Meziplodiny v kontextu vyskytujících se hmyzích druhů

24. 08. 2026 Ing. Pavel Kolařík, Ing. Karla Kolaříková; Zemědělský výzkum, spol. s r.o., Troubsko Technologie pěstování Zobrazeno 2474x

Význam meziplodin v moderním zemědělství ČR prochází v posledním desetiletí zásadní transformací, která je dána jak legislativními požadavky EU v rámci Společné zemědělské politiky, tak narůstající potřebou adaptace na klimatickou změnu. Meziplodiny, dříve vnímané primárně jako zdroj zeleného hnojení, dnes plní v agrosystému multifunkční roli, zahrnující ochranu půdy před vodní a větrnou erozí, fixaci vzdušného dusíku leguminózami, zlepšování půdní struktury, omezování výparu a význam v podobě podpory biodiverzity. Nicméně s nárůstem ploch meziplodin vzrůstá i riziko v podobě jejich vlivu na populační dynamiku hmyzích druhů (škůdců), kteří nacházejí v těchto porostech ideální útočiště a podmínky pro nerušený vývoj v období mezi sklizní hlavní plodiny a vzcházením ozimů.

Tento fenomén, označovaný jako zelený most, představuje zásadní fytosanitární riziko, neboť umožňuje kontinuitu výskytu hmyzích škůdců a houbových patogenů v zemědělské krajině. Na základě omezení a následného zákazu velmi rozšířeného způsobu ochrany v podobě insekticidního moření osiva řepky a dalších plodin neonikotinoidy po roce 2013 se fytosanitární role meziplodin stala předmětem intenzivního sledování. Absence účinné systémové ochrany v raných fázích vývoje rostlin vede k tomu, že meziplodiny fungují jako dokonalé rezervoáry a multiplikátory populací škůdců, jako jsou dřepčíci, pilatky nebo mšice, které následně migrují na hospodářsky klíčové porosty nově zakládaných ozimých plodin.

Níže uvedené výsledky vycházejí z tříletého experimentálního sledování realizovaného v letech 2022–24 na lokalitě Nová Ves (tab. 1). Tato lokalita, nacházející se v kukuřičné výrobní oblasti, představovala optimální prostředí pro sledování interakcí mezi hmyzími populacemi a širokým spektrem meziplodinových druhů v podmínkách poloprovozních pokusů. Tyto pokusy byly koncipovány jako srovnávací studie čistých kultur i směsí plodin, přičemž počet a druhové složení jednotlivých variant se v daných letech vyvíjelo v závislosti na aktuálních potřebách praxe a sledovaných prioritách.

Vlastní hodnocení spočívalo v pravidelných vizuálních prohlídkách porostu, kde bylo celkem na 4 místech z každé varianty náhodně vybráno a hodnoceno 20 rostlin. Hlavním sledovaným parametrem bylo procentuální hodnocení poškození listové plochy a zároveň byla prováděna determinace přítomných hmyzích druhů (obr. 1). V pozdních fázích vegetace pak byly u vybraných variant realizovány rozbory rostlin, kde byla sledována v řapících listů početnost larev dřepčíka olejkového.

Vývoj rostlin byl zaznamenáván pomocí mezinárodně uznávané stupnice BBCH, která umožňuje přesnou korelaci mezi vývojovou fází plodiny a aktivitou škůdců. Tato data jsou klíčová pro pochopení citlivosti rostlin, neboť největší riziko poškození hrozí zpravidla v počátečních fázích růstu (BBCH 10–14) a za výskytu stresových faktorů v tomto období.

Tab. 1: Sledované varianty v letech 2022–24

Obr. 1: Odběr entomofauny smýkáním porostu

Klimatická charakteristika a její vliv na fyziologii a entomofaunu

Průběh povětrnostních podmínek v srpnu a září hraje zásadní roli v úspěšnosti založení porostů meziplodin a následně určuje míru jejich ohrožení hmyzími škůdci.

V roce 2022 byla sledovaná lokalita v období po výsevu meziplodin zasažena velmi suchým počasím, což mělo za následek etapovité vzcházení rostlin. Porosty byly nevyrovnané, s výraznými rozdíly ve vývojových stadiích i v rámci jedné parcely. Tato heterogenita porostu je z fytosanitárního hlediska velmi problematická, neboť prodlužuje období, kdy jsou v porostu přítomny rostliny v nejcitlivějších vývojových fázích, což umožňuje hmyzím škůdcům, jako jsou např. dřepčíci rodu Phyllotreta, kontinuálně napadat stále nové rostliny. Suché a teplé počasí zároveň přímo stimuluje aktivitu dospělců dřepčíků, kteří jsou za těchto podmínek nejvíce škodliví.

V porovnání s předchozím rokem byl rok 2023 charakteristický velmi příznivými povětrnostními podmínkami po založení pokusů. Dostatek vláhy a optimální teploty vedly k ideálnímu a vyrovnanému vývoji rostlin u všech sledovaných variant. Vyrovnané porosty sice rychleji překonaly nejcitlivější fáze růstu, nicméně bujná vegetace v kombinaci s teplým podzimem vytvořila ideální podmínky pro gradaci pozdních škůdců, zejména pak housenic pilatky řepkové a mšice střemchové. Mírný průběh teplot v říjnu a listopadu umožnil prodloužení vegetační doby i u teplomilnějších druhů a podpořil vývoj larev dřepčíka olejkového u vybraných brukvovitých druhů.

Podobně jako v roce 2022, i rok 2024 byl poznamenán po výsevu výrazným deficitem srážek. Etapovité vzcházení a mezerovité porosty byly v tomto roce ještě markantnější. To vedlo k extrémnímu tlaku dřepčíků na vzcházející rostliny brukvovitých meziplodin hned v 1. termínu hodnocení (19. 9.), kdy byly zaznamenány nejvyšší hodnoty poškození listové plochy u řeřichy seté za celé období sledování. Tento ročník jasně demonstroval, jak může synergický efekt sucha (oslabení rostliny) a tepla (aktivace škůdce) vést k výraznému poškození porostu v jeho nejzranitelnějším období.

Brukvovité plodiny

Tato skupina tvoří v ČR hlavní složku meziplodinových směsí díky své vysoké produkci biomasy a schopnosti prokořenění. Zároveň jsou však nejrizikovějším prvkem zeleného mostu z hlediska přenosu hmyzích škůdců na ozimou řepku.

Dřepčíci rodu Phyllotreta, kam se řadí druhy dřepčík černý, černonohý, polní a zelný, jsou typickými škůdci vzcházejících porostů. Jejich aktivita byla nejsilnější v suchých letech a v prvních termínech hodnocení. V roce 2024 bylo v termínu 19. 9. u řeřichy seté zaznamenáno velmi vysoké procento poškozené listové plochy (30,11 % listové plochy na rostlinu), které souviselo především s umístěním plodiny v rámci pozemku (obr. 2). Byl zde viditelně patrný velmi silný okrajový efekt v podobě migrujících jedinců dřepčíků z okolí na založené porosty meziplodin. Pro srovnání ředkev olejná, která byla druhá v pořadí, vykazovala ve stejném termínu poškození listové plochy pouze 5,16 % a hořčice bílá pak 2,4 %. S postupujícím časem a vývojem brukvovitých rostlin procento poškození listové plochy klesalo. Například u řeřichy v roce 2024 kleslo poškození z 30,11 % (19. 9.) na 1,04 % (25. 9.). Dřepčíci se dále posunuli v rámci citlivých variant a v říjnu již nebylo jak poškození, tak vlastní výskyt dospělců dřepčíků, vizuálně patrné. To bylo způsobeno jednak nárůstem listové plochy rostlin (efekt zředění), tak i přirozeným ústupem dospělců této generace do zimovišť.

Dřepčík olejkový představuje komplexnější problém než rod Phyllotreta. Zatímco dospělci způsobují dírkování listů podobně jako ostatní dřepčíci, tak další škody mohou způsobit svým žírem larvy v řapících a srdéčkách rostlin. V pokusech se pak dospělci na jednotlivých variantách objevovali později než dřepčíci rodu Phyllotreta.

V roce 2022 dosáhlo procentické poškození listové plochy dospělci u ředkve olejné 5 % v období konce září a v polovině října. U hořčice bílé bylo procento poškození daleko nižší, pohybovalo se maximálně do 1 %. Hlavním zjištěním mezi ředkví a hořčicí však byl rozdíl v početnosti larev (tab. 2).

U hořčice bílé byl v obou hodnocených letech nulový výskyt larev. Tato plodina tak sloužila především jako zdroj potravy pro dospělce (úživný žír), ale neumožňovala další úspěšný vývoj v podobě kladení vajíček a vlastního žíru larev, což ji následně činí bezpečnou plodinou z hlediska zeleného mostu pro dřepčíka olejkového. Oproti tomu ředkev olejná, zejména v roce 2023, hostila až 9,5 larvy na rostlinu, což je početnost převyšující mnohdy i hodnoty uváděné pro ozimou řepku (3–5 larev na rostlinu). Zjištění, že ve směsi byla početnost larev u ředkve vyšší než v monokultuře, může souviset s mikroklimatem ve směsném porostu nebo s preferencí samic při kladení vajíček v heterogenním prostředí. Je nutno konstatovat, že za ideálních podmínek během zimního období, tj. výskytu sněhu a mrazu, tato plodina velmi dobře vymrzá a larvy, které jsou uvnitř rostlin, tak nejsou schopny dokončit úspěšně svůj vývoj a hynou.

Pilatka řepková patří ke škůdcům s výraznou meziroční kolísavostí. Její housenice způsobují škody, které mohou vést při extrémní početnosti až k holožírům (obr. 3). V roce 2023 byla zaznamenána silná podzimní generace pilatky. V termínu 26. 10. dosahovala početnost housenic na hořčici bílé 0,3 jedince/rostlina. Housenice poškozovaly vrcholové části rostlin, květenství a listy. V roce 2024 byl výskyt výrazně nižší (do 0,02 jedince u řeřichy a 0,2 u ředkve v říjnu), což potvrzuje význam povětrnostních podmínek pro vývoj tohoto druhu. Pilatka preferuje teplé a slunné počasí, přičemž suchý začátek podzimu v roce 2024 pravděpodobně omezil její dřívější generace.

Tab. 2: Výsledky rozborů na přítomnost larev dřepčíka olejkového (listopad)

Obr. 2: Poškození řeřichy seté žírem dřepčíků

Obr. 3: Housenice pilatky řepkové u hořčice bílé

Obilniny jako rezervoáry vektorů viróz

Varianty jako proso seté a žito trsnaté byly do pokusů zařazeny kvůli své schopnosti rychle tvořit biomasu. Zároveň je ale jejich pěstování spojeno s rizikem šíření virů BYDV (Barley yellow dwarf virus) a WDV (Wheat dwarf virus).

Mšice střemchová je nejvýznamnějším vektorem BYDV v ČR. V porostech meziplodin nachází ideální podmínky pro množení před jejich přeletem na zakládané porosty ozimých obilnin. V roce 2023 byl na prosu setém zaznamenán progresivní nárůst v početnosti zjištěných mšic: 4. 10. to bylo 1,1 jedince/rostlina, 26. 10. pak 5 jedinců/rostlina a 2. 11. 10 jedinců/rostlina. V následujícím roce byla zjištěná početnost na nižší úrovni. V termínu 30. 10. dosahovala v průměru 3,8 jedince/rostlina. I tato hodnota však byla významná, neboť mšice jsou schopny i v pozdních termínech tvořit na spodní straně listů poměrně velmi početné kolonie skládající se z dospělců a nymf (obr. 4). Vzhledem k tomu, že optimální teploty pro vývoj mšic jsou v průměru kolem 20 °C, mírné podzimy posledních let umožňují prodloužení doby sání a zvyšují tak pravděpodobnost přenosu virů na ozimé obilniny.

Jako další významný vektor je uváděn křísek polní, který byl v roce 2024 přítomen v porostu prosa setého. Nemáme sice k dispozici konkrétní početnosti, ale jeho přítomnost je varovným signálem, neboť křísek je primárním vektorem viru zakrslosti pšenice (WDV). Jedinci preferují prosluněná místa v řídkých a mezerovitých porostech, což přesně odpovídalo stavu meziplodin v suchém roce 2024.

Obr. 4: Kolonie mšice u prosa setého

Leguminózy

Jetel nachový, vikev panonská a pískavice řecké seno představují důležitou složku směsí pro fixaci vzdušného dusíku pomocí hlízkových bakterií. Jejich hlavními škůdci jsou listopasi rodu Sitona. Typické výkusy (obr. 5) na listech leguminóz způsobené dospělci listopasů byly zaznamenány ve všech ročnících, avšak s velmi nízkou intenzitou. V roce 2022 v prvních termínech hodnocení představovalo maximální poškození listové plochy u jetele nachového do 1 %, které následně kleslo na hodnoty kolem 0,3 %. V dalších letech z důvodu velmi nízké intenzity poškození bylo hodnocení změněno na počet výkusů na rostlinu s tím, že v roce 2023 bylo zjištěno v průměru na jednu rostlinu 0,25 výkusu, v roce 2024 pak 1,32. V těchto letech též množství poškození v dalších termínech sledování velmi rychle klesalo.

Pozoruhodným zjištěním byla absence vizuálního záchytu dospělců v porostu navzdory přítomnosti typických požerků (zejkování okrajů listů). To mohlo být způsobeno jejich relativně skrytým způsobem života, citlivostí na vyrušení či ne zrovna optimálními podmínkami v období našeho přímého sledování. Dalším důležitým faktorem bylo také to, že při rozborech kořenů nebylo zjištěno poškození hlízkových bakterií larvami listopasů, což znamená, že meziplodiny v těchto případech nefungují jako významný rezervoár pro vývoj larválních stadií škůdce a slouží spíše v tomto období jako zdroj potravy před jejich vlastní migrací do okolních zimovišť.

Obr. 5: Zejkování okrajů listů listopasy rodu Sitona

Ostatní meziplodiny

Velmi vysokou odolnost vůči běžným škůdcům meziplodin vykazovala světlice barvířská. V letech 2023 a 2024 u ní nebylo zjištěno žádné poškození hmyzem, což ji činí velmi bezpečnou komponentou směsí.

Stejně tak jako světlice je pohanka obecná napadána hmyzem minimálně. V roce 2022 bylo v říjnu zaznamenáno pouze zanedbatelné procentické poškození listové plochy dospělci dřepčíka olejkového. Výraznějším problémem u pohanky může být kvetení, kdy se v případě příznivých podmínek v podzimním období stane velmi významným lákadlem pro zimní generaci opylovačů, tj. především včel.

U pískavice řecké seno byla v roce 2022 zjištěna přítomnost mšice střemchové, ale pouze ve velmi nízké početnosti (0,05 jedince/rostlina).

Zhodnocení rizik pro kulturní plodiny

Ředkev olejná je nejrizikovější meziplodinou z hlediska množení larev dřepčíka olejkového. Její pěstování v čisté kultuře v oblastech s vysokou koncentrací řepky by mělo být spíše minimalizováno.

Řeřicha setá může působit jako atraktant pro dospělce dřepčíků, kteří následně migrují na vzcházející porosty řepky ozimé.

Hořčice bílá slouží jako hostitel a zdroj potravy pro housenice pilatky řepkové, které se po úživném žíru kuklí a následně posilují populace v daném regionu.

Meziplodiny nejsou ošetřovány insekticidy tak jako ozimá řepka, tudíž v nich žádným způsobem neprobíhá regulace vyskytujících se škodlivých organizmů. V kontextu klimatické nestability, projevující se např. extrémním suchem v letech 2022 a 2024, se potvrzuje, že kondice porostu a rychlost vzcházení jsou rozhodujícími faktory v boji proti dospělcům dřepčíků. Schopnost meziplodin regenerovat listovou plochu po žíru je vysoká, avšak jejich role jako rezervoáru škůdců pro okolní porosty zůstává kritickým bodem, který vyžaduje systémový přístup k ochraně rostlin v rámci celé krajiny.

Proso seté představuje zásadní riziko jako hostitel mšice střemchové a kříska polního. Zároveň v těchto meziplodinách nedochází ani k regulaci výdrolu obilnin, který tak funguje jako primární zdroj infekce viróz, který mšice a křísci využívají před náletem na nové výsevy ozimých obilnin.

Systémy ochrany

Z obecných agrotechnických zásahů lze pro meziplodiny doporučit výsev vícedruhových směsí s vyšším podílem nehostitelských rostlin (svazenka, světlice, pohanka), které snižují koncentraci škůdců a jejich poškození a mohou i podpořit výskyt užitečného hmyzu. Volba včasného setí (do 20. 8.) pak umožňuje meziplodinám vytvořit dostatečnou biomasu a lépe odolávat žíru dospělců v kritickém období jejich vývoje. V suchých letech může být problematická kvalitní příprava seťového lůžka pro zajištění rychlého a vyrovnaného vzcházení rostlin. Je též důležité využívat dostupné metody monitoringu a signalizace hmyzích škůdců v porostu a na základě nich pak lze posléze provést insekticidní ochranu v okolních podzimních polních plodinách.

Závěr

Meziplodiny se staly nezbytnou součástí udržitelného zemědělství z důvodu jejich bonusů při pěstování. Na základě 3letých výsledků byla identifikována rizika z pohledu hmyzích škůdců u vybraných druhů meziplodin. Hlavním výstupem je potvrzení role brukvovitých jako důležitých zelených mostů pro celou řadu hmyzích škůdců společných s ozimou řepkou a identifikace prosa jako významného hostitele pro mšici střemchovou. Zároveň je možno potvrdit fytosanitární odolnost svazenky a světlice, které se jeví jako ideální komponenty směsí pro oblasti s intenzivním pěstováním řepky a obilnin.

Výsledek vznikl z institucionální podpory MZE-RO1725 a při řešení výzkumného projektu QK21010161 „Význam lignocelulózového komplexu z biomasy meziplodin pro zlepšení půdního prostředí“, který financuje MZe ČR prostřednictvím Národní agentury pro zemědělský výzkum.