Užitečné organizmy (60): Srpušky a švábomaři

26. 03. 2025 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 251x

Nadčeleď srpušky (Evanioidea) zahrnuje 3 druhově chudé čeledi. Jedná se většinou o velké a nápadné druhy s dlouhým kladélkem, které jsou podobné lumkům a lumčíkům. V zemědělsky významných škůdcích žádný z našich druhů neparazituje. Čeleď Aulacidae, vyvíjející se v dřevokazném hmyzu, pomáhá regulovat lesní škůdce a nepůvodní druhy švábů mohou parazitovat zavlečení švábomaři.

Do setí řepky je nyní ještě spousta času, avšak v našich končinách se ujal zvyk porozhlédnout se okolo, jak která řepka vypadá a přemýšlet o budoucích kandidátech na výsev už teď. Můžeme dokázat, že nabídka odrůd řepky společnosti Limagrain je komplexní a zahrnuje hybridy vhodné do všech podmínek a na každé pole.

Srpušky se poznají podle zadečku nasazeného vysoko nad zadními kyčlemi. Většina blanokřídlých má stopku zadečku ve spodní části mezi kyčlemi, ale výjimky existují i u jiných nadčeledí, např. u několika druhů lumčíků. Od nich se liší podle žilnatiny křídel, která je pro jednotlivé čeledi srpušek charakteristická. Tykadla jsou nelomená s 13–14 články. Aulacidae jsou pravými parazitoidy, zbylé 2 čeledi jsou predátoři - larva během vývoje zahubí více jedinců.

Švábomarovití (Evaniidae)

Jedná se o malé až středně velké druhy s délkou těla nejčastěji 4–10 mm, vzácně až 15 mm. Zatím bylo popsáno okolo 400 druhů, které jsou nejhojnější v tropech, stejně jako jejich hostitelé. V Evropě se vyskytuje 5 druhů. 2 jsou nepůvodní: Prosevania incerta, popsaná z ostrova Rhodos, má nejasný taxonomický statut a Zeuxevania splendidula, parazitující jihoevropského rusce Loboptera decipiens, se vyskytuje jen ve Středomoří. U nás je původní pouze švábomar drobný.

Švábomarovití se poznají na první pohled podle nepoměrně malého a zboku zploštěného zadečku s dlouhou a tenkou stopkou, který je menší než hruď. Žilnatina křídel je pro čeleď též charakteristická. Zadní nohy jsou nápadně dlouhé. Tykadla jsou rovná, nelomená s 13 články. Kladélko samic je skryté, nepřesahuje zadeček. Zbarvení je většinou tmavé, nebo s kombinací červenohnědé, případně žluté.

Název čeledi je odvozen od hostitelů. Samice parazituje shluky vajíček švábů, která jsou spojena sekretem do ootéky. Ootéka je po ztuhnutí sekretu pevná a tvrdá. Samici švábomara může trvat půl hodiny nebo i déle, než se kladélkem provrtá dovnitř. Do ootéky naklade pouze 1 vajíčko. Vylíhlá larva postupně sežere všechna vajíčka a vyplní celý prostor ootéky, ve kterém se zakuklí. Dospělec se prokouše stěnou ootéky ven. Podle výletového otvoru se zjistí míra parazitace. Většinou jsou parazitovány až ootéky odložené šváby na vhodném místě, ale u některých druhů byla pozorována parazitace již v době, kdy samice švába měla ootéku připevněnou k tělu. Ootéky jsou odolné, vydrží dlouhý transport a spolu se zbožím se k nám mohou dostat švábomaři z celého světa. V našich podmínkách nepřežijí zimu, a kromě několika synantropních švábů nenaleznou ani vhodné hostitele.

Zatím jediným nepůvodním druhem, zaznamenaným na našem území, je švábomar Prosevania fuscipes (syn. Evania punctata), který byl zjištěn u Velkého Meziříčí ve čtyřicátých letech minulého století. Pochází nejspíše z Afriky, je méně náročný na teplo než následující druh a na jihu Evropy je poměrně hojný. Druhým zavlékaným, ale u nás dosud nepotvrzeným druhem je Evania appendigaster. Ten má původ nejspíše v Asii, je teplomilnější a v Evropě je vzácnější než předchozí druh.

Oba druhy parazitují v ootékách synantropních švábů rodu Blatta a Periplaneta, se kterými se rozšířily do celého světa. Oba nepůvodní rody švábů u nás přežívají pouze ve vytápěných prostorech. S délkou těla 8–10 mm patří mezi větší druhy švábomarů a mají bohatší žilnatinu křídel. Účinnost švábomarů je nedostatečná a k regulaci skladištních škůdců se zatím nevyužívají. S dospělci se můžete setkat při exotické dovolené. Pokud uvidíte švábomary chodit na zdech hotelu, je velká pravděpodobnost, že se v budově vyskytuje početná populace švábů.

Švábomar drobný (Brachygaster minuta) je náš jediný původní druh. Je 3–6 mm velký, černě zbarvený, s černýma, u samic též načervenalýma nohama. Parazituje v ootékách rusců rodu Ectobius. Potenciálním, ale dosud nepotvrzeným hostitelem jsou i druhy rodu Phyllodromica, které se vyskytují na stejných lokalitách. V literatuře uvádění hostitelé rus domácí a šváb obecný se považují za chybné údaje. Švábomar je u nás hojný na stepních a lesostepních lokalitách, loukách, v sadech, vinicích i podél lesních cest. V horách vystupuje do nadmořských výšek přes 1 000 m (na Barborce pod Pradědem zjištěn ve výšce okolo 1 300 m). Dospělci se vyskytují od května do září, ale nejhojnější jsou v červnu–srpnu, kdy je v přírodě nejvíce ooték rusců. Ve sběrech převažují samci. V Anglii má 1 generaci v roce a přezimuje larva posledního instaru uvnitř ooték. Biologií druhu se u nás dosud nikdo nezabýval a nevíme, zda má 1 rozvleklou generaci nebo se jedná o 2 prolínající se generace.

Obr. 1: Švábomar drobný

Obr. 2: Světlá forma ♀ švábomara drobného (šipky ukazují nasazení zadečku vysoko nad kyčlemi)

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.