Zlatohlávek tmavý a zlatohlávek huňatý - potenciální škůdci nejen řepky?

02. 08. 2021 Doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 4960x

V posledních letech se na kvetoucí řepce stále častěji objevují dva druhy zlatohlávků: zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) a zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta). Patří do čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae), jsou to tedy příbuzní chroustů. Brouci jsou florikolní, polyfágní. Živí se pylem. Květy poškozují vyžíráním generativních orgánů - tyčinek a pestíku.

Škodí na květech ovocných druhů např. slivoní, třešní, jabloní, také jahodníku. Z polních plodin se často vyskytují na květech řepky. Najít je lze také na obilninách, zejména pšenici a dále na okrasných i planě rostoucích kvetoucích rostlinách. Dospělci jsou aktivní ve dne, v noci se ukrývají do půdy. Larvy obou druhů se živí odumřelou rostlinnou hmotou.

Oba druhy jsou si podobné bionomií, velikostí i vzhledem.

Popis

Zlatohlávek tmavý je velký 8–12 mm lesklý, černý. Na štítu, krovkách a zadečku má bílé skvrny. Skvrny má i na břišní straně. Jejich uspořádání i počet se u jedinců liší a někteří je zcela postrádají. Ochlupení je řídké a velmi často dochází k odření chlupů, zejména na břišní straně a u starších brouků. Dospělci přezimují v půdě. Na jaře, obvykle od poloviny dubna, někdy v závislosti na počasí i dříve, půdu opouštějí. Nejhojnější výskyt brouků je od května do září, ojediněle je lze pozorovat i později. Samičky po oplodnění kladou vajíčka do půdy, kde se vyvíjejí larvy, tzv. ponravy. Ty jsou podobné larvám chroustů, bílé až máslově bílé, s hnědou hlavou. Dorostlé jsou velké 30–40 mm. Živí se odumřelými rostlinnými zbytky a jsou tak užitečnými rozkladači organické hmoty. Larvální vývoj trvá asi tři měsíce, poté se zakuklí, a ještě téhož roku se líhnou noví brouci. Ti už zůstávají v půdě, kde přezimují.

Zlatohlávek huňatý je velký 8–11 mm, matně černo-hnědý, bílé skvrny má jen na krovkách. I u tohoto druhu je uspořádání skvrn variabilní a někteří jedinci je nemají. Je výrazně ochlupený, což je patrné zejména na bocích. Dospělci se na rostlinách vyskytují od jara do července. Pravděpodobnost vyššího výskytu je v sušších letech s teplým počasím. Stejně jako u předchozího druhu samička klade vajíčka do půdy, kde se vyvíjejí larvy. Ty se živí odumřelou rostlinnou hmotou. Dorostlé měří asi 30 mm. Kuklí se v půdě. Brouci po vylíhnutí půdu už neopouštějí a přezimují.

Škodlivost

Zatímco u nás zlatohlávek huňatý ani zlatohlávek tmavý nejsou (zatím) považováni za významné škůdce, v zemích jižně od nás zaznamenávají pěstitelé i významné škody.

V posledních asi pěti letech jej pozorujeme často v porostech řepky. Viditelné poškození květů jsme zaznamenali na několika lokalitách jižní Moravy v loňském roce. Od poškození blýskáčkem jej lze odlišit, okvětní plátky bývají sežrány celé. Poškození květů ovocných stromů vypadá podobně.

Jako škůdce řepky od fáze butonizace do kvetení uvádějí zlatohlávka tmavého i huňatého Dimitrov et al. (2013), jejich význam je ale menší v porovnání s blýskáčkem řepkovým. Palagacheva and Kehayov (2017) se kromě škodlivosti zlatohlávka huňatého na řepce zmiňují i o jeho rezistenci vůči insekticidům. O nepravidelné škodlivosti zlatohlávka huňatého na řepce na některých lokalitách v Rumunsku se ve své práci zmiňují Bucur and Roşca (2011).

Sekulić et al. (2011) popisují situaci v letech 2006–2010 v Srbsku, kdy docházelo ke škodám na květech ovocných a okrasných stromů, ale i na dalších rostlinách. Uvádějí až 90% poškození květů hrušní a semenaček zelí. Kromě toho byly poškozeny i mladé rostliny kukuřice (ve fázi 3–4 listů), přičemž v případě porostů z nemořeného osiva šlo téměř o holožíry, porosty založené z mořeného osiva byly poškozeny zhruba z 30 %.

Na Ukrajině je řazen zlatohlávek huňatý ke škůdcům pšenice (Kolombar and Maslova 2020). O zlatohlávkovi tmavém jako možném škůdci plodin se zmiňují i Bunalski et al. (2019), kteří jej zaznamenali ve velkém množství na žitu a tritikale v Polsku.

Pod ochranou zákona

Až do 90. let 20. století u nás byli považováni jak zlatohlávek tmavý, tak zlatohlávek huňatý za téměř vyhynulé druhy. Výstižně situaci zlatohlávka tmavého popsal Horák (2016), když jej přirovnal k bájnému Fénixovi povstávajícímu z popela. Dnes se oba druhy vyskytují běžně. Je pravděpodobné, že za růstem jejich početnosti stojí klimatická změna, a tím i příznivější podmínky pro tyto teplomilné druhy. I nadále jsou ale chráněné dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto předpisu jsou chráněná všechna vývojová stadia těchto druhů i místa jejich výskytu před pro ně škodlivými zásahy. Otázkou zůstává, do jaké míry by bylo vhodné toto jejich zařazení přehodnotit.

Možnosti regulace

Ochraně obou druhů brouků je podřízena i možnost ošetření pěstovaných rostlin v případě, že by se i u nás zvyšovala jejich početnost na takovou úroveň, při níž by začaly škodit na kulturních rostlinách tak, jak je to uváděno z některých evropských států. Z důvodu zatím malé škodlivosti u nás nejsou doporučovány konkrétní přístupy k monitoringu jejich výskytu ani přímé ochraně. Monitoring výskytu brouků lze provádět sklepáváním.

Vlastní ochrana je založena pouze na sběru či setřásání brouků z rostlin časně ráno, kdy jsou málo aktivní. Brouci se u nás nesmí hubit, pouze přemístit na jiné stanoviště.

Dalším aspektem, v případě, že by bylo možné provádět zásahy insekticidy, je ochrana včel. Brouci se v porostech vyskytují současně s nimi a ostatními opylovači a chemická ochrana je tak téměř nemožná.

Z důvodu ochrany včel je i v zahraničí upřednostňováno využití jiných metod regulace početnosti zlatohlávků než aplikace insekticidů. Protože jde o florikolní brouky, předpokládalo se, že budou lákáni barvami a pachem, resp. látkami, které jsou součástí vůně květů. Podle výzkumu bulharských autorů Subcheva et al. (2012) je pro monitoring i odchyt zlatohlávka huňatého efektivní lapač kombinující fluorescentní žlutou barvu a chemický atraktant lavandulol a fenyletanol. Jak uvádí Tóth (2014) zlatohlávci výrazně preferují modrou barvu před žlutou, fluorescentní žlutou a bílou. V případě zlatohlávků se jako atraktant používají složky květinových vůní cinnamyl-alkohol a trans-anetol Schmera et al. (2004), Tóth et al. (2003). Obě tyto látky jsou součástí komerčně vyráběných lapačů.

Zlatohlávek tmavý

Zlatohlávek huňatý a poškozený květ

Květy řepky poškozené zlatohlávky

Literatura je k dispozici u autorů.

BUCUR, A. AND I. ROŞCA Research regarding biology of rape pests. Scientific Papers, UASVM Bucharest, Series A, 2011, 54, 356–359.
BUNALSKI, M., T. KLEJDYSZ, W. KUBASIK AND P. TRZCIŃSKI White spotted rose beetle [Oxythyrea funesta (Poda, 1761)](Coleoptera: Scarabaeidae)–a new threat in agriculture? Łanocha pobrzęcz [Oxythyrea funesta (Poda, 1761)](Coleoptera: Scarabaeidae) -nowym zagrożeniem w rolnictwie? Progress in Plant Protection, 2019, 59(4), 271–273.
DIMITROV, Y., N. PALAGACHEVA AND M. DIMOVA. EFFICIENT PEST CONTROL IN OILSEED RAPE AND POSSIBILITIES FOR PROTECTING THE NATURAL POLLINATORS AND HONEY BEES. In Fourth International Scientific Symposium" Agrosym 2013", Jahorina, Bosnia and Herzegovina, 3–6 October, 2013. Book of Proceedings. Faculty of Agriculture, University of East Sarajevo, 2013, p. 657–664.
HORÁK, J. Threatened or harmful? Opportunism across spatial scales apparently leads to success during extralimital colonisation. Insect Conservation and Diversity, 2016, 9(4), 351–357.
KOLOMBAR, T. AND D. MASLOVA Current state of wheat insects entomofauna in Dnepropetrovsk, Zaporizhia and Poltava regions. Ecology and Noospherology, 2020, 31(1), 29–37.
PALAGACHEVA, N. AND D. KEHAYOV INSECTICIDE ACTIVITY OF PLANT EXTRACTS AGAINST PESTS OF OILSEED RAPE. Scientific Papers-Series A, Agronomy, 2017, 60, 520–525.
SEKULIĆ, R., T. KERESI AND I. TURINSKI Mass occurrence and harmfulness of Epicometis hirta Poda with reference to 2010. Biljni Lekar (Plant Doctor), 2011, 39(1), 6–19.
SCHMERA, D., M. TÓTH, M. SUBCHEV, I. SREDKOV, et al. Importance of visual and chemical cues in the development of an attractant trap for Epicometis (Tropinota) hirta Poda (Coleoptera: Scarabaeidae). Crop protection, 2004, 23(10), 939–944.
SUBCHEV, M., T. TOSHOVA, R. ANDREEV, V. PETROVA, et al. Using floral baited colour traps for detection and seasonal monitoring of Oxythyrea funesta (Poda)(Coleoptera: Cetoniidae) in Bulgaria. Acta Zool Bulg, 2012, 64, 439–443.
TÓTH, M. 2014. Trapping of Epicometis (Tropinota) hirta (Coleoptera, Scarabaeidae)–a review. In Proceedings of the Workshop of IOBC Working Group "Integrated Plant Protection in Fruit Crops" Subgroup "Soft Fruits", Casalino Italy, May 26–28, 2014. 2014 IOBC.
TÓTH, M., M. KLEIN AND Z. IMREI Field screening for attractants of scarab (Coleoptera: Scarabaeidae) pests in Hungary. Acta Phytopathologica et Entomologica Hungarica, 2003, 38(3–4), 323–331.

Příspěvek vznikl za podpory projektu NAZV QK21010332.

Doc. Mgr. Ing. Eva Hrudová, Ph.D.¹, Ing. Marek Seidenglanz, Ph.D.², Ing. Aneta Nečasová¹, Ing. Žaneta Pražanová^1
1Mendelova univerzita v Brně; ²Agritec Plant Research, s. r. o, Šumperk
foto: E. Hrudová