Škůdci a choroby lesa v návaznosti na klimatickou změnu (1): Kůrovci rodu Pityokteines na jedlích v ČR
19. 10. 2024 Škůdci Zobrazeno 288x
Ačkoli porosty jedle bělokoré (Abies alba Mill.) představují jen zhruba setinu našich lesů, její význam coby původní dřeviny je neoddiskutovatelný. Z pohledu měnícího se klimatu je podstatná i odolnost jedlových porostů vůči nedostatku srážek či význam pro dřevozpracující průmysl. Do budoucna je proto na území ČR počítáno s výrazným navýšením jejího zastoupení. K tomu, aby bylo možné jedle úspěšně pěstovat, je třeba zavést účinné metody její ochrany, jelikož porosty oslabené suchem vykazují v posledních letech zvýšenou náchylnost k napadení kůrovci rodu Pityokteines.
Charakteristika rodu
V České republice je rod Pityokteines zastoupen třemi druhy, z nichž starší literatura uvádí jako původce rozsáhlejších odumírání jedlí z 50. a 60. let lýkožrouta jedlového, P. curvidens (Germar). Tento druh se však v současné době vyskytuje již jen zřídka, což někteří autoři dávají do souvislosti s vymizením starších jedlí ze sledovaných lokalit. Při zjišťování příčin úhynu a loupání kůry z napadených stromů se tak nejčastěji setkáme s lýkožroutem prostředním, P. spinidens (Reitter), a lýkožroutem malým, P. vorontzowi (Jakobson). Bionomie dvou v současnosti běžných druhů je velmi podobná a liší se jen v drobnostech, jako je distribuce v rámci kmene.
Příznaky napadení a vývoj
S prvními známkami napadení jedlí v podobě závrtů a hromádek jemných, rezavě zbarvených drtinek se v nižších polohách můžeme setkat již na počátku dubna. Vzhledem k malým tělesným rozměrům dospělců (délka těla nepřesahuje 3 mm) jsou závrty velmi drobné, a tedy patrné jen při bližším zkoumání. Naopak drtinky jsou dobře viditelné, jelikož se svým zbarvením od povrchu kůry zřetelně liší a zachytávají se na záhybech kůry, v paždí větví, v pavučinách i na vegetaci u paty kmene (obr. 1). Jako první naletují do stromů samečci a pod kůrou vyhlodají snubní komůrky. Tři až šest mateřských chodeb, vytvářených po páření samičkami, vybíhá ze snubní komůrky kolmo na osu kmene a po obou jejich stranách jsou kladena vajíčka. Kukelní komůrky se mohou v případě tenkého lýka nacházet až ve dřevě (obr. 2). Mladí dospělci prodělávají před výletem úživný žír, který je na požercích patrný jako krátké klikaté chodby.
V našich podmínkách dochází zpravidla ke dvěma rojením. Jarní rojení je tvořeno staršími jedinci, kteří úspěšně přezimovali, a mladými jedinci, kteří dokončili vývoj na podzim předchozího roku, případně přezimovali ve stádiu larvy a vývoj dokončili během jara. Zimovištěm je nejčastěji lýko napadených stromů, u mladých lýkožroutů místo vývoje. Starší brouci mohou před zimováním přelétnout a napadnout zcela zdravé stromy, v nichž zimují a v jarním období představují základ pro nově vznikající ohniska. Druhé rojení probíhá v létě a je tvořeno jedinci první dceřiné generace. Druhá dceřiná generace nevyletuje a přezimuje v místě vývoje.
Stejně jako u mnoha dalších druhů kůrovcovitých je i u zástupců rodu Pityokteines doložena existence tzv. sesterských přerojení, kdy oplozené samice opouštějí po vykladení požerky a po regeneračním žíru, během něhož dojde k obnovení pohlavních orgánů, pokračují v kladení. Jejich požerek je následně rozpoznatelný podle absence snubní komůrky.
Obr. 1: Drtinky jsou na povrchu kmene viditelné výrazně lépe a z větší vzdálenosti než drobné závrty, na jejichž rozpoznání se musíme v uzavřených porostech a zástinu ke stromu dostatečně přiblížit
Obr. 2: Typický vzhled požerků lýkožroutů rodu Pityokteines; mateřské chodby jsou kolmé na osu kmene, kukelní komůrky se mohou nacházet ve dřevě
Škodlivost
Jak bylo uvedeno výše, závrty, podle nichž lze napadené jedle identifikovat, jsou velmi drobné, jejich průměr nepřesahuje 1,5 mm. Nalezení napadených stromů ztěžuje i skutečnost, že na rozdíl od dalších druhů jehličnanů dochází u jedlí k barevným změnám koruny až po několika měsících. Zvláště u stromů, v nichž se vyvíjí druhá dceřiná generace, se během zimního období zhnědnutí nemusí projevit, viditelné je až na jaře. Uhynulé stromy se značnou zásobou vitálních kůrovců se tak jeví stále jako zdravé, „zelené“ a při ponechání v porostu představují významnou hrozbu pro nastávající vegetační sezónu.
Dalším nezanedbatelným nebezpečím je skutečnost, že napadeny mohou být jedle různého věku, často již kolem 20 let stáří. Jejich vyhledávání je tak třeba věnovat velkou pozornost a nalezené aktivní stromy z porostu rychle odstraňovat. Jistým vodítkem při vizuální kontrole může být vyšší míra defoliace a výskyt větví se zahnědlým jehličím v korunových partiích, což je průvodní jev napadení těchto částí, které však ještě nemusí vést k úhynu stromu. Závrty ve spodní části kmene nemusí být pozemní kontrolou zjistitelné.
Napadení vede rovněž často ke značnému smolení, které je na kmenech dobře patrné (obr. 3). Tuto přirozenou obranyschopnost lze posilovat injektáží insekticidních látek či látek, které podporují tvorbu pryskyřice. Prvotní výsledky testů těchto metod ukazují, že navzdory pracnosti by jich mohlo být využito k zachování vybraných jedinců jedlí jako kostry porostu (obr. 4).
Obr. 3: Napadení jedlí je možné dobře rozpoznat rovněž podle výrazného smolení, které se ovšem nevyskytuje u stromů ve špatném zdravotním stavu
Obr. 4: Přirozenou obranyschopnost ve formě smolení, a s tím spojené změny olfaktorického signálu pro naletující lýkožrouty, lze posílit injektáží látek s insekticidním účinkem nebo látek stimulujících produkci pryskyřice; na obrázku je dobře viditelná intenzita smolení ošetřené jedle, která naletující lýkožrouty zalila pryskyřicí a napadení přežila
Závěr
Zkušenosti posledních let ukazují, že problematice ochrany jedlových porostů bude třeba věnovat zvýšenou pozornost. Řešením současné situace je především důsledné vyhledávání a asanace napadených stromů i atraktivního materiálu z porostu. Výhodou je v tomto směru skutečnost, že v našich podmínkách dochází prozatím k výletu pouze jedné dceřiné generace za vegetační sezonu. To poskytuje i při nedostatku prostoru k účinnému vyhledávání na jaře a v létě několik podzimních a zimních měsíců, které je možno využít k eliminaci přezimující populace a zlepšení situace pro následující jarní období. Další obranná opatření jako lapáky či asanace a štěpkování těžebních zbytků ponechaných na lokalitě, jsou vhodnou cestou, jak lokální populace dále redukovat.
Cílem výzkumu je následné zavedení nových ochranářských metod, jako např. výše zmíněné injektáže nebo vývoj účinných feromonových odparníků, s jejichž pomocí by bylo možné zlepšit metody monitoringu a navazující načasování obranných opatření tak, aby došlo ke zvýšení jejich účinnosti.
Příspěvek vznikl za podpory Ministerstva zemědělství v rámci smlouvy na zajištění Lesní ochranné služby.
RNDr. Petr Doležal, Ph.D.1,2, Mgr. Markéta Davídková,Ph.D.1,2
1 Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i.
2 Biologické centrum AV ČR, v.v.i.
foto: P. Doležal
Další články v kategorii Škůdci