Pastviny vyprahlé po suchém roce a možnosti jejich regenerace
23. 09. 2019 Technologie pěstování Zobrazeno 7315x
Po velmi suchém jaru v roce 2018 většina chovatelů zažila snad nejhorší pastevní sezonu posledních let. Na porostech bylo na čem pást ještě tak do června, po prvních sečích lučních porostů už toho většinou moc nenarostlo a bylo třeba přikrmovat. Zejména v severních a východních Čechách - na Hradecku, ve středních Čechách, na Šumavě, ale i v Bílých Karpatech. Ne že by v nevyjmenovaných částech naší republiky nebyl nedostatek píce, ale když sklidili více, než byla jejich potřeba zásob na zimní sezonu, vyletěla cena nahoru, a začali za nepředstavitelné ceny skupovat lisované seno nebo siláže zemědělci ze západní Evropy, která byla suchem rovněž postižena.
Letošní květnové srážky přišly pro pastevní porosty mnohde již pozdě - sice nově založeným porostům a bezorebným obnovám pomohly, ale na pastevních porostech se projevují až v dalších pastevních cyklech. Luční porosty, pokud měly dostatečné zastoupení trav, se zahustily, a pozdnější seče i přes vymetané rané druhy trav mají přispěním nových odnoží po deštích uspokojivou kvalitu, zejména jsou-li určeny pro výživu masného skotu.
Důvody nízkého nárůstu píce na starých porostech
U každého porostu dojde časem k vyčerpání i vytrvalých druhů trav, rostlin, jejichž vitalita je dávno pryč a často i vydatnější hnojení by jejich výnos výrazněji nezvýšilo.
Když už jsem vzpomněl hnojení - dostává-li se pastevním porostům od založení dostatečné výživy, následně se jejich životnost prodlouží. Jeteloviny v TTP při zakládání nového porostu podpoří dostatek přístupného fosforu; rozvine-li se jeteli mohutnější kořenový systém, bude pak fosfor a další živiny získávat z hlubších vrstev půdy. O významu výživy pro trávy je možná zbytečné se zmiňovat - v porostu bez přihnojování mohou trávy získávat dusík v dostatečné míře, dokud je zastoupení jetelovin v porostu vyšší, později dusík získaný z mineralizace, mykorhizy nebo ze srážek za bouřek intenzitu porostu výrazně nezvýší. Na pastvinách je podzimní hnojení statkovými hnojivy omezené na porosty, které se na jaře budou sklízet na siláž nebo na seno. Ostatně při pobytu zvířat na pastvě se do půdy vracejí živiny z exkrementů. Pokud nejsou v porostu výše zmíněné jeteloviny, je množství vrácených živin nedostatečné a k udržení vysoké úživnosti pastviny je nezbytná minerální výživa, a nejen dusíkem. I když po nějakou dobu funguje i samotný dusík. A ekologicky hospodařící zemědělec může přiset jetel nebo musí porost obnovit, chce-li intenzitu zvýšit.
Na vině vedle stáří porostu může být složení směsí, které byly k založení pastevních porostů použity. Směsi sestavené s dominantním zastoupením málo vytrvalých a málo suchovzdorných druhů trav, jako je kostřava luční, bojínek nebo jílky musí být nejpozději v pětiletých obdobích obnoveny, jinak z nich zůstane torzo, pominu-li rozmáhající se byliny. V porostech zůstane lipnice luční, pokud byla zastoupena ve směsi kvalitní odrůdou, a jistě kostřava červená, jako velmi odolná a vytrvalá tráva, kterou většina semenářských firem do směsí vydatně přidávala, a některé stále ve vysokém podílu míchají. Tyto směsi nemohou dlouhodobě splnit požadavek chovatele ani na výnos, ani na kvalitu píce. Také v letních a podzimních pastevních cyklech vytváří směs s převládající kostřavou červenou sice víceméně zelený drn (často ale mají listy napadeny listovými chorobami), ale není co sklízet a úživnost pastviny je velmi nízká.
Neméně významné je pravidelné a pečlivé ošetřování pastvin.
Několik poznámek k ošetřování pastevních porostů
Postupně od jara je třeba začít smykováním krtinců, srovnáním děr po divočácích, a pokud se zvířata na porostu pohybovala i přes zimu, je třeba rozhrnout výkaly. Pastevní porost po vypasení prakticky neobsahuje stařinu, takže vláčení se provádí až před případným přísevem, mohlo by spíš uškodit roztrháním odnoží a následným zaplevelením, nebude-li porost po vláčení následně přiset. Proto pastviny je vhodnější smykovat hladkými smyky a poté přihnojit. Ovšem zamechované pastviny nebo jejich zastíněné a mechem prorostlé části je třeba vyvláčet, a po zaschnutí mechu přiset.
Pastevní porosty v průběhu pastvy po přepasení postupně přesekávat. S odstraněním nedopasků a květenství plevelů zároveň dojde k rozetření výkalů. Mulčování, které nešetrným roztříštěním konců listů, stébel a lodyh jetelů zhorší obrůstání, odložit raději až na ošetření porostů před zimou.
Při sklizních a osekávání porostů - dodržovat sekání na vyšší strniště (7–9 cm); rostliny se tak nezbaví úplně asimilační plochy a dříve obrůstají, nedochází tak rychle k úplnému vyprahnutí povrchu půdy, protože ho strniště částečně přistíní a zpomalí proudění vzduchu nad povrchem. Jestliže se vlivem sucha zastaví obrůstání, je třeba přesto porost přesekat (zbavit ho nedopasků, starých a nemocných listů, případných plevelů), větší množství posekané hmoty odklidit a nechat porost znovu obrůstat. Ve velkých oplůtcích s trvalou pastvou zpravidla posečenou hmotu zvířata většinou seberou. Při oplůtkové pastvě před blížícími se srážkami porost případně i přihnojit. Pokud ponecháme travám staré listy a budeme čekat na nové obrůstání, budou látky vytvářené v těchto starých a často i nemocných listech bránit vytváření nových listů i odnoží, obrůstání se po srážkách zpomalí a staré listy budou navíc zhoršovat kvalitu píce. Na pastvinách nemá význam nechávat zaschlý porost a zavčas jej rovněž na vyšší strniště osekat, odklidit aby zregeneroval a mohl se snáze zazelenat. Zde si neodpustím poznámku, že hospodářská zvířata mají rozhodně jiné nároky na výživu, než importované „divoké koně“ v projektu Česká krajina, kterým „seno na stojato“ musí stačit. Nicméně není až tak ojedinělým jevem, že v takovém „pastevním porostu“ hledají kravky nějaký zelený lísteček v podrostu mezi zaschlými a uhynulými rostlinami.
Přihnojování porostů dusíkem přispěje k jejich vyšší odolnosti v období sucha - neobsahují-li dostatečné zastoupení jetelovin, především jetele lučního. Jinými slovy - včas dodaný dusík snižuje stres trav ze sucha, při nedostatku dusíku trávy urychlují vývoj do dřívějšího metání, omezují tvorbu sterilních odnoží. A naopak - při dostatku dusíku se zpomalí generativní vývoj trav, pletiva jsou jemnější, mají vyšší stravitelnost a obsah dusíkatých látek. Právě o tyto sterilní odnože v pastevním porostu jde, aby se jich vytvořilo co nejvíc, hustý pažit dělá úživnost, dokáže lépe konkurovat tlaku plevelů.
Ekologicky hospodařící zemědělec by měl zvýšenou měrou dbát na to, aby měl v porostech stále dostatečné zastoupení jetelovin.
Ovšem jeden jetel se naopak přispěním sucha úspěšně rozšiřuje - jetel plazivý. Právě proto, že travám se za sucha nedostává dusíku, zasychají a uvolňují prostor světlomilnému jeteli, který si dusík pomocí rhizobií získá ze vzduchu a ovládne pastviny. Jeho zastoupení větší než 30–40 % je v porostu nežádoucí. Jsou-li zvířata odkázána jen na pastevní porost a veškeré trávy vypasou, může snadno dojít k zažívacím problémům. A pokud nedostanou příkrm, může dojít i k otravám. Jetel plazivý je možné udržet na přijatelné hladině zastoupení v porostu jednak pravidelným přihnojováním dusíkem - ovšem pouze v porostu, který ještě obsahuje dostatečné zastoupení produkčních kulturních trav. Druhou možností, jak jej záhy od obnovení porostu „držet na uzdě“ je střídavé využívání pastevních porostů, tedy pokud se příliš rozšiřuje alespoň ob jeden rok nechat první seč na sklizeň na siláž, popř. na seno. Sloupkující trávy jetel plazivý zastíní a nedovolí mu se rozšířit, zároveň trávy z listové plochy vyvinutého olistěného porostu načerpají rezervní látky do kořenů, aby v období pastvy měly dostatek sil a mohly agresivnímu jeteli konkurovat. Tento problém je ožehavější v ekologickém hospodaření, kde chovatel nemá jiných možností, jak zajistit bez razantního zásahu do porostu potřebné zastoupení konkurenčně silných kulturních druhů v pastevním porostu - např. přísevem jetele lučního s výkonnými travami. Přísev lze ale provést až po intenzivním mechanickém prosvětlení porostu. Pokud je to možné, je účinnější obnova porostu. Přihnojování močůvkou nebo kejdou v průběhu vegetačního roku, i když mnoho chovatelů tato statková hnojiva nemá, není na pastvinách vhodné, patří především na luční porosty.
Pro konvenčního zemědělce je snadné přemnožený jetel plazivý omezit herbicidem a uvolněný prostor přiset.
V úvodu jsem napsal, že nejnižší sklizeň na suchem decimovaných TTP byla na starých porostech. Tedy na porostech obnovovaných nebo přisévaných, které byly zhruba po čtyřech letech po zmíněných zásazích, byla úživnost, resp. výnosy sklizené píce ve všech oblastech nesrovnatelně vyšší, i když ne přes léto a ne ve všech sečích. Bezvýhradně i pro obnovené a přiseté porosty platí zásady ošetřování, přihnojování a včasného osekání, jak je uvedeno v komentáři ke starším porostům.
Po roce 2018 bylo hodně porostů natolik poškozeno suchem, že pro zajištění dostatku píce a úživnosti pastvin v dalších letech, se chovatelé ve zvýšené míře pustili do obnov a přísevů. Jak už to bývá, nebylo málo těch, kteří zjara nejvhodnější dobu s váhavostí propásli, a možná raději odložili přísev až na druhou polovinu léta. Obnovy a přísevy nejsou levné, a proto je nutné jim věnovat velkou pečlivost a snažit se splnit všechny kroky, které povedou k úspěšnému založení či přísevu porostu. Ostatně kdo chce mít v porostech jetel luční a kvalitní druhy trav, musí se přísevům a obnovám věnovat téměř každoročně, aby zlepšil 1/5 nebo i 1/4 produkčních porostů. S jetelem zároveň vysévané trávy by měly mít vyšší podíl suchovzdorných druhů (např. kostřavovitých hybridů festulolium), aby v příštím suchém období porosty suchu lépe odolaly, a hlavně, aby po srážkách byly porosty schopny zregenerovat. Proto by se chovatelé měli zajímat o složení směsí a pečlivě vybírat směs pro konkrétní podmínky. Nemusí to být vždy jediná směs pro všechny plochy, které se rozhodne obnovit nebo přiset. Je nutné rozlišovat nejen mezi směsmi pastevními a lučními, ale také brát v úvahu vláhové a půdní podmínky lokality, expozici (zejména pokud je pozemek orientován k jihu nebo jihozápadu), zvážit způsob budoucí sklizně (siláž, seno) a pro jakou kategorii zvířat bude určen - mám na mysli, zda siláž bude určena pro dojené krávy nebo bez tržní produkce mléka (KBTPM), popř. pro dokrm masného skotu.
Součástí pastevních směsí pro suché lokality vedle nejpoužívanějších druhů (bojínku, jílku vytrvalého či kostřavy luční) by měla být především kostřavovitá festulolia pastevního typu, kostřava rákosovitá, a pokud bude k dispozici osivo - tak pozdní odrůdy srhy říznačky, podobně srhy hajní (Aschersonova). Z jetelovin se do pastvin může také přidávat štírovník růžkatý - u něj nehrozí za sucha až tak nekontrolovatelné přemnožení, běžné u jetele plazivého, který zejména v pastvinách ekologicky hospodařících chovatelů dokáže v tomto období trávy téměř zcela vytlačit. Do porostů které jetel plazivý obsahují, by se z tohoto důvodu měly přisévat směsi bez jetele plazivého.
Přísevy a obnovy pastvin
Porosty poškozené suchem mohli chovatelé mnohde přiset již na podzim, ale příchod jara ukázal, že mnozí chovatelé čekali, že se stane zázrak a na jaře se pastviny opět zazelenají. Zazelenaly se louky i pastviny, ale bohužel mnohé spíš travami plevelnými, ale hlavně bylinami, které jsou při vysokém výskytu nežádoucí - řebříčky, třezalky, pampelišky, aj.
Opravy po zimě - po zimní pastvě nebo po zimování venku za teplých zim je nejjednodušší po usmykování přiset rozšlapané porosty jílkem vytrvalým, přivalit a nechat obrůst. Kde nebyl porost zcela rozšlapán je možné jej za sucha přepást již při výšce přisetého porostu jílku 10–15 cm. Na přisetém zimovišti, kde z původního porostu zbyl jen zlomek, je lepší nejprve jílek osekat a sklidit, následně pást až na obrostlém porostu, aby nedošlo k úplné devastaci mladých rostlin.
Porosty zapojené na zhruba 70 %, které není možné (po přísevu) ponechat několik měsíců v klidu a jen sklízet, protože je bude potřeba využít k pastvě ještě později na jaře a v létě, je možné přiset směsí jílku vytrvalého (diplo i tetraploidního) s bojínkem lučním - obě jsou rychle rostoucí, v roce zásevu v případě bojínku metající jen ojediněle. Mladé rostliny zaplní mezery a potlačí klíčení plevelů, v letních měsících zahustí porost a nebudou-li opět úporná suchá období, výrazným způsobem zvýší úživnost pastviny. Napomůže k tomu také přihnojení po prvním osekání nebo přepasení. Tento způsob není finančně tak nákladný, ale není to dlouhodobé řešení. Jestliže se ukáže během jara původní porost jako vyčerpaný, pak v následujícím roce nebo ještě téhož roku koncem léta je možné opakovaně přiset ještě jetel luční s vytrvalejšími druhy trav, které by při přísevu na jaře a následné pastvě nevydržely spásání. Důležité u této možnosti je, že v jarním a letním období by bylo na čem pást. Samozřejmě zjara musí být pastva zahájena na jiných, na starších nepřisetých porostech. Na přisetý porost mohou zvířata vstoupit až po důkladném zakořenění přísevu, lépe po osekání na nově obrostlý porost.
Před přísevem je nutné rozvláčet původní drn nebo jeho zbytky nejlépe prutovými branami s intenzivním přítlakem a nejen jedenkrát místem. K provzdušnění zhutnělého, ušlapaného povrchu lučního či pastevního porostu je možné rovněž použít sestavu koltrů ze secího stroje STP 300 nebo těžký zubatý provzdušňovací luční válec (např. Golem 300 Aerator, Alstrong Aerators, MWL Aero).
Porost prořídlý natolik, že kulturní trávy pokrývají kolem 50 % povrchu, je vhodnější přiset směsí jetelotrávy, která bude obsahovat výše zmíněné druhy - jílky vytrvalé, bojínek, ale také kostřavu luční a vytrvalé suchovzdornější druhy, jako kostřavovité festulolium či kostřavu rákosovitou, někde srhu. Poměr mezi druhy ve směsi se bude měnit podle vláhových poměrů přisévaných pastvin, u ekologického zemědělce by podíl jetele lučního ve směsi měl být určitě 50 % z přibližně 25 kg výsevku.
Porosty prořídlé natolik, že obsahují méně než 30 % kulturních trav, je vhodnější přiset kompletní pastevní směsí, s výsevkem sníženým o 10–15 % než je doporučené množství při obnově. Důležité je zajistit co největší hustotu setí, aby se pastvina brzy zapojila, v meziřádcích se nemohl rozrůstat plevel a aby bylo brzy dosaženo hustoty i pevnosti drnu. Tedy pokud je rozteč diskových botek secího stroje např. 15 cm, potom seřídit stroj na poloviční výsevek a vysévat 2× různými směry, ideálně do kříže.
V případě, že ve zbylém porostu nepřežily produkční druhy kulturních trav, je lépe přistoupit k obnově pastviny. Problematika obnovy a přísevů TTP je spíš na celý článek, proto k několika bodům uvedeným výše k přísevům, k obnově uvedu jen několik poznámek.
K obnově je důležité zvolit nejvhodnější termín s přihlédnutím k místním podmínkám nejen půdním, ale zejména vláhovým. Jestliže by se na jaře mělo začít likvidací starého porostu, může výsev přijít do teplého období a obnovený porost by mohlo sucho poškodit, pokud by nedošlo k úhynu vysetého porostu či podsevu. Také je při jarním výsevu třeba zvážit volbu krycí plodiny - obilniny v suchých letech odebírají velké množství vody a podsev silně oslabují. Je důležité krycí plodinu (hrách, luskovinoobilní směsku) odklidit z pozemku brzy, aby sklizeň nepřišla do nejvyšších teplot, popř. ji nahradit jílkem jednoletým vysetým společně se směsí. V první seči asi po 70 dnech od výsevu se sklízí jílek v počátku metání s podsevem pastevní směsi do siláže. Výživu před setím je třeba upravit podle odběru živin krycí plodiny.
Při letních výsevech se směsi vysévají bez krycí plodiny i bez jílku jednoletého.
Zimní pastva
Ještě několik poznámek ke způsobu využívání travních porostů, který nazýváme zimní pastvou. Využíváním travních porostů systémem celoročního venkovního odchovu skotu se také zabýval Prof. Dr. dr. hc. W. K. Opitz von Boberfeld z univerzity v Giessenu, který býval častým hostem ústavu pícninářství Agronomické fakulty MU v Brně. Zemědělců, kteří zvířata mají na porostech po většinu roku není málo, a proto bych uvedl také několik poznámek k tomuto systému.
Porost, na kterém by měla probíhat zimní pastva, se musí v létě k pastvě připravit, v průběhu srpna se oseká, popř. přihnojí a ponechá se obrůst do podzimu. Po sehnání zvířat z pastvin na kterých se páslo do října, se na obrostlých porostech začne pást. Mohou to být luční porosty i travosemenné kultury, které se před zámrazem dají takto přepást, ale i pastevní porosty, na kterých pak stádo přezimuje. Jako nejvhodnější složení porostu ověřil prof. Opitz směsi s převládajícími kostřavovitými festulolii nebo kostřavou rákosovitou, resp. jejich monokultury (semenné porosty). Tyto druhy jsou totiž schopny obrůstat i po letním přísušku a nejsou tak silně napadány listovými chorobami, jako např. jílek vytrvalý, srha nebo lipnice. Součástí důležitou a neopomenutelnou je vytvoření závětří pro zvířata (jestliže není na pastvině přístřešek či salaš) třeba zástěna do „L“ z velkých hranatých balíků a u ní stlané lože ze slámy. Zvířata mohou ležet jednak na suchém, ale také chodí odpočívat k tomuto zařízení, a nedevastují pastvinu shromažďováním v místech, kde jsou částečně chráněna před nepřízní počasí.
Po přehnání z vypaseného porostu je nutné rozhrnout výkaly, aby se zjara nevytvořily „mastné fleky“.
Další články v kategorii Technologie pěstování
RSS
RSS