Konference Zemědělství budoucnosti s praktickými ukázkami a dopady

20. 08. 2026 Ing. Petr Štěpánek, Ph.D.; Agromanuál Technologie pěstování Zobrazeno 361x

Zemědělství v Česku a na Slovensku čelí klimatickým změnám, rostoucím nákladům i tlaku na snižování uhlíkové stopy, což vyžaduje nové přístupy k hospodaření. Těmto tématům se věnovala 4. konference Zemědělství budoucnosti, kterou koncem května v Hostivicích uspořádala společnost Soufflet Agro. Akce propojila odborné přednášky s praktickými ukázkami na polích a nabídla farmářům konkrétní nástroje pro zvýšení odolnosti a adaptability jejich podniků.

Projekt Performances - nový pohled na úrodnost půdy

Hlavním tématem konference bylo představení projektu Performances. Program podporuje produktivní a udržitelné zemědělství s důrazem na ekonomickou, environmentální i sociální výkonnost.

Projekt vychází ze tří pilířů úrodnosti půdy: fyzické, biologické a chemické. Součástí je také vzdělávací program zaměřený na regenerativní zemědělství, meziplodiny a efektivní hnojení. Farmy jsou následně hodnoceny podle úrovně zavádění těchto principů, přičemž vyšší hodnocení může do budoucna přinést lepší uplatnění komodit v partnerských potravinářských řetězcích.

Dopady změny klimatu na české zemědělství

V úvodní přednášce představil prof. Zdeněk Žalud z týmu Intersucho data potvrzující výrazné oteplování v ČR. Od roku 1961 vzrostla průměrná teplota o 2,2 °C, nejvíce v zimě a létě. Kritické sucho v roce 2026, které v květnu zasáhlo více než 60 % území republiky, podle něj způsobilo několik faktorů. Mezi hlavní příčiny patří vyšší teploty a s nimi spojený větší výpar, nedostatek sněhu v zimě 2025/2026, dřívější nástup vegetace i změna charakteru srážek. Ubývá mírných dešťů a přibývá přívalových srážek s vyšším erozním účinkem. Jaro 2026 bylo navíc nejsušší za posledních 65 let a situaci zhoršují také tropické teploty nad 30 °C, při nichž rostliny omezují fotosyntézu a vodu využívají hlavně k ochlazování.

Dopady na zemědělství jsou výrazné a v nejpostiženějších oblastech dosahují ztráty výnosů více než 40 %. Podle prof. Žaluda je klíčem k adaptaci lepší zadržování vody v půdě a budování nových vodních nádrží.

Řešení pro budoucnost a ekonomika

Francouzský agronom Sebastien Roumegous ze spol. Biospheres navázal na klimatickou analýzu konkrétními agronomickými řešeními. Hlavním cílem je mít k dispozici půdu, která funguje podobně jako houba. Tedy takovou, která je schopná vodu rychle nasáknout a dlouhodobě udržet.

Mechanická versus biologická pórovitost

Klíčem k zasakování vody je struktura půdy, přičemž zásadní je rozdíl mezi pórovitostí vytvořenou mechanicky pomocí strojů a pórovitostí biologickou, kterou vytvářejí kořeny a žížaly. Mechanická pórovitost vytvořená orbou je nestabilní. Při prvním silném dešti se půda rozplaví a vytvoří nepropustný půdní škraloup. Naproti tomu biologická pórovitost, vytvářená hlavně žížalami, kterých může být v bezorebných systémech až 10× větší množství, umožňuje efektivní infiltraci vody hluboko do půdního profilu. Pro hodnocení intenzity zpracování půdy se využívá index STIR, kdy hodnota nad 80 signalizuje nadměrné narušení půdy, které ničí biologickou aktivitu a výrazně zvyšuje riziko eroze.

Půda jako bankovního účtu

Hospodaření na půdě může být přirovnáno k bankovnímu účtu. Praktiky jako pěstování meziplodin, vracení uhlíku do půdu a její minimální zpracování představují kapitálové vklady. Naopak intenzivní orba a ponechání holé půdy v zimním období jsou výběry, které celý systém oslabují. Cílem moderního hospodáře by mělo být dosažení stavu, kdy půda s kvalitní strukturou generuje úroky ve formě vyššího výnosu, úspor paliva, času a zvýšené odolnosti proti erozi.

Vliv organické hmoty na retenci vody

Data jasně ukazují, že navýšení obsahu organické hmoty o pouhých 1,3 % zvyšuje o 31 % schopnost půdy zadržovat vodu a navyšuje její dostupnou zásobu o 16 % v porovnání s výchozím stavem. V praxi to znamená, že plodina na zdravé půdě vydrží o 5–10 dní déle bez stresu z nedostatku vody než na půdě degradované. Aby systém dlouhodobě fungoval, je třeba do půdy dodat každoročně cca 15 t organické hmoty/ha. Toho lze dosáhnout pěstováním kvalitních meziplodin s produkcí biomasy alespoň 3 t/ha v podobě nadzemní hmoty a 3 t/ha v kořenovém systému.

Agrotechnika a ekonomika v číslech

Mezi klíčové techniky zpracování půdy patří především fisurace (hloubkové kypření bez obracení horizontů), která účinně rozbíjí utužené vrstvy, ale neničí citlivé biologické vazby. Další významnou metodou je strip-till (pásové zpracování půdy), který zabezpečuje stabilní strukturu v místech, kde se rozvíjejí kořeny. Technologickou trojici doplňuje podřezávací kypřič (mechanická náhrada za glyfosát), který spolehlivě podřezává plevele v hloubce 4–5 cm.

Z hlediska ekonomiky trvá přechod na udržitelný regenerativní systém 3–7 let a ve výsledku zvyšuje čistou ziskovost farmy o 12–16 %. Úspora času při práci na poli dosahuje až 33 %, což představuje např. u kukuřice zhruba 2–2,3 t/ha. Nárůst zisku u této plodiny je dle konkrétních výsledků z praxe o 69 €/ha, a to především díky výrazně nižším nákladům na mechanizaci a pohonné hmoty.

Praktické poznatky z workshopů

Odpolední část konference nabídla praktické ukázky v terénu. Velkou pozornost vzbudil workshop o bilanci humusu, zaměřený na výpočty ukládání uhlíku do půdy podle osevních postupů. Diskutovala se také aplikace dřevní štěpky, která se oproti obilné slámě výrazně lépe přeměňuje na stabilní humus. Rizikem však je zapravení štěpky do větší hloubky, protože mikroorganizmy při jejím rozkladu spotřebovávají půdní dusík. Vhodnější je proto aplikace na povrch půdy nebo před luskoviny schopné vázat dusík.

Závěr

Letošní ročník konference jasně ukázal, že moderní hospodaření není otázkou ideologie, ale technologických postupů podložených jasnými daty. V éře probíhající klimatické změny a ekonomické nestability již nelze spoléhat na setrvačnost starých, i když léty prověřených metod. Kombinace cíleného zadržování vody, šetrného zpracování půdy a systematického navyšování obsahu organické hmoty se ukazuje jako vhodná cesta. Tyto postupy umožní farmářům úspěšně čelit nové klimatické realitě a zároveň udržet ekonomiku farmy v kladných číslech.

Jako řešení, reagující na klimatickou změnu, doporučil Sebastien Roumegous regenerativní zemědělství