Vliv zemědělského hospodaření na úbytek blanokřídlých opylovačů

24. 04. 2026 Ing. Kamil Holý, Ph.D.; Národní centrum zemědělského a potravinářského výzkumu, v.v.i., Praha-Ruzyně Škůdci Zobrazeno 702x

Většina druhů blanokřídlých opylovačů je u nás vázána převážně na nepůvodní, člověkem odlesněné plochy, proto i početnost a druhová pestrost silně závisí na zemědělském hospodaření a údržbě okolní krajiny. Nejcennější plochy jsou většinou bývalé pastviny na svažitých pozemcích, které byly v minulosti přeměněny na les a zbytečky původních ploch jsou udržovány sečením nebo vypásáním v rámci maloplošných chráněných území.

Termín opylovači je nejčastěji spojován se zástupci blanokřídlého hmyzu (Hymenoptera: Apocrita: Anthophila), kteří používají pyl a nektar k výživě larev. Opylování rostlin zajišťují i dospělci jiného hmyzu, ale efektivita nebývá zpravidla tak vysoká a v zemědělství se až na výjimky nepoužívají (např. využití pestřenek k opylení zelenin v izolátorech).

Včely (Anthophila) zahrnují včelu medonosnou (Apis mellifera), čmeláky (rod Bombus) a tzv. samotářské včely. V České republice bylo dosud zjištěno necelých 600 druhů samotářských včel, z nichž je 14 % druhů vymizelých a 43 % v některé z kategorií ohroženosti dle červeného seznamu. Mnohé z nich jsou teplomilné, druhová bohatost se zvyšuje směrem k jihu, proto je nejvyšší diverzita v nejteplejších oblastech republiky.

Vliv opylovačů na politiku

Opylovači jsou důležití pro opylení hmyzosnubných rostlin a mezi hmyzem mají výjimečné postavení. Včelu medonosnou i čmeláky zná každý a jejich popularita ve spojení s domnělou, vědecky nepodloženou extrémní škodlivostí neonikotinoidů vedla až k zákazu jejich používání v EU. Úbytek volně žijících opylovačů vedl Komisi k přijetí opatření s cílem zastavit pokles z hlediska jejich množství i druhové rozmanitosti. Současně probíhá snaha nastartovat pravidelný monitoring opylovačů s cílem získat data o dlouhodobých trendech početnosti.

Pro zemědělce to nejspíše nepřinese nic dobrého. Úzká provázanost opylovačů a zemědělské půdy bude v případě dalšího úbytku početnosti zvyšovat politický tlak na přijímání různých nových opatření, která povedou k dalším a dalším nařízením a podmínkám, jak mají pěstitelé hospodařit.

Pokud zemědělci nechtějí pasivně čekat, co jim kdo shora nařídí, musí alespoň část z nich zaujmout proaktivní přístup a začít v rámci možností výskyt opylovačů podporovat. K tomu je nezbytné znát objektivní příčiny jejich úbytku a zaměřit se na ty nejvýznamnější, mezi které nepatří např. chemizace.

Příčiny úbytku opylovačů

Mezi hlavní důvody úbytku opylovačů patří nízká stanovištní diverzita a s ní úzce související nedostatek potravy a hnízdišť. U malých druhů se předpokládá krátký letový rádius, proto v krajině musí být potrava i hnízdiště do vzdálenosti několika stovek metrů. Menší množství druhů dokáže létat za potravou i několik kilometrů, ale se vzdáleností od hnízda klesá efektivita - snižuje se počet odchovaných potomků/samici.

Stanovištní diverzita

Vývoj stanovištní diverzity lze rozdělit na 4 základní historická období:

1) před kolektivizací - velké množství drobných rolníků, malá políčka, dostatek hospodářských zvířat a minimum legislativních nařízení vedly k tomu, že v každém katastru byly stovky různých stanovišť v průběhu celého roku - hmyz si mohl vybrat, které mu nejvíce vyhovovalo. Na konci tohoto období (přelom 19. a 20. stol.) začala stanovištní diverzita postupně klesat. Se zvyšováním výnosů se začaly zalesňovat nejméně úrodné pozemky, čímž některá stanoviště (hnízdiště) z krajiny úplně zmizely.

2) kolektivizace - začalo zcelování pozemků (zánik mezí, velké bloky monokultur), prováděly se plošné meliorace, narovnávaly toky, hospodářská zvířata se koncentrovala do velkých stád, často bez využití pastvy, což vedlo k rapidnímu úbytku stanovištní diverzity. Snížil se i počet pěstovaných plodin a ubylo kvetoucích plevelů.

3) přelom tisíciletí - po roce 1989 neměla většina vlastníků půdy o hospodaření zájem, velké půdní celky zůstaly zachovány a spolu s neviditelnou rukou trhu a zemědělskou politikou státu došlo postupně k dalšímu poklesu stanovištní diverzity. Nerentabilita živočišné výroby způsobila výrazný pokles výměry pícnin, na polích převažují obilniny, jejichž pyl využívá minimum opylovačů. Zemědělská půda i okolní plochy postupně zelenaly a staly se tzv. zelenou pouští (nehostinnou pro druhy vázané na barevné květy (obr. 1).

Dotace, podmíněné striktním dodržováním jednotných pravidel, např. termínu seče (aby se to dalo snadno zkontrolovat), zvyšují unifikaci hospodaření a vedou k poklesu již tak nízké stanovištní diverzity. Nejnápadnější je to při senoseči, kdy jsou louky v celém katastru často posekány během několika dní. Hmyz přijde o potravu (květy) a obdobně jako lidé při hladomoru emigrují dospělci do jiných oblastí. Opylovači se nemohou přesunout ze zemědělské půdy na okolní nelesní stanoviště, neboť i ta se posouvají do vyšších sukcesních stadií (křoviny), nevhodné pro teplomilné, stepní druhy.

4) zánik malochovů - zatím posledním pomyslným hřebíčkem do rakve biodiverzity je ubytek (vymírání) drobnochovatelů a záhumenkářů, kteří na malé ploše krajiny udržovali středověký způsob hospodaření i v době intenzivního socialistického hospodaření. Lidé přestali sekat polní cesty, drobná políčka, stráně, meze, silniční příkopy a další málo úrodné plochy, které vytvářely v krajině rovnoměrně rozloženou mozaiku stanovišť. Nesekané plochy zarůstají, dvouděložné rostliny vytlačují konkurenčně silnější trávy (podpořené spady dusíku) a ze stepní lokality vznikne časem les nebo hustě zarostlý remízek. Vymýcením dříve silně kritizovaného jarního vypalování trávy, které bylo opět prováděno na malých plochách mozaikovitě po celé republice, utrpěly pyrofilní druhy (druhy spálenišť) i druhy vyžadující řídkou vegetaci a posílila se dominance trav. V posledních letech začínají přírodovědci „objevovat“ prospěšnost vypalování porostů pro biodiverzitu a nedivil bych se, pokud za několik let přijde někdo s návrhem na dotační titul jarního vypalování neprodukčních ploch.

Obr. 1: Na těchto polích opylovači mnoho potravy nenajdou

Nedostatek potravy

Vývoj potravní nabídky v průběhu staletí lze odvodit z údajů o včelaření. Pokud by se v současné době včelařilo stejným způsobem jako ve středověku a bez přikrmování cukrem, byl by med podpultové zboží za hodně vysokou cenu. V současné době jsou snůšky nárazové. Dobré je jarní období, kdy kvete velké množství stromů, bylin a řepka, později v sezoně je to na mnoha místech horší až kritické. V letech bez medovice včelstva hladoví a musí se krmit cukrem. Podobně jako včela medonosná jsou na tom i ostatní opylovači s tím rozdílem, že v hladové krajině bez květů je nikdo nepřikrmuje.

Vliv pesticidů

Pokud se neporuší rostlinolékařský zákon a nestříkají se pro včely jedovaté přípravky na kvetoucí porosty navštěvované opylovači, je vliv insekticidů, v porovnání s nedostatkem květů a hnízdišť, nevýznamný. Na hmyz mají paradoxně vyšší negativní vliv herbicidy, které z polí odstranily kvetoucí plevele a nepřímo ovlivňují opylovače úbytkem potravy. Proto jsou v zahraničí využívány pro neprodukční opatření i plochy pracující se spontánním zaplevelením.

Nedostatek hnízdišť

Ovlivňuje především druhy hnízdící v zemi, které potřebují plochu s řídkou vegetací nebo úplně bez rostlinného pokryvu. Taková hnízdiště se nacházejí spíše na svažitých nezemědělských pozemcích v okolí, která byla v minulosti udržována pastvou nebo v době nedávno minulé chovateli drobného zvířectva. U nás dosahují některé teplomilné druhy severní hranici svého rozšíření v Evropě. Limitní je pro ně teplota půdy pro vývoj larev, proto se u nás rozmnožují pouze na svažitých lokalitách kaňonovitě zařízlých údolí s kolmo dopadajícími slunečními paprsky, na kterých je nízká, rozvolněná vegetace (půda bez rostlinného pokryvu se více zahřívá). V extrémnějších případech vyžadují obnažené kameny nebo skaliska akumulující teplo, které vyhřívá okolní půdu. V teplých oblastech Středomoří hnízdí na rovině.

Některé druhy hnízdí pouze v pískových dunách, aktivních pískovnách a byly hojné v oblasti tzv. moravské Sahary, než byly váté písky spoutány výsadbou borovic a z rozsáhlých ploch volného písku zbyly jen fragmenty. Náhradním hnízdištěm mohou být paradoxně člověkem zničené lokality: popílkoviště a odkaliště s volným substrátem (připomínající písečné duny), pískovny, hliníky, štěrkovny nebo tankodromy a další vojenská cvičiště narušující drn. Tankodrom v malém mohou být kolejové řádky bez vegetace, na vhodných místech se může pravidelně strhávat drn radlicí.

Pro druhy hnízdící v dutinách jsou určeny hmyzí hotely, které nahrazují staré stromy s otvory po dřevokazném hmyzu apod. Většina prodávaných hmyzích hotelů jsou předražená umělecká díla s minimálním vlivem na opylovače. Kdo plánuje vyrábět funkční hmyzí hotely, vystačí si se snopky stébel rákosu a dřevěnými špalky s vyvrtanými otvory o různém průměru.

Podpora opylovačů

Spočívá především v navrácení kvetoucích druhů na zemědělskou půdu (obr. 2). K podpoře opylovačů a dalšího hmyzu jsou přímo určeny nektarodárné biopásy a úhory, vyset druhově bohaté směsi s kvetoucími rostlinami je možné i na další neprodukční plochy, v závislosti na aktuálních podmínkách. V letním a podzimním období jsou významné meziplodiny.

Svazenka, hořčice, jeteloviny a další kulturní plodiny jsou vhodné pro včelu medonosnou, čmeláky a méně náročné druhy samotářských včel. Rozšířit podporované druhové spektrum opylovačů pomůže přimíchání planých druhů rostlin. Druhově bohaté směsi na neprodukční plochy za rozumnou cenu lze získat od některých prodejců osiv. Na menší plochy si můžete sami namíchat vlastní směs, kdy k levné, nízkovzrůstné jetelotravní směsi přidáte drahou, druhově pestrou směs, která se prodává např. pod názvem květnatá louka. Vyberete si složení vhodné do vaší oblasti a poměr namícháte podle financí, které plánujete do směsi investovat. Pro otestování vhodnosti zvolených druhů stačí na 100 kg základní směsi přidat i méně než 1 kg drahé směsi. Pokud vyberete správné druhy, časem se v porostu sami namnoží. Z pohledu opylovačů (a hmyzu obecně) je lepší několik květů planých druhů/ha než žádné květy.

Kvalitní potravou jsou i kvetoucí plevele (heřmánkovce, rozrazily, violky aj.), ale zvládnout udržet zaplevelení v neškodné hladině může být problematické a rizikové pro okolní plochy.

Obr. 2: Kvetoucí pás rozdělí pole, ale nezkomplikuje pojezd mechanizace

Neprodukční plochy

V současné době je k dispozici dostatek opatření, ze kterých je možné nakombinovat vhodné řešení. Pokud se porost nevyužívá ke krmení, odpadá starost s nevhodnými (jedovatými) druhy na zdraví zvířat. Obecně platí, čím méně je v porostu květů, tím méně přispívá k podpoře opylovačů. Kromě druhově bohaté směsi ovlivní počet květů i způsob a termín seče. Pravidelně mulčované porosty nízko u země několikrát ročně potlačují dvouděložné rostliny na úkor trav. Chybou je mulčovat celou plochu naráz. Pokud to podmínky dovolí a není třeba řešit plevele, je lepší zmulčovat jen polovinu šíře pásu a další až s odstupem 14–30 dní. Mulčuje se ve výšce 10–20 cm nad povrchem, aby rostliny mohly rychle regenerovat. U země se porost zmulčuje až před zimou, aby neposkytoval úkryt hrabošům. Dalším vhodným opatřením je jarní vláčení travních porostů před začátkem hnízdění ptáků. Porost se provzdušní a v narušených částech drnu vzejdou semena dvouděložných rostlin z půdní zásoby.

Přes mnohá pozitiva zůstává potenciál některých neprodukčních opatření nevyužit (např. ochranné pásy podél vody obr. 3). Z pohledu opylovačů, hmyzu a biodiverzity obecně je klíčové zvýšit početnost a druhovou diverzitu planých druhů dvouděložných rostlin (obr. 4), které obdobně jako dokrmování včelstev cukrem nakrmí hladovějící dospělce hmyzu. Negativně v tomto směru působí paradoxně pracovníci Ministerstva životního prostředí a jím podřízených složek, kteří na pracovních skupinách nebo při meziresortních připomínkových řízeních škrtají plané druhy ze seznamu povolených druhů do jednotlivých opatření s odůvodněním, že nejde o regionální osivo a může dojít k zavlečení nevhodných genotypů. Že se mnohé z těchto druhů prodávají v zahradnictví nebo hobby marketech a lidé je vysévají na zahrádkách, úředníkům nevadí. Dokud si „ochránci přírody“ neujasní, jaké skupiny organizmů chtějí v přírodě chránit, bude opylovačů i hmyzu ubývat.

Obr. 3: Současné nastavení podmínek ochranných pásů podél vody je pro hmyz nepříznivé

Obr. 4: Zvrátit trend úbytku opylovačů se nezdaří do doby, než budou porosty hýřit barvami květů planých druhů rostlin

Obr. 5: Čmeláci mají v oblibě květy hadince

Práce byla podpořena projektem MZe - RO0425 a QL25020080.