Roztoči rodu Rhizoglyphus a možnosti jejich regulace

08. 03. 2026 Ing. Rostislav Zemek, CSc.; Biologické centrum AV ČR, v.v.i. Škůdci Zobrazeno 610x

Roztoči rodu Rhizoglyphus (Acari: Acaridae) patří mezi významné škůdce cibulovin, jako jsou cibule, česnek, tulipány, hyacinty či lilie, ale napadají i další plodiny, např. brambor a mrkev. Vyskytují se ve všech hlavních pěstitelských oblastech mírného pásma, a to jak v polních podmínkách, tak ve sklenících a skladech. Jejich výskyt způsobuje nejen přímé poškození rostlin, ale i sekundární infekce patogeny, což může vést ke značným ekonomickým ztrátám. Vzhledem k omezení použití syntetických akaricidů a riziku vzniku rezistence se stále více pozornosti věnuje biologickým metodám regulace. Tento článek shrnuje aktuální poznatky o biologii druhu Rhizoglyphus robini (Claparède) (obr. 1), jako typického zástupce roztočů rodu Rhizoglyphus a představuje moderní přístupy ochrany rostlin proti těmto škůdcům.

Obr. 1: Kolonie Rhizoglyphus robini

Biologie a ekologické charakteristiky

Dospělci R. robini měří přibližně 0,6–0,9 mm, mají bělavé–hnědavé zbarvení a žijí převážně v půdě či ve skladovaných cibulovinách. Vývojový cyklus tohoto roztoče je velmi rychlý - při optimální teplotě 25 °C je dokončen během 12–14 dnů. Samice jsou velmi plodné a mohou za život naklást až 700 vajíček. Vývoj probíhá přes stadia: vajíčka, larvy, protonymfy, hypopálního stadia (deutonymfy), tritonymfy až po dospělce. Zásadní význam má právě hypopální stadium - tzv. hypopus, které nepřijímá potravu, je ale velmi pohyblivé a odolné. Díky schopnosti přichycení k jiným živočichům, např. hmyzu, se tak tito roztoči mohou šířit na větší vzdálenosti pomocí tzv. forezie. Roztoči preferují substráty bohaté na organický materiál, zvláště pokud jsou již napadené houbami, což zvyšuje riziko napadení i ve skladech.

Škodlivost a příznaky napadení rostlin

Roztoči napadají spodní části rostlin, především cibule a kořeny, kde pronikají do tkání a narušují vodivá pletiva. Výsledkem je snížený příjem vody i živin, zpomalený růst, deformace a odumírání rostlin. Poškozená pletiva jsou navíc vstupní branou pro půdní patogeny, jako jsou houby rodů Fusarium, Rhizoctonia, Pythium nebo Penicillium. Kombinace mechanického poškození a houbových infekcí výrazně zvyšuje ztráty na výnosech a zhoršuje kvalitu produkce. Zejména ve skladech se napadené cibule rychle kazí a nejsou dále prodejné.

Chemická ochrana a její limity

Až donedávna se regulace R. robini opírala o použití syntetických akaricidů, zejména organofosfátů, karbamátů a pyretroidů. Některé látky, jako např. malathion, však vykazovaly klesající účinnost v důsledku vývoje rezistence u cílových populací. Mnoho z těchto pesticidů je navíc toxických pro životní prostředí, mají negativní dopad na necílové organizmy žijící v půdě, např. žížaly a mikroorganizmy, zanechávají rezidua v plodinách a kontaminují podzemní vody. Vzhledem k toxikologickým a ekologickým rizikům jsou proto zaváděna legislativní omezení v rámci EU, která snižují dostupnost těchto přípravků pro pěstitelskou praxi. Z těchto důvodů se přístup k regulaci R. robini stále více přesouvá k metodám integrované a biologické ochrany rostlin.

Biologické metody ochrany

Jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících směrů v ochraně proti roztočům rodu Rhizoglyphus je využití biologických agens, která potlačují populace škůdce šetrně, selektivně a s minimálním negativním dopadem na životní prostředí. Výsledky nedávné přehledové studie Palevského a kol. (2022), publikované v časopise Agronomy, ukazují na široké spektrum slibných metod biologické regulace.

Entomopatogenní houby

Největší pozornost byla věnována houbám rodu Metarhizium, zejména druhu Metarhizium brunneum Petch. Podobně jako jiné entomopatogenní houby proniká tato houba do těla roztoče přes kutikulu a způsobuje jeho smrt během několika dní. V laboratorních testech dosahovala mortalita roztočů po aplikaci konidií M. brunneum o koncentraci 1 × 10⁷ až 100 % během 7 dnů. Bylo ověřeno, že účinnost zůstává vysoká i v reálných pěstebních substrátech, zejména při zajištění optimální vlhkosti a teploty. Vysoce účinné byly také nově izolované kmeny druhů Metarhizium anisopliae (Metsch.) Sorokin a Metarhizium indigoticum (Kobayasi a Shimizu) Kepler, S.A. Rehner a Humber (obr. 2), které byly schopné způsobit u dospělců R. robini 98–99% mortalitu. Kmeny druhů Cordyceps fumosorosea (Wize) Kepler, B. Shrestha a Spatafora (syn. Isaria fumosorosea) a Beauveria bassiana (Bals.-Criv.) Vuill. (obr. 3) se naopak ukázaly jako málo virulentní.

Výhodou entomopatogenních hub obecně je jejich relativně snadná výroba a schopnost dlouhodobě přežívat v půdě a kolonizovat prostředí, čímž vytváří preventivní ochrannou bariéru proti novému napadení. Nevýhodou může být pomalejší nástup účinku oproti chemickým látkám a potřeba specifických podmínek pro sporulaci a infekci.

Obr. 2: Sporulující houba Metarhizium indigoticum na mrtvé samici Rhizoglyphus robini

Obr. 3: Sporulující houba Beauveria bassiana na mrtvé samici Rhizoglyphus robini

Predátoři - draví roztoči

K biologickým nepřátelům rostočů rodu Rhizoglyphus patří i půdní draví roztoči, zejména roztoči z čeledi Laelapidae, jako např. Gaeolaelaps aculeifer (Canestrini). Dalším potenciálním predátorem je např. Macrocheles robustulus (Berlese) (Macrochelidae). Tito predátoři se živí všemi pohyblivými stadii roztočů rodu Rhizoglyphus. Některé druhy byli úspěšně nasazeny ve skleníkových podmínkách i nádobových pokusech. Při vhodném poměru predátor : kořist došlo během tří týdnů k redukci populace R. robini až o 90 %. Efektivita však silně závisí na typu půdy, teplotě a struktuře - v substrátech s vysokým obsahem organické hmoty (např. komposty) je jejich aktivita nižší.

Entomopatogenní hlístice

Hlístice rodu Steinernema a Heterorhabditis byly rovněž testovány jako potenciální regulátoři R. robini. Jako nejslibnější se jevily druhy Steinernema huense Phan, Mráček, Půža, Nermuť a Jarošová, Heterorhabditis bacteriophora Poinar, Heterorhabditis amazonensis Andaló, Nguyen a Moino, či Heterorhabditis taysearae Shamseldean (obr. 4), nicméně jejich účinnost se ukázala být relativně nízká. I při aplikaci vysokých dávek (300 invazních larev na jednoho roztoče) nepřekročila mortalita škůdce 30 %. Z tohoto důvodu se tyto organizmy zatím jeví spíše jako doplněk než samostatné řešení.

Obr. 4: Entomopatogenní hlístice Heterorhabditis taysearae uvnitř mrtvé samice Rhizoglyphus robini (a) a po opuštění jejího těla (b)

Bakterie

Půdní bakterie Bacillus thuringiensis Berliner, používaná komerčně řadu let proti hmyzím škůdcům prokázala svou účinnost i proti některým roztočům. Geneticky modifikovaný kmen této bakterie byl schopen snížit populaci Rhizoglyphus echinopus (Fumouze a Robin) až o 93 %.

Bakterie rodu Xenorhabdus, asociované s entomopatogenními hlísticemi, produkují toxiny s insekticidními i akaricidními vlastnostmi. Testy na R. robini ukázaly, že mohou způsobovat mortalitu mezi 10–30 % v závislosti na koncentraci, druhu a kmeni bakterie. Bakteriální přípravky na bázi Xenorhabdus zatím nejsou komerčně dostupné, ale představují zajímavý směr vývoje biologických akaricidů s možným využitím v budoucnosti.

Botanické extrakty a esenciální oleje

V posledních letech vzrostl zájem o botanické pesticidy, obsahující extrakty účinných látek, zejména olejů, z různých druhů rostlin. Známé jsou přípravky jako je neemový olej, extrakt z česneku, tymiánový olej či citronelový olej. Tyto látky mají často repelentní a fumigační účinky. V laboratorní studii, která hodnotila fumigační toxicitu 26 esenciálních olejů proti R. robini jako potenciální strategii ochrany proti tomuto škůdci se ukázalo, že polovina z nich působila úmrtnost přes 40 %. Nejtoxičtější byl olej z fenyklu obecného (Foeniculum vulgare Mill.), následovaný mátou polej (Mentha pulegium L.), koprem vonným (Anethum graveolens L.) a bolševníkem perským (Heracleum persicum Desf. ex Fisch., C.A.Mey. a Avé-Lall). Využití éterických olejů je však limitováno rizikem fytotoxicity a krátkodobým působením. Jako postřiky na uskladněné cibule mohou sloužit spíše jako doplněk k jiným metodám ochrany.

Praktická doporučení

Z dostupných údajů je zřejmé, že žádná z uvedených biologických metod neposkytuje úplnou ochranu samostatně. Nejvyšší účinnosti bylo dosaženo při kombinaci několika přístupů v rámci integrované ochrany rostlin. Pěstitelům lze doporučit preventivní aplikaci entomopatogenních hub do substrátu již při výsadbě, doplněnou o zavedení dravých roztočů při prvních známkách napadení. Ve skleníkových podmínkách je třeba zajistit vlhkost půdy nad 60 % a teplotu mezi 20–28 °C pro optimální aktivitu biologických agens. Kromě biologických přípravků je klíčové také správné hospodaření s půdou, střídání plodin, sanitace skladovacích prostor a včasné monitorování výskytu škůdců pomocí půdních pastí nebo rozboru substrátu. Jen souhra těchto faktorů může vést k dlouhodobé ochraně proti roztočům rodu Rhizoglyphus bez nutnosti chemických zásahů.

Závěr

Roztoči rodu Rhizoglyphus zůstávají závažným problémem při pěstování a skladování cibulovin. Jejich rychlý vývoj, vysoká plodnost a schopnost forezie z nich činí obtížně regulovatelného škůdce. Biologická ochrana rostlin nabízí reálné alternativy k chemické ochraně, zejména díky houbám rodu Metarhizium a dravým roztočům. Tyto metody vykazují vysokou účinnost a jsou dobře slučitelné s principy ekologického zemědělství. Úspěšné zavedení do praxe však vyžaduje komplexní přístup, pravidelný monitoring a dobré porozumění ekologii cílového škůdce.