Užitečné organizmy (65): Mšicovníci parazitující štítenku zhoubnou

20. 10. 2025 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 575x

Invazní štítenka zhoubná škodila v Evropě do padesátých let minulého století. S rozvojem syntetických insekticidů po 2. světové válce byla ze sadů vytlačena a začala znovu škodit až po zavedení integrované ochrany ovoce, která vyloučila širokospektrální insekticidy, hubící dravého roztoče Typhlodromus pyri.

Štítenka zhoubná patří mezi teplomilné škůdce. K jejímu šíření po roce 2000 přispívá i oteplování, které umožňuje vývoj 2. generace i ve vyšších a chladnějších polohách, kde dříve vytvářela pouze 1 generaci. Škodlivost štítenky vzrůstá v celé střední Evropě, proto byly v rámci projektu QKIS (Quadraspidiotus Knowledge Information System) shrnuty informace o štítence zhoubné ve visegradském regionu (V4), které jsou dostupné na webové stránce www.qkis.pl ve všech národních jazycích. K ochraně se v celé V4 používají stejné účinné látky, u nás nejsou registrovány pouze minerální oleje, které redukují štítenku v předjaří spolu s dalšími přezimujícími škůdci. Mezi nejúčinnější přípravek patřilo Movento (spirotetramat), které již není uváděno na trh. Ztráta systémového přípravku bez náhrady povede nejspíše ke zvýšení škodlivosti a šíření do dalších sadů.

U hospodářsky významné štítenky zhoubné byly hledány možnosti regulace přirozenými nepřáteli, a do Evropy bylo dovezeno a vysazeno několik druhů z původní domoviny ve východní Asii. Nejvýznamnější z nich patří do rodu Encarsia (dříve Prospaltella) a Aphytis. Specifičtí parazitoidi mají stejné ekologické nároky jako štítenka. Jsou teplomilnější a některé vysazené druhy jsou dosud známy pouze z jižní Evropy. U nás se na regulaci štítenky podílí nejčastěji pukličník žlutý (Aphytis proclia) a pukličník štítenkový (Encarsia perniciosi) z čeledi mšicovníkovití (Aphelinidae). S oteplováním bude docházet (a nejspíše již dochází) k posunu areálu výskytu více na sever i u parazitoidů, kteří se na našem území dříve nevyskytovali nebo byli málopočetní. U některých druhů byly limitní zimní teploty, které způsobily vysoké úhyny nebo neumožnily dlouhodobé přežití druhu ani na jižní Moravě. S oteplováním lze očekávat i nárůst míry parazitace, která se zvýší z jednotek procent na desítky, ale i nadále bude jen jedním z komplexu opatření, regulující štítenku pod práh škodlivosti. Čeleď mšicovníkovití byla představena v 7. dílu (včetně pukličníka žlutého i štítenkového) a komplex parazitoidů štítenky ve 44. dílu seriálu. Tento díl je věnován dalším rodům mšicovníků (mimo Encarsia a Aphytis), kteří se uvádějí jako součást komplexu parazitoidů štítenky zhoubné v Evropě.

Počty druhů se vztahují pouze ke štítence zhoubné. V Evropě nebo u nás může být více druhů, ale parazitují jiný hmyz. Velikost těla většiny parazitoidů je do 1 mm. K odlišení rodů i druhů se používá počet článků tykadel, jejich tvar a počet článků v paličce, což jsou 1–3 poslední články tykadla spojená/nahloučená více či méně těsněji k sobě než zbylé články. Všechny druhy jsou oligofágové - parazitují více druhů štítenek nebo červce z několika čeledí, což umožní přežití druhu při absenci štítenky na lokalitě. Některé rody se dají orientačně odlišit podle zbarvení pomocí ruční lupy, ale k přesnému určení druhů je třeba vysoké zvětšení stereomikroskopu nebo mikroskopu a tvorba dočasných preparátů na sklíčku. V nedávné době proběhly taxonomické změny na úrovni rodů i druhů. Při určování podle starších klíčů, které jsou stále funkční, je nutné přiřadit staré názvy k novým kombinacím.

Pteroptrix - má 4článková chodidla všech nohou, čím se liší od dalších rodů, které mají chodidla s 5 články. Tykadla jsou se 7–8 články. U nás se vyskytují 3 z šesti evropských druhů, další je možné očekávat. Některé druhy byly uváděny v rodech Archenomus a Hispaniella, které jsou nyní synonymy.

Coccobius - v tykadle samic je 7 článků, na konci se ztlustlou paličkou, u samců 8 článků, ale palička není odlišitelná od ostatních článků. Na radiální žilce jsou 4 senzily (povrchové smyslové orgány), 3 velké v řadě a 4. menší směrem k přednímu okraji křídla (obr. 1). Štítenku parazitují 2 druhy, u nás se vyskytuje pouze Coccobius annulicornis (synonymum Physcus testaceus). Délka těla samice je 0,6–1,3 mm, samec o něco menší. Tělo samic je žluté, tykadla tmavá s bílým proužkováním některých článků. Samec je tmavý, tykadla a nohy světlejší.

Coccophagus lycimnia - tělo je černé, 0,8–1,2 mm dlouhé, na hlavě má světlé proužky, štítek na hrudi je výrazně světle žlutý, půlkulatý a na první pohled odliší tento druh od ostatních parazitoidů štítenky. Nohy světlé, tykadla hnědá s 8 články. Má široký okruh hostitelů, upřednostňuje spíše červce než štítenky.

Diaspiniphagus - u nás se vyskytuje pouze D. moeris (syn. Coccophagoides similis), další druh se uvádí jen z Itálie. Jedná se o větší jedince s délkou těla samic 0,8–1,2 mm, tělo je hnědé, s různě tmavými odstíny - hlava a nohy jsou světlejší, tykadlo s 8 články, štítek (scutellum) se 4 chloupky, oči načervenalé.

Marietta carnesi - hyperparazitoid štítenek, červců, méně často dalšího hmyzu. Parazituje pukličníky (Encarsia, Aphytis) i další druhy primárních parazitoidů štítenek. Dosud byl zjištěn pouze v jižní Evropě, ale není vyloučeno, že se ze štítenky může vylíhnout příbuzný druh rodu Marietta, který se specializuje na parazitaci chalcidek. Druhy rodu Marietta se poznají podle exotického zbarvení, tělo je žluté až stříbřitě bílé, křídla světlá s tmavými obrazci tvořící kroužky (zbarvení leopard), tykadla krátká, 6článková.

Obr. 1: Coccobius - radiální žilka předního křídla se 4 senzilami

Obr. 2: Silně napadená větev štítenkou, v ohnisku výskytu bývá parazitace velmi nízká

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0425.