Suchozemští plži poškozují rostliny

20. 07. 2013 Ing. Jan Kazda, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Škůdci Zobrazeno 18139x

Plži patří do starobylé živočišného kmene měkkýši (Mollusca). V České republice žije okolo 250 druhů měkkýšů - převládají plži (asi 210 druhů) a zbytek tvoří zástupci mlžů. Většinou to jsou vodní živočichové, ale některé druhy plžů se přizpůsobily i suchozemskému prostředí. Přestože tyto druhy opustily vodu, stále vyžadují vlhké prostředí a pro období sucha si vytvořily několik způsobů, jak toto pro ně nepříznivé období přežít. Naprostá většina druhů plžů nezpůsobuje škody a spíše je člověk změnou životního prostředí potlačuje. Některé druhy slouží i jako bioindikátory čistoty životního prostředí v krajině i ve vodě. Jen málo druhů měkkýšů můžeme považovat za významnější škůdce rostlin.

Všechny škodlivé druhy patří mezi tzv. nahé plže - plzáky (Arionidae), slimáky (Limacidae) nebo slimáčky (Agriolimacidae). Tyto skupiny se liší mnoha znaky, ale běžný pěstitel je mezi sebou nerozlišuje.

Na zahradách nebo v zahradnických provozovnách se často setkáváme ještě s druhy plžů vytvářející vápennou schránku (ulitu) patřící do skupiny hlemýžďovití (Helicidae). Do této skupiny patří určitě nejznámější a největší náš domácí druh hlemýžď zahradní (Helix pomatia ). Na zahradě můžeme najít i další drobnější zástupce plžů s ulitou - např. páskovky. Tato skupina plžů je však na ústupu a způsobuje spíše příležitostné škody na zahrádkách, sklenících či pařeništích.

První významnější škody plži na polních plodinách koncem minulého století způsobovali dva zástupci čeledi slimáčkovití (Agriolimacidae). Patří k našim původním domácím druhům.

Slimáček síťkovaný a slimáček polní

Oba druhy patří k menším 4–6 cm velkým plžům.

Slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) je proměnlivě zbarvený od světle žluté až do červenohnědé barvy. Tělo je ze spodní části světlé. Na těle je patrná tmavá síťovitá kresba.

Slimáček polní (Deroceras agreste) je zbarven světleji od bílé do světle hnědé. Na těle nejsou tak patrné skvrny. Těla obou druhů bývají lesklá od slizu.

Oba druhy jsou širocí polyfágové, poškozují většinu polních plodin i plevelných rostlin. Žírem poškozují všechny části rostliny, včetně částí podzemních.

Slimáčci se rozmnožují vajíčky, která kladou během celého vegetačního období. Obvyklý počet je asi 400 vajíček. Vajíčka jsou kladena ve skupinách po 10–20 kusech, 5–10 cm hluboko do půdy. Žijí poměrně krátce 4–6 měsíců. Pouze přezimující generace žije déle, až 12 měsíců. Během vegetace mají 2–3 generace. Jejich rozmnožovací schopnosti jsou velké. Pokud budeme počítat pouze s přežitím 10 % jedinců, rozmnoží se 1 pár těchto slimáků teoreticky od jara do podzimu na 54 000 jedinců. Přezimují všechna vývojová stadia - nejčastěji však vajíčka. Dospělí jedinci přežívají pouze v mírných zimách. Oba druhy obývají jak pole, tak zahrady a louky. Pravděpodobně se vyhýbají větším lesním celkům. Suché periody přežívají v půdě. V tomto období vydrží bez potravy několik týdnů. V letech méně příznivých pro vývoj nacházejí příznivé podmínky pro přežití na neobdělávaných vlhkých lokalitách s divoce rostoucími rostlinami. Aktivní jsou v noci a po dešti. Během noci se mohou přesunout až o 20 m.

Oba druhy slimáčků patří k nejvážnějším škůdcům ozimé i jarní řepky. Mohou však vážně poškodit i cukrovku, slunečnici, obilniny, luskoviny nebo brambory. Zejména v období od zasetí do fáze několika listů mohou způsobit totální zničení porostu. Častější jsou však škody způsobené na okrajích polí nebo v ohniscích. Největší škody způsobovali na přelomu století. Po zimě 2002/03 byl jejich význam menší, ale jejich škodlivost opět stoupala od roku 2005. Po roce 2008 začínají být slimáčci vytlačováni rychle se rozšiřujícím invazním plzákem španělským. Velké mrazy v únoru 2012 populaci opět oslabily a způsobené škody byly spíše lokální.

Slimáčci žijí v půdě

Slimáček

Plzák španělský

Invazním, rychle se šířícím druhem plže je plzák španělský (Arion lusitanicus).

Původní areál rozšíření byl hlavně na Pyrenejském poloostrově a v západní Francii. Od 50. let se začal zpočátku nenápadně, ale později velmi masivně šířit napříč Evropou a dostal se již dokonce do jižní Skandinávie.

V České republice je první výskyt spolehlivě doložen roku 1991. První kalamitní rozšíření bylo zjištěno v letech 2000–2002. Místy jich žilo i více než 100 ks na 1 m². Takto silné populace škodí i přes den. Zpočátku však škodil zejména mimo zemědělskou půdu v blízkosti lidských sídel.

Zima roku 2002/03, kdy docházelo k silným kolísáním teplot, a zejména následné mimořádně suché jaro 2003 populaci silně oslabilo. Trvalo 5 let, kdy se opět počet zvýšil a od roku 2008 měl již opět charakter kalamitního výskytu. V tomto období se zvyšovaly škody plzáka španělského v polních plodinách. Plzák španělský lépe přežíval období sucha, ale i nízkých teplot než ostatní druhy plžů.

Opětovné silné snížení populace způsobily silné mrazy v zimě 2011/12. V následujícím roce byl výskyt ojedinělý, ale na jaře 2013 byl již opět mírně vyšší. Lze očekávat při příznivých podmínkách opětovný nárůst jejich populace. Po roce 2003 trval nárůst populace k opětovnému kalamitnímu stavu 5 let.

Plzák španělský je hnědooražově zbarvený, 8–10 cm velký plzák. Tělo plzáků nenese ulitu, je zavalité, na hřbetě je bez kýlu a na konci zaoblené, s často hrubou povrchovou strukturou. Dýchací otvor je umístěn na pravé straně přední poloviny okraje pláště.

Plzák španělský žije skrytě. Rychle se množí. Přednost dává zapleveleným a hustě zarostlým místům ve větších sídlech. S oblibou vyhledává okolí intenzivně obdělávaných zahrad, kam proniká za potravou, zatímco na ruderálních neudržovaných plochách přečkává nepříznivé podmínky (sucho, zima) a probíhá zde rozmnožování. Kromě rostlinné potravy požírají plzáci i výkaly a živí se i mrtvými plži nebo mršinami drobných zvířat - např. hlodavců.

Plzák španělský má pouze jednu generaci. Vajíčka jsou kladena od srpna do zámrazu. Uvádí se, že jedinec může naklást více než 200 vajíček. V této souvislosti je nutno připomenout, že plži jsou hermafroditi a vajíčka tedy klade každý jedinec. Přezimují vajíčka nebo malí plzáci. Nejvyšší výskyt v přírodě je obvykle koncem jara a počátkem léta. Přezimují všechny vývojová stadia. V tuhých zimách nejlépe přezimují vajíčka nebo mladí jedinci. Dospělí jedinci přežívají jen skutečně mírné zimy nebo v dobrých úkrytech - sklepy, temperované skleníky apod. Plzák španělský může žít několik let a v každém roce se rozmnožuje. Tím se zásadně liší od hmyzích škůdců.

Největší škody na polních plodinách způsobil v letech 2010 a 2011. Může poškozovat prakticky všechny polní plodiny, ale největší škody způsoboval na ozimé i jarní řepce. Na rozdíl od slimáčků proniká do porostů spíše z okolní krajiny. V přírodě se může během noci vlastními silami přesunout až o 50 m. Může způsobit totální zničení zejména okrajů porostů. Při silném výskytu se však projevují škody i uvnitř porostů. Škodí i v sušším prostředí než ostatní druhy plžů.

V roce 2011 byly pozorovány silné výskyty plzáka španělského a žír v porostech řepky i během květu a vývoje šešulí, avšak v tomto období však příliš velké škody nezpůsobil.

Plzák španělský poškozuje zejména okraje porostů

Plzák španělský se příležitostně živí i živočišnou potravou

Při přemnožení se plzáci živili i na vzrostlé řepce

Plzák španělský silně poškozuje i malé rostlinky hořčice

Ochrana proti plžům

Ochrana proti všem škodlivým druhům plžů musí být komplexní, nestačí ji realizovat pouze v době největšího přemnožení a výskytu. Právě v současnosti je vhodná doba po provádění všech preventivních opatření, která by měla oddálit kalamitní výskyt.       

Základní ochranou je odstranit vhodné podmínky pro přezimování a rozmnožování plžů.

Všem druhům plžů vyhovuje vlhčí stanoviště s živnými rostlinami a s možností skrýt se v kypré nebo hrudovité půdě. Výskyt podporují také do půdy částečně zapravené odumřelé zbytky rostlin, které slouží jako potrava v sušším období. Zejména mladým plžům vyhovuje kyselejší půda.

Ohrožené plochy je nutno vhodně zpracovávat a zabránit vzniku hrud. Posklizňové zbytky je nutno dobře zapravit do půdy a kyselé půdy vápnit. Pro přezimování plžů jsou ideální pozemky, které jsou během zimy ponechány nezpracované s porostem odumřelých rostlin např. kvůli ochraně proti erozím. Rovněž doporučované pěstování meziplodin podporuje rozvoj plžů.

Z biologických prostředků je možno proti plžům využít parazitické hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita. V polních podmínkách u profesionálních pěstitelů vzhledem k ceně a účinnosti však není ošetření vhodné. 

Chemická ochrana

K chemické ochraně se používají látky označené jako moluskocidy, které se aplikují na pozemky ve formě požerových nástrah.

V některých přípravcích (Mesurol Schneckekorn) je účinnou látkou nervový jed (methiocarb), který však může při pozření ohrozit i jiné necílové skupiny živočichů, včetně užitečného hmyzu, obratlovců i lidí.

Bezpečnější je používat vodostálé granulované nástrahy (Vanish Slug Pellets) obsahující látky, které vyvolávají silné slinění (metaldehyd), takže slimáci hynou vyschnutím. Přípravky jsou sice ekologicky bezpečnější, ale otravu necílových organizmů (zejména hmyzu) také mohou způsobit. Těla slimáků zůstávají na povrchu půdy.

Z ekologického hlediska je nejbezpečnější používat návnady obsahující sloučeniny železa a fosforu (Ferramol), která jsou prakticky nejedovatá pro ostatní živočichy a mrtvá těla plžů nezůstávají na povrchu. Slimáci přednostně požírají aplikované granule a rychle přestávají žrát rostliny. Granule v zažívacím ústrojí plžů nabobtnají. Slimáci se pak uchýlí do úkrytů, kde uhynou. Účinnou látkou je fosforečnan železitý, tedy látka, která se volně nachází v přírodě. Tato sloučenina se v půdě rozkládá působením mikroorganizmů i látek vylučovaných rostlinami na fosfor a železo - živiny potřebné pro rostliny. Přípravek je možné aplikovat hustě, čímž se zvyšuje pravděpodobnost kontaktu slimáků s nástrahou. Dosud byla tato účinná látka používaná pouze na zahrádkách, ale v současnosti je registrována i pro použití v polních podmínkách.

Aplikace všech typů nástrah se musí provádět podle návodu a opakovat podle potřeby.

Jedovaté návnady plži přijímají velmi dobře

Závěr

V závěru je nutné zdůraznit, že promyšlenými preventivními zásahy právě v těchto letech, kdy je populace plžů potlačena, je možno oddálit jejich opětovný kalamitní výskyt. Pěstitelé se již přesvědčili, jak obtížné a finančně náročné je omezení škodlivosti plžů v období přemnožení. Při úspěšné ochraně proti

Meloun dokáže přilákat desítky plzáků španělských