Limagrain
Limagrain
Limagrain

AGRA

Navrátí regenerativní zemědělství život do půdy?

05. 06. 2022 Ing. Vít Langmaier; Agromanuál Technologie pěstování Zobrazeno 1217x

Zemědělcům hrozí v důsledku eroze, chemického znečištění půd, desertifikace nebo narůstající extremity počasí ztráty na výnosech pěstovaných plodin, čemuž mohou zabránit šetrnějšími metodami hospodaření. Jednou z nich je tzv. regenerativní zemědělství, o jehož pozitivním vlivu bylo pojednáváno začátkem března na konferenci Živá krajina, která byla pořádána projektem Carboneg ve spolupráci s Výzkumným ústavem zemědělské techniky a Výzkumným ústavem rostlinné výroby. Účastníci byli kromě regenerativního zemědělství obeznámeni s dalšími souvisejícími tématy, jako je význam organického uhlíku v půdě nebo obnovení půdního života biostimulanty.

Renofarmy

Hlavním iniciátorem konference byl zakladatel projektu Carboneg Ing. Václav Kurel, jemuž patřilo úvodní slovo. K podpoře regenerativního zemědělství ho přiměla zejména vize britského dokumentaristy Davida Attenborougha, která vychází z obav o stav planety v důsledku lidské činnosti a probíhající klimatické změny. Proto se pokouší rozšířit povědomí o tomto šetrnějším způsobu hospodaření, neboť přináší komplexní řešení v podobě zdravější půdy, která je schopna produkovat kvalitní potraviny s vysokým obsahem živin. Zároveň půdu i krajinu zlepšuje ve smyslu produkčních i neprodukčních funkcí pomocí ucelených technologií a speciálních postupů. Ty půdu regenerují, což v konečném důsledku vede k udržitelným a ekonomicky zdravým zemědělským podnikům. Tomuto napomáhá tzv. uhlíkové hospodaření, na kterém je založen projekt Carboneg. Pokud se zemědělec rozhodne řídit jeho zásadami vycházející z regenerativního zemědělství, je mu za každou tunu CO2 uloženou do půdy vyplácena finanční odměna (250 Kč/t/rok). Benefity z hlediska kvality půdy spočívají v navýšení obsahu organické hmoty, omezení vzniku eroze, podpoře pestrosti půdních mikroorganizmů apod.

Principy a přechod na regenerativního zemědělství

Regenerativní zemědělství je považováno za komplexní způsob hospodaření, jehož základní myšlenka tkví v co největším napodobování přírodních a biologických procesů. Od ní se odvíjí i uplatňované principy, z nichž některé byly popsány Ing. Karlem Klemem, Ph.D., vedoucím výzkumným pracovníkem Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe. K nim patří kontinuální udržování zeleného pokryvu vegetací, důsledné uplatňování bezorebných technologií a případně i tzv. intercroppingu, který je založen na pěstování 2 plodin současně. Za kontroverzní označil používání dusíkatých hnojiv a pesticidů, což považuje za nutné zejména u fungicidů, které mají přímý negativní účinek na mykorhizní houby.

Při přechodu na regenerativní zemědělství považuje za důležité použití technologie řízených pojezdů, tzv. Controlled Traffic Farming (CTF). Tím se vyhneme problémům spojeným se zhutněním, snižováním inflitrace a zhoršenou stabilitou půdních agregátů. Spolu s minimalizací a meziplodinami může být ušetřeno až 100 mm vody/rok. Pokud nemáme k dispozici potřebnou technologii, Ing. Ľubomír Marhavý z firmy Biopratex doporučuje využít no-till a strip-till formou služeb. Zemědělci začínající s regenerativním hospodařením by si měli nejprve vyčlenit menší výměru pro vyzkoušení a dle nabývajících zkušeností ji postupně navyšovat.

Efektivita organického uhlíku v půdě

S regenerativním zemědělstvím úzce souvisí problematika organického uhlíku v půdě, která byla součástí příspěvku Ing. Karla Klema, Ph.D. Organický uhlík slouží jako indikátor fyzikálních a chemických vlastností půdy, které zajišťují její úrodnost. V důsledku intenzivního hospodaření se jeho obsah v půdě za posledních 100 let rapidně snížil, a pokud bude tento trend i nadále pokračovat, lze očekávat dramatické snižování výnosů. Tomu přispívá i dlouhodobé dodávání uhlíku v tzv. pevné podobě (zejména poukázáno na posklizňové zbytky, ale i organická hnojiva), jejíž dráhu označil ing. Klem za neefektivní. Poměrně velké množství uhlíku sice směřuje do nadzemní i podzemní biomasy (60 %), nicméně z pouhých 2–5 % se přetváří na humus. Často bývá opomíjena výrazně efektivnější dráha tzv. „tekutého uhlíku, který putuje do exudátů (40 %). Tento cyklus však vyžaduje přítomnost mykorhizních hub, které přetvářejí uhlík na glykoproteiny - glomalin a tyto složité látky se poté mohou až z 50 % přeměňovat na humus. Z pohledu tvorby humusu, a tím i trvalého ukládání uhlíku v půdě, je cyklus „tekutého uhlíku“ asi 30× účinnější a rychlejší než cyklus z biomasy.

Role biostimulantů v půdním prostředí

Dvojice řečníků přispěla svými zkušenostmi z výzkumů s biostimulanty a jejich rolí v půdním prostředí. Nejprve vystoupil Doc. Mgr. Lukáš Trakal, Ph.D. z ČZU, který se věnoval biocharu (biouhel). Jedná se o pevný a velice porézní materiál získaný tepelným rozkladem biomasy (dřevní štěpka, digestát) v prostředí s omezeným přístupem kyslíku. Byl označen za jakýsi půdní biokondicioner, proto v něm shledává potenciál ve zvyšování retence vody (v období sucha ji uvolňuje), potažmo živin v půdě a částečně v zabraňování půdní eroze. Zároveň má synergický efekt s mikrobiální složkou půdy. Jeho kombinace s mykorhizními houbami vedla v rámci pokusů s kukuřicí k signifikantnímu navýšení výnosu biomasy. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi lehký materiál (hustota 150–600 kg/m3), dochází při jeho samostatné aplikaci k vysoké prašnosti. Také vzhledem k jeho vysokým pořizovacím nákladům (14–20 tis. Kč/t) se pozitivně jeví jeho kombinace s hnojem, která vedla u cukrové řepy k navýšení výnosu včetně cukernatosti. Další možností je zamíchání biocharu do kompostu, neboť jeho přítomnost urychluje celý proces zhruba o 1/3.

Dalšími biostimulujícími účinky disponuje mykorhizní symbióza, jejímž výzkumem se téměř 35 let zabývá Doc. RNDr. Miroslav Vosátka, CSc. z Botanického ústavu AV ČR. Toto dvojsloví označuje mutualistický vztah půdních hub a kořenů rostlin, kdy rostlina poskytuje houbě uhlík, naopak houba zásobuje rostlinu cukry, minerálními látkami a vodou. Mykorhiza je přínosná řadou ekosystémových služeb - kromě podpory mikrobiálního života v půdě zvětšuje objem půdy dostupný kořenům rostlin, zvyšuje odolnost rostlin proti kořenovým patogenům a vůči nedostatku vody apod. K méně zmiňovaným, avšak rovněž významným funkcím patří její podíl na zvyšování sekvestrace uhlíku, produkci sekundárních metabolitů rostlin (zjištěno dvojnásobné zvýšení vitamínu C u póru) a redukci příjmu polutantů (prokázáno 70% snížení koncentrace kadmia v zelenině). Tyto houby zároveň přispívají ke stabilitě půdních agregátů, a tím tlumí vznik eroze.

Obr. 1: Rozšířit povědomí o regenerativním zemědělství se pokouší Ing. Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg
Obr. 1: Rozšířit povědomí o regenerativním zemědělství se pokouší Ing. Václav Kurel, zakladatel projektu Carboneg

Související články

Zpracování půdy k řepce a hnojení dusíkem

11. 11. 2022 Ing. Pavel Růžek, CSc. a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 666x

Pěstování pšenice seté ve směsné kultuře s leguminózou

31. 10. 2022 Prof. Ing. Ivana Capouchová, CSc., Ing. Petr Dvořák, Ph.D.; Česká zemědělská univerzita v Praze Technologie pěstování Zobrazeno 348x

Další články v kategorii Technologie pěstování

detail