Zvěř a škody působené zvěří na zemědělských plodinách

08. 01. 2025 Ing. Jan Štrobach, Ph.D. a kol. Škůdci Zobrazeno 306x

Článek je zaměřen na průřez problematikou škod působených zvěří na zemědělských pozemcích a polních plodinách se zaměřením na příčiny vzniku, prevenci a hodnocení škod. Škody, které vznikají působením zvěře, jsou sice velkým problémem, ale nejsou plošného charakteru. Na většině území České republiky je zvěř ve volných honitbách chována bez výrazných problémů. Časté je zaměření na prevenci a v případě vzniku škod se je daří rychle a efektivně řešit. Bohužel ale existují oblasti, ve kterých škody působené zvěří jsou významným problémem, který se může stát až limitujícím faktorem zemědělského hospodaření.

V současnosti mezi nejvýznamnější zvěř z hlediska škod působených na zemědělských plodinách a trvalých travních porostech patří zvěř spárkatá, jako je prase divoké, daněk skvrnitý, jelen sika a jelen lesní, srnec obecný a muflon evropský. Zvěř drobná jako je zajíc polní, bažant obecný nebo koroptev polní jsou v současnosti na ústupu a na vniku škod se podílí pouze minoritně. Naopak dochází také k nárůstu škod některými invazivními živočichy, jako je nutrie říční nebo husice nilská, jejichž populace v rámci České republiky narůstají. Vzhledem k tomu, že se nejedná o zvěř, nemohou proto uživatelé honebních pozemků uplatňovat svůj nárok na náhradu škody u uživatelů honiteb.

Prase divoké

Současné vysoké stavy černé zvěře jsou způsobeny všeobecně známými faktory, jako jsou zemědělská výroba, struktura a skladba pěstovaných plodin a samozřejmě i myslivecké hospodaření v honitbách. Nelze přitom jednoznačně konstatovat, že by míra poškození rostla s velikostí pozemků. Spíše sledujeme, že čím je krajina pestřejší, tím je pro prase divoké vhodnější. Pokud dojde k poškození menšího pozemku, dokáže tlupa i za jedinou noc zničit celou plochu plodiny. K poškození dochází žírem, rozválením a rozrytím. Hluboké buchtování prasaty může bránit i obhospodařování zemědělskou mechanizací.

Škody na polních plodinách vznikají i přes to, že plodiny nejsou potravně atraktivní. Poskytuje-li plodina kryt, prase divoké dokáže zničit porosty i pouhým rozválením a tvorbou zálehů. Divoká prasata také způsobují škody druhotně znečišťováním produktů půdou při rozrývaní pozemků. Půda z takto narušených pozemků se do produktů dostává zvláště při sklizních pícnin. Např. vysoký obsah půdy v senážích je zdrojem spor především bakterií rodu Clostridium, které se s krmivem dostávají do trávicího traktu přežvýkavců, ve kterém dochází k množení a následnému vzniku infekcí. Např. známé střevní infekce telat a jehňat vyvolané těmito bakteriemi.

Posklizňové zbytky zvěř ráda vyhledává (zbytky bulev řepy cukrové)

Daněk skvrnitý

Daněk skvrnitý patří mezi spárkatou zvěř, jejíž početnost v posledních letech narůstá. V posledních letech je v České republice zaznamenávána expanze daňčí zvěře do zemědělských oblastí. První významnější navýšení stavů daňčí zvěře ve volnosti podle mysliveckých statistik bylo zaznamenáno v 80. letech minulého století, což byla nejspíš reakce na prudké snížení stavů drobné zvěře (odstřel daňčí zvěře v roce 1980 byl 1 877 kusů, v roce 2000 9 413 kusů a v roce 2022/23 dokonce 38 653 kusů). V mnohých oblastech se tato situace vymkla kontrole.

V nově osídlených honitbách bývá zvěř holá šetřena a lov je soustředěn především na trofejovou zvěř, čímž se samozřejmě zvyšuje přírůstek a samozřejmě se i zvyšují škody zvěří nejen na polních plodinách. K vystřízlivění uživatelů honiteb dochází při uplatňování nároků za škody, které zvěř způsobila. V době nouze a poté před sklizní plodin (obilniny, kukuřice) tlupy migrují za potravou i ze sousedních honiteb a zůstávají v poškozovaných porostech a v jejich blízkosti. Vzniklé škody jsou pak velmi vysoké, přitom takto soustředěné množství zvěře často převyšuje normované stavy zvěře v honitbě, kam se vydal za potravou.

Porost kukuřice devastovaný černou a daňčí zvěří

Jelen sika

V České republice se vyskytují dvě zeměpisné rasy jelena siky - menší jelen sika japonský (Cervus nippon nippon) pocházející z japonských ostrovů a větší, pevninský druh jelen sika Dybowského (Cervus nippon hortulorum). Jelen sika Dybowského je spíše chován v oborách, jelen sika japonský je v České republice zastoupen hlavně ve volnosti, a právě v posledních desetiletích je u této zvěře zaznamenán výrazný nárůst početnosti. Jarní kmenové stavy i odlov sičí zvěře zprudka stoupají. Např. v roce 2022/23 bylo v Českých zemích dosaženo historického rekordu v počtu 19 738 ulovených kusů (v 60. letech min. stol. se odlov pohyboval do 50 kusů).

Jelen sika je méně náročný na prostor a kvalitu potravy než náš jelen lesní. Spíše žije skrytějším způsobem života. Vzhledem k opatrnosti této zvěře je zaznamenána i nižší úspěšnost při lovu oproti jiným druhům spárkaté zvěře. V České republice sičí zvěř způsobuje škody na všech pěstovaných plodinách, významné je poškození ozimých plodin, a to zvláště ozimé řepky, u které jsou po opakujícím se spásání ničeny celé plochy plodin. V době vegetačního klidu se mnohočetné (i stovky kusů) tlupy sičí zvěře stahují na porosty ozimů i z oblastí značně vzdálených.

Srnec obecný

Vedle prasete divokého je srnčí zvěř naše nejrozšířenější spárkatá zvěř. Stavy srnčí zvěře počaly výrazněji narůstat až v 19. a hlavně ve 20. století. I přes to, že početnost srnčí zvěře v posledních desetiletích značně rostla, můžeme hovořit o optimálním zazvěření našich honiteb srnčí zvěří, která v zemědělské krajině postupně nahradila ubývající drobnou zvěř. Např. v roce 2022/23 představoval odlov srnčí zvěře 114 139 kusů.

Svojí potravní strategií patří srnec obecný mezi typické okusovače. Preferuje potravu s vysokým obsahem živin. Spásá dvouděložné byliny, listy dřevin, konzumuje rozmanitá semena a plody. Protože nedokonale tráví vlákninu, přijímá traviny jen v malém množství na počátku jejich vegetace.

Vzhledem k tomu, že se jedná o teritoriální zvěř, v době vegetace (srnčí zvěř žije během vegetace spíše samotářsky nebo v malých skupinách, které tvoří samice se svými potomky) a vzhledem ke skladbě potravy v agrofytocenózách, nezpůsobuje výraznější škody plošného charakteru, jak je známo u jiných druhů spárkaté zvěře. Časté je ale poškozování výsadby dřevin v krajině a v lesích bez adekvátní ochrany.

Muflon evropský

Muflon evropský je jediný volně žijící zástupce rodu ovce (Ovis) v evropské i české přírodě. Z Korsiky a Sardinie se pomocí lidí muflon rozšířil po celém Středomoří a poté dále v Evropě. Zprvopočátku došlo v České republice k významnému rozšíření zvěře po oborách a posléze k rozsáhlé introdukci do volných honiteb, především po druhé světové válce. V roce 2022/23 bylo v České republice uloveno 10 533 ks mufloní zvěře. U této zvěře je však v České republice zajištěna určitá stabilita stavů. V budoucnu však můžeme očekávat spíše klesající trend v početnosti naší populace z důvodů významné predace vlkem obecným, jak již je známo z řady oblastí.

Muflon evropský patří mezi typické spásače. Při pastvě je podstatně méně náročný než okusovači a jednoděložné druhy rostlin bývají v jeho potravě dominantní složkou. Jako typický spásač škodí při přemnožení především v zimě na ozimých plodinách (řepka ozimá), na kterých způsobuje nemalé škody. Vzhledem k tomu, že mufloní zvěř žije po celý rok ve smíšených tlupách obojího pohlaví, bývají škody soustředěny do míst výskytu těchto tlup. Způsob poškození zemědělských plodin je podobný škodám, způsobeným daňčí zvěří.

Rostliny řepky ozimé - v horní řadě nepoškozené rostliny; ve spodní řadě poškozené terminály zvěří v zimním období

Jelen lesní

Jelen lesní, je naším původním lesostepním druhem spárkaté zvěře, který je v současnosti soustředěn do rozsáhlých lesních komplexů. Vzhledem k tomu, že se jedná o méně příznivé oblasti pro hospodaření, škody na polních plodinách jsou spíše lokálního charakteru a hlavní podíl škod je vázán na lesní komplexy.

Problémem ovšem je trend postupného návratu polního hospodaření do horských a podhorských oblastí, se kterými je pojeno riziko zvýšených škod na polních plodinách i lesních porostech. Nepřirozená potrava v podobě polních plodin způsobuje jelení zvěři dietetické poruchy, které se zvěř snaží redukovat příjmem vhodné potravy, která je bohatá na vysoký obsah tříslovin a vlákniny, čímž dochází k loupání a okusu mladých dřevin. Obecně je tato problematika charakteristická pro oblasti s výskytem jelení zvěře, které navazují nebo jsou využívány pro pěstování polních plodin, jako je kukuřice, obilniny aj.

Současná doba není jelenu lesnímu nakloněna. V důsledku vysokého přijmu potravy je vážným konkurentem hospodářských zvířat na pastvinách, významným škůdcem polních plodin a lesních porostů. Vzhledem k vysokým škodám na lesních porostech, stále stoupající nechuti škody zvěří tolerovat a tlaku státní správy a dalších organizací, můžeme v budoucnu očekávat výrazné snížení stavů jelení zvěře.

Sledování poškozených porostů ozimé pšenice

Prevence před škodami působenými zvěří

Prevence před škodami působenými zvěří je dána zákonem č. 449/2001 Sb. o myslivosti a vychází z § 39 Snížení stavů zvěře a zrušení jejího chovu a z § 53 Opatření k zabránění škod působených zvěří. Jde v podstatě o soubor (komplex) takových opatření prováděných ze strany majitelů (uživatelů) honebních pozemků, ale i uživatelů honiteb, která směřují k preventivnímu zamezení vzniku škod, ale i případnému dalšímu zamezení rozsahu škody na zemědělských kulturách (pozemcích) nebo jejich snížení na únosnou míru. Efektivní je kombinace jednotlivých druhů opatření a vzájemná spolupráce mezi uživatelem honitby a uživatelem honebních pozemků.

Opatření používaná v prevenci škod působených zvěří - uživatelé honiteb

Lov a racionální hospodaření se zvěří patří k hlavním opatřením jak škodám zvěří předcházet a je řízen určitými pravidly vycházejícími ze zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti. Odlov zvěře a udržovaní stavů zvěře v rozumné míře patří k nejúčinnějším opatřením jak škodám předcházet. Musíme si ale také uvědomit, že zvěř vlivem některých faktorů (omezení migrace, stres, urbanizace aj.), může způsobovat významné škody i při minimálních stavech a ne vždy jsou škody působené zvěří důsledkem špatného mysliveckého hospodaření.

Další možností je využití rušení zvěře. Na trhu existuje celá řada přípravků, které působí repelentně k zamezování přístupu do porostů polních plodin. K odrazení vstupu zvěře na pozemky se zpočátku jevily poměrně účinné pachové ohradníky, které jsou sice hojně v honitbách využívány, ale podle zkušeností po instalaci rychle klesá jejich účinnost. Ostatní opatření, jako jsou plašiče akustické, optické a kombinované, jsou v honitbách využívány ojediněle. Jejich účinnost je také nejvyšší pouze první dny po instalaci.

Jako pachový repelent proti zvěři lze využít lidské vlasy zavěšené v prodyšných pytlích, účinnost je pouze krátkodobá

Opatření používaná v prevenci škod působených zvěří - zemědělské subjekty

Mezi opatření, která lze využít jako prevenci před škodami působenými zvěří, patří oplocení pozemků. Využívány jsou např. drobné oplůtky až trvalé ploty nebo elektrické ohradníky. Oplocení pozemků trvalým plotem nebo elektrickým ohradníkem je nákladnou záležitostí a v praxi bývá používáno pouze v případě pěstování vysokocenné plodiny (termín vysokocenné plodiny vychází ze zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, § 54).

Další možností je snížení velikosti honů nebo poloha pěstované rizikové plodiny. Rizikovou plodinou, jako je kukuřice, není vhodné osévat okraje lesů a jiné polohy, které jsou pravidelným stávaništěm zvěře. Snížení velikosti honů sice nemá zásadní vliv na snížení škod působených zvěří, ale při snížení velikosti plochy atraktivní plodiny jako potravy zvěře, zvěř častěji přechází mezi pozemky, je viděna a je zde vyšší úspěšnost lovu zvěře způsobující škodu na porostu.

Mezipásy se jako prevence škod působených zvěří využívají v porostech atraktivních plodin. Rozdělením pozemků mezipásy je umožněn efektivní odlov oproti souvislým monokulturám. Mezipásy jsou proto doplňovány o mobilní posedy, popř. vnadiště, mohou být bez osevu nebo lépe s osevem nízké plodiny, jako je např. ječmen. Vhodné je též mezipásy osévat vyššími plodinami v případě, ve kterém část sklizně z mezipásu chceme „obětovat“ ve prospěch snížení škody působené na okolní plodině. OBR. 7, 8

Mezipásy (biopásy) navíc mohou vznikat na zemědělské půdě vyčleněného stanoveného procentního podílu neprodukčních ploch pro splnění podmínek pro tzv. celofaremní ekoplatbu, čímž zemědělský subjekt naopak žádnou produkci netratí. Jde o to, aby škody na těchto plochách (pobytem zvěře, lovem) nebyly posuzovány Státním zemědělským intervenčním fondem jako porušení podmínek, neboť jde o celospolečenský prospěch. Mezipásy je nejvhodnější umisťovat napříč řádky nebo podél lesa a osévat je nízkými plodinami. Zvěř na ně s oblibou vychází, cítí se zde bezpečněji a může být proto snadno lovena.

Střídání vysokých a nízkých plodin umožňuje lov přecházející zvěře i v době vrcholící vegetace. Pásy jedné plodiny by neměly přesáhnout šíři více než 80–100 m. Tato šíře vysokých plodin umožňuje vyhánění i společný lov zvěře v době vegetace.

Další možností je využití atraktivních (např. rané odrůdy kukuřic s typem zrna mezityp až koňský zub) nebo naopak méně atraktivních odrůd (např. osinaté odrůdy pšenice nebo ječmen) pro odlákání nebo přilákání zvěře. Tato možnost je závislá na znalosti místních podmínek agronomem a uživatelem honitby. Nelze osévat celé oblasti méně atraktivními plodinami nebo odrůdami a doufat, že škodám předejdeme.

Jednoduchý typ oplůtku chránící vysokocennou plodinu

Mezipás mezi krajinným prvkem a kukuřicí

Mezipásy po sklizni žita v porostech kukuřice doplněné pro potřeby lovu mobilní kazatelnou

Hodnocení škod působených zvěří

V případě vzniku škody způsobené zvěří na zemědělských porostech nebo pozemcích si může škodu poškozený ocenit sám nebo, je-li škoda většího rozsahu nebo hrozí soudní spor, pak je vhodné k vyčíslení výše způsobené škody a uplatňování její náhrady přizvat soudního znalce nebo odborného pracovníka z oboru, specializovaného na znaleckou činnost. Vymáhání škod by ale mělo být posledním řešením poté, co všechna ostatní opatření selžou a ze strany uživatele honitby trvale chybí zájem věc řešit. I na tuto alternativu je ovšem vhodné se připravit a dopředu zjistit potřebné lhůty i postupy po vzniku škody a pro posuzujícího odborníka znamená mít vysokou odbornost a zkušenosti, jakož i technické zázemí, umožňující exaktní stanovení rozsahu a výše škody.

Lhůty pro uplatňování nároku škody způsobené zvěří (§ 55 zákona o myslivosti)

Základní lhůtou, která vychází ze zákona o myslivosti je 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni, pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

Dvacetidenní lhůta je také praktická z hlediska pravidelné kontroly porostů, kterou mohou provádět obě strany. Při vniku škody je tak možné včas reagovat a problémům předcházet. Vzhledem ke zdlouhavým soudním jednáním, které v mnohých případech trvají roky, by vždy mělo být prioritou obou stran vzájemná dohoda, kterou samozřejmě preferuje i zákon o myslivosti.

Závěr

Vlivem změn ve společnosti, které ovlivnily lesní a zemědělské hospodaření v průběhu historie, neustále dochází k proměnám životního prostředí zvěře. Tak jak se měnilo využití krajiny, měnily se i životní podmínky volně žijící zvěře. Se změnami podmínek dochází k proměnám v druhové skladbě a populační hustotě zvěře. Výrazný vliv má také neustále probíhající urbanizace a výstavba různých průmyslových zón, rozšiřující se do volné přírody s následným budováním dopravní infrastruktury a s tím též zvyšující se prostupnost krajiny za účelem jejího volnočasového využití.

Rušení zvěře mění její přirozené návyky, což podporuje vznik škod na klidnějších lokalitách a současně na neobdělávaných enklávách (zejména plochy s náletovými křovinami a plevely v okolí aglomerací) dochází k ukrývání zvěře v jejich blízkosti. Na takových místech nelze zvěř efektivně lovit.

Škody působené zvěří na polních plodinách byly, jsou a v budoucnu i přes veškerou snahu určitě budou, neboť zvěř (v přiměřené míře) do přírody patří. Jakékoliv zemědělské hospodaření (značné škody jsou i v ekologickém zemědělství) v naší krajině umožňuje silný rozvoj populací spárkaté zvěře, jež je zdrojem snadno dostupné kvalitní potravy.

Tak jako v současnosti v krajině dominuje spárkatá zvěř, v letech meziválečných byla nejpočetnější zvěř drobná, které vyhovovalo maloplošné zemědělství s vysokým podílem ruční práce. Vždyť v tomto období bylo každoročně loveno více než 1 milión kusů zaječí zvěře a více než 3 milióny koroptví, aniž by tak početné populace byly významně ovlivněny. I přes to v současnosti dochází k novele zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, jehož hlavní snahou je mj. zásadní snížení stavů spárkaté zvěře s cílem významného snížení škod působených zvěří. Jaký vliv budou mít legislativní změny, se dozvíme v budoucnu.

Ing. Jan Štrobach, Ph.D., Doc. Ing. Jan Mikulka, CSc.; Výzkumný ústav rostlinné výroby, v.v.i., Praha-Ruzyně
Ing. Jiří Kožmín; soudní znalec se specializací na ochranu rostlin