Predátor mandelinky bramborové Perillus bioculatus se po 30 letech objevil opět v Žabčicích

12. 08. 2026 Ing. Ervín Hausvater, CSc., Ing. Petr Doležal, Ph.D. Škůdci Zobrazeno 3131x

Dravá ploštice Perillus bioculatus (F.) (Homoptera: Pentatomidae) nemá oficiální český název, ale někdy je uváděna jako kněžice dvoutečná nebo také dvouoká. Druh je původním monofágním predátorem mandelinky bramborové (Leptinotarsa decemlineata) na severoamerickém kontinentu na jižních výběžcích Rocky Mountains. Opakovaně byl introdukován do západní, jižní a jihovýchodní a východní Evropy, ale projekty byly opuštěny.

Jedny z prvních pokusů s tímto predátorem mandelinky byly zaznamenány již v roce 1928 ve Francii. Ve střední Evropě, v Polsku, byly první studie prováděny v roce 1959 ze vzorků získaných z Německa. Přežívající populace jsou známy z řady převážně jihoevropských zemí, např. z Řecka, Turecka, Bulharska a Moldávie. Nově byly popsány stabilní populace v jižním Rumunsku. Nejblíže k nám byly v minulém roce zaznamenány výskyty v Rakousku (Höresdorf), na Slovensku (Pezinok, Hlohovec), dále v Maďarsku a v Rumunsku.

Při optimální teplotě 24 °C probíhá vývoj vajec 8 dní, vývoj nymfálních stadií 17 dní. Vývoj celé generace kolem 47 dnů. Nymfa zkonzumuje za 1 den až 39 vajec mandelinky nebo 0,6 larvy 4. instaru (obr. 1). Celkem může jedna nymfa (obr. 2) zlikvidovat až 240 vajec mandelinky bramborové za svůj vývoj, nebo adekvátní objem larev různých vývojových stadií. V případě požírání larev (obr. 3) se uvádí, že 1 nymfa predátora má spotřebu přibližně 1 larvu mandelinky při svém vývoji z jednoho instaru do druhého, ale záleží samozřejmě na velikosti larválních stadií škůdce. Pouze v 5. instaru Perilus bioculatus je spotřeba vyšší, uvádí se až 16 larev nebo 137 vajec. Počítáno na jedince je tedy predace potenciálně nejúčinnější likvidací nakladených vajec mandelinky.

Obr. 1: Dravá ploštice Perillus bioculatus a její požírání larvy a vajíček mandelinky bramborové (1996, Žabčice)

Obr. 2: Nymfa 5. instaru Perillus bioculatus (10. 7. 2025, Žabčice)

Obr. 3: Larvy mandelinky bramborové

Přezimování ve volné přírodě bylo v Evropě úspěšné, ale často docházelo k silné redukci populace. Ačkoliv evropské podmínky jsou do značné míry obdobné oblastem původu, za hlavní problém aklimatizačních snah však je považována asynchronnost vývoje predátora a kořisti. Přezimující dospělci P. bioculatus jsou na jaře aktivní dříve než mandelinka bramborová a tak je ploštice nucena hledat jinou potravu, uváděny jsou např. slunéčko vojtěškové (Subcoccinella vigintiquatuorpunctata) a mandelinka janovcová (Phytodecta fornicatus). Tím také dochází k rozptýlení introdukovaných populací.

V 60. letech minulého století se možným využitím P. bioculatus, studiem její aklimatizace a přezimování zabývali v tehdejším Československu v Ústavu experimentální fytopatologie a entomologie Slovenské akademie věd v Ivanke při Dunaji a dále v Ústavu pro rostlinnou výrobu v Ruzyni ve spolupráci s ÚKZÚZ v Praze. Bylo konstatováno, že druh je poměrně náročný na teploty při larválním vývoji, dospělci však přezimovali v aranžovaných umělých úkrytech i ve volné přírodě.

V září roku 1962 uspořádal Ústav experimentální fytopatologie a entomologie Slovenské akademie věd s oddělením patologie hmyzu Entomologického ústavu Československé akademie věd v Ivanke při Dunaji mezinárodní symposium, kde byla převážná část referátů věnována právě ploštici P. bioculatus a jejímu možnému využití. Dobré výsledky byly získány v laboratorních podmínkách a ve sklenících. Z mnoha tisíc ploštic vypuštěných v řadě zemí přezimoval jen zlomek jedinců. Již tehdy z experimentů vyplývalo, že praktické využití v polních podmínkách není příliš realistické. Nicméně další pokusy k objasnění řady otázek byly plánovány.

Přesně před třiceti roky v letech 1996–97 Ministerstvo zemědělství Spojených států amerických (United States Department of Agriculture, dále USDA) sídlící ve Washingtonu D.C. iniciovalo a také financovalo projekt zabývající se biologickou ochranou proti mandelince bramborové v Polsku, ČR a USA (Maximizing Biological Control of the Colorado Potato Beetle in Poland, Czech Republic and the United States. Demonstrating Performance of U.S. environmentally Safe Technologies Worldwide). Tomu předcházel workshop v prosinci roku 1995 v Marylandu, v Beltsville, kde se plánovaly budoucí pokusy za účasti všech tří stran. V Polsku byly pokusy založeny v Institutu ochrany rostlin v Poznani. U nás jsme hledali místo, kde bude výskyt škůdce zaručený a vytváří, pokud možno, dvě generace. V té době zakládat pokusy s mandelinkou na Vysočině bylo ještě značně nejisté, neboť výskyt mohl být slabý nebo sporadický. Ale nejen z tohoto důvodu padla volba na Žabčice (obr. 4), pokusné pracoviště Mendelovy zemědělské univerzity v Brně. Mimochodem od té doby všechny pokusy s mandelinkou bramborovou provádí náš ústav převážně zde a je nutné MENDELU poděkovat za vynikající spolupráci.

Obr. 4: Dospělec dravé ploštice Perillus bioculatus požírající larvu mandelinky bramborové (26. 6. 2025, Žabčice)

Pokusy byly tehdy poměrně rozsáhlé a zabíraly plochu 1 ha. Kromě chemického ošetření (lambda-cyhalothrin, carbosulfan) byly zahrnuty biologické varianty Beauveria bassiana (Mycotrol), Bacillus thuringiensis (Novodor), dravá ploštice Perillus bioculatus a kombinace prostředků biologické ochrany.

Zajímavým prvkem pro nás byla samozřejmě dravá ploštice. Predátor v různých stadiích vývoje řádově v počtech tisíců jedinců byl posílán pro aplikaci do pokusu letecky přímo z USA. To se také neobešlo bez peripetií s proclením a zatouláním zásilky na pražském letišti, ale larvy se nakonec dostaly do pokusů živé bez významné mortality. V prvním roce (1996) proběhly pokusy celkem bez problémů. Bylo velmi zajímavé sledovat predaci, zejména pokud se jednalo o larvy mandelinky 3. a 4. instaru atakované dospělou dravou plošticí. Lze však konstatovat, že na zásadní omezení defoliace porostu mandelinkou samotní predátoři nestačili. Nejlepší výsledky z biologické ochrany byly dosaženy v kombinaci P. bioculatus a B. thuringiensis. Účinnost B. bassiana byla silně závislá na průběhu počasí po aplikaci. Přežití dravých ploštic do následujícího roku nebylo potvrzeno.

V roce 1997 pokus pokračoval na sousedních parcelách žabčického areálu s menší obměnou variant a novou zásilkou 45 tisíc jedinců různých vývojových stadií P. bioculatus. Začátkem července při tehdejších katastrofálních záplavách, které postihly hlavně moravské kraje, došlo i v žabčickém pokusném areálu k vzestupu spodní vody, zaplavení pozemku a ke kompletnímu zničení pokusu. Lze předpokládat, že uhynula také prakticky celá populace vypuštěných ploštic.

V následujících letech, ačkoliv byly jiné pokusy s ochranou proti mandelince bramborové v Žabčicích zakládány každoročně, a to přímo v pokusném areálu nebo na sousedícím pozemku, nikdy nebyla P. bioculatus objevena. Až 26. 6. 2025 při hodnocení pokusu s ochranou proti mandelince právě na pozemku sousedícím s pokusným areálem (obr. 5) byli nalezeni a zdokumentováni 2 jedinci této dravé ploštice.

Obr. 5: Pokusy s mandelinkou bramborovou v Žabčicích v roce 2025 - místo nálezu ploštice Perillus bioculatus

Je sice teoreticky možné, ale velmi málo pravděpodobné, že se P. bioculatus do Žabčic nově dostala přirozenou migrací z nejbližších lokalit s prokázaným výskytem, tedy ze Slovenska nebo z Rakouska. Blíže pravdě bude zřejmě přežití tohoto úzce specializovaného predátora ve zbytkové populaci 3 desetiletí v Žabčicích nebo v blízkém okolí, kdy jeho potravou nebyla jen mandelinka bramborová. Tato skutečnost je sama o sobě velmi zajímavá. Ještě zajímavější je však fakt, že celou řadu let tato ploštice v lokalitě, kde byly vypuštěny tisíce jedinců, unikala pozornosti. A to přesto, že v každoročních pokusech s ochranou proti mandelince, které v lokalitě probíhaly a byly podrobně hodnoceny, byla zároveň věnována pozornost výskytu jiných predátorů. Je s podivem, že tento hmyz nápadný pestrým zbarvením nebyl tak dlouhou dobu zaznamenán.

Ing. Ervín Hausvater, CSc., Ing. Petr Doležal, Ph.D.
Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.