Užitečné organizmy (56): Parazitoidi žilnatek
23. 10. 2024 Škůdci Zobrazeno 217x
Žilnatky zatím patří mezi méně známé škůdce, kteří budou postupně nabývat na významu. Přímé škody sáním jsou většinou nevýznamné, důležitá je jejich schopnost přenosu fytoplazem. U některých chorob jsou nejvýznamnějšími přenašeči fytoplazem z planých druhů rostlin na pěstované druhy, kde se mohou uplatnit i méně výkonní přenašeči z dalších skupin savého hmyzu.
Čeleď žilnatkovití (Cixiidae) patří mezi křísi (Auchenorhyncha). Mají savé ústní ústrojí, kterým dospělci i nymfy vysávají šťávu z floému rostlin. Dospělci s délkou těla 4,5–9 mm patří mezi větší druhy křísů, mají průhledná křídla s tmavými žilkami, která vždy přesahují zadeček (nejsou zkrácená). Tykadla jsou u hlavy ztlustlá, samice mohou mít na konci zadečku bílá vosková vlákna. Ve střední Evropě se vyskytuje okolo 20 druhů žilnatek. Přenašeči fytoplazem patří do rodu Pentastiridius, Hyalesthes a Reptalus. Všichni mají na středohrudi 5 kýlů, pokud jsou přítomny pouze 3 kýly, jedná se o neškodné rody, které fytoplazmy nepřenášejí.
Dospělci škodlivých druhů se vyskytují od června do srpna. U nás mají jednu generaci v roce. Samice kladou vajíčka do půdy blízko hostitelských rostlin. Nymfy jsou ukryté v půdě, kde přezimují. Sají na kořenech rostlin a v závislosti na teplotě půdy se postupně stěhují k povrchu. Poznají se podle bílých, voskových vláken, která tvoří na konci zadečku hustý shluk podobné délky nebo jsou delší než tělo nymfy.
U nás je zatím nejškodlivější žilnatka vironosná (Hyalesthes obsoletus), která je považována za nejvýznamnějšího vektora fytoplazmy stolburu bramboru (Candidatus Phytoplasma solani). Tato fytoplazma škodí v současné době především na révě vinné na jižní Moravě, ale významné škody lze očekávat i na bramborech, cukrovce, zelenině a dalších plodinách. Žilnatka vironosná je hojná na jižní Moravě, odkud se postupně šíří na sever. Je pravděpodobné, že časem pronikne i do nížinných oblastí Čech, odkud v minulosti ustoupila. Dospělci jsou polyfágní, upřednostňují rostliny z čeledi lilkovitých.
Velkou neznámou je žilnatka rákosní (Pentastiridius leporinus), která přenáší Candidatus Arsenophonus phytopathogenicus, způsobující výrazné snížení výnosu a cukernatosti cukrové řepy v Porýní. Tento druh se vzácně vyskytuje i v ČR, ale naše populace neškodí - saje především na rákosu. V západní Evropě (Francie, Německo) došlo ke změně biologie a tento původně rákosní druh přešel na polní plodiny. Výskyt škodlivé „polní populace“ u nás zatím nebyl prokázán, ale není vyloučeno, že se tato populace může časem rozšířit i na naše území.
Parazitoidi žilnatek
Údaje o parazitoidech škodlivých druhů žilnatek jsou nedostatečné. Většina parazitoidů křísů napadá vajíčka nebo nymfy, které jsou v případě žilnatek ukryté pod zemí na kořenech rostlin, kde se obtížně získávají v dostatečném množství. Bez dochování nymf do dospělce je určení obtížné nebo nemožné, proto se informace omezují převážně na celou čeleď žilnatkovití, bez uvedení rodu nebo druhu, který byl parazitován. V recentní dostupné literatuře se nepodařilo nalézt ověřené údaje o parazitaci žilnatky vironosné ani žilnatky rákosní.
Známí parazitoidi žilnatek patří do třech čeledí, které se na křísy specializují. Dvoukřídlé reprezentuje čeleď hlavatěnkovití (Pipunculidae), z blanokřídlých jsou to lapkovití (Dryinidae) a vejřenkovití (Embolemidae).
Blanokřídlí parazitoidi vytvářejí na povrchu nymf nápadné vnější vaky, které se u vyšších instarů nedají přehlédnout, přesto se o nich autoři publikací nezmiňují. Z toho lze usuzovat na nízkou parazitaci nymf a zanedbatelný význam při regulaci početnosti škodlivých druhů žilnatek. Z uvedených čeledí mají nejvyšší potenciál vejřenkovití, jejichž bezkřídlé samice dokáží aktivně pronikat hluboko do půdy k nymfám sajících na kořenech. U vajíček lze očekávat parazitaci několika druhy chalcidek.
Lapkovití
U žilnatek parazitují druhy z podčeledi Dryininae. U nás se vyskytuje pouze rod Dryinus s třemi vzácnými druhy s délkou těla 4–6,5 mm. Obě pohlaví jsou okřídlená, samice mají na konci předních nohou vytvořené klíšťky k chytání a přidržení křísů při kladení vajíčka. Jedna larva lapky zahubí jednoho křísa. Samice lapek jsou dravé a v průběhu života mohou sežrat podobné množství nymf jako parazitují.
Vejřenkovití
Vejřenka rezavá (Embolemus ruddii) - dospělci jsou 3–5 mm velcí, samci jsou okřídlení, černohnědí, samice je bezkřídlá, rezavě zbarvená, vzhledem připomíná mravence. Vejřenkovití jsou málopočetná čeleď zastoupená u nás pouze tímto druhem.
S ohledem na skrytý způsob života je biologie druhu nedostatečně prozkoumána. Samci se vyskytují na podzim. Samice přezimují, jsou chytány nejčastěji na jaře a na podzim, ale vyskytují se nejspíše po celý rok. Parazitují nymfy žilnatek ukryté v půdě, za kterými aktivně pronikají pod povrch. Obdobně jako u čeledi lapkovití vytváří larva vejřenky na boku nymfy vak, podle kterého se odliší parazitované nymfy od zdravých.
Seznam hostitelů je nedostatečný, většinou se uvádí pouze příslušnost parazitovaných nymf k čeledi žilnatkovití bez uvedení druhu. Lze předpokládat, že vejřenka je oligofágní druh, který bude parazitovat i škodlivé druhy žilnatek. Pokud bude jejím hostitelem i žilnatka vironosná nebo žilnatka rákosní, bude parazitace nejspíše nízká a bude odpovídat nízké početnosti dospělců. Při monitoringu hmyzu v meziřadí vinic na jižní Moravě bylo odchyceno smýkáním pouze několik samců vejřenek, kteří jsou vzácní i v dalších biotopech. Samice je možné zjistit prosevem půdy nebo odchytem do podzemních pastí zakopaných v zemi, které chytají hmyz v různých hloubkách.
Obr. 1: Bezkřídlá samice vejřenky
Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.
Další články v kategorii Škůdci