Vývoj rezistence dřepčíků na řepce vůči insekticidům a možnosti ochrany

05. 09. 2019 Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc. a kol. Škůdci Zobrazeno 3244x

V tomto příspěvku uvádíme nové poznatky z monitoringu a z výzkumu rezistence dřepčíků rodu Phyllotreta a dřepčíka olejkového na řepce. V samostatném příspěvku v tomto čísle časopisu uvádíme obdobné informace o rezistenci mšice broskvoňové. V důsledku rezistence vůči insekticidům nebo rizik jejich rychlé selekce je třeba ochranu řepky proti těmto dvěma skupinám škůdců provádět odlišným spektrem účinných látek přípravků.

Škodlivost dřepčíků na řepce

Dřepčíci rodu Phyllotreta a dřepčík olejkový mají v životním cyklu ve způsobech poškození rostlin řadu rozdílů, které ovlivňují zejména termíny provádění ochranných opatření a výši škod.

Dřepčíci rodu Phylotreta škodí jako dospělci žírem na vzcházejících rostlinách, obvykle do fáze 4 pravých listů. Škody se zvyšují při teplém a suchém počasí v době vzcházení. K větším poškozením od dřepčíků je náchylný porost vzcházející pomalu a nevyrovnaně. Pesticidy jsou cíleny na zabránění žíru dospělci. Larvy těchto dřepčíků neškodí, vyvíjejí se v půdě na drobných koříncích.

Naproti tomu dřepčík olejkový škodí nejvíce ve stadiu larev, které se vyvíjejí v rostlinách. Poškozují řapíky listů a srdíčka, později vyžírají kořenový krček a dřeň lodyhy. V našich podmínkách obvykle dospělci řepky při vzcházení nepoškozují. Ohroženy ovšem mohou být pozdě seté (konec srpna, začátek září) a pozdě a pomalu vzcházející porosty (od poloviny září). Migrace dospělců do řepky nastává obvykle od poloviny září do poloviny října. Ochrana je cílena na dospělce dříve, než samičky vykladou vajíčka. Podrobnější informace o dřepčíku olejkovém byly uvedeny v loňském čísle (Agromanuál 8: 48–51) a informace o obou skupinách dřepčíků v metodice (Kocourek a kol., 2017).

Dřepčík rodu Phyllotreta

Dřepčík rodu Phyllotreta

Dřepčík olejkový

Rezistence dřepčíků na řepce v Evropě

Od roku 2013 je v EU zakázáno používání účinných látek clothianidin, imidacloprid a thiametoxam, jako mořidel osiva řepky. V důsledku tohoto zákazu se zemědělcům podstatně snížila možnost poskytovat ochranu vzcházejícím porostům a narostla tak nebezpečnost těch škůdců, které řepku napadají a poškozují v průběhu vzcházení a v časných fázích vývoje. K nárůstu škodlivosti došlo u dřepčíků rodu Phyllotreta, květilky zelné a při časném náletu také u dřepčíka olejkového. Na druhou stranu ovšem výše zmíněný zákaz není zřejmě tou jedinou příčinou nárůstu výskytů těchto škůdců u nás. Představa, že zakázaná neonikotinoidní mořidla jsou všelék, který byl zemědělcům odepřen a jehož opětné povolení by strasti s podzimními škůdci zcela vyřešilo, je nesprávná.

Podle poznatků ze západní Evropy nebylo na přemnožené populace dřepčíka olejkového v severním Německu moření neonikotinoidy dostatečně účinné. V severním Německu a dalších regionech západní Evropy se i přes moření osiva neonikotinoidy prováděla po desítky let ochrana proti dřepčíku olejkovému postřikem pyretroidy, často opakovaně 2 až 3×. Od roku 2009 byly v Německu prokázány první výskyty rezistentních populací tohoto škůdce vůči pyretroidům. Zákaz moření řepky neonikotinoidy situaci významně zhoršil a urychlil selekci rezistence vůči pyretroidům v populacích dřepčíka olejkového v řadě zemí západní Evropy a jak ukazují naše výsledky také v ČR.

Výsledky výzkumu publikované v roce 2015 potvrzují plošně rozšířenou rezistenci dřepčíka olejkového vůči pyretroidům ve Velké Británii a v některých regionech Německa, ale dosud ne v Dánsku. Přestože geny rezistence vůči pyretroidům byly i v Dánsku nalezeny, pyretroidy byly na dřepčíka olejkového účinné ještě do roku 2015. Používání pyretroidů v ochraně řepky v Dánsku je spojeno s intenzivním monitoringem rezistence dřepčíka olejkového vůči pyretroidům. Z území Velké Británie bylo potvrzeno, že místní populace dřepčíka olejkového mají rezistenci vůči pyretroidům typu kdr i metabolicky podmíněnou rezistenci. Podle frekvence výskytu rezistentních alel typu kdr se projevuje jako křížová rezistence vůči všem účinným látkám pyretroidů. Neúčinnost pyretroidů se ve Velké Británii řešila povolením na výjimku přípravků na bázi indoxacarbu a v několika hrabstvích byly škody působené rezistentními populacemi škůdců natolik závažné, že pěstování řepky bylo zcela ukončeno.

Ochrana proti škůdcům řepky na podzim je komplikovaná zejména vlivem změn v úrovni rezistence některých škůdců vůči insekticidům a obtížnosti ve stanovení optimálního termínu ošetření proti jednotlivým druhům škůdců. Rezistence dřepčíka olejkového vůči insekticidům je v západní Evropě ale i u nás mnohem závažnější než rezistence dřepčíků rodu Phyllotreta. Důvodem je zejména rychlost selekce rezistence u obou skupin dřepčíků a rozdílná závažnost dopadů rezistence z hlediska náročnosti na ochranná opatření i na rizika hospodářsky významných ztrát u obou typů dřepčíků. V následujícím textu se proto nejprve zabýváme dřepčíkem olejkovým a až potom dřepčíky rodu Phyllotreta, přestože posloupnost z hlediska termínů ošetření je opačná.

Mapa: Výskyt citlivých a rezistentních populací dřepčíka olejkového vůči pyretroidu lambda-cyhalothrin v ČR v roce 2018
Stupně rezistence podle IRAC (mortalita podle Abbotta)

Rezistence a citlivost dřepčíka olejkového vůči insekticidům

V letech 2015 a 2016 byla na dvou lokálních populacích dřepčíka olejkového hodnocena citlivost k 10 účinným látkám insekticidů. Výsledky hodnocení z lokality Potěhy 2018 jsou znázorněny v grafu 1. Vysokou účinnost na dřepčíka olejkového vykazovaly klasické pyretroidy včetně tau-fluvalinatu. Sníženou účinnost vykazoval esfenvalerate a etofenprox. Účinnost chlorpyrifosu byla dostatečná, ale projevil se pokles účinnosti při snížení dávky oproti doporučené koncentraci. Účinnost indoxacarbu byla dostatečná (není dosud registrován pro podzimní použití do řepky). Pro thiacloprid byla zjištěna při aplikaci doporučených koncentrací neúčinnost na dřepčíka olejkového.

Plošný monitoring rezistence škůdců vůči insekticidům prováděný v letech 2017 a 2018 potvrdil předchozí poznatky z výzkumu z předchozích let, tj. neúčinnost přípravků na bázi thiaclopridu (Biscaya) a dosud dostatečnou účinnost pyretroidů. V roce 2017 byla z 8 testovaných populací dřepčíka olejkového z celého území ČR 1 populace středně rezistentní a 6 populací vysoce rezistentních vůči thiaclopridu. V roce 2018 bylo ze 14 testovaných 7 populací středně rezistentních a 7 vysoce rezistentních vůči thiaclopridu (mortalita 9 do 47 %), (graf 2). Nedostatečná účinnost přípravku na bázi thiaclopridu na dřepčíka olejkového tak byla dokladována z celého území ČR. I když neonikotinoidní přípravky nejsou na dřepčíka olejkového přímo registrovány, je potřebné citlivost tohoto škůdce k těmto insekticidům monitorovat, neboť se v porostech s neonikotinoidy setkávají (díky společným aplikacím proti více škůdcům) a je nutné s jejich nízkou citlivostí k těmto látkám počítat.

Při hodnocení citlivosti dřepčíka olejkového k pyretroidům byl při porovnání mezi roky 2015 a rokem 2018 zachycen trend poklesu jejich účinnosti. V roce 2017 byla z 8 testovaných populací dřepčíka olejkového z celého území ČR 4 citlivé a 3 středně rezistentní vůči lambda-cyhalothrinu. V roce 2018 byla ze 13 testovaných 1 populace vysoce citlivá, 9 citlivých, l středně rezistentní a 2 rezistentní vůči lambda-cyhalothrinu (graf 3, mapa). První 3 rezistentní populace dřepčíka olejkového vůči pyretroidu byly zaznamenána z jednoho regionu, ze širšího okolí Brna. Jedná se o ohnisko, ve kterém může dojít k rychlému šíření rezistence, pokud nebudou přijata odpovídající antirezistentní opatření. V roce 2017 byla z 8 testovaných populací zjištěna 1 vysoce citlivá, 5 citlivých a 1 rezistentní populace vůči tau-fluvalinátu (např. přípravek Mavrik). V roce 2018 bylo ze 13 testovaných 1 populace středně rezistentní a 12 rezistentních vůči tau-fluvalinátu (graf 4).

Graf 1: Mortalita dřepčíka olejkového po aplikaci 10 účinných látek insekticidů v lahvičkovém testu (metody IRAC č. 11, 21, 25 a 27) při koncentracích odpovídajících 100, 20 a 10 % polní dávky podle registrace - Potěhy, 2015

Graf 2: Mortalita dřepčíka olejkového po aplikaci 100% dávky přípravku Biscaya v roce 2018

Graf 3: Mortalita dřepčíka olejkového po aplikaci 100% dávky lambda-cyhalothrinu v roce 2018

Graf 4: Mortalita dřepčíka olejkového po aplikaci 100% dávky tau-fluvalinatu v roce 2018

Rezistence a citlivost dřepčíků rodu Phyllotreta vůči insekticidům

Výsledky plošného monitoringu rezistence dřepčíků rodu Phyllotreta z let 2017 a 2018 ukazují, že tito škůdci jsou v ČR dosud citliví k pyretroidům II. typu (lambda-cyhalothrin) a méně citliví k pyretroidům I. typu (tau-fluvalinate). Lze tedy říci, že v tomto smyslu vývoj u dřepčíků rodu Phyllotreta připomíná to, co bylo výše zmíněno u jejich většího příbuzného, dřepčíka olejkového.

V roce 2017 byla většina 21 testovaných populací k lambda-cyhalotrinu citlivá a zaznamenány byly dvě lokální populace rezistentní vůči této účinné látce (Drásov a Praha-Ruzyně). V roce 2018 bylo ze 14 testovaných populací dřepčíků rodu Phyllotreta 12 populací citlivých a 2 populace rezistentní vůči lambda-cyhalohtrinu. Zajímavé je, že obě rezistentní populace byly zjištěny v širším okolí Brna, obdobně jako rezistentní populace dřepčíka olejkového.

V roce 2017 bylo z 19 testovaných populací 18 populací citlivých a jedna rezistentní vůči tau-fluvalinatu (Praha-Ruzyně). V roce 2018 bylo ze 14 testovaných populací 6 populací k tau-fluvalinatu citlivých a 5 populací středně rezistentních a 1 rezistentní. Z toho na 3 lokalitách byl shodný výskyt rezistence vůči lambda-cyhalothrinu a vůči tau-fluvalinatu.

V roce 2017 byla z 19 testovaných populací dřepčíků rodu Phyllotreta z celého území ČR pouze 1 citlivá a 1 středně rezistentní a 4 rezistentní a 12 populací vysoce rezistentních vůči thiaclopridu. V roce 2018 bylo ze 14 testovaných 1 populace citlivá, 2 středně rezistentní, 6 populací rezistentních a 8 vysoce rezistentních vůči thiaclopridu (mortalita 9 do 47 %), (graf 2). Stejně tak jako u většího druhu dřepčíka olejkového i u populací dřepčíků rodu Phyllotreta byla nedostatečná účinnost přípravku na bázi thiaclopridu dokladována z celého území ČR. Situace s rezistencí vůči thiaclopridu se u dřepčíků rodu Phyllotreta mezi roky 2017 a 2018 téměř nezměnila.

Závěr

V současné době je v ČR většina populací dřepčíků obou typů citlivá k pyretroidům, takže se doporučuje nadále je využívat pro ochranu řepky. Na ošetření řepky proti oběma typům dřepčíků lze doporučit pyretroidy II. typu s účinnými látkami lambda-cyhalothrin, deltamethrin a cypermethrin, které vykázaly v testech vysokou účinnost a dále ostatní účinné látky, jež mají obdobnou strukturu molekuly, jako je beta-cyhalothrin, zeta-cypermethin, alfa-cypermetrin. Dále se doporučuje pyretroidy cílené na dřepčíky rodu Phyllotreta používat maximálně 2× a cíleně na dřepčíka olejkového pouze 1×. Na dřepčíka olejkového v případě opakované aplikace přednostně aplikovat organofosfáty (Nurelle D) a pro další období se orientovat na přípravky na bázi indoxacarbu, pokud bude registrována na podzim do řepky nebo povolen na výjimku. Nedoporučuje se v důsledku snížené účinnosti a rizika rychlejší selekce rezistence škůdců pro ochranu proti dřepčíkům používat pyretroidy I. typu s účinnými látkami tau-fluvalinate, esfenvalerate a další.

Při ochraně řepky pyretroidy proti dřepčíkům rodu Phyllotreta je třeba počítat s tím, že pyretroidy nepůsobí na mšice broskvoňovou, která je rezistentní vůči pyretroidům. V případě zvýšeného výskytu této mšice je nutné následně porost vůči ní ošetřit neonikotiniody (v případě povolení dalšími specifickými aphicidy). Proti dřepčíkům obou typů se nedoporučuje používat neonikotoinidy, zejména přípravky na bázi thiaclopridu, vůči kterým jsou dřepčíci vysoce tolerantní až rezistentní.

Výsledky plošného monitoringu rezistence škůdců z let 2017 a 2018 ve formě map s údaji o jednotlivých lokalitách a stupních rezistence k testovaným účinným látkám jsou veřejně dostupné na Rostlinolékařském portále (ÚKZÚZ).

Po opakovaných plošných aplikacích pyretroidů se zvyšuje riziko selekce rezistence dřepčíka olejkového i na našem území. V ČR jsou dopady používání pyretroidů na podzim na dřepčíka olejkového i na dřepčíky rodu Phyllotreta sledovány v rámci expertní činnosti pro MZe, plošného monitoringu rezistence těchto škůdců vůči insekticidům. Monitoring rezistence dřepčíka olejkového z roku 2018 ukázal, že v jednom regionu (širší okolí Brna) byl výskyt rezistentních populací škůdce vůči pyretroidům zaznamenán. V tomto regionu je třeba věnovat zvýšenou pozornost hodnocení účinnosti provedených aplikací a doporučení antirezistentních strategií, zejména aplikací alternativních účinných látek přípravků na ochranu rostlin. Výsledky plošného monitoringu rezistence škůdců z let 2017 a 2018 ve formě map s údaji o jednotlivých lokalitách a stupních rezistence k testovaným účinným látkám jsou veřejně dostupné na Rostlinolékařském portále (ÚKZÚZ).

Literatura

Kocourek a kol., 2017: Ochrana řepky proti živočišným škůdcům na podzim bez mořidel na bázi neonikotinoidů. Certifikovaná metodika. Je dostupná na: www.vurv.cz

V příspěvku jsou uvedeny výsledky řešení projektu MZe QK1820081 a expertní činnosti MZe „Plošný monitoring rezistence vybraných škodlivých organizmů vůči účinným látkám pesticidů na území ČR v roce 2017 a v roce 2018“.

Prof. RNDr. Ing. František Kocourek, CSc., Ing. Jitka Stará, Ph.D,; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v .i
Ing. Marek Seidenglanz; Agritec Plant Research, s. r. o.,
Ing. Pavel Kolařík; Zemědělský výzkum, spol. s r. o.,
Ing. Jiří Havel, CSc.; OSEVA vývoj a výzkum s. r. o.
Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D.; Mendelova univerzita v Brně

foto: J. Kazda