BASF
BASF
BASF

Chemap Agro s.r.o.

Jak zakládat a jak nezakládat travní porosty

19. 07. 2019 Ing. Zuzana Hrevušová, Ph.D., Doc. Ing. Josef Hakl, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 6794x

Univerzální postupy jak zakládat travní porosty neexistují, tak jako neexistují univerzální travní porosty. Individuální přístup umožňuje lépe zohlednit naše požadavky a možnosti lokality.

Agrinova

Postup zakládání musí vycházet z našich cílů. Chceme porost trvalý nebo jen dočasný? Potřebujeme kvalitní píci a počítáme s vyššími náklady, anebo nám jde o „úsporný“ porost, od kterého moc neočekáváme? Bude se využívat jako louka nebo pastvina? Nebo plánujeme kombinovat jarní seč s letní a podzimní pastvou? Můžeme si dokonce vybrat, jestli preferujeme porost raný nebo pozdní. Všechna tato rozhodnutí je potřeba udělat ještě před založením. Konečný výsledek však bude výrazně ovlivněn a limitován stanovištními faktory.

Výběr lokality

Travní porosty jsou často odsunuty na horší pozemky nevyužívané k polnímu hospodaření. Stejně jako u všech ostatních plodin však platí, že čím vyšší chceme výnosy, tím kvalitnější potřebujeme pozemek.

Krmivářsky nejcennější druhy trav jsou poměrně náročné, především na dostatek vody a živin. Na trvalých loukách a pastvinách se udrží pouze v případě, když budou mít odpovídající podmínky. V opačném případě budou postupem let nahrazeny jinými, většinou produkčně méně hodnotnými druhy, které jsou pro toto stanoviště typické. Zlepšovat a udržovat růstové podmínky na méně příznivých lokalitách lze např. intenzivním hnojením, to však bývá mnohdy drahé a neekonomické.

Pro porosty, které nejsou primárně určené k produkci píce, stačí méně kvalitní půdy i hůře přístupný terén. Nevhodné jsou jen extrémní stanoviště, zejména velmi suché plochy, na kterých trávy nejsou schopny vytvořit zapojený drn. Na takovýchto lokalitách se hojně rozšiřují suchovzdorné dvouděložné byliny, např. třezalka tečkovaná.

Dostupnost vody

Pícninářsky hodnotné travní druhy potřebují především dostatek vody. Na loukách je optimální hloubka hladiny podzemní vody okolo 0,3 m na jaře a 0,5 m v dalším průběhu vegetace. Větší zamokření v jarních měsících může působit problémy se sklizní, zejména u raných porostů, jako jsou psárkové louky. Opožděná seč se projeví v horší stravitelnosti píce. Hladina podzemní vody na pastvinách by se měla pohybovat okolo 0,7 m. Vlhčí plochy mají nízkou únosnost a jarní podmáčení může oddálit začátek pastevní sezony.

Pozemky s hlubší hladinou podzemní vody, zejména svažité, jsou odkázány na srážky. Optimální roční úhrn srážek pro travní porosty je 700–900 mm, z toho 40 % by měly zajistit letní deště. Z produkčního pohledu se jako nejvýznamnější jeví srážky v období nárůstu první seče, která tvoří většinu celkového ročního výnosu. Avšak dlouhodobé sucho v dalším průběhu vegetace se negativně projeví v následujících letech, protože dochází k úbytku kvalitních druhů, řídnutí drnu a následnému zaplevelení.

Kvalita půdy

Kvalitní a výnosné porosty potřebují půdy s přiměřenou vododržností. Nevhodné jsou jak vysoce propustné písčité půdy, tak i těžké jílovité.

Pícním druhům trav nejvíce vyhovují mírně kyselé půdy s pH 5,5–6,5. Na kyselejších pozemcích, na tzv. kyselých loukách a pastvinách, rostou druhy s nízkou nutriční hodnotou a špatnou stravitelností. Na alkalických substrátech naopak trávy ustupují ve prospěch širokého spektra dvouděložných bylin.

Příprava na setí

Intenzivně využívané a ošetřované plochy musí být dobře přístupné mechanizaci. Důležité je to především u luk, kde by jakákoli překážka ztěžovala seč. U pastvin se doporučuje ponechat několik stromů, které poskytují zvířatům stín, pomáhají předcházet erozi a zachovávají ráz krajiny. Na přemokřených lokalitách se mohou vyhloubit odvodňovací kanály.

Při zakládání nového travního porostu na bývalé orné půdě se pozemek připravuje běžným způsobem jako pro ostatní plodiny. Mnohdy se však obnovuje starý nevyhovující porost, např. příliš zaplevelený, a proto je nejdříve potřeba odstranit původní vegetaci. Tradiční a nejlepší metodou je zaorání drnu s následným několikaletým polním hospodařením. V mnoha případech je ovšem z ekonomických nebo legislativních důvodů nutné přistoupit k tzv. rychloobnově, při které je na starý drn použit pouze totální herbicid s následným mělkým zpracováním půdy. Podobný postup se volí také na erozně ohrožených nebo z jiného důvodu neoratelných pozemcích.

Termín zakládání

Jarní termín setí umožňuje využívat jednoleté krycí plodiny, např. oves nebo lusko-obilné směsky. Vhodnou alternativou je i jílek jednoletý. Krycí plodina zaručuje dostatečný výnos již v prvním roce a brání rozvoji plevelů, které se v porostu pomaleji rostoucích víceletých trav a jetelovin často šíří. Důležitá je včasná sklizeň, jinak dochází k omezení podsevu, především jetelovin, které netolerují dlouhodobější zastínění. V suchých oblastech je lepší používat čistý výsev bez krycí plodiny, která by konkurovala o vodu.

Pozdně letní termín setí umožňuje mladým rostlinám využít k růstu vlhčí období na počátku vegetace. Výsev by měl obecně proběhnout do konce srpna, ale na lokalitách s delší vegetační dobou může být odložen i na začátek září. Podstatné je, aby trávy před zimou začaly odnožovat.

Výběr osevní směsi

Komerční jetelovino-travní směsi bývají sestaveny tak, aby byly z hlediska stanovištních podmínek co nejvíce univerzální. Pro konkrétní lokalitu je však možné si zvolit vlastní druhovou skladbu. Základem je vybírat druhy a odrůdy vhodné do našich podmínek, nejlépe z českého šlechtění.

Kulturní pícní druhy trav můžeme rozdělit do dvou skupin. Volně trsnaté trávy se vyznačují rychlejším vývinem, ale nižší vytrvalostí (cca 5–7 let). Výběžkaté trávy jsou z počátku pomalejší, ale díky převládajícímu vegetativnímu rozmnožování mají téměř neomezenou vytrvalost. Nezastupitelnou úlohu ve směsi mají také jeteloviny, které zvyšují podíl bílkovin v píci, zlepšují výnosy v prvních letech porostu a díky schopnosti symbioticky získávat dusík z ovzduší také pomáhají vyživovat i okolní trávy.

Volně trsnaté druhy

Jílek vytrvalý je druh určený zejména na pastviny. Dobře snáší sešlapání, pravidelné okusování a rychle regeneruje. Jeho nevýhodou jsou vyšší nároky na stanoviště. Problémy má především v horských oblastech, kde často vyzimuje a trpí plísněmi. U jílku vytrvalého je potřeba dávat pozor na volbu odrůdy, protože řada z nich je vyšlechtěna pro trávníky a mají menší vzrůst.

Jílek mnohokvětý je považován za náš nejkvalitnější travní druh, který má vysoký obsah sacharidů a díky tomu se snadněji silážuje. Je však náročný na živiny, vodu a ve vyšších polohách snadno vymrzá. Kvůli své krátké vytrvalosti (do 3 let) se hodí pouze do krátkodobých směsí. Lepší odolnost mají jeho mezirodoví kříženci s kostřavou, nazývaní Festulolium, ze kterých je možné si vybrat hybridy jak do krátkodobých, tak i do trvalých porostů. Lze je využívat sečně, některé i pastevně.

Pro rané travní porosty je vhodná srha laločnatá. Bojínek luční je pozdní druh, který prosperuje i v chladných oblastech. Do směsí se může také přidat kostřava luční a v malém množství i trojštět žlutavý. Ovsík vyvýšený nejlépe prosperuje na nížinných loukách.

Výběžkaté druhy

Tvoří základ každého pastevního porostu a nesmí chybět ani na loukách. Nejčastěji se využívá lipnice luční, která při pravidelné pastvě tvoří hustý drn a na loukách zahušťuje spodní patro. Na vlhkých lokalitách se při seči dobře uplatní velmi výnosná a kvalitní psárka luční. Na sušších stanovištích lze použít kostřavu červenou, která má však tendenci se nadměrně šířit. Pro svou vysokou odolnost a toleranci k suchým podmínkám je ceněna i kostřava rákosovitá, ačkoli její píce je někdy považována za málo kvalitní.

Jeteloviny

Jeteloviny se obecně vyznačují kratší vytrvalostí. V zapojeném porostu jsou omezovány především vysokými travami a ustupují již třetím rokem. Na krátkodobé i trvalé sečné porosty se nejčastěji používá jetel luční. Nízko spásané pastviny vyhovují jetelu plazivému, který dobře regeneruje a může se šířit vegetativně. Na vlhčí lokality se hodí jetel zvrhlý a na vysychavé, méně úrodné půdy štírovník růžkatý.

Setí

Hloubka setí je odvozena od velikosti semen. Malá se vysévají mělce, obvykle do 1 cm, větší do 2 cm. U směsí je dobré zvolit menší hloubku, aby se uchytily i drobnosemenné druhy, jako je lipnice luční. Obtížně se zachází s druhy s dlouhými zahnutými osinami. U ovsíku se tento problém vyřešil vyšlechtěním bezosinné odrůdy, u trojštětu je však nutné použít kartáčové výsevní ústrojí.

Po výsevu je potřeba půdu přiměřeně uválet, aby se podpořilo kapilární vzlínání a voda z hlubších vrstev se mohla dostat až k semenům.

Samozatravnění

Alternativní metodou, jak zakládat travní porosty, je ponechání pozemku přirozenému vývoji. Tato metoda je oceňována zejména z hlediska ekologického, protože výsledná vegetace bude tvořena regionálními populacemi trav i dalších bylin. Z agronomického hlediska je tento postup většinou nevhodný, velmi zdlouhavý a často s nejistým výsledkem. Takto zatravňované plochy je nutné udržovat pravidelnou sečí, přestože je, zejména z počátku, sklizená biomasa velmi nekvalitní a jen obtížně využitelná.

V prvním stadiu vývoje se na půdě ponechané ladem rozrostou jednoleté polní plevele, později nahrazené víceletými. Jejich semena se mohou větrem šířit do okolí a zaplevelovat okolní pozemky. Pro toto období je typický pýr plazivý, rozšířený především na kyprých úrodných půdách. Postupem let, jak se půda stává utuženější, se jeho podzemní oddenky dostávají na povrch a pýr z porostu ustupuje. V dosud řídké vegetaci se mohou snadno uchytit odolné vytrvalé plevelné druhy, které je následně obtížné odstranit. Toto stadium trvá často více než 5 let.

Teprve poté na ploše začínají převládat kvalitnější volně trsnaté trávy, jejichž semena se sem dostala z okolních pozemků. Následující vývoj je už shodný s vývojem setých porostů, tedy volně trsnaté trávy s krátkou životností jsou postupně nahrazovány výběžkatými druhy.

Shrnutí

Před každým založením travního porostu je nutné se rozhodnout, co od budoucího porostu očekáváme a čeho můžeme na dané lokalitě dosáhnout. Tomuto je potřeba přizpůsobit výběr druhů i postup setí.

Samozatravnění nelze doporučit jako vhodnou metodu pro zakládání produkčních luk či pastvin. Počáteční úspory za výsev budou značně převýšeny náklady na následnou péči o pícninářsky nevyužitelný porost.

Pole ponechané ladem nejdříve zcela zarostlo vlčími máky
Pole ponechané ladem nejdříve zcela zarostlo vlčími máky

Druhým rokem bylo pole zaplevelené pcháčem, třezalkou, pampeliškou, čičorkou a mnoha dalšími druhy
Druhým rokem bylo pole zaplevelené pcháčem, třezalkou, pampeliškou, čičorkou a mnoha dalšími druhy

V dalších letech se v porostu rozšířila čičorka pestrá a pýr plazivý
V dalších letech se v porostu rozšířila čičorka pestrá a pýr plazivý

Po pěti letech v porostu začínají převládat trávy, ale ještě dlouho zůstane řídký
Po pěti letech v porostu začínají převládat trávy, ale ještě dlouho zůstane řídký

Porost je silně zaplevelený pelyňkem a pcháčem
Porost je silně zaplevelený pelyňkem a pcháčem

Práce byla řešena na FAPPZ ČZU v Praze za podpory S-grantu MŠMT ČR.

foto: Z. Hrevušová

Související články

Jarní práce u řepky jsou za dveřmi

23. 03. 2024 Ing. David Bečka, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 630x

Pěstování ředkve olejné

26. 02. 2024 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D., Ing. Julie Sobotková, Mgr. Helena Hutyrová Technologie pěstování Zobrazeno 425x

Optimalizace pozemkových bloků s ohledem na půdní charakteristiku a provozní parametry strojů

31. 01. 2024 Prof. Ing. Josef Hůla, CSc., Doc. Ing. Petr Šařec, Ph.D., Doc. Ing. Petr Novák, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 647x

Pěstování minoritních olejnin: Pupalka dvouletá

26. 01. 2024 Ing. Zuzana Kubíková, Ph.D.; Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r. o. Troubsko Technologie pěstování Zobrazeno 602x

Agrolesnictví v dějinách - máme na co navázat

09. 01. 2024 Mgr. Péter Szabó, Ph.D.; Botanický ústav AV ČR, Brno; Masarykova univerzita, Brno Technologie pěstování Zobrazeno 548x

Další články v kategorii Technologie pěstování

detail