Užitečné organizmy (29): Parazitoidi bělásků

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 692x

Bělásci rodu Pieris patří mezi nejhojnější denní motýly zemědělské krajiny. Za škůdce se považuje pouze bělásek řepový (P. rapae) a zelný (P. brassicae). Dospělci běláska řepkového (P. napi), s tmavě poprášenými žilkami křídel, jsou stejně početní nebo v některých letech i početnější než bělásek řepový, ale housenky se vyvíjejí především na nekulturních druzích brukvovitých rostlin a neškodí.

Škůdcem okrasných rostlin by se mohl stát i teplomilný bělásek jižní (P. mannii), který je u nás zatím velmi vzácný (dosud odchyceno pouze několik jedinců), a který se šíří u našich jižních sousedů. Zda posune areál stálého výskytu i do jižní části České republiky, ukáže čas. Ale zpět k tradičním druhům bělásků, kteří jsou si v mnohém podobní, ale zároveň se v mnohém liší.

Bělásek řepový je menší, vajíčka klade jednotlivě a nenápadné jsou i zelené housenky a kukly, které jsou často umístěny na živné rostlině. Poslední dobou je velmi hojný a škodí i na polní zelenině, zvláště na podzim, kdy se sníží intenzita ochrany proti jiným škůdcům. Na rostlině je zpravidla pouze 1 housenka, ale na zahrádkách, kde je nedostatek rostlin, jich může být více, často v kombinaci s běláskem zelným a housenkami můr i zápředníčka polního.

Bělásek zelný patří mezi naše největší denní motýly. Vajíčka klade ve snůšce po 7–145 (průměr 40 vajíček) a nápadné, žlutočerné housenky žijí pohromadě. Barevnější jsou i kukly a housenka před kuklením překoná často velkou vzdálenost, než najde optimální místo. Početnost i škodlivost je proměnlivá. Ještě po druhé světové válce patřil mezi nejvýznamnější škůdce brukvovité zeleniny, schopný způsobit v některých letech holožíry na velkých plochách a průměrná škodlivost se odhadovala ročně na 10 %. V současné době je to pouze škůdce zahrádek nebo extenzivně ošetřovaných ploch. V porostech polní zeleniny jsou snůšky vajíček i housenky vzácné. Naopak na podzim může škodit na ozimé řepce. Proměnlivá je i početnost v čase. Před několika lety byl velmi vzácný, v roce 2020 se početnost zvýšila a v letošním roce byl opět hojným druhem na celém území. Na zahrádkách byly holožíry a housenky škodily i na křenu.

Přirození nepřátelé

Každý z bělásků zvolil jinou strategii obrany před nepřáteli. Jeden je nenápadný, rozptýlený po ploše, aby ho predátoři ani parazitoidi tak snadno nenašli. Naopak druhý má nápadné housenky žijící pohromadě, což odstraší některé nepřátele, respektive umožní únik některých jedinců parazitaci i predaci. Že jsou obě strategie úspěšné, dokládá hojnost obou druhů.

Parazitace může dosahovat vysokých hodnot, ale z pohledu ochrany rostlin je význam užitečných organizmů nedostatečný - při vysokém výskytu vajíček/housenek bělásků dojde bez ochrany k poškození plodiny. Vliv parazitoidů je nízký i v rámci redukce následných generací. U běláska řepového je v posledních letech vliv zanedbatelný, u běláska zelného jsou parazitoidi jedním z mnoha faktorů snižujících v některých letech početnost, ale v příznivém roce dokáže kompenzovat ztráty migrací z jiných oblastí. Bělásci se mohou stát zdrojem parazitoidů pro další škůdce, ale současně mohou být i zdrojem hyperparazitoidů.

Z desítek známých parazitoidů se za nejvýznamnější považuje lumčík žlutonohý a kovověnka Pteromalus puparum, která parazituje v kuklách bělásků.

Lumčík žlutonohý (Cotesia glomerata), dříve uváděný pod rodem Apanteles, patří mezi nejznámější parazitoidy. Dospělci jsou nenápadní, tmavě zbarvení se světlýma nohama a délkou těla okolo 7 mm. Naopak výrazné jsou žluté kokony, které si spřádají larvy po opuštění těla housenky v její blízkosti. Parazitace dosahuje běžně okolo 60 %, ale může vzrůst až na 90 i více procent. Samice klade vajíčka do mladé housenky, která pokračuje v růstu. Zpočátku nejsou napadené housenky poznat od zdravých, později jsou méně pohyblivé, tlustší a s jiným barevným odstínem. Vysoká početnost lumčíků láká hyperparazitoidy (chalcidky a lumky), kteří parazitují až 80 % kokonů.

Kokony lumčíka žlutonohého

Výletové otvory chalcidek

Bělásek zelný na křenu

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.