Užitečné organizmy (30): Stíněnkovití

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 718x

Stíněnkovití (Diapriidae) patří mezi drobné druhy parazitoidů (cca 2–5 mm, vzácně do 8 mm). Mají lomená tykadla, nasazená vysoko nad ústy, často na výrazném hrbolku vyčnívajícím dopředu (hlava z boku klínovitá). První článek tykadel (scapus) je nápadně velký, dlouhý, tykadla u samic s 11–15 a u samců s 13–14 články, 3. nebo 4. článek většinou na bázi zúžen, prohnut nebo jinak modifikován.

Křídla mohou být zkrácena nebo chybějí (i u samců), žilnatina křídel je pro čeleď charakteristická, v různé míře redukovaná, bez středních příček i plamky. Kladélko samic je většinou skryté uvnitř těla, nebo jen částečně vyčnívá (u mrtvých jedinců může být celé vysunuto ze zadečku). Zbarvení těla je málo nápadné, černé až rezavohnědé, nohy a tykadla jsou světlejší. Častý je pohlavní dimorfismus (samci jsou odlišní od samic) a stávalo se, že každé pohlaví bylo popsáno jako samostatný druh.

Čeleď je nedostatečně prozkoumána taxonomicky, faunisticky i ekologicky. Dělí se do tří podčeledí, z nichž se příslušníci Ambositrinae v Palearktické oblasti nevyskytují. U nás bylo zjištěno přes 170 druhů, ale předpokládá se výskyt okolo 400 druhů. V Evropě se vyskytuje okolo 770 druhů, ale mnoho nových druhů stále čeká na objevení a popis.

Nedostatečné znalosti jsou i o hostitelích, kdy pouze u cca 7 % druhů je znám alespoň jeden hostitel. Více údajů o hostitelích je z podčeledi Diapriinae (především z rodů Trichopria a Coptera) než Belytinae. Stíněnky parazitují především v larvách a pupariích dvoukřídlých, méně často u mravenců a brouků. Vyvíjejí se uvnitř těla hostitele a v jednom hostiteli může žít více larev (někteří Diapriinae). Stíněnky jsou časté v mraveništích, ale předpokládá se, že mravence parazituje pouze několik specializovaných druhů, většina hostitelů bude patřit mezi dvoukřídlé a další zástupce myrmekofilního hmyzu.

Belytinae

Z morfologického hlediska nejprimitivnější podčeleď. Žilnatina je málo redukovaná, většinou s třemi uzavřenými poli v předním křídle a jedním v zadním křídle, ale se zmenšováním velikosti některých druhů dochází i k redukci žilnatiny (např. Pantolyta). Plamkové pole je úzké, dlouhé, trojúhelníkové, vně někdy neuzavřené, podobné žlabatkám. Plamka není vyvinuta, místo ní je jen ztlustlá, čárkovitá žilka. U samců je často 3. článek tykadel (první článek bičíku) různě modifikován (zúžen nebo ohnut), na rozdíl od Diapriinae, kteří mají modifikovaný 4. článek. Notauli na hrudi jsou většinou výrazné, hluboké. V Evropě se vyskytuje přes 400 druhů.

Hostitelé jsou známí pouze u několika druhů. Většina z nich patří mezi dlouhorohé dvoukřídlé (smutnice - Sciaridae a bedlobytky - Mycetophilidae), vzácně parazitují i u vrtalek (Agromyzidae) a mouchy domácí. Některé druhy se vyskytují v mraveništích. Na rozdíl od podčeledi Diapriinae nebyl dosud zjištěn vývoj více jedinců v hostiteli.

Ze škůdců bylo zatím vychováno pouze několik druhů rodu Synacra. S ohledem na redukci žilnatiny a malý počet článků tykadel řadili někteří autoři tento rod mezi Diapriinae (ve starších klíčích), ale modifikovaný 3. článek samců jej řadí do Belytinae.

Synacra paupera - velikost 1,5–2,3 mm, zbarvení žlutohnědé, tykadla samic 12článková, ke konci se rozšiřují v 5článkovou paličku, u samců 14článková, dlouze ochlupená (chlupy tak dlouhé jako článek tykadla). Má kosmopolitní rozšíření. Parazituje v kuklách smutnice Bradysia difformis (syn. B. paupera), která škodí v pěstírnách hub a na kořenech rostlin ve sklenících i v květináčích.

Podobná Synacra holconata parazituje u vrtalky malinové (Agromyza idaeiana, syn. A. spiraeae), která vytváří nejprve chodbičkové, později plošné miny v listech jahodníků, ostružiníků, malin a dalších růžovitých rostlin. Dalším hostitelem je vrtalka Phytomyza albiceps minující v listech pcháče různolistého. Chybně se uvádí jako parazitoid smutnic, které napadá S. paupera, popsaná až v roce 1995. Neurčený druh rodu Synacra byl vychován i z puparia mouchy domácí.

Tab.: Morfologické znaky podčeledí stíněnek, k rozlišení je často nutné použít kombinaci více znaků

Obr. 1: Žilnatina předního křídla s výrazným plamkovým polem

Obr. 2: Typický vzhled podčeledi Belytinae

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.