Současné možnosti ochrany brambor proti mandelince bramborové a výsledky dlouhodobých pokusů

11. 07. 2025 Ing Petr Doležal, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 2625x

Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata, obr. 1) je jedním z nejzávažnějších škůdců brambor. Tento brouk, původem z Ameriky, se rychle rozšířil do mnoha částí světa, kde může způsobovat vážné škody na bramborových polích (obr. 2). Díky své vysoké reprodukční schopnosti, a schopnosti přizpůsobit se různým podmínkám, se stal jedním z největších problémů pěstitelů brambor. Jeho larvy i dospělci se živí listy brambor, což může vést k významnému snížení výnosu. Navíc se mandelinka vyznačuje vysokou odolností vůči některým insekticidům, což činí boj proti ní složitějším.

Historicky se ukázalo, že mandelinka dokáže způsobit tak rozsáhlé škody, že některé země byly nuceny přijmout mimořádná opatření k její eliminaci. Její přítomnost byla v minulosti dokonce zneužita v rámci politické propagandy, jak je popsáno níže.

Biologie a životní cyklus mandelinky

Mandelinka bramborová přezimuje v půdě jako dospělý brouk, který se na jaře, s rostoucími teplotami, probouzí a vylézá na povrch. Nejčastěji se objevuje na bramborových rostlinách, kde se živí jejich listy a následně začíná klást vajíčka (obr. 3, 4) na spodní stranu listů. Samice může naklást až 800 vajíček během jedné sezony, což vede k rychlému nárůstu populace.

Larvy (obr. 5, 6), které se vylíhnou po 4–9 dnech, mají vysokou žravost a intenzivně se živí listy rostlin. Procházejí čtyřmi larválními stádii (LI–LIV) a během svého vývoje způsobují vážné defoliace - úbytek listové plochy způsobený žírem mandelinky, které mohou vést k oslabení rostliny, snížení její fotosyntetické aktivity a v konečném důsledku ke snížení úrody. Po dokončení larválního vývoje se kuklí (obr. 7) v půdě a přibližně po dvou týdnech se líhnou noví dospělí brouci. V teplých podmínkách může mít mandelinka u nás až 2 generace ročně, což zvyšuje její možný negativní dopad na pěstování brambor.

Obr. 1: Dospělci mandelinky bramborové

Obr. 2: Detail holožíru způsobeného mandelinkou bramborovou

Obr. 3: Kolonie vajíček na spodní straně listů

Obr. 4: Samička mandelinky bramborové při kladení vajíček

Obr. 5: Larvy mandelinky bramborové

Obr. 6: Různá vývojová stadia larev mandelinky bramborové

Obr. 7: Kukla mandelinky bramborové

Význam mandelinky bramborové

Jak už bylo konstatováno, její schopnost rychlé reprodukce a devastace listů brambor může vést, zvláště při nezvládnutí ochrany proti ní, k vážným hospodářským ztrátám. Závažnost tohoto škůdce lze dokladovat i citátem z Časových spisků MZe z roku 1948 - Mandelinka bramborová a ochranná opatření proti ní, kde v předmluvě Dr. B. Starý a kol. píší: „Nejen evropské bramborářství, ale bramborářství celého světa je vážně ohroženo největším škůdcem bramborů, broukem mandelinky bramborové. Nikdy nepocítil evropský zemědělec tak vážnost nebezpečí živočišného škůdce jako u mandelinky. Není divu, neboť brambory jsou nejdůležitější zemědělskou plodinou, zejména v ČSR, kdy (1946) byla i nejdůležitější žádanou vývozní; 750 000 ha bramborových porostů v ČSR kryje nejen naši spotřebu, ale zaručuje vývoz do zahraničí, a to ročně několika tisíc vagonů sadbových a konsumních bramborů.“

Mandelinka bramborová způsobila v minulosti řadu problémů, které měly závažné hospodářské důsledky. V Evropě se začala masově šířit po 1. světové válce a ve 20. století se její populace několikrát vymkla kontrole, což vedlo k velkým ztrátám na úrodě brambor. Do Československa se dostala v červenci 1945. V 50. letech způsobila mandelinka v některých částech východní Evropy rozsáhlé škody a řada států včetně Československa musela zavádět mimořádná opatření, včetně organizovaného ručního sběru brouků a použití chemických prostředků jako byly DDT nebo HCH. V současné době se v bramborářsky vyspělých zemích většinou daří eliminovat tohoto škůdce na ekonomicky přijatelnou hranici.

Mandelinka bramborová v komunistické propagandě

Mandelinka bramborová hrála zvláštní roli i v politické historii. Ve 40. a 50. letech 20. století ji komunistická propaganda ve východním bloku označila za „amerického škůdce“. Tvrdilo se, že brouci byli záměrně shazováni letadly nad zeměmi socialistického tábora jako biologická zbraň imperialistů proti socialistickému zemědělství. Tato tvrzení měla posílit nenávist vůči kapitalistickému západu a zároveň mobilizovat obyvatelstvo k masovým sběrným akcím, při kterých se mandelinky sbíraly ručně.

Rezistence

Efektivní ochrana proti mandelince bramborové vyžaduje důsledné dodržování antirezistentní strategie, a to zejména kvůli její mimořádné schopnosti rychle se adaptovat na používané insekticidy. Vysoká flexibilita tohoto škůdce vede k rychlé selekci rezistentních jedinců, což výrazně snižuje účinnost chemické ochrany. Velkým problémem je i tzv. křížová rezistence - tedy schopnost populace stát se odolnou vůči více látkám z jedné chemické skupiny, případně vůči účinným látkám z různých skupin.

Rezistence mandelinky bramborové vůči insekticidům představuje dlouhodobý a stále se prohlubující problém. Od poloviny 20. století byla celosvětově zaznamenána rezistence vůči více než 50 různým účinným látkám, pokrývajícím všechny hlavní skupiny insekticidů, včetně organochlorových sloučenin, karbamátů, organofosfátů, pyretroidů a následně moderních systémových přípravků, jako jsou například neonikotinoidy. Počet látek, vůči nimž si mandelinka vytvořila odolnost, neustále narůstá, což svědčí o její mimořádné schopnosti adaptace a vysokém selekčním tlaku, vyvolaném intenzivním používáním přípravků na ochranu rostlin.

V České republice se 1. případy týkaly rezistence vůči DDT. V následujících desetiletích byly zaznamenány rezistentní populace rovněž vůči pyretroidům a organofosfátům, které byly v minulosti hojně používány pro ochranu brambor. V roce 2010 byla potvrzena 1. lokální populace rezistentní vůči acetamipridu, účinné látce ze skupiny neonikotinoidů, což představovalo významný zlom v ochraně proti tomuto škůdci. V následujících letech pak byly v České republice zjištěny další populace se sníženou citlivostí vůči thiaclopridu a thiamethoxamu - dvěma dalším neonikotinoidům.

Zcela zabránit vzniku rezistence je velmi obtížné, ale její rozvoj lze výrazně zpomalit prostřednictvím racionálního a cíleného používání insekticidů v souladu s principy integrované ochrany rostlin. Jedním z klíčových prvků této strategie je střídání přípravků s odlišnými mechanizmy účinku. Důležité je také aplikovat přípravky pouze tehdy, když škodlivost škůdce přesáhne stanovený práh hospodářské škodlivosti, a nikoli preventivně, čímž lze snížit frekvenci zásahů a zpomalit selekci rezistentních jedinců. Dalším významným prvkem integrované ochrany je kombinace chemických metod s biologickými, mechanickými či agrotechnickými opatřeními.

Navzdory vzrůstajícím problémům s rezistencí dochází v posledních letech k postupnému zužování sortimentu dostupných insekticidů, a to nejen pro ochranu proti mandelince bramborové. Tento trend je způsoben zejména zpřísňující se legislativou v oblasti registrace a používání přípravků na ochranu rostlin v EU, obavami z dopadů na životní prostředí a lidské zdraví, ale také ekonomickými faktory spojenými s vývojem nových účinných látek. Výsledkem je omezený výběr účinných látek pro ochranu plodin, což zvyšuje riziko vzniku a šíření rezistentních populací škůdců.

Z tohoto důvodu je nezbytné nejen dodržovat zásady integrované ochrany včetně antirezistentní startegie, ale také podporovat výzkum a vývoj nových přípravků včetně biologických přípravků, alternativních metod ochrany a systémů včasného monitoringu výskytu rezistence, které umožní včasné, cílené a účinné zásahy.

Integrovaná ochrana brambor proti mandelince bramborové

Integrovaná ochrana brambor proti tomuto hlavnímu žravému škůdci zahrnuje jak prevenci prostřednictvím agrotechnických opatření, tak i přímé zasahování proti škůdci. K tomu lze využít buď nechemické metody, chemické metody nebo jejich kombinaci.

Preventivní opatření proti mandelince bramborové by měla zahrnovat několik klíčových prvků zaměřených na snížení rizika napadení bramborových porostů tímto škůdcem. Základním opatřením je střídání plodin v rámci osevního postupu. Pěstování brambor na stejném místě dříve než jednou za 4 roky může vést k přemnožení mandelinky bramborové. Vhodné je také pěstovat mezi bramborami plodiny, které mandelinka bramborová nemůže napadat, například obilniny nebo luskoviny. Dalším důležitým preventivním opatřením je mechanické zpracování půdy, které omezuje přezimující dospělce mandelinky. Tento krok je efektivní především v podzimním období na poli, kde se v daném roce pěstovaly brambory. Toto opatření je pak vhodné doplnit na jaře např. technologií odkamenování půdy, které pomáhá nejen zlepšit fyzikální vlastnosti půdy, ale zároveň, pokud se na daném poli vyskytují přezimující dospělci mandelinky, může dojít k jejich částečné redukci.

Mezi preventivní opatření můžeme zařadit i výběr odolnějších odrůd brambor. Toto opatření lze vzhledem k požadavkům odběratelů a zpracovatelů brambor na pěstování dané odrůdy často obtížně využít. Důležitým prvkem prevence je včasný monitoring mandelinky bramborové, který hraje často klíčovou roli v účinné ochraně porostů brambor. Pravidelným sledováním lze zachytit výskyt škůdce včas a následně zasáhnout efektivně, a s nižšími náklady. Doporučuje se kontrolovat porosty alespoň jednou týdně, a to především v období od vzejití brambor až po začátek kvetení, kdy je výskyt mandelinky nejpravděpodobnější. Pokud se škůdce objeví, je důležité zasáhnout nejlépe ve stádiu malých larev (LI–LII), kdy je účinek přípravků nejvyšší. Díky pravidelnému monitoringu a volbě správného termínu aplikace je možné omezit používání insekticidů, a tím chránit životní prostředí.

Fyzikální metody ochrany

Jedná se především o sběr brouků a larev z porostu brambor, a to ať ručně nebo za pomoci různých speciálně vyvinutých strojů. Tyto metody jsou vhodné především pro zahrádkáře na menších plochách (ruční sběr) nebo pro větší plochy u ekologicky hospodařících zemědělců (sklepávače, odsávače). Tato jednoúčelová a energeticky poměrně náročná mechanizace se u nás prakticky nepoužívá.

Obr. 8: Larvy slunéček jsou jedni z přirozených nepřátel mandelinky bramborové

Biologická ochrana brambor proti mandelince bramborové

Biologická ochrana představuje ekologicky šetrnou alternativu k chemickým insekticidům, která využívá přirozené nepřátele, mikroorganizmy nebo rostlinné extrakty ke snižování populační hustoty škůdců.

• Přirození nepřátelé mandelinky

V našich agroekosystémech se přirozenými predátory mandelinky stávají různé druhy hmyzu i obratlovců. Mezi nejvýznamnější patří slunéčka (obr. 8), draví střevlíci, škvoři, ploštice nebo pavouci. Z obratlovců pak především ptáci. Tito predátoři se podílejí na redukci larev a vajíček, ale jejich účinek je často omezený hustotou porostu nebo počasím.

V některých zemích se využívá i cílené vysazování přirozených nepřátel. Například v USA byla aplikována dravá ploštice Perillus bioculatus, která likviduje vajíčka i larvy mandelinky.

• Využití mikroorganizmů

Významnou složku biologické ochrany tvoří různé mikroorganizmy, které napadají mandelinku v různých vývojových stádiích. Nejčastěji používané jsou:

• Beauveria bassiana - entomopatogenní houba, která proniká do těla hmyzu přes kutikulu a způsobuje jeho smrt. Je účinná zejména při vyšší vlhkosti, což může být limitující faktor.
• Bacillus thuringiensis - specifická varianta této bakterie produkuje krystalické toxiny, které působí na trávicí trakt larev mandelinky, vedou k zastavení příjmu potravy a následně k úhynu.

Účinnost těchto látek je zásadně ovlivněna průběhem povětrnostních podmínek v době aplikace a několika dnů po ní.

• Biochemické přípravky v ČR

V ČR jsou z biologických přípravků registrovány přípravky na bázi azadirachtinu a spinosadu. Tyto přípravky jsou využitelné i pro ekologicky hospodařící zemědělce. Tyto látky představují účinnou alternativu k syntetickým insekticidům.

Azadirachtin je extraktem ze semen tropického stromu Zederach indický (Azadirachta indica), známého například pod názvem neem. Azadirachtin působí především jako antifeedant - tedy látka, která zabraňuje žíru. Po kontaktu s touto látkou mandelinky ztrácejí schopnost přijímat potravu, což vede k jejich postupnému vyhladovění a úhynu. To potvrzují i výsledky pokusů prováděných Výzkumným ústavem bramborářským Havlíčkův Brod (graf 1 a 2). Kromě toho azadirachtin narušuje vývoj larev a působí také jako růstový inhibitor - přerušuje svlékání larev a znemožňuje jejich přeměnu v dospělce. Jeho výhodou je relativně nízká toxicita vůči necílovým organizmům a rychlý rozklad v přírodě. Účinnost přípravku závisí na správném načasování aplikace - nejlépe ve fázi výskytu mladých larev.

V současné době jsou v ČR registrovány dva přípravky s touto účinnou látkou, a to přípravek NeemAzal T/S a přípravek Aza. Z grafu 2a je zřejmý postupný nástup účinnosti přípravku NeemAzal T/S na mortalitu larev. Pokud se ale podíváme na graf 1, kde je zaznamenáno % defoliace na ošetřené variantě tímto přípravkem spolu s neošetřenou, kontrolní variantou, vidíme jak velký rozdíl v porovnávaných variantách je. V průměru za 6 let byl zaznamenaný pokles v defoliaci o více jak 80 % u varianty ošetřené přípravkem NeemAzal T/S.

Spinosad je přírodní látka získávaná fermentací půdních bakterií Saccharopolyspora spinosa. V současné době je tato látka v našem registru přípravků zastoupena ve 2 přípravcích (Spintor, Nexsuba). Působí na nervový systém hmyzu - váže se na specifické receptory a způsobuje přetrvávající svalové křeče, které vedou k paralýze a úhynu škůdce. Spinosad je účinný jak při kontaktu, tak po požití, a jeho účinek nastupuje velmi rychle, často během několika hodin.

Výsledky dlouholetých pokusů ukazují, že jeho účinnost proti mandelince bramborové může dosahovat až 100 % (graf 2b). Rezistence vůči spinosadu již byla ve světě zaznamenána. V Evropě je zatím výskyt rezistence vůči spinosadu u mandelinky bramborové ojedinělý, ale riziko jejího vzniku se zvyšuje s rostoucí oblibou ekologického pěstování brambor a širším nasazením biologických přípravků. V nedávné době byl zaznamenán pokles účinnosti u ekologicky hospodařícího farmáře v Německu. Zde je na místě zdůraznit bezpodmínečné dodržování antirezistentní strategie, tzn. střídání účinných látek s odlišným mechanizmem účinku.

Graf 1: Úbytek listové plochy (defoliace, %) žírem mandelinky bramborové - neošetřená kontrola a varianty ošetřené přípravkem Neemazal T/S před aplikací a 6–11 dnů po aplikaci (2019–24, Žabčice)

Graf 2: Průměrná účinnost jednotlivých přípravků na mandelinku bramborovou vůči neošetřené kontrole  (larvální stádia LI–LIV, Žabčice, 2019–24)

Pozn.: Hodnocení podle Hendersona - Tilltona

Chemická ochrana brambor proti mandelince bramborové

V současné době je u nás možné využít, kromě přípravků dříve popsaných biochemických, přípravky ze tří chemických skupin, a to diamidy, neonikotinoidy a pyretroidy. Bohužel k účinným látkám ze dvou zmíněných skupin se u nás vyskytují rezistentní populace mandelinky bramborové. Jedná se o chemickou skupiny neonikotinoidů a pyretroidů. Chemická skupina pyretroidů je v ČR zastoupena 4 účinnými látkami v 18 přípravcích. Rezistentní populace v ČR jsou plošně rozšířeny, a proto jejich zařazení do antirezistentních strategií nelze doporučit. Přípravky nelze využít ani v ekologickém zemědělství. Z grafu 2c, kde je znázorněna účinnost přípravku Karate se Zeon technologií 5 EC s účinnou látkou lambda-cyhalotrin, je zřejmá jeho v současné době nedostatečná účinnost na mandelinku, která v průměru šesti let dosáhla cca 32 %, přičemž v některých letech, zvláště v 1. termínu po aplikaci, byla účinnost prakticky nulová.

Další problematickou skupinou je chemická skupina neonikotinoidů, kde v současné době zbyla v registru pouze účinná látka acetamiprid, která je obsažená v 19 přípravcích. Nově byla registrována celá řada tekutých forem ve zvýšených dávkách/ha, včetně letos rozšířené registrace pro minoritní použití v bramborách na mandelinku pro přípravek Mospilan MIZU 120 SL v dávce 0,2 l/ha, který byl doposud registrován pro minoritní použití v sadbových bramborách na mšice v dávce 0,35 l/ha. Tato účinná látka není registrována pro využití v ekologickém zemědělství. Bohužel rezistentní populace mandelinky bramborové v ČR byly zaznamenány již v roce 2010. Z tohoto důvodu je vhodnost pro antirezistentní strategii značně omezena. Tyto přípravky, s upřednostněním přípravků s vyšším obsahem účinné látky/ha, se doporučují aplikovat v nezbytných případech pouze v oblastech, kde se acetamiprid používal v omezené míře a kde je předpoklad dostatečné účinnosti.

V grafu 2d,e je znázorněno porovnání účinnosti u přípravku Mospilan 20 SP, což je zástupce přípravku v práškové formulaci s nižším obsahem účinné látky, s přípravkem Mospilan MIZU 120 SL tj. přípravku v tekuté formulaci s vyšším obsahem účinné látky/ha. V lokalitě Žabčice je předpoklad výskytu rezistentních populací vůči této účinné látce, ale i tak je zřejmý výrazný nárůst účinku u přípravku s vyšším obsahem acetamipridu. V průměru sledovaných let je to nárůst z cca 40% (Mospilan 20 SP) na 80% účinnost (Mospilan MIZU 120 SL v dávce 0,35 l/ha). V roce 2019 ve výzkumné stanici VÚB Valečov, kde se acetamiprid v předchozích letech prakticky neaplikoval, byla zjištěna účinnost u Mospilanu 20 SP při druhém hodnocení 97,46 %.

Poslední chemickou skupinou zastoupenou v registru přípravků jsou diamidy. Tato skupina je v ČR zastoupena dvěma účinnými látkami v 5 přípravcích. Rezistentní populace proti diamidům se v ČR prozatím nevyskytují, a proto je skupina vhodná pro antirezistentní strategii. Přípravky nelze využít v ekologickém zemědělství. Z dlouhodobého hlediska se poměrně často setkáváme u diamidů s o něco nižší účinností při prvním hodnocení po aplikaci (graf 2f, g). Tyto přípravky ale způsobují mimo jiné i svalovou disfunkci a larvy přestávají žrát. Průměrné procento úbytku listové plochy při hodnocení za 6–11 dnů po aplikaci se pohybovalo v průměru za celé 6leté období sledování u obou testovaných přípravků (Coragen 20 SC, Benevia) pouze okolo 1 %. Jak je z grafů 2f a 2g patrné, při druhém hodnocení po aplikaci již dosahuje jejich účinnost bezmála 100 %.

Závěr

Ochrana proti mandelince bramborové vyžaduje kombinaci různých metod, aby byla co nejúčinnější. Prevence a včasné zásahy mohou pomoci minimalizovat škody a zajistit zdravý růst bramborových rostlin. Vhodnou strategií je kombinace preventivních, biologických a chemických opatření s důrazem na ekologicky šetrné postupy.

Zpracováno s podporou projektů NAZV QK1910270, QK 22010194 a institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace reg. č. MZE-RO1625.

Ing Petr Doležal, Ph.D., Ing. Ervín Hausvater, CSc.; Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.
Ing. Vladimíra Sedláková, Ph.D., Ing. Petr Sedlák, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze