odrůd řepky je k některým virům odolnější. Při silném výskytu mšic na spodní straně listů řepky jsou pyretroidy prakticky neúčinné. Doporučuji použít přípravky s úč. l. flonicamid nebo acetamiprid, které jsou na mšice účinnější.

Obr. 9: Mšice broskvoňová

Proti houbovým chorobám řepky se v podzimním období příliš neošetřuje. Základní fungicidní ošetření proti listovým chorobám je v podstatě provedeno regulací porostu přípravky s azoly. V mimořádně vlhkých letech se objevuje poškození houbou Leptosphaeria maculans, způsobující fómové černání stonků řepky. V podzimním období (říjen, listopad) se obvykle objevují pouze typické skvrny s drobnými tečkami (pyknidy) uprostřed na nejstarších listech. Mimořádně se však houba může rozšířit v průběhu teplé zimy i na kořenový krček nebo kořen, a tím způsobit odumření rostliny. Cílená fungicidní ochrana azoly se na podzim provádí zřídka.

V posledních letech se doporučuje ve 2. polovině podzimu aplikovat biologické přípravky s bakteriemi Bacillus amyloliquefaciens, Pseudomonas sp. a některými dalšími. Tyto bakterie kolonizují kořenový systém řepky a chrání ho proti houbám způsobujících před sklizní odumření kořenů a nouzové dozrávání. Mnoha pokusy bylo prokázáno že podzimní aplikace je nejúčinnější.

Pšenice ozimá

U ozimé pšenice a ječmene patří v průběhu října po vzejití k nejdůležitějším opatřením ochrana proti přenašečům virů - mšicím kyjatka travní (Metopolophium dirhodum), kyjatka osenní (Sitobion avenae) a mšice střemchová (Rhopalosiphum padi) a křísku polnímu (Psammotettix alienus).

V podzimním období mšice obvykle nezpůsobují škody sáním. Pro obilniny jsou nebezpečné přenosem virů žluté zakrslosti ječmene (BYDV) a žluté zakrslosti obilnin (CYDV). Nejčastějším zdrojem virů je výdrol obilnin v ozimé řepce.

Nejrozšířenějším a nejškodlivějším virem na obilninách ve světě i u nás je luteovirus žluté zakrslosti ječmene (BYDV), který může způsobit kalamitní poškození ozimých obilnin. Vir BYDV infikuje všechny pěstované obilniny a přes 150 druhů trav, u nichž v mnoha případech probíhá onemocnění bez příznaků. Vir BYDV způsobuje na obilninách různě silnou zakrslost. Infekci provází u citlivých obilnin poruchy v metání a někdy i předčasné odumírání rostlin. Klasy nebo laty bývají redukovány, kvítky jsou do značné míry, a někdy i úplně, sterilní. U ječmene a některých odrůd pšenice žloutnou od špiček a okrajů, přičemž se na čepelích tvoří chlorotické skvrny nebo rozplývavé pruhy, které za určitých podmínek bývají vodnaté. Kořeny nemocných rostlin jsou do značné míry kratší a méně rozvětvené. Intenzita výše uváděných příznaků, a tedy i škodlivost, je závislá nejen na citlivosti druhů a odrůd obilnin, na kmenu viru či povětrnostních podmínkách během vegetace, ale především na růstové fázi rostlin v době infekce.

Dalším významným přenašečem virových chorob je křísek polní (obr. 10). Dospělci jsou nebezpeční přenosem viru zakrslosti pšenice (WDV), který může způsobit velmi závažné ztráty na výnosech. Foliární aplikace musí být provedena včas, protože i malé množství přenašečů (mšic, křísků) může způsobit velké škody. Účinnost postřiků by měla být dlouhá i několik týdnů, protože výskyt přenašečů často ukončí až výraznější podzimní ochlazení. Povolené pyretroidní úč. l. alfa-cypermethrin, cypermethrin (Rafan Max), deltamethrin, gamma-cyhalothrin a lambda-cyhalothrin jsou účinné krátkou dobu. Vhodné je vždy zvolit insekticid s nejvyšší registrovanou dávkou/ha.

Po zákazu chlorpyrifosu, thiaclopridu, sulfoxafloru a některých dalších látek se významně snížila možnost účinné ochrany proti přenašečům viróz. Registrované pyretroidy mají krátkou reziduální účinnost a mšice jsou často více či méně rezistentní. Doporučuji použít přípravky s úč. l. flonicamid nebo acetamiprid. Dobrou účinnost má také tekutá formulace acetamipridu Gazelle Liquid. Ochrana proti křískům je ještě obtížnější než proti mšicím, přípravky s úč. l. flonicamid nefungují.

Poškození porostů larvami much bzunky ječné (Oscinella frit) a zelenušky žlutopásé (Chloprops pumilionis, obr. 11, 12) bývá ojedinělé, nezpůsobuje hospodářsky významné škody a ochrana se neprovádí.

Obr. 10: Křísek polní

Obr. 11: Pšenice poškozená larvou zelenušky žlutopásé (žloutnoucí prostřední list)

Obr. 12: Dospělec zelenušky žlutopásé

V podzimním období obvykle nepozorujeme žádné nápadné příznaky houbových chorob u pšenice a ječmene. Ojediněle může dojít k mezerovitému vzcházení porostu, které je obvykle abiotického původu. Velmi často jde o lokální přemokření některých míst na pozemku. Patrné jsou i chyby při zakládání porostu - např. příliš mělké setí (někdy dokonce téměř na povrch půdy) může mít za následek také mezerovité vzcházení, protože zrna sezobou ptáci. Při hlubokém setí může dojít již k preemergentnímu napadení půdními patogeny a odumírání rostlin. V letech s dlouhým teplým podzimem lze na některých porostech pozorovat již na podzim slabé příznaky napadení padlím, ojediněle můžeme nacházet i „kupičky“ - ložiska oranžových letních výtrusů rzi. Ochrana obvykle není nutná, neprovádí se. Pouze v letech s dlouhodobým teplým obdobím a současně normálním nebo nadnormálním množstvím srážek na podzim může vyvstat nutnost ošetřit ojedinělé porosty ozimého ječmene. V takovém případě obvykle postačuje jednosložkový přípravek určený pouze proti padlí. Jen zcela ojediněle, pokud na daném pozemku existuje zvýšené riziko výskytu chorob pat stébel (nekvalitní předseťová příprava, nerovnoměrné setí, setí po obilnině, výživové nedostatky, osivo horší kvality, neuznané, nemořené), je výhodné současně použít i přípravek s úč. l. proti chorobám pat stébel.

Před setím pšenice nebo ječmene doporučujeme aplikovat a následně zaorat biologické přípravky obsahující houby rodu Trichoderma sp. Tato půdní houba postupně prorůstá v půdě a likviduje půdní houby poškozující kořeny. Ke své plné účinnosti potřebuje dostatek času a její účinek se pozitivně projeví až v následné plodině - často ozimé řepce. V případě následné plodiny (řepka, mák, slunečnice, zelenina), kterou poškozuje bílá hniloba (původce Sclerotinia sclerotiorum) řepky, doporučujeme zvážit aplikaci přípravků s houbou Coniothyrium minitans. Tato půdní houba likviduje sklerocia v půdě a potřebuje také poměrně dlouhou dobu na dobrý účinek.

Mák ozimý

Další ozimou plodinou, setou až v několika posledních letech, je ozimý mák. Obvykle se seje v polovině září, ještě před obilninami. Pěstitelé ho sejí pro jeho dobré využití vláhy a obvykle vyšší teploty na konci zimy. V podzimním období nejsou drobné vzcházející rostliny poškozovány škůdci a silné rostliny v listové růžici prakticky nepoškozují ani na jaře dospělci a larvy krytonosce kořenového. Proti tomuto škůdci je u jarního máku po zákazu insekticidně mořeného osiva velmi problematická ochrana.

V posledních dvou zimách jsme se však přesvědčili, že ozimý mák je od podzimu až do jara velmi náchylný k bakteriálním chorobám (obr. 13). Zejména při vlhkém průběhu počasí nastává infekce již v průběhu podzimu a zpočátku se nenápadně šíří v porostu celou zimu. Při jarním oteplení propukne choroba v plné síle. Zpočátku odumírají listy, postupně hnijí i krčky a kořenový systém a rostliny plošně odumírají (obr. 14). V této době je ochrana prakticky nemožná. Bakteriální hniloba může vést k zaorání celého nebo části porostu. Na základě našich zkušeností (obr. 15) doporučujeme ošetřit v průběhu října preventivně všechny pěkně vzešlé a zapojené porosty máku biologickým přípravkem Baskus (2,0 l/ha). Tento přípravek, který obsahuje směs laktobacilů, zabrání šíření bakterií a porost může zachránit. V průběhu března doporučujeme aplikaci Baskusem opakovat ve stejné dávce.

Obr. 13: Bakteriální hniloba u ozimého máku

Obr. 14: Odumřelé a odumírající rostliny ozimého máku v důsledku bakteriální hniloby

Obr. 15: Porost ozimého máku jaro 2025 - všechny rostliny postupně odumřely