Užitečné organizmy (68): Parazitoidi zavíječe zimostrázového

30. 03. 2026 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 408x

Zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) je dalším z řady invazních druhů, který byl nejspíše přivezen do Evropy na napadených rostlinách. Původní domovinou je východní Asie, v Evropě byl prvně potvrzen v Německu v roce 2007, u nás již v roce 2011. Šíření je rychlé, odolává mu už jen severní část Evropy. V Pyrenejích a Alpách vystupuje do vyšších nadmořských výšek.

Dospělci zavíječe jsou nápadně zbarvení a mají dvě barevné formy. Nejčastější je bílá barva křídel se širokým tmavým lemem, méně hojná je tmavá forma, kdy je na předním křídle jen světlá skvrnka. Zbarvením je na první pohled odlišný od našich druhů motýlů. S rozpětím křídel okolo 4 cm patří mezi větší zavíječe. Housenky mohou být přes 3 cm dlouhé. V průběhu vývoje se zbarvení mění, starší jsou zelené s barevnou kresbou. Žijí pospolitě, ožírají listy a mladé výhony zimostrázů. Bez ochrany dochází k holožírům a keře odumírají. U nás vytváří 2 generace, v teplých oblastech a ročnících má částečnou 3. generaci. Přezimují housenky mezi listy zimostrázu. V závislosti na délce zimy pokračují v žíru od března/dubna, kdy je třeba prohlížet keře na přítomnost housenek. Kuklí se mezi sepředenými listy. Housenky další generace škodí v červenci a srpnu. Více informací k morfologii a biologii naleznete v Agromanuálu 2019/8 v článku Šefrové a Laštůvky (2019).

U nás se zatím vyskytuje především v nižších a středních polohách, ale časem se nejspíše rozšíří do všech oblastí s hostitelskou rostlinou, kterou jsou zimostrázy (Buxus spp.). K šíření dochází aktivně letem dospělců, do nových oblastí se dostává ukrytý v sazenicích. Při koupi v zahradnictví nejsou vajíčka nebo malé housenky na první pohled vidět. Přítomnost vetřelce se projeví až za několik dní nebo týdnů usycháním listů, které může být milně zaměněno za vliv přesazení. Pokud se nezasáhne včas, housenky dokončí vývoj, vylíhlí dospělci se rozletí po okolí a další obec je zavíječem zamořena. Výsadbou napadených rostlin se může dostat i do izolovaných horských středisek, např. s chalupáři, kteří si rostliny přivezou z místa bydliště.

U nás jsou zimostrázy nepůvodním druhem, pěstovaným v intravilánech a parcích k okrasným účelům. Na jih od nás jsou přirozenou součástí rostlinných společenstev, rostou ve smíšených kulturách s dalšími druhy a není možné proti housenkám aplikovat insekticidy. Proto se hledali v místě původního výskytu vhodní parazitoidi, které by bylo možné vysadit v Evropě, obdobně jako u dalších nebezpečných invazních druhů. Bohužel zatím nebyl nalezen žádný vhodný kandidát, který by splňoval požadovaná kritéria. V Asii bylo z housenek nebo kukel zavíječe vychováno několik druhů kuklic, z nichž Pseudoperichaeta nigrolinerata a Compsilura concinnata se vyskytují i v Evropě a v obou areálech mají široký okruh hostitelů. Evropské populace obou druhů již byly ze zavíječe vychovány, ale napadení je nízké.

Vysokou parazitaci housenek v Asii měl lumčík Chelonus tabonus, který parazituje vajíčka zavíječe, ale larva zahubí až housenku, uvnitř které se kuklí. Dalším polyfágním asijským lumčíkem je Dolichogenidea stantoni. V jedné housence se vyvíjí více larev. Parazitoidem housenek je i lumek rodu Eriborus. Kukly napadá chalcidka Brachymeria lasus.

Ani jeden druh není monofág nebo úzký oligofág, který by parazitoval pouze několik druhů v rámci rodu. Vše jsou polyfágní druhy, které mají při regulaci nižší nebo nevýznamnou účinnost. Při vysazení v Evropě hrozí riziko, že negativně ovlivní i naše původní druhy motýlů, které by mohly dokonce preferovat před zavíječem zimostrázovým. Publikovaný seznam asijských parazitoidů je nekompletní. Pokud by se provedl víceletý průzkum v celé oblasti původního výskytu s dostatečně velkým počtem odebraných vajíček, housenek a kukel, lze předpokládat desítky druhů parazitoidů. S ohledem na velmi nízkou pravděpodobnost získání druhu vhodného k introdukci do Evropy nebo dalších kontinentů, kam byl zavíječ zavlečen, se nikomu nechce investovat peníze na výzkum, ze kterého by vzešly pouze vědecké články, bez praktického využití pro regulaci zavíječe.

Parazitoidi zavíječe byli studováni i v Evropě. Zjištěné druhy kuklic i lumků patří mezi polyfágy a mají palearktické rozšíření (stejný druh se vyskytuje v Evropě i Asii). Zatímco u některých kuklic se stejný druh vylíhnul ze zavíječe na obou kontinentech, lumci Apechthis compunctor, Pimpla turionellae a Theronia atalantae byli dochováni zatím pouze v Evropě. Všechny tři druhy jsou hojné i v ČR a je pravděpodobné, že se budou podílet na parazitaci zavíječů i v našich podmínkách. V Británii byla zjištěna chalcidka Stenomalina communis z čeledi Pteromalidae.

Regulace početnosti pomocí přirozených nepřátel z místa původního výskytu v jihovýchodní Asii je zatím nepravděpodobná, nedostatečně účinné jsou i evropské druhy užitečných organizmů. Jedinou spolehlivou metodou ochrany zůstává aplikace insekticidu proti mladým housenkám. Postřik se musí dostat i na listy uvnitř hustých keřů. Housenky jsou k insekticidům citlivé, k dispozici je dostatek účinných látek. Dobrou účinnost a delší reziduální působení mají např. spinosad a diamidy. Bez aplikace pesticidů několikrát ročně nepůjde ochránit rostliny ani v budoucnu. Pokud se nejedná o vzácné parkové úpravy, je v místech opakovaných napadení vhodnější zimostrázy nahradit jinou výsadbou.

Obr. 1: Usychající keře zimostrázů po žíru zavíječe

Obr. 2: Rostliny se snaží regenerovat, ale bez ošetření insekticidem po dalším holožíru uhynou

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0425.