Užitečné organizmy (39): Megaspilidae

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 582x

Z pohledu ochrany rostlin lze plamčice z čeledi Megaspilidae považovat spíše za škůdce než užitečné organizmy, protože většina druhů se známou biologií patří mezi parazitoidy predátorů a hyperparazitoidy jiných parazitoidů. Při vyšších počtech mohou negativně ovlivnit početnost nepřátel mšic v agrocenózách i v uzavřených prostorech skleníků.

Čeleď nemá dosud české jméno, neboť dříve bývala jednou z podčeledí plamčic, pro které se české názvy nevytvářely. Megaspilidae patří mezi malé až velmi malé druhy. Zbarvení těla je většinou nevýrazné, od černé po světle hnědou. Tykadla jsou lomená, 11článková, nasazena blízko úst, u samců někdy pilovitá až hřebenitá. Střední holeň se 2 ostruhami, báze prvního článku zadečku je při pohledu shora krkovitě zaškrcena. U většiny druhů je v předním křídle výrazná plamka. U samic jsou nezřídka křídla zkrácená nebo chybějí, bezkřídlí mohou být i samci. Bezkřídlé druhy se nacházejí nejčastěji v prosevech půdy a v mraveništích. V Evropě se vyskytuje 140 druhů v devíti rodech, u nás lze očekávat více než polovinu těchto druhů.

Dělí se na 2 podčeledi. Lagynodinae je málopočetná podčeleď se 7 druhy ve 3 rodech. Límec zadečku má 3 kýly, samice jsou často bezkřídlé bez temenních oček, okřídlení jedinci nemají výraznou plamku (je úzká, čárkovitá jako u čeledi Ceraphronidae). Hostitel je znám pouze u Lagynodes pallidus, který byl vychován z kokonů lumčíka rodu Apanteles.

Podčeleď Megaspilinae má na límci zadečku jiný počet kýlů (většinou více), plamka je široká a bývá znatelná i u druhů se zkrácenými křídly. Biologie většiny druhů není známa. Platyceraphron muscidarum parazituje v pupáriích much vyvíjejících se ve dřevu. Má nápadně zploštělou hlavu a tělo, aby se mohl snadněji dostat k hostitelům. Parazitoidy dvoukřídlých jsou i Creator spissicornis a rod Conostigmus. Conostigmus cf. rufescens byl vychován z kokonu bejlomorky kapustové. Nejvíce informací o hostitelích pochází z intenzivně studovaného komplexu parazitoidů a predátorů mšic, z nichž nejhojnější jsou druhy rodu Dendrocerus. Pestřenky parazituje Trichosteresis glabra.

Dendrocerus - tento druhově početný rod zahrnuje především hyperparazitoidy mšic. Samice vyhledává mšice v době, kdy jsou již přeměněny v soudečkovitou mumii, která v sobě ukrývá předkuklu nebo kuklu mšicomara. Larva vysává mšicomara z povrchu (ektoparazitoid) a patří mezi idiobionty (hostitel se dále nevyvíjí). Larva se z vajíčka líhne za 1–2 dny a celý životní cyklus (od vajíčka po vylíhnutí dospělce) trvá v závislosti na teplotě 9–42 dní. Kuklí se uvnitř kokonu mšicomara a mumii mšice opouští otvorem s nepravidelným okrajem, čímž se liší od výletového otvoru mšicomara (hladký, kulatý). Za rok vytváří několik generací. Dospělci přezimují např. v mechu a hrabance nebo uvnitř hostitele. Některé druhy mají široké spektrum hostitelů (mšicomarů), kteří se vyvíjejí u mnoha druhů mšic na různých rostlinách. Jiné druhy se specializují na úzký okruh hostitelů, vyskytující se ve specifickém prostředí.

Po mšicomarech jsou nejčastějšími hostiteli rodu Dendrocerus chalcidky parazitující mšice. Zda napadá i pažlabatky z podčeledi Charipinae je nutné znovu ověřit. Některé druhy byly vychovány i z červců (např. puklice švestkové) a mer, ale i zde se nejspíše jedná o hyperparazitoida některé z chalcidek. Predátory mšic parazituje pouze několik druhů. Nejčastějšími hostiteli jsou bělotkovití, méně často další síťokřídlí. Dendrocerus pupparum parazituje pestřenky. Mimo Evropu parazituje i slunéčka a časem mohou být zjištěni noví hostitelé rodu Dendrocerus i v dalších čeledích.

Rizikem pro biologickou ochranu jsou některé druhy rodu Dendrocerus. V plodinách pěstovaných ve venkovních podmínkách je míra parazitace nízká (do několika procent) a jako u jiných hyperparazitoidů jsou možnosti regulace minimální. Naopak ve sklenících a fóliovnících může dosahovat parazitace desítek procent a spolu s dalšími hyperparazitoidy výrazně omezit účinek vysazovaných bioagens proti mšicím. S úbytkem pesticidů a přechodem k biologické ochraně bude význam hyperparazitoidů vzrůstat. V našich podmínkách jsou rizikové především skleníky s celoročním provozem (např. botanické zahrady), kde mají parazitoidi čas se namnožit a založit trvalé populace. U velkých skleníků se zeleninou je riziko nižší, mezi odstraněním starých a výsadbou nových rostlin je přestávka, při které se provede úklid skleníku a odstraní většina hyperparazitoidů. Pokud se nová populace nepřiveze spolu se sadbou, bývá početnost v okolí skleníku zpravidla natolik nízká, že nestačí k namnožení hyperparazitoidů do škodlivé početnosti.

Negativní vliv hyperparazitoidů na regulaci mšic se uvádí nejčastěji při využití zásobních rostlin. Při této metodě se ve skleníku chovají mšice na obilí (nenapadají pěstované rostliny), které slouží jako rezervoár mšicomarů a dalších afidofágů. Zde může dosáhnout parazitace mšicomarů rodem Dendrocerus a dalšími hyperparaizitoidy až desítek procent a narušit systém ochrany. Vybalancování biologické ochrany ve složitých potravních sítích je složité a zvyšuje náklady. Jednou z možností ochrany proti hyperparazitoidům ve sklenících je vysazování více druhů parazitoidů mšic z různých čeledí (mšicomaři a chalcidky - hyperparazitoidi se vyvíjejí pouze v některých z nich). Zásobní rostliny s mumiemi mšic se mohou využít jako lapací rostliny k vychytání hyperparazitoidů - rostliny se před vylíhnutím dospělců odstraní ze skleníku. V budoucnu mohou být využity i chalcidky čeledi Pteromalidae (např. rod Asaphes a Coruna), které jsou primární parazitoidi mšic, ale mohou být i hyperparazitoidy Megaspilidae a dalších čeledí z komplexu afidofágů.

Samice Conostigmus se zkrácenými křídly

Rod Dendrocerus parazituje mšicomary ukryté v mumiích mšic

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.