Užitečné organizmy (32): Jesenky

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 588x

Nadčeleď jesenky (Platygastroidea) zahrnuje převážně drobné až velmi drobné druhy (<1 mm), které se v přírodě snadno přehlédnou, i při jejich hojném výskytu. Malá velikost odpovídá velikosti hostitelů, kterými jsou nejčastěji vajíčka hmyzu nebo larvy bejlomorek. Z větších zástupců nadčeledi lze na polích s řepkou pozorovat v jarním období jesenky rodu Platygaster, které hromadně pobíhají/poletují v porostu a hledají bejlomorku kapustovou.

Počet čeledí je proměnlivý v čase, v závislosti na subjektivním posouzení jednotlivých taxonomů, ale z dlouhodobého hlediska se na základě morfologie a biologie dělí na vejcomary (Scelionidae) s žilkou u předního okraje dosahující cca do poloviny předního křídla, kteří parazitují vajíčka a jesenky (Platygastridae) s chybějící žilnatinou, parazitující nejčastěji u bejlomorek. Dle nejnovější studie publikované v roce 2021 se nadčeleď dělí na 7 čeledí, z nichž 3 se vyskytují v Evropě (jesenkovití, vejcomarovití, Sparasionidae) a zahrnují většinu dosud popsaných druhů nadčeledi.

Zatím neevropská čeleď Nixoniidae je rozšířena v orientální oblasti a Africe. Vyskytuje se i v Egyptě, odkud by mohla proniknout až do jižní Evropy. Parazituje ve vajíčkách kobylek, proto patří mezi větší druhy (až 9 mm) a od ostatních čeledí se pozná podle 14článkových tykadel u obou pohlaví. Zbylé čeledi se vyskytují v Austrálii a jihovýchodní Asii (Neuroscelionidae), v Kostarice (Janzenellidae s jedním endemickým druhem), jižní Americe a subsaharské Africe (Geoscelionidae s třemi druhy).

Od dalších evropských nadčeledí drobných parazitoidů se jesenky odliší podle kombinace těchto znaků: tykadla lomená, vkloubená na hrbolcích blízko úst, se 7–12 články, žilnatina silně redukovaná, buď chybí, nebo je vyvinuta pouze žilka u okraje předního křídla s odbočující radiální žilkou (podobně u chalcidek), plamka chybí, zadeček s ostrou hranou oddělující hřbetní a břišní část.

Společný prapředek nadčeledi parazitoval ve vajíčkách rovnokřídlých. Rovnokřídlým zůstala věrná pouze část současných rodů, vývojově mladší skupiny přeskočily na další řády hmyzu včetně vajíček pavouků a na menší velikost hostitelů reagovaly redukcí velikosti i změnou chování. Samci i samice mají dobře vyvinutý čich, který jim umožní najít partnera i potravu. Samice vyhledávají hostitele podle pohlavních či agregačních feromonů, chemikálií odpařujících se z povrchu těla, sekretu přídatných žláz či obranných látek vylučovaných rostlinou při napadení škůdci. Samice některých drobných druhů si usnadnily vyhledávání vajíček hostitele tím, že použijí samici hostitele jako transportní prostředek. Drží se jí tak dlouho, než začne klást vajíčka. V té chvíli sesednou, parazitují čerstvě vykladená vajíčka, znovu nasednou a nechají se přenést k místu dalšího kladení.

Diagnostika čeledí

Sparasionidae

Čeleď je v Evropě zastoupena pouze rodem Sparasion. Dříve byla řazena jako trib Sparasionini v rámci vejcomarů, proto nemá české jméno. Zahrnuje největší druhy nadčeledi (až 12 mm), ale délka těla evropských druhů je 3–7 mm. Tvar těla je protáhlý s hrubou skulpturou a odpovídá tvaru i velikosti vajíček hostitelů. Na hlavě mezi složenýma očima je výrazná příčná střechovitá lišta směřující dopředu (vzácně chybí), při pohledu z boku může být složena až ze 4 lišt nad sebou. Tykadla jsou lomená s 12 články, nasazena na výrazných hrbolcích blízko úst. Zbarvení těla je většinou černé, u některých druhů s kovovým leskem. Nohy v závislosti na druhu od tmavých po světlé.

Od většiny vejcomarů se na první pohled liší velikostí (> 3 mm) a příčnou lištou na hlavě. Druhy s méně zřetelnou příčnou lištou se od větších druhů vejcomarů s podlouhlým tělem (např. rod Scelio) odliší podle 2 ostruh na střední a zadní holeni. Většina druhů má plně vyvinutá křídla, marginální žilka je zvětšená a připomíná plamku, mezi submarginální a marginální žilkou je různě široká mezera (bula).

Hostitelé z Evropy nejsou dosud známi, ale předpokládá se, že parazitují ve vajíčkách kobylek (Tettigoniidae), jako jejich američtí příbuzní, nebo u dalších rovnokřídlých. S ohledem na hostitele neregulují žádné škůdce a slouží pouze jako indikátoři kvality prostředí.

Sparasion

Dospělci se vyskytují od května do září. Jsou častější na stepích, ale mohou být lokálně hojní i na osluněných loukách ve vyšších polohách. Jejich početnost závisí na početnosti hostitelů. V Evropě je 46 druhů, ale další zůstávají dosud nepopsány. Kolik druhů se vyskytuje v České republice, není známo. V seznamu blanokřídlých bývalého Československa jsou uvedeny pouze 2 druhy ze Slovenska, ale Masner (1956) odhaduje pro celou ČSR okolo 20 morfodruhů, rozšířených převážně v nejteplejších částech jižní Moravy a Slovenska.

Sparasion - samec

Příčná lišta vytváří svrchu výrazný oblouk

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.