Užitečné organizmy (40): Nepřátelé žlabatky kaštanovníkové

01. 05. 2019 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 535x

Žlabatka kaštanovníková (Dryocosmus kuriphilus) je invazní druh pocházející z Číny. Nejdříve se rozšířila do Japonska (1941), později do Ameriky (1974) a Nepálu (1999). V Evropě byla nalezena v roce 2002 v Itálii, kam byla přivezena s kaštanovníky z Číny o 2–3 roky dříve. Od té doby se šíří Evropou, až v roce 2012 přijela v napadených stromcích kaštanovníků i do České republiky.

Rod Dryocosmus má holarktické rozšíření (Evropa, Asie, Severní Amerika). Náleží do tribu Cinipini obsahujícím cca 1 000 popsaných druhů. Na rozdíl od většiny rodů, které vytvářejí hálky převážně na dubech, má Dryocosmus širší hostitelské spektrum, a kromě dubů se vyvíjí na dalších čtyřech rodech čeledi bukovité (Fagaceae), včetně kaštanovníku. Zahrnuje okolo 30 druhů a nové žlabatky jsou stále popisovány. V Evropě je zastoupen dvěma druhy (D. mayri a D. cerriphilus), které vytvářejí hálky na dubu ceru a dalších teplomilných dubech.

U nás nebyly nalezeny, ale s oteplováním mohou časem posunout severní hranici rozšíření z Rakouska až k nám nebo mohou být zavlečeny spolu s napadenými stromky dubů a v teplých lokalitách vytvořit přežívající populaci.

Žlabatka kaštanovníková byla donedávna jediným druhem žlabatky, vytvářející hálky na kaštanovnících. V roce 2015 byl v Číně popsán D. zhuili, který vytváří hálky na kaštanovníku Henryově (Castanea henryi). Hálky jsou stejné, druhy se odliší podle vylíhlých dospělců, ale mimo Čínu se zatím nevyskytuje. Na rozdíl od nového druhu, který je dosud znám pouze z jednoho druhu kaštanovníku (monofág), patří žlabatka kaštanovníková mezi oligofágy - vyvíjí se na několika druzích kaštanovníků (Castanea spp.).

Ochrana

V našich podmínkách jsou zdrojem žlabatky napadené stromky kaštanovníku přivezené ze zahraničí, ze kterých se může rozšířit na staré stromy v okolí. Základem ochrany je proto prevence - nekupovat stromky s hálkami žlabatek. Na zakoupených stromcích nemusejí být hálky, ale pouze vajíčka nebo larvičky ukryté v pupenech, které vytvoří hálku až po vysazení. Při zjištění hálek až po výsadbě je třeba radikálního řešení a celý stromek ihned uříznout a spálit, včetně listí a větviček na zemi, aby se zamezilo šíření žlabatky do okolí. S výsadbou nového stromku je nutné počkat do příštího, lépe až přespříštího roku, aby byla jistota, že žádné žlabatky na lokalitě nepřežijí a nenapadnou nový stromek.

Pokud žlabatky napadnou staré stromy v parcích, provádí se ochrana kombinací postřiku insekticidem proti dospělcům před vykladením vajíček a průběžným odstraňováním hálek ostříháním napadených větví, otrháním listů s hálkami a jejich spálením. Pokud by došlo k zavlečení žlabatky do kaštánek nebo lesních komplexů, je přímá ochrana komplikovaná vzhledem k množství stromů (kaštánky) a v lesích nemožná.

To je důvodem, proč v jižní Evropě, s velkými plochami extenzivně pěstovaných kaštanovníků a vysokou mírou napadení, se ochrana soustředí na využití parazitoidů. Ti, jak se ukázalo v Japonsku a později i v Americe, mají vysoký potenciál snížit výskyt žlabatky pod práh škodlivosti.

Parazitoidy

Parazitoidy žlabatky kaštanovníkové lze podle původu rozdělit na domácí, evropské a introdukované z původní domoviny žlabatky v Asii. Mezi specifické nepřátele lze zařadit i žlabatky z tribu Synergini (viz 20. díl seriálu, Agromanuál 1/2021), kteří mohou negativně ovlivňovat hálkotvorný druh. Přes intenzivní studium a sběr velkého množství hálek, byl až v roce 2016 v severním Řecku dochován nový druh Saphonecrus kuriphilusi, u kterého se předpokládá, že se původně vyvíjel v hálkách některé dubové žlabatky. O jeho vlivu na žlabatku kaštanovníkovou není zatím nic publikováno, ale i když nebude negativně ovlivňovat vývoj larev žlabatky, může svojí přítomností v hálce zvýšit i parazitaci žlabatky.

Evropskými parazitoidy žlabatky kaštanovníkové jsou pouze chalcidky, které se v Evropě vyvíjejí v hálkách dubových žlabatek. V západním Palearktu je známo okolo 140 druhů chalcidek, parazitujících v dubových hálkách. Z nich se na žlabatku kaštanovníkovou dokázalo adaptovat 51 druhů z šesti čeledí a počet druhů bude nejspíše dále vzrůstat. Nicméně pouze několik druhů je natolik početných, aby významně snížilo množství žlabatky. Jedná se často o nespecializované polyfágní druhy (např. Eupelmus urozonus), schopné parazitovat více čeledí i řádů.

Aby původní druh mohl parazitovat larvy žlabatky kaštanovníkové, musí být hálka v optimální velikosti, při které dokáže samice chalcidky naklást vajíčko do komůrky žlabatky. Pokud je stěna příliš tlustá nebo tvrdá, už nedokáže kladélkem proniknout k hostiteli. V počátcích zavlečení žlabatky bývá parazitace nízká, postupně se zvyšuje, ale zůstávají velké rozdíly mezi regiony i lokalitami. Početnost žlabatky i parazitaci mohou negativně ovlivnit pozdní jarní mrazíky.

Z České republiky nejsou žádné údaje o parazitaci žlabatky kaštanovníkové, protože většina napadených stromků byla pořezána a zničena.

Přes velký počet evropských druhů je celková míra parazitace nízká a nestačí k regulaci žlabatky. Proto byla z Japonska dovezena krásenka Torymus sinensis, která je dobře adaptována na životní cyklus žlabatky. Nejdříve byla opakovaně vysazena v roce 2005 a 2006 v Itálii a později i v dalších zemích, kam se může šířit samovolně pomocí větru nebo v napadených stromcích spolu se žlabatkou. Zdá se, že i v Evropě bude užitečným pomocníkem v biologickém boji proti žlabatce a stane se důležitou součástí ochrany kaštanovníků.

Hálky žlabatky kaštanovníkové

Parazitoid krásenka Torymus sp. líhnoucí se z hálky

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0418.