Užitečné organizmy (54): Parazitoidi křísů

05. 09. 2024 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 273x

Podřád křísi (Auchenorrhyncha) je u nás zastoupen necelými 600 druhy. Pomocí sacího ústního sají rostlinné šťávy, u několika druhů se předpokládá vysávání mycelia hub. Přes vysoký počet druhů obsahuje podřád jen několik významných škůdců. Většina druhů neškodí, jsou potravně vázány na plané druhy rostlin nebo specifická stanoviště.

Přímé škody sáním jsou většinou pod prahem škodlivosti. Význam křísů spočívá především v přenosu viróz a fytoplazem. Mezi některými původci chorob a křísy vznikl těsný vztah a křísi jsou buď jedinými nebo nejvýznamnějšími přenašeči. Například virovou zakrslost pšenice (WDV) v našich podmínkách přenáší pouze křísek polní. Další saví škůdci virus WDV při sání na napadené rostlině nasají, ale nedokáží jej přenést do jiné rostliny.

S oteplováním a šířením invazních druhů se u nás počet škodlivých křísů zvyšuje. Ohroženy jsou především teplé oblasti Moravy a Čech, ale s nárůstem teplot se budou s křísy potýkat i pěstitelé ve vyšších nadmořských výškách. Nejvíce křísů přibylo na révě, kde je významný především křísek révový přenášející karanténní fytoplazmové zlaté žloutnutí révy. Po namnožení přenašečů se očekává výskyt a škodlivost fytoplazem na cukrové řepě, zelenině a dalších plodinách.

I když je křísů velké množství (počet druhů i jedinců), nepatří k oblíbeným hostitelům parazitoidů. Specializují se na ně pouze čeledi lapkovití, hlavatěnovití a některé rody brvušek. V ostruhovnících (Delphacidae) se vyvíjí několik druhů řasníků (Strepsiptera), kteří vytváří na zadečku křísů útvary podobné malému vaku lapkovitých. Jejich vliv na regulaci škodlivých druhů je nejspíše nevýznamný, obdobně jako u většiny dalších parazitoidů.

Hlavatěnkovití (Pipunculidae) patří mezi dvoukřídlý hmyz, ostatní parazitoidi jsou z řádu blanokřídlých. Hlavatěnky mají nápadně velké složené oči, které zaujímají většinu plochy polokulovité hlavy. V křísech parazitují drobné druhy s délkou těla 2–5 mm. Zbarvení těla je převážně tmavé, složené oči jsou často v různých odstínech červenohnědé. Samice mají ostré kladélko (obr. 1), kterým vpraví vajíčko do těla nymfy. Larvy se vyvíjejí uvnitř zadečku, který opouští v místě intersegmentální membrány a kuklí se mimo tělo hostitele v půdě.

U nás se vyskytuje přes 100 druhů. Údajů o parazitaci škodlivých křísů je malé množství a hlavatěnky mají při regulaci škůdců nejspíše zanedbatelný význam. V porovnání s počtem křísů je výskyt dospělců hlavatěnek v zemědělských kulturách většinou nízký. Přesto, že jsou příbuzní pestřenkám, nepatří k návštěvníkům květů a zvýšení početnosti pomocí kvetoucích rostlin na hlavatěnky nefunguje.

Obr. 1: Samice hlavatěnky s ostrým kladélkem směřujícím dopředu

Lapkovití (Dryinidae) jsou parazitoidi nymf, méně často dospělců křísů. Většina druhů je drobných, s délkou těla 1–4 mm. Samice některých skupin mají modifikované přední nohy k účinnějšímu lapání křísů, které uchopí za nohy, aby jim nemohli odskočit před nakladením vajíčka. Nymfy jsou potravou i pro samice, které mohou sežrat obdobné množství jedinců, jako parazitují. Starší larva vytváří na boku těla hostitele typický vak, podle kterého se pozná míra parazitace (obr. 2). Na konci vývoje parazitovaný křís většinou uhyne. Pokud přežije, bývá barevně a morfologicky pozměněn, což znesnadňuje identifikaci druhu.

V našich podmínkách je parazitace většinou velmi nízká. Na nymfách kříska polního a dalších druhů křísů v obilninách i na výdrolech jsou nalézány vaky lapky velmi zřídka a parazitace se pohybuje pod 1 %. Obdobné je to i v dalších plodinách, tam jsou též vaky na křísech vzácné. Významná bude nejspíše pouze lapka voskovková, regulující invazní voskovku zavlečenou.

Obr. 2: Křísek polní s vakem lapky

Brvuškovití (Mymaridae) patří mezi nejmenší chalcidky specializující se na parazitaci vajíček. S velikostí těla nepřesahující většinou 1 mm jsou na rostlinách přehlíženy a hostitele známe jen u cca ¼ druhů. Vajíčka křísů parazituje několik rodů, nejvýznamnější je druhově početný rod Polynema. Méně častými parazitoidy křísů jsou i další zástupci nadčeledi chalcidek.

Zlatěnkovití (Chrysididae) jsou pestře zbarvení (obr. 3) inquilini nebo parazitoidi samotářských vos, včel a kutilek. Patří mezi středně velké druhy s velikostí těla odpovídající velikosti hostitelů. Většina zlatěnek parazituje v hnízdech jiných žahadlových blanokřídlých, kam samice zlatěnky pronikne v době nepřítomnosti majitelky hnízda a naklade vajíčko. Hostitelé svá hnízda před parazitací brání, proto některé zlatěnky zvolily strategii trojského koně - kladou vajíčka do hostitelů své budoucí kořisti. Zlatěnky parazitují nymfy křísů, které loví a nosí do hnízda nic netušící samice kutilek. Larva zlatěnky se vyvíjí v zadečku křísa a pokud se dostane do hnízda kutilky, opustí jeho tělo a parazituje larvu kutilky. Pokud má smůlu a zůstane na rostlině, uhyne spolu s křísem. V hnízdech bývá až několik desítek nymf, stačí aby jedna z nich byla parazitovaná. Přesto musí zlatěnka parazitovat vysoké procento hostitelů, aby se některý dostal spolu s ním do hnízda.

U nás jsou zlatěnky v zemědělských plodinách většinou vzácné a vyskytují se především v teplých oblastech nížin. Údaje o parazitaci od nás chybějí, ale s ohledem na vzácnost zlatěnek bude nejspíše zanedbatelná. Na jihu Evropy, kde jsou zlatěnky hojné, může být parazitována až ¹/₅ nymf.

Obr. 3: Dospělci zlatěnek jsou kovově pestře zbarvení

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.