Užitečné organizmy (37): Jesenkovití

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 584x

Jesenkovití (Platygastridae) jsou drobní parazitoidi (0,5–4 mm) s převážně černým tělem a světlýma nohama, méně často je tělo světle hnědé až rezavé. Přes svoji nenápadnost jsou významnými regulátory škodlivých bejlomorek a používají se i k boji s invazními druhy.

Poznají se podle redukované žilnatiny, která zcela chybí nebo je vyvinuta pouze 1 příkrajní žilka, která nedosahuje k přednímu okraji křídla. U evropských druhů jsou křídla nezkrácená. Druhý tergit zadečku je delší než 3. tergit, často stejně dlouhý nebo delší než zbylé články dohromady. Lomená tykadla jsou nasazena blízko úst a mají většinou 10 tykadlových článků, vzácněji 7–9. Druh Diplatygaster formicaria, dosud známý pouze z Holandska, má tykadla 11článková. U samic jsou tykadla na konci s paličkou, u samců nitkovitá, někdy s dlouhými chloupky.

Z našeho území se uvádí 33 druhů (v Evropě cca 518 druhů), ale po revizi muzejních sbírek lze očekávat více než polovinu evropských druhů. S ohledem na obtížnou diagnostiku jsou nejisté i publikované údaje o parazitaci škůdců. Pokud správnost určení neověřil specialista na tuto čeleď, je druhová, někdy i rodová příslušnost pouze orientační, což ale nic nemění na míře parazitace škůdce jesenkami.

Čeleď se dělí na 2 podčeledi.

Platygastrinae

Většina druhů patří mezi Platygastrinae, kteří nemají v předním křídle žádnou žilku. Jsou to koinobionti (parazitovaný jedinec se dále vyvíjí). Samice kladou vajíčko do vajíček nebo mladých larev bejlomorek, ale vývoj jesenek je pozastaven do doby, než se hostitel nepřemění v předkuklu nebo kuklu. V jednom hostiteli se vyvíjí jedna nebo více jesenek, vyskytuje se i polyembryonie (z jednoho nakladeného vajíčka vznikne více jedinců). Parazitace bejlomorek ukrytých v různých hálkách vedla k vytvoření různých morfologických uzpůsobení u samic jesenek (prodloužení zadečku, pouzdrovitý roh na vysunovací kladélko, 2. článek zadečku dolu silně vyklenutý aj.).

Sceliotrachelinae

Sceliotrachelinae mají v předním křídle krátkou, na konci paličkovitě rozšířenou žilku, která nedosahuje k okraji křídla, vzácně žilka chybí. Většina druhů se známou biologií patří mezi parazitoidy vajíček brouků z čeledi mandelinkovití, nosatcovití, tesaříkovití a křísů z čeledi svítilkovití. Další přeskočily k vajíčkům podobným nymfám a pupáriím molic a červců. Většina z nich jsou idiobionti (hostitel se dále nevyvíjí).

Druhy z rodu Fidiobia mají větší variabilitu v typech hostitelů, parazitují vajíčka a larvy, některé byly vychovány i z hálek žlabatek, ale není jasné, zda parazitují žlabatky nebo další druhy využívající hálku žlabatek.

Parazitoidi bejlomorek

V našich podmínkách mají význam především parazitoidi bejlomorek z podčeledi Platygastrinae, kteří spolu s dalšími užitečnými organizmy pomáhají držet populace některých škůdců dlouhodobě pod prahem škodlivosti (plodomorky v klasech). Bejlomorku kapustovou, škodící v šešulích řepky, parazituje více druhů jesenek patřících do několika rodů, přesto zůstává významným škůdcem a bez ošetření insekticidy dochází ke ztrátě výnosu. Dospělci jesenek jsou v porostech řepky hojní až velmi hojní, ale poměr bejlomorek k parazitoidům je ve prospěch bejlomorky, obdobně jako v případě lumků z podčeledi Tersilochinae, parazitujících blýskáčky a krytonosce. Zde se jesenky uplatňují při snižování populační hustoty v další generaci a k oddálení výskytu rezistence vůči insekticidům (zahubí přeživší jedince po postřiku).

Platygaster - druhově nejbohatší rod s více než 200 popsanými a mnoha dosud nepopsanými evropskými druhy. Statut některých druhů je nejasný a je nutné provést taxonomickou revizi. Druhy se známou biologií se vyvíjejí v bejlomorkách. U bejlomorky kapustové parazituje několik druhů jesenek, bejlomorku hrušňovou a jabloňovou parazituje P. demades. K ochraně obilnin proti bejlomorce plevové byl z Evropy do Kanady dovezen P. tuberosula. V poslední době je intenzivně studován P. robiniae, který parazituje bejlomorku akátovou svinující okraje akátových listů. Tento parazitoid byl zjištěn v Itálii v roce 2004 a předpokládá se, že pochází nejspíše ze Severní Ameriky, původní vlasti akátu. Pokud je hypotéza pravdivá, tak se parazitoid šíří v Evropě obdobnou rychlostí jako jeho hostitel. U nás byla tato jesenka vychována z hálek bejlomorky v roce 2006 v Praze na Olšanských hřbitovech a jedinci byli použiti při popisu druhu. Míra parazitace se během roku zvyšuje. Nejnižší je u první generace na jaře, nejvyšší na podzim (okolo 20 %). V jedné larvě bejlomorky se vyvine 3–14 jesenek.

Inostemma - zahrnuje 35 evropských druhů. Samice mají vyvinut pouzdrovitý roh na hřbetní straně 1. tergitu, který přesahuje obloukovitě nad hrudník a slouží k uložení kladélka, která samice vysunuje při parazitaci bejlomorek. Délka a šířka rohu je druhově specifická. Několik druhů napadá bejlomorku kapustovou.

Fidiobia hofferi - velikost 0,5–0,6 mm, hlava a hruď černé; zadeček, nohy a tykadla světle hnědé. Tykadla 9článková s paličkou. Druh popsán z Bzence z jedinců líhnutých z lumka parazitujícího u makadlovky borové.

Allotropa mecrida - tělo černé (0,6–0,8 mm); nohy, první článek zadečku a část tykadel rezavohnědé, kladélko samic přesahuje konec zadečku, tykadla samců dlouze ochlupená. Parazituje u červce javorového. Napadá nymfy 1. a 2. instaru.

Jesenky na šešuli řepky signalizují přítomnost bejlomorky kapustové

Samice jesenek mohou mít speciální tvar zadečku ke snazšímu proniknutí k hostiteli

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.