Meziřádkové kypření a plečkování cukrové řepy

05. 11. 2025 Prof. Ing. Josef Pulkrábek, CSc.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 226x

Pro optimální klíčení, vzcházení a počáteční růst cukrové řepy je nutné udržovat půdu v kyprém stavu. Kypření půdy napomáhá k jejímu provzdušnění a regulaci plevelů. Je však nutno dávat pozor, aby nebyly poškozeny vzcházející rostliny. Kypření má významný vliv na fyziologické procesy spojené s růstem cukrové řepy, a tím na její výnos a cukernatost. Zde stále platí známý výrok akademika V. Stehlíka, že „cukr se musí do řepy nakopat“. Nyní se při pěstební technologii s výsevem cukrové řepy na konečnou vzdálenost půda kypří většinou jen v meziřádcích. Kypré a vzdušné půdní prostředí je podmínkou pro optimální růst cukrové řepy, tvorbu cukru a vysokou technologickou jakost sklizených bulev.

Podpora tvorby výnosu

Pro vysoký výnos cukrové řepy je nutné, aby porost dosáhl v poměrně krátké době po vzejití optimálního olistění, a vytvořil tak podmínky pro intenzivní produkci v červenci a srpnu. Později má počet listů i jejich plocha pozvolna klesat v souladu s poklesem intenzity slunečního záření i srážek. Pro tvorbu kořenů je nezbytný dostatek vzduchu v půdě, což velmi úzce souvisí s obsahem oxidu uhličitého (CO₂) v půdě a v porostu cukrové řepy, jehož obsah silně kolísá. Nejvyšší obsah CO₂ je při zemi a nejnižší v porostu, což je důsledek výměny vzduchu mezi půdou a ovzduším. Půdní vzduch obsahuje až 10× více CO₂ oproti ovzduší. Vzniká dýcháním kořenů, a především mineralizací organické hmoty. To je silně ovlivněno hnojením statkovými hnojivy. Z hektaru půdy se uvolňuje denně 25–50 kg CO₂, nejvíce v období června–srpna.

Produkce cukrové řepy je součinitelem integrální pokryvnosti listoví a čistého výkonu asimilace za vegetaci. Je proto nezbytné vytvořit optimální podmínky pro rychlý nárůst listové plochy. Optimální průběh pokryvnosti listoví (LAI) představuje křivka, kdy se po vzejití rostlin a vytvoření 4–5 párů listů pokryvnost listoví rychle zvyšuje tak, že dosáhne maximálních hodnot na konci června–počátkem července. Optimální hodnoty LAI pro cukrovou řepu se pohybují v závislosti na odrůdě, stanovišti a fenologické fázi v rozsahu 4–5. Současné geneticky jednoklíčkové odrůdy mají oproti starším odrůdám nižší optimum LAI 3,5–5,0, lépe využívají sluneční záření a umožňují v pravidelném sponu vyšší zahuštění porostu v rozmezí 95–105 tis. rostlin/ha. Rychlost tvorby a velikost listového aparátu cukrové řepy velmi výrazně ovlivňuje teplota, rozsah vodních srážek a zásoba přijatelných živin v půdě. Fotosynteticky nejaktivnější listy se formují za podmínek 15,5–16hodinového dne. Prvých 15–20 listů se podílí až ze 2/3 na konečné produkci sušiny.

Pro podporu výměny vzduchu v půdě, růstu listů a celé rostliny se využívá u cukrové řepy kypření půdy (plečkování). Kultivační práce se u cukrové řepy využívají v 1. třetině–polovině vegetačního období, tedy v době od zasetí do zakrytí prostoru v řádku i meziřádku listy. Mechanické ošetřování musí navazovat na ostatní agrotechnické zásahy především aplikaci herbicidů. Při ošetřování za vegetace kombinujeme mechanickou kultivaci, chemické ošetření proti plevelům, škůdcům, chorobám, ošetření regulátory růstu a hnojení na list.

Přínosy plečkování

V minulosti se plečkovalo opakovaně 2–4×. Nejprve mělčeji, později, při posledním přiorávání (dlátování), hlouběji (10–12 cm) s ponecháním širších ochranných pásů kolem rostliny. Hlavním důvodem omezujícím plečkování je snížení účinnosti používaných postemergentních herbicidů. V současné době je přístup pěstitelů k plečkování velmi individuální. Pěstitelé cukrovou řepu plečkují, když to stav porostu nebo půdy vyžaduje (zaplevelený meziřádek, vytvořený půdní škraloup, vyskytující se plevelné řepy atd.). Na řadě ploch se plečkují pouze okraje pozemků nebo jen vybrané části honu.

Porosty cukrové řepy jsou v době vzcházení až do zapojení porostu v řádku velmi citlivé na přívalové srážky. V této době jsou silně ohroženy erozí půdy především vodní (obr. 1), ale někde i větrnou. K ochraně půdy před vodní erozí do doby zapojení porostu může částečně přispět meziřádkové kypření půdy, a to především operace dlátování po hlubším plečkování. Toto kypření je velmi účinným prvkem protierozní ochrany při mírnějších (méně vydatných) deštích, hlavně do doby, kdy je porost cukrové řepy plně zapojen. Dochází také ke snížení rizika proplavení vysokých dávek dusíku dříve aplikovaných před setím do podorničí či hlouběji do horninového prostředí podzemních vod.

Většina strukturních půd je na povrchu deštěm téměř vždy silně narušena. Kypření půdy má velký význam pro zachycení srážkové vody, neboť vytváří hrubší půdní povrch, který lépe zadržuje vodu a umožňuje její rychlejší vsakování do půdy (obr. 2). Při hodnocení vlivu kypření na vodní erozi půdy se ukázalo, že plečkování rozruší povrch půdy a vytvoří vrstvu, která je schopna zadržet vodu a umožnit její lepší vsakování do půdy.

Dlátování po plečkování působí pozitivně nejen na ztrátu půdy, ale i na infiltraci vody do půdy, kdy dláto vytvoří hlubší rýhu, do které voda snadněji vtéká (graf 1). Účinnost kypření za vegetace je vyšší u půd, kde těmto operacím předchází podzimní hloubkové kypření půdy nebo podrývání.

Graf 1: Průměrná ztráta půdy vodní erozí při cíleném zadeštění cukrové řepy

Obr. 1: Ověřování protierozní účinnosti plečkování a dlátování v cukrové řepě simulátorem deště

Obr. 2: Kontrola zasakování vody do půdy po meziřádkovém kypření půdy (s využitím modrého potravinářského barviva)

Kypření za vegetace

Před 15–30 lety bylo plečkování využíváno jen, když to stav půdy nebo porostu vyžadoval. V současné době, kdy je kladen větší důraz na agroekologické aspekty v technologiích pěstování, je třeba se mu proto věnovat více.

Současné meziřádkové kypřiče umožnují lokálně zacílenou aplikaci především dusíkatých hnojiv (obr. 3) a zároveň prokypření povrchové vrstvy půdy do hloubky 8–15 cm. Přispívá k obnovení infiltrace půdy pro atmosférické srážky a přívodu vzduchu pro přirozenou půdní mikroflóru. Pracovní orgány umožňují lokální aplikaci hnojiva do blízkosti kořenů vzešlého porostu (z každé strany rostliny). Současně je tímto zásahem regulován i náhodný výskyt plevelných řep.

V našich pokusech (tab. 1) měly plečkované varianty zpravidla vyšší výnos bulev i cukru než varianty neplečkované. Přínos plečkování byl vyšší v letech, kdy půda byla více utužená nebo se vytvořil půdní škraloup. Varianta s dlátováním, u které byla hloubka zpracování půdy 10–12 cm, měla statisticky neprůkazně nejvyšší výnos bulev. Vyšší produkční ukazatelé u kypřených variant, byly zpravidla ve vlhčích letech. V cukernatosti sklízených bulev nebyly zaznamenány významné rozdíly.

Nejvyšší výnos polarizačního cukru byl zjištěn u variant s dlátováním. Teoretická výtěžnost byla také relativně vyrovnaná. V celkovém vyjádření ve výnosu bílého cukru se jako nejvýnosnější ukázaly varianty s kypřením půdy, ať plečkováním s drážkovacím dlátem či hlubším dlátováním. Výnos bílého cukru byl s testovanými radličkami proti standardním plochým radličkám o 2–6 % vyšší. Nově navržené nástroje lépe půdu kypří a vytváří lepší podmínky pro cestu vody ke kořenům při nižších srážkách.

Z našich aktuálních i dřívějších zkušeností vyplývá, že přínos plečkování bývá vyšší v letech, kdy je půda více utužena nebo se vytvořil půdní škraloup. Vyšší produkční ukazatele u kypřených variant, jsou zpravidla ve vlhčích letech. Velmi důležitá je skladba pracovních nástrojů, námi dříve ověřované pracovní nástroje (dláta, obr. 4) lépe půdu kypří a vytváří příznivější podmínky pro cestu vody ke kořenům i při nižších srážkách. Množství vody, kterou je půda schopna pojmout, záleží na šířce nakypřené půdy a na hloubce nakypřené vsakovací zóny. Z hodnocení jednoznačně vyplynulo, že významně záleží na tvaru pracovních nástrojů tedy používaných radliček a dlát. Klasické ploché radličky zpravidla půdu velmi málo nakypří, nedojde k vytvoření větších půdních agregátů, které by zmírnily dopady případné vodní eroze, ale lépe poškozují plevelné rostliny v meziřádku.

S plečkováním zpravidla začínáme, když jsou dobře patrné řádky, rostliny nesmí být zahrnuty nakypřenou půdou (obr. 5). Nejprve kypříme mělčeji a širší část meziřádku, postupně kypření prohlubujeme a zvětšujeme ochranný prostor kolem rostliny (nepoškodit listy a kořeny, obr. 6). Interval mezi jednotlivými zásahy je dán strukturou půdy a aplikací herbicidů. Rostliny při aplikaci herbicidů nesmí být zaprášeny půdou. Plečkování můžeme spojit i s přihnojením dusíkem. Při posledním kypření - dlátovaní nesmí být koly traktoru a radličkami poškozovány listy rostlin (vhodné je využívat zvedače listů). Půdu je možno kypřit (dlátovat) do hloubky cca 10–15 cm.

Plečkování zůstává důležitým zásahem tam, kde to vyžaduje struktura půdy. Na půdách těžkých, s nízkým obsahem humusu a slévavých, nelze vyloučit kultivační zásahy během 1. poloviny vegetace cukrové řepy. Nová generace pleček pracuje při vyšší pojezdové rychlosti (5–8 km/h), často jsou stroje vybaveny vpředu vodícími kotouči s automatickým směrovým naváděním nebo mohou mít i jiné systémy navádění (kamery, elektronická čidla). Podle výrobce a tvaru pracovních radliček mohou mít i vyšší účinnost na podříznutí plevelů a poškození plevelné řepy. Plečky pro časné plečkování malých rostlin mohou být doplněny ochrannými kotouči. Při prvním plečkování je nezbytné snížit pojezdovou rychlost, aby nedocházelo k zahrnování menších rostlin nebo jejich částí.

V našich řepařských oblastech je obvyklé z počátku mělké kypření do hloubky 3–5 cm, které postupně zvyšujeme na 8–15 cm. Z fyziologického a fytopatologického hlediska je prospěšné každé prokypření půdy, které je provedeno v poledních hodinách, kdy menší buněčný turgor snižuje křehkost listů.

Zvýšené náklady na jedno kypření představují vklad 650–900 Kč/ha podle hloubky zpracování, druhu půdy a použitého stroje.

Tab. 1.: Vliv kypření půdy v meziřádku na produkční ukazatele cukrové řepy

Obr. 3: Meziřádkový kypřič s možností přihnojení a jeho zapravením

Obr. 4: Dláto drážkovací je vhodné pro poslední kypření do hloubky 10–15 cm

Obr. 5: První meziřádkové kypření - pozornost je nutné věnovat, aby nedošlo k zahrnutí cukrové řepy zejména při vyšší pojezdové rychlosti kypřiče

Obr. 6: Porost po posledním hlubším plečkování s mírným nahrnutím půdy k rostlinám cukrové řepy

Dlátování

Dlátování po plečkování působí pozitivně nejen na ztrátu půdy, ale i na infiltraci vody do půdy, kdy do dlátem vytvořené hlubší rýhy voda snadněji vtéká, a povrchový odtok je nižší. To můžeme doložit i našimi dřívějšími pokusy. Ztráta půdy při nich (v letech 2012–15), při ověřování protierozní účinnosti kypření půdy (plečkování s následným dlátováním) v meziřádku cukrové řepy, poklesla z 0,6 t/ha (varianty bez plečkování nebo plečkování s tradiční radličkou) na 0,1 t/ha při suché půdě a z 2,4 na 0,4 t/ha při 2. zadeštění (mokrá půda). Obdobně došlo i ke snížení povrchového odtoku vody. Pokusy ukázaly, že účinnost kypření za vegetace je vyšší u půd, kde těmto operacím předchází podzimní hloubkové kypření půdy nebo podrývání, které je prováděno po vrstevnicích.

V případě dlátování hodně záleží na hloubce rýhy a tvaru dláta a rozsahu rozrušené půdy. Hlubší, dobře vytvořené a vyschlé větší půdní agregáty (hroudy) umožňují rychlejší zasakování vody ke kořenům. Také se ukázalo, že vytvořené půdní agregáty (hroudy) musí vyschnout, a pak jsou pevnější a lépe odolávají vodní erozi.

Závěr

Plečkování má své opodstatnění při tvorbě výnosu cukrové řepy, půdy nesmí trpět hypoxií, proto je třeba, jej i nadále i v moderních v technologii pěstování cukrové řepy využívat. Při využití plečkování můžeme dosáhnout výnosového navýšení o 2–6 % ve vazbě na ročník a půdní podmínky.