Optimalizace pozemků a mapy výnosových potenciálů a výnosů

16. 09. 2026 Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D. a kol. Technologie pěstování Zobrazeno 2289x

Dlouhodobě se pro tvorbu odlišných výnosových úrovní vychází z map relativního výnosového potenciálu. Mapy relativních výnosových potenciálů vycházejí z monitoringu stavu vegetace na půdním bloku během vegetace a v letech pomocí družicových snímků a udávají zonální výnosovou úroveň v relativních hodnotách. Představují tak jednu z možností stanovení výnosové variability půdního bloku. Přesnější údaj o výnosu plodiny na půdním bloku poskytují mapy výnosů, které jsou dnes dostupné dominantně pro zrniny (včetně kvalitativních parametrů měřených NIR senzory - Near Infrared) a dále u pícnin, probíhá-li sklizeň sklízecími řezačkami vybavenými výnosoměry v kombinaci se senzory NIR.

Mapy výnosů a procesy optimalizace pozemků

Opomíjenou skutečností je využití map relativního výnosového potenciálu a map reálného výnosu pro optimalizaci obhospodařování půdního bloku . Mapy relativního a absolutního výnosu jsou v procesech optimalizace půdních bloků využívány při rozdílných přístupech k optimalizaci prostorového uspořádání, v systémech vyrovnávání hranic, při tvorbě zón variability ve vztahu k potenciálu techniky, pro strategii variabilního přístupu k vnitřním částem pozemku, při navrhování agro-environmentálních opatření apod.

Tvorba produkčních a environmentálně technických ploch

Principem tohoto přístupu k optimalizaci je rozdělení půdního bloku na produkční zóny, kde bude probíhat produkce tržních plodin, a na plochy environmentálně-technické. Environmentálně technické plochy poté plní ekologické funkce, nebo zajišťují prostor pro pohyb techniky apod. Zároveň tyto plochy slouží pro narovnání tvarů vnitřních produkčních zón.

Stanovení zonality pro malé a nepravidelné pozemky

Dalším faktorem pro optimalizaci pozemků je kombinace optimalizace pohybu strojů a výnosových úrovní půdního bloku. Dominantně je tento způsob využitelný u pozemků s menší výměrou a s nepravidelným tvarem. V těchto případech je vhodné rozdělit půdní bloky na dvě zóny. Plocha zón integruje výnosovou úroveň pozemku a hranice mezi zónami vychází do přechodu mezi záběry postřikovače a rozmetadla. Předpokladem je návaznost násobků záběrů secího stroje na záběr postřikovače a rozmetadla. Poté je pozemek obhospodařován zonálně, ale s rozdělením na dvě části, které zároveň vycházejí ze záběrů techniky a možnosti změny variability v rámci záběru strojů.

Na mapě 1 je doložena optimalizace tvaru půdních bloků a tvorby environmentálních prvků. Základem tvarové optimalizace je cílená tvorba trajektorií postřikovače a rozmetadla minerálních hnojiv, které odpovídají násobkům secího stroje. V návaznosti na pracovní záběry jsou poté vytvořeny zóny variability pozemku, které zajišťují vždy kolmé nájezdy všech souprav do zóny. Tím dochází k eliminaci přechodových zón v důsledku reakcí strojů na změnu zóny a dochází k výrazně přesnější identifikaci vstupů. Základem je dlouhodobá práce s navrženou zonalitou.

Mapa 1: Modelové příklady optimalizace půdního bloku ve vztahu k záběrům techniky a následná tvorba zón variability uzpůsobených výměře půdního bloku a technickým možnostem strojů

Vnitřně členité a nepravidelné pozemky a optimalizace

V ČR je pro půdní bloky ve středních a ve vyšších polohách typická tvarová členitost a přítomnost vnitřních prvků. Kombinace těchto faktorů zásadním způsobem přispívá k nárůstu míst uvnitř bloku, které jsou nadměrně zatíženy přejezdy techniky. Na mapě 2 je doložen vliv pohybu techniky po pozemku ve vztahu k plochám bez vegetace u silážní kukuřice. Následné snížení výnosu na půdním bloku se promítá i do výše nákladů na jednotku produkce (tab. 1). Přítomnost vnitřních prvků zásadním způsobem omezuje i optimalizaci pohybu pracovních souprav. Plochy kolem vnitřních prvků zvyšují zatížení kolejovými stopami, nadměrné přesetí ploch, zvýšené vstupy hnojiv apod., ale vyznačují se nižším výnosem. Zásadním způsobem tak snižují ekonomickou efektivitu půdního bloku jako celku.

Mapa 2: Vliv kolejových stop na zapojení porostu silážní kukuřice uvnitř tvarově členitého půdního bloku a na souvratích

Tab. 1: Vliv mezerovitosti porostu na ekonomiku jednotky produkce při pěstování silážní kukuřice (výměra PB činí 29,5 ha)

Pozn.: *náklady/ha 32 000 Kč, **průměrný výnos čerstvé biomasy 40 t/ha, ***realizační cena 950 Kč/t čerstvé biomasy z pole, ****náklad na PB/produkce biomasy na PB

Na mapě 3 je modelový příklad optimalizace vstupů na členitém půdním bloku. Na zónách s možností optimalizace pohybu jsou vyčleněny 2 zóny, kde lze pracovat s intenzifikací vstupů, včetně jejich korekce s mapami relativního výnosového potenciálu. Ostatní části půdního bloku (neoznačené), zahrnují plochy kolem vnitřních prvků a souvratě. Tato zóna je brána jako plocha s nejnižším výnosem, ale s vysokými fixními náklady na jednotku plochy. Cestou v konvenčním zemědělství je tedy snížení variabilních vstupů (výsevek, hnojiva apod., ne však herbicidní ošetření).

Mapa 3: Princip optimalizace tvarově problematických půdních bloků s vyšším výskytem vnitřních překážek

Modifikace výnosových map pro optimalizaci

Jednou z možností využití map reálného výnosu je tvorba map ekonomických potenciálů. Ty jsou stanoveny pro jednotlivé záznamy výnosových parametrů při sklizni. Plocha pixelu, se kterým se pracuje, odpovídá šířce záběru stroje a délce záznamu průměrné hodnoty při dané pracovní rychlosti. Průměrná hodnota výnosu pro daný pixel se přepočítá na tržbu na plochu při dané realizační ceně produktu a porovná se s náklady na jednotku plochy plodiny. Poté lze pro optimalizaci využít údaj o ziskovosti konkrétní plochy v rámci půdního bloku. Na mapě 4 je doložena ziskovost zón půdního bloku u silážní kukuřice. Optimalizace se poté řídí ekonomickými ukazateli plodiny nebo plodin pěstovaných na půdním bloku.

Mapa 4: Mapa ziskovosti zón půdního bloku při ceně siláže 1 100 Kč/t a  nákladech na plochu kukuřice 33 000 Kč/ha (přepočet na siláž je proveden pro ztráty silážováním 10 %)

Závěry

Optimalizace půdních bloků je systémový proces, jehož cílem je zvýšit ekonomickou efektivnost využití půdy. Zároveň lze tyto postupy využít pro optimalizaci produkčních ploch, které integrují nejen parametry půdního bloku, ale i technické možnosti strojů.

Práce vznikla v rámci projektu Podpora operačních skupin a projektů EIP, Strategický plán Společné zemědělské politiky na období 2023–2027, 23/001/5377c/500/004332: Optimalizace vnitřního uspořádání půdních bloků v oblasti Českomoravské vrchoviny.

Doc. Ing. Václav Brant, Ph.D.¹, Ing. Jan Lang², Ing. Jiří Kapička¹, Bc. Eliška Procházková⁴, Ing. Josef Chára³, Ing. Jaroslav Pinkas^5
1BrantATEEC, ²VÚMOP v.v.i., ³SAS AGRO s.r.o., ⁴Česká zemědělská univerzita v Praze, ⁵Strom Praha a. s.