Užitečné organizmy (62): Parazitoidi listokaze japonského

13. 06. 2025 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 627x

Listokaz japonský (Popillia japonica) je další invazní druh, který se v blízké budoucnosti stane nechtěnou součástí naší fauny. S rostoucí populací v Itálii a Švýcarsku se zvyšuje frekvence záchytu dospělců v okolních zemích, kam se dostávají dopravou. Z Německa do Česka je cesta jen o několik hodin delší a je pravděpodobné, že první potvrzený výskyt bude již brzy i z našeho území.

Přirozeně se listokaz japonský vyskytuje v Japonsku, na ruském dálném východě, v Koreji a přilehlých regionech, odkud byl zavlečen před více než 100 lety do USA. V 70. letech minulého století byl zjištěn na Azorech a v roce 2014 v Itálii poblíž Milána. O 3 roky později překročil hranice se Švýcarskem, překonal Alpy a v roce 2023 se rozšířil poblíž Curychu. V loňské sezoně byli hlášeni dospělci z Německa, kam se dostali dopravou. Z místa zavlečení se postupně šíří všemi směry. Výskyt od roku 2015 je možné sledovat v interaktivní mapě na www.popillia.eu, která je každoročně aktualizována.

Popis druhu

Dospělci jsou podobní našim druhům listokazů, kteří se mohou na rostlinách vyskytovat též ve shlucích. Listokaz japonský je pestřeji zbarvený, na boku zadečku pod krovkami má 5 pásků světlých chloupků a při pohledu zezadu dvě velké bílé skvrny. Délka těla je cca 1 cm. Larvy jsou světlé s tmavou hlavou, na první pohled se neliší od ponrav jiných druhů. Při podezření na dovoz ponrav tohoto druhu se určují podle mikroskopických znaků na konci zadečku (uchovat vzorek ponrav).

Škodlivost

Jedná se o široce polyfágní druh. Dospělci mohou způsobit holožíry na ovocných, lesních a okrasných rostlinách, révě i polních plodinách. Při přemnožení jsou na rostlině desítky brouků ve shlucích. Ponravy škodí okusováním kořínků a svojí přítomností zvyšují poškození travních porostů divočáky, kteří při jejich hledání přerývají půdu.

Riziko pro ČR

S rozšiřováním areálu výskytu v Itálii a Švýcarsku bude vzrůstat pravděpodobnost zavlečení do ČR dopravou. Jednotliví brouci u nás nezaloží životaschopnou populaci, rizikovější je dovoz ponrav v půdě spolu s rostlinami. Pokud budeme vycházet ze zkušeností s šířením dalších invazních škůdců Evropou, bude posun severním směrem nejspíše postupný a listokaz se stane trvalou součástí naší fauny až za několik let. Mezitím se u nás mohou objevit občasné výsadky jedinců přivezených z jihu, které je třeba monitorovat a eradikovat. Jedná se o karanténní druh, při podezření na výskyt je třeba informovat pracovníky ÚKZÚZ.

Listokaz japonský patří mezi teplomilné druhy. Předpovědní modely potenciální škodlivosti vycházejí pro naše území nejednoznačně a může se stát, že se u nás bude vyskytovat, ale nebude významným škůdcem nebo bude škodit jen v nejteplejších oblastech republiky. Obdobná rovnováha se ustálila u teplomilné voskovky zavlečené, která je početná pouze v tzv. tepelných ostrovech měst a v zemědělských porostech zatím neškodí.

Monitoring

Dospělci se vyskytují od června do srpna. Zjišťují se vizuální prohlídkou rostlin (listů) a sklepáváním. Pěstitelé sousedící s rizikovými lokalitami (zahradní centra dovážející okrasné rostliny z Itálie, odpočívky kamionů přijíždějících z jihu) mohou použít feromonové lapáky.

Biologická ochrana

K regulaci listokaze byla ve 20. letech minulého století dovezena do USA z Asie kuklice Istocheta aldrichi, která se nyní testuje i v Evropě. Pokud se potvrdí úzká specifita k listokazi japonskému, a nebude ohrožovat původní evropské druhy, může být do několika let vypuštěna do ohnisek výskytu. Má jednu generaci v roce. Dospělci jsou šedě zbarvení, mají červené oči a na první pohled připomínají květilku.

Velikost těla je podobná velikosti listokaze. Samice klade 1–více světlých vajíček na vrchní část hrudi. Na tmavozelené barvě jsou dobře viditelná, zůstávají většinou přilepena i po vylíhnutí a umožňují orientačně odhadnout míru parazitace. Vylíhlá larva kuklice se prokouše do těla listokaze a vyžírá jeho vnitřní orgány. Vývoj je rychlý, trvá cca týden. Parazitovaný listokaz zalézá do půdy a larva se uvnitř jeho mrtvého těla kuklí. Dospělec se líhne na jaře dalšího roku. V těle listokaze dokončí vývoj pouze jedna larva kuklice bez ohledu na počet nakladených vajíček.

Na různých místech Kanady byla zjištěna parazitace 4–27 %, v sadech v USA pouze okolo 10 %. Nízká míra parazitace odpovídá vysoké škodlivosti listokaze japonského v Severní Americe a lze předpokládat, že ani v Evropě kuklice nedokáže regulovat výskyt listokaze pod práh škodlivosti. Přispěje ke snížení početnosti, ale bude muset být doplněna dalšími metodami ochrany.

Parazitoidem ponrav v Asii je kuklice Prosena siberita, která má palearktické rozšíření a vyskytuje se i v ČR. Parazitace byla okolo 10 %. Údaje o parazitaci z Evropy zatím nejsou k dispozici, ale lze předpokládat, že i další druhy kuklic by se mohly na nového hostitele adaptovat.

Asijská trněnka Tiphia vernalis byla vysazena v USA ve stejném období jako kuklice a rozšířila se do míst výskytu hostitele. Parazituje larvy 3. instaru. Samice trněnky aktivně vyhledává ponravy listokaze v půdě, paralyzuje je bodnutím žihadla a klade na jejich tělo vajíčko. Vylíhlá larva vysává ponravu z povrchu. Kuklí se v půdě v blízkosti mrtvého hostitele. U nás by mohla parazitovat listokaze japonského trněnka červenonohá (Tiphia femorata), která má podobný životní cyklus a v sadech i vinicích je často velmi hojná.

Dospělec listokaze japonského s vajíčkem kuklice

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0423.

Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně
foto: www.inaturalist.org