Užitečné organizmy (61): Aulacidae a srpuškovití

06. 05. 2025 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 242x

Obě čeledi zahrnují převážně teplomilné druhy, u kterých roste druhová pestrost směrem k jihu. Některé druhy u nás mají hranici severního rozšíření. Srpuškovití se vyvíjejí v hnízdech samotářských včel a vzácné druhy mohou být využity k posouzení kvality životního prostředí. Aulacidae parazitují dřevokazné larvy hmyzu, ale jsou málopočetní a většinou lesnicky nevýznamní.

Aulacidae

Čeleď nemá české jméno. Zahrnuje středně velké až velké druhy (6–13 mm). Zbarvení těla je černé, zadečku červenočerné, nohy jsou světlejší. Samice mají dlouhé kladélko, které může být zahnuté nahoru nebo dolů. Žilnatina křídel je bohatá, pro čeleď charakteristická, u některých druhů s tmavými skvrnami. Na světě bylo popsáno přes 260 druhů, které patří pouze do 2 rodů, vyskytujících se i v Evropě. U nás bylo dosud zjištěno 6 z 11 evropských druhů.

Dospělci se vyskytují od května do podzimu v lesích, skupinách stromů apod. V přírodě jsou vzácní, nejčastěji se chytají na kmenech stromů napadených dřevokazným hmyzem. Dají se dochovat z napadeného dřeva nebo z vysekaných kokonů uvnitř požerků hostitele. Mají jednu generaci v roce. Biologie není u většiny druhů prozkoumána, ale bude podobná jako u dalších parazitoidů dřevokazného hmyzu. Po lokalizaci hostitele se k němu samice provrtá kladélkem a naklade do něj vajíčko. Délka kladélka není dlouhá, hostitel musí být mělce pod povrchem. Larva parazitoida se vyvíjí uvnitř těla hostitele. Kuklí se v zámotku v požerové chodbě.

Srpuška podivná (Aulacus striatus) parazituje housenice pilovrtek z rodu Xiphydria. Na lokalitách s výskytem hostitelů je poměrně hojná, líhne se i z pořezaného dřeva na otop. Běžná je na olších napadených pilovrtkou olšovou (Xiphydria camelus), kde byla podrobně studována i její biologie. Samice parazituje vajíčka pilovrtky krátce po nakladení. Ta jsou ve snůšce až po 25 kusech a srpuška se snaží parazitovat co nejvíce z nich. Parazitované vajíčko se pozná podle tmavé tečky po vpichu kladélka. Larva srpušky se vyvíjí uvnitř těla housenice, která postupně roste. Na konci vývoje ji zahubí, vyžere zbytek těla a prázdnou pokožku opustí. Na stejném místě si vytváří kokon, ve kterém se kuklí. Vylíhlý dospělec se prokouše dřevem ven.

Druhy rodu Pristaulacus parazitují brouky, nejčastěji tesaříky a krasce. Údaje o hostitelích jsou většinou nepřímé (nepotvrzené) podle druhů, které se líhly ze dřeva spolu s dospělci parazitoidů, proto je třeba publikované údaje brát s rezervou. Od předchozího rodu se odlišují podle počtu zoubků na spodku drápků nohou. Pristaulacus má 4 zoubky vytvářejí nápadný hřebínek, kdežto Aulacus pouze jeden, málo viditelný. Všechny naše druhy jsou vzácné, známé jen z několika lokalit. Obdobné je to v zahraničí. Částečně to může být způsobeno použitou metodou sběru, ale i v Malaiseho pastech se vyskytují pouze jednotlivě. Nejvyšší účinnost je při líhnutí z napadeného dřeva s hostiteli nebo odchytem do nárazových pastí na kmenech stromů napadených dřevokazným hmyzem. Pro svoji nízkou početnost mají na regulaci lesních škůdců zanedbatelný význam a slouží jako indikátoři zachovalých lesních stanovišť, s dostatkem mrtvé dřevní hmoty a xylofágního hmyzu.

Srpuškovití (Gasteruptiidae)

Středně velké a velké druhy se štíhlým tělem, hlava a tělo jsou u většiny druhů černé, zadeček s černočervenou kresbou. Samice mají dlouhé i krátké kladélko, na konci někdy s bílou špičkou. Tykadla jsou krátká, u samic se 14 články a s 13 u samců. Křídla jsou v klidu skládána podélně. Srpušky mají nápadně zvětšené, kapkovité zadní holeně, které slouží k vyvažování při letu na místě.

U nás se vyskytuje 20 druhů, v Evropě přes 30 druhů. Většina druhů je teplomilných, s preferencí stepních a lesostepních lokalit. Některé druhy obývají lesy, kde se slétávají na kvetoucí rostliny podél cest. S rostoucí nadmořskou výškou klesá druhová pestrost i početnost. Ve vyšších polohách jsou nejčastější druhy s krátkým kladélkem z druhového komplexu Gasteruption assectator. Našim jediným horským druhem je G. subtile, který byl naposledy sbírán v polovině minulého století a možná již vyhynul.

Dospělci jsou hojní od června do srpna na květech miříkovitých rostlin, proto je Angličané nazývají carrot wasp. Méně často navštěvují květy hvězdnicovitých a dalších rostlin. Nejsou plaší a na květech se dají fotit i chytat rukou. Na jednom květenství může být více jedinců i druhů. V Evropě jsou hostiteli pouze samotářské včely, na jiných kontinentech i další skupiny žahadlových blanokřídlých.

Kladélko samic není uzpůsobeno k provrtávání skrz rostliny a dřevo. Samice proniká do hnízda hostitele vstupním otvorem a do buňky naklade jedno vajíčko. Larva se vyvíjí v hnízdech samotářských včel hnízdících ve dřevu, stoncích, starých hálkách žlabatek a dalších dutinách. Včely hnízdící v zemi napadá pouze několik druhů. Hostiteli jsou nejčastěji druhy z čeledí hedvábnicovití (Colletidae) a čalounicovití (Megachilidae). Vylíhlá larva konzumuje pylové zásoby i s larvou hostitele, postupně se prožírá z jedné buňky do druhé a může zničit celé hnízdo. Na rozdíl od dospělců je široká a zploštělá, štíhlý tvar těla získává až ve stádiu kukly. Některé druhy se mohou vyvíjet v hmyzím hotelu a hnízdech pro samotářské včely. Zednice rodu Osmia, používané k opylování, napadá pouze několik druhů srpušek, a na jejich početnost nemají podstatný vliv. Srpušky jsou predátory samotářských včel, ale polovina z nich je v červeném seznamu ohrožených druhů. V agrocenózách se vyskytují většinou v nízké populační hustotě, nepovažují se za škůdce (hubitele opylovačů), ale za indikátory zdravé krajiny. Pokud v teplých oblastech chybí srpušky, je lokalita nevhodná i pro některé skupiny samotářských včel a je zde nižší míra opylení květů. Zlepšit stav pomůže zvýšení počtu kvetoucích rostlin a vhodných hnízdišť.

Samice Pristaulacus (vlevo) a Aulacus

Na jednom květenství může být více druhů srpušek rodu Gasteruption

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.