Rezistence škodlivých hlodavců vůči rodenticidním nástrahám

31. 08. 2021 RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 2197x

Integrovaná ochrana před škodlivými hlodavci je založena na provázaném systému preventivních a represivních opatření. Mezi represivní opatření patří i chemické ochranné metody založené na použití různých formulací přípravků registrovaných jako tzv. rodenticidy. Aktuálně nejpoužívanějšími rodenticidy jsou nástrahové formulace vyráběné buď na bázi zinkfosfidu (na hraboše), nebo antikoagulantů (zejména na myši, potkany a krysy).

Antikoagulantní rodenticidy

Antikoagulační látky snižují srážlivost krve obratlovců. Jejich první praktické využití bylo spojeno s farmaceutickými přípravky určených pro léčbu lidských pacientů. Objev možnosti použití antikoagulantních látek jako rodenticidů ve formě nástrah spadá už do začátku 50. let minulého století. Brzy potom se antikoagulantní látky staly nejmasivněji používanými rodenticidy. Nepříjemným překvapením však byl nečekaně rychlý výskyt rezistence hlodavců vůči první typům antikoagulantních účinných látek, který je datován již od roku 1958. Logickou reakcí výrobců rodenticidů byl vývoj dalších typů či tzv. „generací“ antikoagulantních účinných látek, které byly účinnější na hlodavce, a vůči nimž nevykazovali rezistenci.

Antikoagulanty patří mezi pomalu působící (chronické) rodenticidy. Úhyn hlodavce tak nastane až za několik (3–12) dní po konzumaci nástrahy. Otrávený hlodavec hyne na vnitřní krvácení v důsledku snížené srážlivosti krve a zvýšené prostupnosti cév a žil. Rychle působící látky (tzv. akutní toxikanty) často vedou k vyhýbavému chování hlodavců. Právě proto je opožděný účinek antikoagulantů důvodem jejich úspěšnosti - hlodavci si tak nespojí příznaky otravy s konzumací nástrahy.

Antikoagulanty však zároveň nesplňují požadavky kladené na bezpečné biocidní přípravky - jsou obtížně odbouratelné z životního prostředí, kumulují se v tělech živočichů a způsobují nežádoucí sekundární otravy predátorů (dravci, sovy, šelmy). Cílem Evropské unie je proto antikoagulanty v rodenticidních nástrahách nahradit jinou účinnou látkou, která by byla dostatečně účinná a bezpečná. V současné době však žádná vhodná alternativa neexistuje.

Antikoagulanty se dělí na dvě skupiny podle účinnosti:

(1) antikoagulanty I. generace, které mají nižší toxicitu, používají se ve vyšších koncentracích a k pozření letální dávky je potřeba opakovaná konzumace nástrahy hlodavcem (patří sem warfarin, chlorophacinone, coumatetralyl);

(2) antikoagulanty II. generace, které mají vyšší toxicitu a dále se dělí na méně potentní (bromadiolone, difenacoum) a více potentní (brodifacoum, difethialone, flocoumafen).

Rezistence vůči antikoagulantům

Rezistence je jev, kdy dochází ke ztrátě účinnosti rodenticidní nástrahy v podmínkách, kde byl rodenticid správně aplikován, tj. hlodavci přípravek konzumují, avšak v čase nedochází k poklesu konzumace v důsledku jeho účinnosti. Při podezření na rezistenci je potřeba vyloučit jiné příčiny absence účinku rodenticidu: vysoký stupeň migrace (do prostor migrují stále noví hlodavci z okolí), aplikace nedostatečného množství přípravku, nebo že hlodavci nástrahu vůbec nekonzumují.

Výskyt rezistence vůči antikoagulantům je dnes již dokumentován celosvětově (Evropa, Asie, USA, Afrika). Vyskytuje se u všech tří dominantních druhů škodlivých synantropních hlodavců (myš, krysa, potkan). Rezistence je geneticky podmíněná, způsobuje ji genetická mutace na jednom genu. Mutací je však větší počet (doposud jich bylo popsáno desítky) a jejich výskyt je geograficky specifický. Pokud jsou hlodavci nositelem některé této mutace, vykazují rezistenci k antikoagulantu a příjem tohoto antikoagulantu u nich nevyvolá potřebný účinek otravy - hlodavec konzumuje nástrahu, ale neuhyne. Tito rezistentní jedinci se dále rozmnožují, což způsobuje přenos genů pro rezistenci na potomstvo a další šíření mutace, tedy rezistence, v populaci.

V případě antikoagulantů se jedná o tzv. křížovou rezistenci, kdy vznik rezistence proti jedné účinné látce vyvolal vznik rezistence vůči více účinným látkám se stejným mechanizmem účinku. Rezistence zde vznikla směrem od antikoagulantů I. generace k antikoagulantům II. generace (od méně toxického warfarinu k silnějším látkám bromadiolone a difenacoum). Důsledkem toho je, že rezistence vůči antikoagulantům II. generace je vždy spojena i s rezistencí vůči antikoagulantům I. generace, obráceně to však neplatí.

V ČR a celé EU je aktuálně schváleno k použití v rodenticidních přípravcích 8 účinných látek ze skupiny antikoagulantů. V současné době je rezistence známa u 5 z nich (warfarin, chlorophacinone, coumatetralyl, bromadiolone, difenacoum), u zbylých třech, nejvíce účinných (brodifacoum, difethialone, flocoumafen) - zatím nebyla v praxi detekována.

Antirezistentní strategie

V souladu s obecně uznávanými principy IPM (Integrated Pest Management) je při kontrole škodlivých hlodavců klíčové udržitelné používání rodenticidů. To závisí mimo jiné na jejich účinnosti, která souvisí s rezistencí. Apel na udržitelné používání rodenticidů je o to silnější, protože antikoagulanty jsou aktuálně v podstatě jedinou velkoplošnou účinnou chemickou metodou kontroly synantropních hlodavců.

V Evropě je v některých oblastech v důsledku častého a dlouhodobého používání rodenticidů rezistence poměrně rozšířena, proto patří management efektivního používání rodenticidů mezi priority EU. Z tohoto důvodu by měla být v jednotlivých státech implementovaná strategie proti šíření rezistence, která umožní efektivní rozhodování o použití rodenticidních přípravků v praxi. Prvním stavebním kamenem této strategie musí být logicky zmapování výskytu rezistence na daném území, které umožní získat představu o existenci a lokálním rozsahu rezistentních populací u jednotlivých druhů hlodavců.

Monitoring se provádí pomocí molekulárně genetických metod detekcí přítomnosti mutace v cílovém genu (tj. sekvenováním). Tato metoda je finančně náročná, neboť je nutné zanalyzovat dostatečné množství vzorků z různých lokalit. V rámci Evropy běží tento monitoring intenzivně v několika státech (např. Velká Británie, Německo, Francie, Belgie), v jiných se začíná rozbíhat (Itálie, Srbsko); v ČR zatím žádný program monitoringu rezistence neprobíhá. Informace o rezistenci hlodavců po celém světě jsou sdíleny prostřednictvím webu mezinárodní komise RRAC (Rodenticide Resistance Action Committee), která se managementu rezistence věnuje.

Na základě dat z monitoringu je pak možné nastavit omezení používání různých antikoagulantních účinných látek na daných lokalitách. Systém udržitelného používání rodenticidů vzhledem k rezistenci doporučuje pořadí používání antikoagulantů od nejméně po nejvíce potentní. Tj., v místech bez přítomnosti rezistence používat antikoagulanty I. generace, dle zjištěných mutací pak používat vždy co nejméně silné antikoagulanty a vysoce potentní antikoagulanty jen v případech, kde byla rezistence prokázána.

Jak bylo uvedeno výše, spolehlivé prokázání rezistence je prostřednictvím molekulárních metod, které jsou finančně náročné. V ČR byla tato metoda nedávno úspěšně zavedena ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby, v.v.i. týmem Ochrana zásob před skladištními škůdci, ve spolupráci s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy. Během pilotních sekvenací byla potvrzena přítomnost rezistence u prvních vzorků myši domácí. Další analýzy, které by umožnily zmapovat situaci v rámci různých oblastí ČR a pokračovat také u dalších druhů hlodavců (potkan, krysa), bude možné realizovat v případě programu finanční podpory ze strany státní správy.

Je třeba zdůraznit, že aktivní implementace antirezistentní strategie v ČR povede i k celkovému snížení rizik antikoagulantních rodenticidů. Jedná se zejména o používání neúčinných přípravků u rezistentních populací hlodavců, což vede ke zvýšené spotřebě přípravků. Dále o snížení rizik sekundárních intoxikací necílových druhů (predátorů a mrchožroutů hlodavců), neboť kontinuální konzumace neúčinných rodenticidů u rezistentní populace vede ke kumulaci vyšších koncentrací antikoagulantů v tělech hlodavců.

Myš domácí (Mus musculus) - samice s mláďaty

Potkan obecný (Rattus norvegicus)

Tato publikace byla připravena za finanční podpory institucionálního projektu MZe ČR RO0418 a projektu MV VH20182021038.

RNDr. Marcela Fraňková, Ph.D., Ing. Radek Aulický, Ph.D., Ing. Václav Stejskal, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i. Praha-Ruzyně
foto: M. Fraňková