Kukuřice až na prvním místě

25. 06. 2019 Ing. Antonín Kintl Technologie pěstování Zobrazeno 5698x

Osevní postupy, jejichž nosnou plodinou je kukuřice, jsou označovány jako osevní postupy na základě kukuřice, což odpovídá širokému spektru možností využití kukuřice.

Významná část produkce kukuřice se používá ke krmení zvířat, další část se využívá jako surovina nového oboru fytoenergetiky, ať už při produkci bioplynu či bioethanolu. Kukuřice se objevuje v kulinářství k přípravě corn-flaků, popcornu. Dále zmínku o kukuřici můžeme najít v oblasti papírnictví, farmacii, škrobárenství, gumárenství, barev a laků, kosmetice, využívá se při výrobě coca-coly a samozřejmě whisky.

Dnes je kukuřice pěstována ve více státech než jakákoli jiná plodina. Největšími pěstiteli kukuřice jsou Spojené Státy Americké, Brazílie, Čína a země Evropské unie. Ve Spojených státech amerických se ročně vypěstuje polovina veškeré kukuřice, což ročně překračuje dohromady objem vypěstované pšenice, rýže, žita, ovsa, krup i čiroku. Adeux et al. (2017) uvádí, že na konvenční kukuřičné monokultury, které dominují osevním postupům, je v současné době pohlíženo odmítavě. Negativní názor na kukuřici umocňuje fakt, že pěstování kukuřice je spojováno s projevy degradace půdy. S tím souvisí zjednodušení osevních postupů, což vede k pěstování příbuzných plodin na jednom pozemku a zároveň dochází k absenci zlepšujících plodin, mezi které jsou od počátku osevních postupů v 18. století považovány rostliny z čeledi bobovitých. Jejich role v osevním postupu by neměla být pouze při pěstování meziplodin, ale jejich místo by mělo být jako součást hlavních tržních plodin.

Jedna šance na změnu

Současné systémy pěstování a využití kukuřice umožňují otevřít otázku využití smíšené kultury. Možná odpověď na tuto otázku pochází od severoamerických indiánů, pro které byly základem jídelníčku tři pěstované plodiny. V mytologii Čerokézů označované jako „Tři sestry“: kukuřice, fazole a tykve (Landon, 2008), a to je vůbec první zmínka o smíšené kultuře.

V současné době je smíšená kultura definovaná jako systém pěstování dvou a více druhů plodin na jednom pozemku ve stejném čase. Nejčastěji je smíšená kultura složena z rostlin čeledi bobovitých (Fabaceae) a lipnicových (Poaceae). V podmínkách české republiky je možnost využít zástupce čeledi Fabacae, například komonici bílou (Melilotus albus), bob obecný (Vicia faba) a lupinu bílou (Lupinus albus), jako komponent při sestavení smíšené kultury. Na obrázku 1 je schématické znázornění organizace porostu, kdy je kukuřice a leguminóza střídána ve dvou a dvou řádcích. Tato organizace porostu se zatím ukázala jako nejvýhodnější z pohledu využívání světla.

Obr. 1: Schématické znázornění organizace porostu kukuřice a lupiny pří střídání dvou a dvou řádků (Jandová, 2017)

Výhody z využívání leguminóz

Leguminózy, tedy rostliny z čeledi Fabaceae, jsou charakteristické svou schopností symbiotického soužití s bakteriemi rodu Rhizobium, jenž dokáží poutat vzdušný dusík - N₂ (obr. 2). Podle druhu luskoviny činí množství přijatelného dusíku z půdy pouze 15–30 % a zbytek je dusík fixovaný symbioticky. Právě biologická fixace vzdušného dusíku představuje významnou cestu pro zvýšení zásob dostupného dusíku v půdě. Ve smíšené kultuře také dochází k transportu dusíkatých látek mezi leguminózním a blízce kořenícím neleguminózním druhem, v našem případě kukuřicí. Kromě toho může biologická fixace dusíku v kombinaci s digestátem hrát významnou roli při snaze o snížení využívání průmyslových minerálních hnojiv.

Další výhodou je, že luskoviny mají mohutný kořenový systém dosahující značných hloubek. Příkladem je obrázek 3, na kterém je znázorněn kořen komonice bílé dosahující hloubky 55 cm.

Otázka číslo 1 - založení porostu

K založení porostu lze využít secí stroj Kinze 3500 v provedení Interplant, u něhož uspořádání výsevních jednotek umožňuje dodržování meziřádkové vzdálenosti 37,5 cm. Naplnění jednotlivých secích jednotek umožňuje střídání dvou a dvou řádků (obr. 4).

Otázka číslo 2 - chemická ochrana porostu

Vzhledem ke složení smíšené kultury jak z rostlin čeledi bobovitých (Fabaceae), tak z rostlin z čeledi lipnicových (Poaceae), dochází k omezení použitelných přípravků na ochranu rostlin uvedených v registru povolených přípravků pro jednotlivé komponenty smíšené kultury. Nejlépe je na tom kombinace kukuřice a lupiny bílé. Jistý systém ochrany lze naplánovat i u kombinace kukuřice a bobu obecného. Komonice a kukuřice patří mezi perspektivní kombinace, ale bohužel z pohledu možností herbicidní ochrany jsou možnosti skoro na nule.

Otázka číslo 3 - Sklizeň

Kombinace smíšené kultury byly zvoleny s ohledem na dosahovanou výšku jednotlivých komponentů smíšené kultury. Hodnocení výšky zkoušených leguminóz je důležitým parametrem s ohledem na technologii sklizně kukuřice a na produkci siláže využitelné v bioplynové stanici. Standardní výška strniště je 18–20 cm. Vše, co je nad touto výškou, je sklízecí řezačkou zpracováno na řezanku. Z toho vyplývá, že výška rostlin v době sklizně hraje zásadní roli při a významně ovlivní množství sklizené hmoty a následně i složení řezanky. Průměrná sklizňová výška dosahovala u komonice bílé (Melilotus albus) 180 cm (byl zaznamen i jedinec dosahujíc výšky 230 cm, obr. 5), u bobu obecného (Vicia faba) 115 cm (i zde byl zaznamenán jedinec dosahující výšky 160 cm) a lupiny bílé (Lupinus albus) 80 cm.

V porostu smíšené kultury má z pohledu objemu biomasy většinové zastoupení kukuřice, vzhledem k této skutečnosti se musí termín sklizně odvíjet od sušiny kukuřice.

Odpovědi?

• při pěstování kukuřice ve smíšené kultuře bylo dosahováno vyššího výnosu sušiny z 1 ha;
• všechny siláže vykazovaly obsah kvasných kyselin a pH odpovídající kvalitním silážím a dokládající úspěšný silážní proces;
• získané výsledky jednoznačně potvrdily vhodnost testovaných siláží smíšených kultur k výrobě bioplynu;
• souhrnně se tedy jedná o standardní digestáty, které je možné využít ke hnojení rostlin.

Využití systému smíšené kultury představuje možnost návratu k počátkům vzniků osevních postupů a opět do nich zařadit rostliny z čeledi bobovitých jakož to jejich základní kámen, tedy aspoň částečně. Pěstování rostlin v systému smíšené kultury vede  k udržitelnému zemědělství, při současných a vyšších hektarových výnosech s efektivnějším využíváním přírodních zdrojů.

Příspěvek za vznikl podpory projektu TAČR - TH02030681 Využití technologie pěstování kukuřice formou smíšené kultury k výrobě siláže využitelné v bioplynové stanici.

Obr. 2: Kořen lupiny bílé (Lupinus albus) s bakteriemi rodu Rhizobium

Obr. 3: Kůlový kořen komonice (Melilotus albus) dosahující hloubky 55 cm

Obr. 4: Kukuřice ve smíšené kultuře v roce 2018 - v kombinaci kukuřice a bobu obecného

Obr. 5: Komonice v roce 2018 dosahovala výšky i 230 cm