Užitečné organizmy (22): Pažlabatkovití - Eucoilinae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 679x

Eucoilinae jsou od dalších podčeledí pažlabatek i čeledí dalších blanokřídlých jasně odlišitelní podle číškovitého útvaru vyčnívajícího nad povrch štítku. Podčeleď zahrnuje malé i středně velké druhy. Zbarvení je variabilní, převažuje černá (tmavohnědá) barva těla se světlou kresbou, nohy zpravidla světlejší než tělo. U některých druhů jsou křídla zakrnělá, nepřesahují konec zadečku. Tykadla mají na konci často paličku. V ČR je 12 rodů a 24 druhů, v Evropě 20 rodů a 221 druhů.

Patří k nejhojnějším zástupcům čeledi Figitidae a z pohledu regulace škůdců i k nejvýznamnějším. V závislosti na druhu se vyskytují v různých biotopech od jara do pozdního podzimu. Parazitují především u krátkorohých dvoukřídlých (např. květilkovití, octomilkovití, zelenuškovití, vrtalkovití), méně často u brouků. Některé druhy jsou hojné na pastvinách, kde spolu s podčeledí Figitinae parazitují v larvách koprofágních much. Dospělci navštěvují květy.

Aganaspis daci - černá 1,5–2,8 mm velká pažlabatka, s načervenalými kusadly, nohami a spodní částí zadečku. Pochází z Indo-Australské oblasti, kde parazituje v larvách vrtulí. V druhé polovině minulého století byla vysazena ve Francii a Izraeli k regulaci vrtule velkohlavé (Ceratitis capitata), odkud se pravděpodobně rozšířila i do Řecka. Samice kladou vajíčka do larev much, dospělci se líhnou z pupárií hostitelů cca 14 dní po líhnutí vrtulí. Parazitace může být přes 60 %. U nás nezjištěna, ale může být zavlečena spolu s larvami či pupárii vrtule velkohlavé v ovoci ze Středomoří.

Kleidotoma - rod zahrnuje malé druhy, u většiny s tmavým tělem a světlýma nohama. Konec předního křídla je vykrojený, štítek s podélnými rýhami. U nás dosud potvrzen výskyt pěti druhů (v Evropě 65 druhů). Rod s širokou ekologickou variabilitou, parazituje v larvách much náležejících do devíti čeledí vyskytujících se v různých biotopech (louky, pastviny, orná půda, skleníky, mraveniště, stromy, ptačí hnízda aj.). V larvách pochmurnatky mrkvové (Psila rosae) parazitují K. nigra a K. psiloides, ale míra parazitace je většinou nízká.

Rhoptromeris heptoma - hlava a hruď černé, zadeček hnědočerný s prstencem světlých chlupů v přední části. U samců jsou tykadla a nohy tmavé, u samic nohy a bazální část tykadla oranžovo-červené. Parazitoid bzunky ječné, kde patří spolu s chalcidkami k nejvýznamnějším parazitoidům.

Z dalších druhů jsou z pohledu zemědělství zajímavé Eucoila maculata parazitující u masařek a Microstilba ruficornis parazitující vrtalku Phytomyza spinaciae, která vytváří chodbičkové až plošné miny na listech pcháče.

Rod Trybliographa zahrnuje větší druhy pažlabatek parazitujících v květilkách. V Evropě se vyskytuje 78 druhů, z nichž pouze čtyři byly potvrzeny i u nás. Trybliographa anomala parazituje v květilce řepné (minuje v listech řepy a špenátu), ostatní zemědělsky významné druhy parazitují v květilkách rodu Delia, které napadají nejčastěji zeleninu a řepku.

Pažlabatka květilková

Pažlabatka květilková (Trybliographa rapae) je nejhojnějším i nejvýznamnějším zástupcem rodu. Dospělci jsou 2,5–4,5 mm dlouzí. U samců je černé celé tělo i s tykadly, u samic pouze hlava s hrudí, ostatní části jsou hnědočervené. Parazituje v larvách a pupariu květilek rodu Delia, např. u květilky zelné.

Pažlabatka přezimuje ve stadiu larvy posledního instaru uvnitř puparia hostitele v půdě. Uvádí se, že vytváří pouze 2 generace s roztaženou dobou vývoje (i z důvodu diapauzy), které ale dokáží parazitovat všechny 3 generace květilky zelné. Zda je tomu tak i v našich podmínkách, není známo. Při konstantní teplotě 20 °C trvá doba vývoje pažlabatky od vajíčka do vylíhnutí dospělce 50–62 dní, samci se líhnou o 2 dny dříve než samice. Pokud je parazitován 3. instar květilky, je doba vývoje kratší než při parazitaci 1.–2. instaru (je kratší fáze prvního instaru parazitoida). Dospělci žijí 14­–20 dní, nejsou moc dobří letci, samice na kratší vzdálenost upřednostňuje chůzi.

Samice se může pářit již krátce po vylíhnutí a parazitovat první hostitele do několika hodin. Jedna samice klade v průměru 37 vajíček (rozmezí 4–80 vajíček), což je v porovnání s jinými parazitoidy málo. Vajíčka jsou oválná 0,5 × 0,16 mm s 0,35 mm dlouhou stopkou. Samice preferuje kladení do mladších hostitelů, ale může parazitovat i larvy 3. instaru. Larva pažlabatky prochází čtyřmi instary. Vývoj 1. instaru probíhá v larvě květilky, ostatní instary se vyvíjejí až v pupariu hostitele. Vývoj je komplikovaný, larva 1.­–2. instaru pažlabatky se vyvíjí uvnitř těla květilky, larva 3. instaru opustí tělo hostitele a vyžírá zbytek těla z vnější strany otvorem, kterým jej opustila (ale po celou dobu zůstává uvnitř puparia - je mezi zbytkem těla a stěnou puparia, ve kterém se i kuklí). Pažlabatka se líhne v průměru o 9 dní později než dospělci květilek. Parazitovaná puparia jsou většinou menší a lehčí.

Parazitace květilky zelné se nejčastěji pohybuje mezi 1 a 41 %. Míru parazitace ovlivňuje i místo žíru květilek. Květilky blízko povrchu půdy jsou vystaveny vyššímu riziku napadení, se vzrůstající hloubkou parazitace klesá (samice pažlabatky k nim neproleze/neprohrabe se).

Vývojový cyklus pažlabatky květilkové - červeně vajíčko, larva (L1–L4) a kukla pažlabatky, bíle zbytky těla květilky uvnitř puparia

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.