Užitečné organizmy (74): Lumčíci z podčeledi Cheloninae

19. 08. 2026 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 2227x

Cheloninae patří do skupiny lumčíků s normálně utvářeným klypeem (non-cyclostoma) a srostlými zadečkovými články, které mohou být redukovány až do podoby podlouhlé skořápky bez znatelných švů s hrubou skulpturou na povrchu. Parazitují housenky motýlů. Hojný výskyt v sadech může indikovat vysoký výskyt vajíček obalečů. V ostatních plodinách nebývá početnost vysoká.

Podčeleď lumčíků zahrnuje 2 poměrně morfologicky uniformní triby, ke kterým se připojil rod Adelius (trib Adeliini), dříve řazený do samostatné podčeledi Adeliinae. Společným znakem je srostlý (nepohyblivý) šev mezi 1. a 2. tergitem (obr. 1) a krátké pochvy kladélka, přesahující pouze částečně za obrys zadečku. Od lumčíků s podobně utvářeným zadečkem se odliší podle žilnatiny. Délka těla je nejčastěji 2–10 mm, zbarvení černé nebo v kombinaci s různými odstíny oranžové až žluté. Druhů s převažujícím světlým zbarvením je minimum. Tělo některých rodů je tvrdé, při napichování na špendlík se může zbortit hruď (raději lepit na štítky).

U nás se vyskytuje 5 rodů a necelých 80 druhů, v Evropě okolo 270 druhů. Početnost druhů se směrem k jihu zvyšuje. Dospělci mají většinou denní aktivitu, pouze část druhů přilétá v noci ke světlu. Specializují se na parazitaci drobných motýlů, větší housenky můr využívá jen malý počet druhů. Samice vyhledávají a parazitují motýlí vajíčka, do kterých nakladou jedno vajíčko tenkým kladélkem. Vajíčko hostitele se normálně vyvíjí a larva lumčíka postupně vyžírá housenku zevnitř. Parazitované housenky se většinou neliší od zdravých, nebo může docházet k barevným a morfologickým změnám, jako v případě přezimujících housenek obaleče jablečného, které jsou zakrslé a bělavé (obr. 2). Larva lumčíka po dokončení vývoje zahubí housenku a sepřede si kokon v místě výskytu hostitele. Po opuštění těla hostitele může pokračovat žír z povrchu. U některých druhů byla pozorována manipulace s hostitelem, kdy housenka předčasně dokončila vývoj v nižším instaru a přesunula se do místa zakuklení. V závislosti na druhu mohou mít jednu i více generací ročně.

Trib Chelonini - švy zadečku většinou zcela srostlé, při pohledu svrchu působí celistvým dojmem oválné, silně klenuté a pevné skořápky tvořené jedním segmentem. Spodní strana zadečku je měkká, u vysušených jedinců propadlá dovnitř, u lihových sběrů naopak často nafouklá, s vystupujícími pochvami kladélka a viditelným kladélkem. U nás se vyskytují 2 druhově početné rody Ascogaster a Chelonus, které se odlišují podle přítomnosti, respektive absence střední příčky mezi 1. vřetenním a 1. středním polem předního křídla. Složené oči jsou často ochlupené, zvláště u rodu Chelonus. Hostitelé jsou většinou drobní motýli z různých čeledí, méně často můry. Některé druhy se používají k redukci škůdců. Chelonus blackburni byl v letech 1932–44 vysazen v USA a Mexiku k regulaci makadlovky Pectinophora gossypiella, škodící na bavlně. Při přemnožení obaleče jablečného může být v našich sadech hojný Ascogaster cf. quadridentata (obr. 3), který snižuje počet vylíhlých jedinců v další generaci.

Trib Phanerotomini - švy na vrchní straně zadečku viditelné, ale nepohyblivé, klenutí méně výrazné. Složené oči nejsou ochlupené. Délka těla je 2–6 mm. Obsahuje 2 podobné rody. Málopočetný rod Phanerotomella je u nás zastoupen druhem P. bisulcata, druhý evropský druh P. rufa se vyskytuje v jižní Evropě, je znám z Rakouska, odkud by mohl pronikat na jižní Moravu. Hostitelé v Evropě nejsou známí. Z rodu Phanerotoma popsal Šnoflák z našeho území několik druhů, ale většina je synonymem dříve popsaných druhů. Hostitelské spektrum je podobné předchozímu tribu.

Trib Adeliini – jedinci mají srostlé první 3 zadečkové články, ale odlišného tvaru než ostatní triby, zbylé zadečkové články často přesahují obrys zadečku, který je zploštěn z horní strany. Křídelní žilnatina je více redukovaná a tykadla mají obvykle 20–21 článků. Na vrchní části hrudí chybí parapsidální rýhy. Převažují drobné druhy s délkou těla 1–3 mm. Mají robustní zadní nohy a při pohybu na vegetaci připomínají mravence, které možná napodobují. Zbarvení těla je pestřejší, kombinující tmavé a světlé části. Na křídlech mohou být tmavé, ale průhledné skvrny. Dospělci některých druhů jsou dlouhověcí, v laboratorních chovech přežívají několik měsíců. Parazitují v listových minách drobníčkovitých (Nepticulidae), hostitelé z dalších čeledí vyžadují ověření. U nás se vyskytuje pouze rod Adelius s několika druhy.

Obr. 1: Cheloninae mají srostlé články zadečku

Obr. 2: Parazitované housenky obaleče jablečného jsou menší a světlé

Obr. 3: Hojný výskyt rodu Ascogaster v sadu signalizuje přítomnost vajíček obalečů

Článek vznikl za podpory projektu MZe-RO0426.