BASF
BASF
BASF

AGRA

Užitečné organizmy (23): Figitinae a Charipinae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 1116x

Dnešním dílem zakončíme povídání o pažlabatkách, které jsou neprávem přehlížené. Přitom se uplatňují při regulaci našich domácích i zavlečených druhů škůdců, se kterými si často z nedostatku registrovaných přípravků nevíme rady. Zajímavé jsou i z pohledu studia fungování složitějších potravních sítí, s vyšším počtem trofických úrovní.

Proseeds

Figitinae

Větší druhy (délka těla do 5–6 mm). Druhý tergit zadečku skoro tak dlouhý jako první nebo delší, vpředu často s hustými chomáčky chloupků. Zbarvení těla většinou tmavé, nohy světlejší.

Parazitují u dvoukřídlých, ale v porovnání s Eucoilinae je hostitelské spektrum výrazně užší. Známí hostitelé v Evropě patří do čeledi masařkovití (Sarcophagidae) a květilkovití (Anthomyiidae). Při regulaci škůdců rostlin se uplatňuje pouze několik druhů. Hojné jsou na pastvinách, kde parazitují v larvách much vyvíjejících se v trusu zvířat. V ČR 5 rodů a 15 druhů, v Evropě 10 rodů a 58 druhů.

Amphithectus areolatus - tělo 4–5 mm, hlava a hruď černé, zadeček samic v různých odstínech hnědočervené, protáhlý, z boku smáčknutý, křídla hnědě zakalena. Dospělci se vyskytují od června do listopadu, naletují na květy miříkovitých, kde se živí nektarem. Parazituje larvy květilky salátové (Botanophila gnava), líhne se z puparia.

Figites - druhově bohatý rod zahrnující větší pažlabatky, druhy se známou biologií parazitují u masařkovitých (moucha domácí, masařky aj.). U F. anthomyiarum se jako hostitelé uvádějí i květilky, ale při laboratorním pokusu se vajíčka pažlabatky v larvě květilky zelné nevyvíjela, proto je třeba tuto informaci ověřit dochováním z hostitelů. Samice lze lákat na zkažené maso nebo játra, které se umístí na misku do stínu. Hnilobná vůně (kairomon) říká samici - tady budou larvy much. Obdobně nejspíše působí i vůně výkalů na druhy, které parazitují larvy koprofágů. Jedná se o koinobionty, samice parazituje mladou larvu, ale dospělec se líhne až z puparia hostitele, ve kterém i přezimuje.

Charipinae

Většinou se jedná o malé až velmi malé druhy (do 2 mm) různého zbarvení. Středohruď a štítek jsou hladké, zaoblené, bez skulptury nebo rýh, stopka prvního článku zadečku je krátká, maximálně tak dlouhá jako široká. U některých druhů jsou křídla zakrnělá. V ČR 2 rody a 10 druhů, v Evropě 4 rody a desítky druhů.

Jsou to hyperparazitoidi jiných blanokřídlých. Podle hostitelů se dříve dělili do tribu Alloxystini (rod AlloxystaPhaenoglyphis) napadající parazitoidy mšic (mšicomary - Aphidiinae a mšicovníky - Aphelinidae) a tribu Charipini (rod ApocharipsDilyta) parazitující v poskočilkách (Encyrtidae) v merách.

Při vysokém výskytu mohou negativně ovlivňovat účinnost parazitoidů mšic a mer. Ve venkovních podmínkách jsou možnosti omezení jejich početnosti minimální, protože stejné požadavky na prostředí jako Charipinae mají i jejich hostitelé a další užitečné organizmy. Obdobné je to s použitím insekticidů, jedná se o příbuzné druhy hmyzu, a co hubí Charipinae, spolehlivě zahubí i ostatní parazitoidy v porostu.

Jiná situace je ve sklenících, zimních zahradách a dalších uzavřených prostorech. Ve velkých sklenících, kde se pravidelně aplikují vysoké počty mšicomarů, je riziko minimální. Problémem mohou být v malých sklenících a fóliovnících na zahrádkách a v zahradnictvích, kde už může být poměr mezi vypuštěným počtem mšicomarů a možným náletem Charipinae z okolí významný - hyperparazitoidi mohou snížit parazitaci mšic i o desítky procent.

Alloxysta victrix - hlava tmavě žlutá, hruď a zadeček tmavě hnědé, nohy a tykadla žlutá nebo žlutohnědá. Široce rozšířený druh s velkým počtem hostitelů, ale je možné, že u části publikovaných údajů se jedná o chybné určení. Parazituje u mšicomarů (z rodu Praon, Aphidius, Diaeretiella, Trioxys) i mšicovníků (Aphelinus). Byl vychován ze mšic sajících na bobovitých a brukvovitých rostlinách, obilí, rybízu, růžích a mnoha dalších.

Dilyta subclavata - tělo tmavě hnědé, tykadla a nohy světlé. V Evropě se vyskytuje z rodu pouze tento druh. Hyperparazitoid mery skvrnité (Cacopsylla pyri), u nás zatím nezjištěna.

Vývojový strom žlabatek

Shodně s člověkem, který vznikl z „opice“ a má ve fylogenetickém stromu obdobné příbuzné, i hmyz vznikl ze společného předka. U nadčeledi žlabatek je vývoj zajímavý z pohledu změn hostitelů, kdy z larev brouků a širopasých žijících ve dřevu, přešla část na býložravý způsob života s vytvářením roztodivných hálek, a přes parazitoidy a predátory mšic došly až k dvoukřídlým, kteří se svojí vysokou druhovou diverzitou představují nevyčerpatelnou zásobu potravy.

Z pohledu hostitelů lze vývoj nadčeledi rozdělit do tří fází.

1) Prapředci žlabatek byli parazitoidi larev dřevokazného hmyzu, patřící do skupiny tzv. makrožlabatek, u nás reprezentovaných pouze čeledí Ibaliidae.

2) V období křídy (před cca 83 miliony let) došlo u předků dnešních mikrožlabatek k přeskoku (výrazné změně hostitele) na chalcidky vytvářející hálky nebo parazitující hálkotvorný hmyz, což vedlo později k vývoji fytofágních druhů vytvářejících hálky + inquilinů (čeleď žlabatkovití - Cynipidae).

3) Ve 3. fázi došlo k přeskoku na predátory mšic, nejdříve na síťokřídlé (pažlabatky z podčeledi Anacharitinae), a z nich i na larvy pestřenek a další dvoukřídlé. Charipinae se vrátili k hyperparazitickému způsobu života, jako jejich dávný prapředek z doby dinosaurů.

Samice Charipinae parazitující nymfu mšice na kedlubnu (označena šipkou); pro porovnání velikosti je vlevo housenka posledního instaru zápředníčka polního a uprostřed bílá vajíčka molice vlaštovičníkové
Samice Charipinae parazitující nymfu mšice na kedlubnu (označena šipkou); pro porovnání velikosti je vlevo housenka posledního instaru zápředníčka polního a uprostřed bílá vajíčka molice vlaštovičníkové

Amphithectus areolatus (vlevo samice)
Amphithectus areolatus (vlevo samice)

Fylogenetický strom žlabatek s barevným odlišením hostitelů v jednotlivých vývojových liniích; nahoře jsou hostitelé dle skupin a způsob parazitace
Fylogenetický strom žlabatek s barevným odlišením hostitelů v jednotlivých vývojových liniích; nahoře jsou hostitelé dle skupin a způsob parazitace

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.

Související články

Biologická ochrana proti třásněnkám ve skleníku

04. 03. 2024 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek s.r.o. Škůdci Zobrazeno 444x

Užitečné organizmy (50): Mšicomaři (V)

19. 02. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 434x

Užitečné organizmy (49): Mšicomaři (IV)

29. 01. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 404x

Uplatňování systému integrované ochrany rostlin v souvislosti se změnou legislativy (53): Regulace reziduí pesticidů v zelenině a v ovoci VII. - Rezidua insekticidů v brukvovité zelenině

22. 01. 2024 Ing. Tereza Horská, Ph.D., Prof. Ing. RNDr. František Kocourek, CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 607x

Nálety mšic do sacích pastí Johnson-Taylor v roce 2023

18. 01. 2024 Ing. David Fryč; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Opava Škůdci Zobrazeno 388x

Další články v kategorii Škůdci

detail