Užitečné organizmy (31): Diapriinae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 342x

Diapriinae jsou druhou podčeledí stíněnek s více než 350 evropskými druhy. U nás lze očekávat okolo 200 druhů, ale pro nedostatečný průzkum jich bylo potvrzeno dosud pouze několik desítek. O vlivu na škůdce v našich podmínkách se neví téměř nic.

Diapriinae zahrnují většinou malé druhy (<5 mm), ale v přírodě potkáte spíše větší zástupce podčeledi, drobné druhy s velikostí 1–2 mm se snadno přehlédnou. Obdobné je to v muzejních sbírkách, kde převládají nápadnější, větší druhy, odchycené při lovu jiných blanokřídlých. Hostitelé žijí převážně v různých substrátech, proto se i většina dospělců zdržuje v blízkosti půdy a na vegetaci nebo na květech, kde je možné je nasmýkat entomologickou síťkou, jsou spíše výjimečně. K monitoringu drobných druhů a samic se zkrácenými křídly se používají speciální metody (např. prosev hrabanky a mravenišť nebo odchyt do zemních pastí).

Zbarvení těla je nenápadné, uniformní, od černé po rezavohnědou a většinou nelze použít pro diagnostiku druhů ani rodů. Nohy jsou světlejší, křídla průhledná, bez uzavřeného pole v zadním křídle, v předním křídle je žilnatina různě redukovaná, často jen s jednou krátkou žilkou u báze křídla. Většina samců má modifikovaný 4. článek tykadla (2. článek bičíku), což je spolehlivě odliší od samců podčeledi Belytinae, kteří mají modifikovaný 3. tykadlový článek. Příslušníci tribu Spilomicrini a Diapriini mají srostlý 2 a 3 tergit v jeden, kdežto u vývojově primitivnějšího tribu Psilini zůstaly tergity oddělené.

Většina známých hostitelů patří mezi dvoukřídlé, méně často parazitují mravence a brouky (rod Spilomicrus v drabčících). Vyvíjejí se uvnitř larev nebo kukel, některé druhy jsou gregarické (v hostiteli se vyvíjí více larev). Častí jsou v mraveništích, kde napadají mravence a myrmekofilní druhy hmyzu. Některé druhy jsou vodní.

Při regulaci škůdců se uplatňují nejčastěji u vrtulí, octomilek, pochmurnatky mrkvové a bzunky ječné. Některé druhy jsou hyperparazitoidi kuklic a snižují početnost těchto parazitoidů. Trichopria drosophilae se používá jako bioagens proti octomilce japonské i ve venkovních podmínkách, spolu s dalšími parazitoidy octomilky byla představena v 25. dílu tohoto seriálu.

Stíněnka pestřenková (Diapria conica) - velikost okolo 3 mm, tělo černé, nohy a báze tykadel červenohnědé. Dospělci se vyskytují po celý rok, přezimují pod kůrou, v hrabance nebo mechu. Parazituje v pupariích pestřenek rodu Eristalis, které se vyvíjejí ve vodách znečištěných organickým materiálem nebo na hnojištích. Stíněnka napadá puparia pestřenek, která jsou na suchých místech v okolí místa vývoje larev. Parazitace puparií E. tenax a E. aeneus dosahovala na prasečí farmě okolo 21 %, respektive 2 % u druhé pestřenky. V jednom pupariu se vyvíjí více stíněnek (průměrně 35, s převahou samic). Larvy pestřenek se vyvíjejí v kejdě a považují se za možné přenašeče některých nemocí hospodářských zvířat. Ve starší literatuře je uváděn častý výskyt této stíněnky na záchodech, ale to platilo v dobách kadibudek. Ve splachovacích záchodech se vývojová stadia pestřenek nevyskytují, proto zde nenajdete ani jejich parazitoida. I když výjimka může potvrdit pravidlo.

Aneuropria foersteri parazituje v pupariích vrtule třešňové (Rhagoletis cerasi) a sýrohlodky drobné (Piophila casei), která poškozuje sýr a další potraviny. Larvy sýrohlodky se na Sardinii používají k výrobě casu marzu (shnilý sýr). Do tohoto sýru se záměrně přidají larvy sýrohlodky, které jsou až 8 mm velké. Sýr se konzumuje v optimální fázi zralosti (rozkladu) spolu s živými larvami této mouchy. Pokud by se parazitoid dostal do chovu sýrohlodek, mohl by producentům způsobit problémy.

Coptera spp. - velikost 3–7 mm, tělo černé, nohy a tykadla světlejší. Žilnatina křídel je silně redukovaná, žilka nedosahuje k přednímu okraji křídla, vnější část předního křídla většinou vykrojená, křídlo v klidu podélně skládané, u samců 3. článek tykadel (1. článek bičíku) přibližně stejně dlouhý jako 4. článek. Na hlavě mohou být různé přívěšky, podspánková lišta (occiput) v zadní části hlavy je ostře vystouplá. Druhy tohoto rodu jsou častí parazitoidi puparií invazních vrtulí v jejich původní domovině (vrtule ořechová, vrtule višňová, vrtule slunečnicová, vrtule velkohlavá aj.). V Evropě se vyskytuje 15 druhů rodu Coptera, jsou to oligofágové, a je předpoklad, že některý z nich bude parazitovat i nepůvodní druhy vrtulí. Rod Coptera byl zaměňován s rodem Psilus a je možné, že dříve publikované údaje o parazitaci vrtulí rodem Psilus patří ve skutečnosti druhům z rodu Coptera.

Basalys tritomus - tělo černé, samice s výraznou paličkou na konci tykadel. Parazituje v pupariích bzunky ječné a pochmurnatky mrkvové, kvůli které byl dovezen do Kanady. Druh má jednu generaci v roce, dospělci se na polích s mrkví vyskytují na konci vývoje 1. generace pochmurnatky. Larva stíněnky vstupuje do diapauzy v červenci a pokračuje ve vývoji až následující rok. Parazitovaná puparia jsou menší. Pokud je vysoká parazitace puparií pochmurnatky lumčíkem Chorebus posticus, stane se hostitelem B. tritomus i lumčík.

Obr. 1: Rod Coptera parazituje v pupariích vrtulí

Obr. 2: Basalys sp.

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.