BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Užitečné organizmy (25): Parazitoidi octomilky

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 664x

Octomilka japonská (Drosophila suzukii) pochází z východní Asie. V Evropě byla zjištěna v roce 2008 a z jihu (Itálie, Španělsko) se rychle šíří severním a východním směrem. U nás byla nalezena již v roce 2014, ale dosud neobsadila celé území. Šíření pokračuje a škodlivost bude vzrůstat.

Agrinova

Na rozdíl od dalších druhů octomilek dokáže tento druh propíchnout pokožku zdravých plodů a larvy ve spolupráci s chorobami znehodnotí napadený plod. Jedná se o polyfágní druh vyvíjející se v mnoha druzích planých rostlin. Z kulturních plodin napadá především měkké ovoce krátce před sklizní, což komplikuje ochranu s ohledem na ochranné lhůty i rezidua, proto se používají další metody ochrany. Při nižších výskytech nebo v ohniscích lze využít odchyt do lapáků s potravním atraktantem. Účinné jsou sítě, které zakrývají jednotlivé rostliny, řádky nebo celý sad. Ve fázi výzkumu je vypouštění sterilních samců do prostředí, kdy spářené samice kladou neoplozená vajíčka, ze kterých se nevylíhnou larvy.

Vysoká škodlivost a komplikovaná ochrana způsobily, že se proti octomilce používají i ve venkovních podmínkách parazitoidi. V jižních státech Evropy je povoleno vypouštět druh Trichopria drosophilae z čeledi stíněnkovití (Diapriidae). Samice stíněnky parazituje kukly octomilek a snižuje početnost další generace. Směs kukel a dospělců stíněnek se používá preventivně na začátku výskytu škůdce nebo se aplikují do okolí sadů, kde je zdroj octomilek, např. plody lesních malin, borůvek, ostružin. Úspěšnost ochrany závisí na poměru stíněnek a octomilek i termínu vysazení. Pokud se použije nízké množství nebo se aplikují až v době škodlivých výskytů, je účinnost nedostatečná. Dospělci stíněnek jsou citliví k insekticidům, je nutné je aplikovat do porostů až po odeznění reziduálního účinku přípravků.

Domácí a cizokrajní nepřátelé

Parazitoidy invazních druhů lze rozdělit podle výskytu na původní, tj. napadající škůdce v jeho domovině (Asii) a adaptované, kteří jej dokážou parazitovat v nové oblasti (Evropě). Z evropských druhů se jedná o oligofágní druhy parazitující příbuzné druhy octomilek nebo polyfágy, kteří jsou méně vybíraví a volí hostitele, např. podle místa výskytu.

Asijští parazitoidi

Se škůdcem mohou být zavlečeni do nových oblastí i jeho parazitoidi, ale ve většině případů tomu tak není. Parazitoidi mají složitější vývojový cyklus, a pokud se přeci jen dovezou do nové oblasti spolu se škůdcem, tak při velmi nízké počáteční populační hustotě škůdce nedokážou najít jeho vývojová stadia a uhynou. Škůdce zbaven svých nepřátel využije příležitost a začne se nekontrolovatelně množit. Domácí parazitoidi zpravidla nejsou na nový druh adaptováni a v optimálním případě trvá několik let, než jej začnou ve vyšší míře parazitovat. U některých druhů je regulace parazitoidy v novém prostředí nedostatečná i po mnoha letech od zavlečení, proto se hledají v původní domovině vhodné druhy, které se namnoží a vysadí do nových oblastí. Po vysazení parazitoida může nastat několik možností:

  1. parazitoid se nedokáže adaptovat a do několika let vyhyne;
  2. v novém prostředí se mu nedaří, přežívá, ale na regulaci škůdce má malý vliv;
  3. parazitoid se adaptuje a stane se významným regulátorem škůdce;
  4. parazitoid se „zvrhne“ a spolu se škůdcem nebo místo něj začne likvidovat původní druhy a způsobí ekologickou katastrofu.

Všechny možnosti už historie zná, proto panuje předběžná opatrnost a k introdukci nepůvodních parazitoidů do venkovního prostředí se přistupuje až po jejich důkladném prozkoumání, aby se minimalizoval negativní vliv na přírodu a ekosystém. Přes všechnu snahu nelze nikdy odhadnout, jak se bude druh v novém prostředí chovat. Příkladem je slunéčko východní, které dokázalo vytvořit invazní populaci až po mnoha letech vysazování.

Předběžná opatrnost je důvodem, proč se zatím neuvažuje o introdukci asijského lumčíka Asobara japonica s širokým okruhem hostitelů. Na černé listině byl i další larvální parazitoid, pažlabatka Leptopilina japonica, která byla zjištěna v Evropě v roce 2019 v severní Itálii a znovu potvrzena v roce 2020. Jedná se o poddruh L. japonica japonica, který je původní v Japonsku, ale v oblasti Trentina má již stabilní populaci, která se postupně šíří do dalších oblastí. Zda došlo k záměrnému (nelegálnímu) vysazení nebo neúmyslnému úniku z laboratorních chovů není známo, méně pravděpodobný je dovoz spolu s octomilkami.

Domácí druhy

V Evropě bylo zjištěno několik druhů parazitoidů schopných napadnout larvy nebo puparia octomilky. Význam larválních parazitoidů je nízký, protože octomilka japonská se dokáže, na rozdíl od původních druhů octomilek, účinně bránit parazitaci obalením vajíčka parazitoida hemocyty. Úspěšnost obrany se liší v závislosti na lokální populaci octomilky i parazitoida.

Z evropských druhů se zatím podařilo dochovat do dospělce pouze pažlabatku Leptopilina heterotoma z podčeledi Eucoilinae, která napadá larvy 1. a 2. instaru, ale ani v laboratorních podmínkách parazitace nepřekročila 1 %. Pro další parazitoidy jsou larvy octomilky japonské pastí snižující jejich početnost na lokalitě. Vysoký výskyt octomilek dává naději, že se časem vyselektují populace larválních parazitoidů schopných dokončit vývoj.

Potenciálním druhem je lumčík Asobara rufescens, který byl vychován z octomilky dosud jen v Kanadě, ale v Evropě se také vyskytuje.

Parazitoidi puparií jsou úspěšnější, protože puparium octomilky nemá vyvinutou dostatečnou obrannou reakci.

Z napadeného ovoce byla dosud vychována pouze Trichopria drosophilae. V počátcích výskytu parazitovala až 11 % pupárií, proto se převedla do chovů a začala vysazovat jako bioagens.

Nadějná je i chalcidka Pachycrepoideus vindemmiae z čeledi kovověnkovití (Pteromalidae), která parazitovala puparia v nastražených pastech, ale publikované údaje z ovoce v sadu dosud chybí.

Octomilka japonská u nás zdomácněla, ale teprve čas ukáže, jak často a na jakých plodinách bude škodit. Domácí a cizokrajní parazitoidi i predátoři pomohou početnost regulovat, ale bez dalších způsobů ochrany škodám zabránit nedokážou.

Obr. 1: Samice stíněnky Trichopria sp.
Obr. 1: Samice stíněnky Trichopria sp.

Obr. 2: Zasíťování celého sadu ochrání ovoce před náletem octomilek i dalších škůdců z okolí a zvýší účinnost vypouštěných parazitoidů
Obr. 2: Zasíťování celého sadu ochrání ovoce před náletem octomilek i dalších škůdců z okolí a zvýší účinnost vypouštěných parazitoidů

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.

Související články

Biologická ochrana proti třásněnkám ve skleníku

04. 03. 2024 Ing. Václav Psota, Ph.D.; Farma Bezdínek s.r.o. Škůdci Zobrazeno 446x

Užitečné organizmy (50): Mšicomaři (V)

19. 02. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 436x

Užitečné organizmy (49): Mšicomaři (IV)

29. 01. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 404x

Uplatňování systému integrované ochrany rostlin v souvislosti se změnou legislativy (53): Regulace reziduí pesticidů v zelenině a v ovoci VII. - Rezidua insekticidů v brukvovité zelenině

22. 01. 2024 Ing. Tereza Horská, Ph.D., Prof. Ing. RNDr. František Kocourek, CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i. Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 611x

Nálety mšic do sacích pastí Johnson-Taylor v roce 2023

18. 01. 2024 Ing. David Fryč; Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský, Opava Škůdci Zobrazeno 389x

Další články v kategorii Škůdci

detail